Uvedomuje si 5-ročne dieťa rozdiel medzi život-smrt?

Bohužel nevím, co poradit, ale myslím, že pětileté dítě si už uvědomuje co znamená život a smrt.

To že nepláče, nemusí nutně znamenat, že je "bezcitný". Třeba si ty city schovává uvnitř sebe a neventiluje je ven. Hlavní je, že nad tím projevil lítost a že ho to mrzí.
prostě je nutné mu vysvětlit, že i zvířátko je živá bytost a že musí být opatrný a nemůže s ním hodit tak jako s hračkou.

No jelikož mám sama 5let dvě morčátka, je mi ho strašně líto. Především bych dítěti, které ještě nemá rozum nepořizovala takové zvířátko, pokud vím,že mu může ublížit....takže bych mu vysvětlila,co udělal špatně, jak to muselo morčátko hrozně bolet a umřelo...a rozhodně bych mu nic dalšího nekoupila,dokud nebude mít rozum.... ☹

Synovi bylo 5 v květnu. Myslím, že si uvědomuje, co to znamená. Umřel nám u babičky pejsek (byl těžce nemocný rakovinou a byl uspán) a ptal se, kde je. Řekla sem mu narovinu, že pejsek byl už starý a umřel...že už se nevrátí, protože usnul a už se neprobudil...Když ted někdo umře (zrovna prababička nedávno), nebo nějaké další zvířátko...tak ví,co znamená umřít...Že se ten člověk nebo tvoreček už prostě nevrátí...že nastal jeho čas odejít, aby se zase další miminka a zvířátka mohla narodit. Syn je citlivý až dost, je schopný obrečet i poraněné zvíře, protože ví, že ho to bolí...Zrovna tak když něco špatného udělá v zápalu hry (třeba rošlápl nechtíc šneka) a pak si to vyčítal, že mu zničil domeček, ikdyž nechtěně.

Pokud bych měla soudit podle vlastního syna, tak bych řekla, že by velmi plakal, kdyby morče umřelo samo, ale jak u tom má prsty on sám, tak by to prostě nepřiznal. Viděla bych v tom takovou obranu sebe samotného.
Pochovat morčd bych ho vzala, jednak se rozloučí a jednak si o něco víc uvědomí konečnost.

Naprosto souhlasím s irennn, rozhodně bych mu nepořizovala další. Vzala bych ho morčátko pohřbít, měl by si uvědomit, jaké následky má, když někomu ublíží a určitě bych mu i zdůraznila, že to morčátko bolelo a protože s ním hodil, tak umřelo a už nebude mít nic. V 5 letech už si to myslím uvědomit dokáže bez problémů.
Možná, že blbý příklad, ale náš malý (3 roky) se teď hodně vztekal, házel s věcma. Manžel každou věc, se kterou hodil, bez křiku zvednul a odnesl do odpadkového koše. Když s tím hází, asi to nepotřebuje a může se to vyhodit. Syn si za chvilku uvědomil, že každý čin má své následky a dělat to přestal.
Jinak kromě dětí mám ještě dva psy, které hrozně miluju a kluky od mala učím, že jim nesmí ubližovat. Občas se sice stane, hlavně v záchvatu vzteku, že se pes připlete a syn ho bouchne, ale vždycky okamžitě následuje trest a dokud se psovi neomluví, nesmí si s ničím hrát.
Já jsem hrozný milovník všeho živého a kdyby tohle udělal můj syn, hrozně by měl to trápilo, hlavně to, že on lítost neprojevuje. Snad si to opravdu možná neuvědomuje, ale v tom případě bych mu to zdůraznila, co se udělal za chybu a jaký to má následek. Možná mě tady obviní, že je to kruté, ale podle mě správné.

Dcera si v 5 letech už uvědomovala, co je smrt a docela se na to vyptávala.

Daší věc je, jak dítě s tím seznámit. Já se jako malá náhodou zůčastnila vesnického pohřbu, prostě jsme šly děti za vozem 😅 . A měla jsem z toho docela šok, ty emoce kolem toho všeho... Takže bych děti s touhle realitou konfrontovala co nejdéle.

my máme 4 letého chlapečka a v lednu mu umřel dědeček, od té doby se u nás o msrti mluví, protože Jakoubek to velmi často vzpomíná, ale je pravda, že mu to trvalo pár dnůi týdnů, než si začal uvědomovat nenavratitelnost události. nyní to řeší pořád, bojí se, že zemře sám atd, máme vlastně opačný problém. neřeš to, musíš počkat, až si to sám "odžije", určitě se k tomu vrátí za pár dnů v otázkách a pak to proberete, vysvětlíte, určitě to bude dobré. pokud se dosud se smrtí nesetkal, je to pro něj velmi nová věc.
pochovat bych ho vzala určitě.

mezi 9-11 rokem si dítě plně uvědomuje smrt a její konečnost a nezvratnost,

Myslím, že se to může lišit dítě od dítěte. Dceři je necelých 5 let. Když jí byly 4, tak našim umřel pes. Určitě si uvědomovala už ve 4 letech, co je smrt...Určitě bych nepořizovala tak malému dítěti zvíře. Vidím to u dcery. Je zvyklá na zvířata od malička, máme psa (středně velké plemeno), králíky, slepice. Dcery sestřenice (15 a 12 let) mají morče a měly křečka. Když vidím, jak s nimi u nich naše Eli zachází, tak bych v žádném případě nepořídila tak malému dítěti zvíře...Nemá ještě rozum z toho, jak s ním zacházet. Podle mě má smysl přizovat dítěti zvíře ve věku, kdy je schopno se o něj samo postarat, podle mě tak nejdříve v 7-8 letech, ale i to se může líšit dítě od dítěte. Jinak doma klidně mít zvíře - morče a pod, ale ne že by bylo dítěte. A dítě si s ním bude hrát jen pod dohledem rodičů...

Naše dcera má 3,5 a před nedávnem se o toto téma začala sama moc zajímat, tak si myslím, že už i ona si to uvědomuje. Máme doma psa JRT a ví že se mu ubližovat nesmí a když si u dědy hraje s koťaty, tak také ví, že se s nimi musí opatrně, je to ale asi hodně individuální, hlavně asi i od celkové nátury dítěte.