Učit prohrávat nebo nechat vyhrát?
Mám doma čtyřleťáka a naprosto neumí prohrávat ve hře. Jak to máte vy u malých dětí? Učíte je prohrávat? Nebo jak s prohrou pracujete? Jako já ho nechám vyhrávat pokud je hra pro něj těžká, tak je jasný, že ho nenechám pokaždé prohrát. To by ho nebavilo a mě taky ne. Ale jsou hry, kdy jsme už vyrovnanými partnery. A on třeba 5x vyhraje a pak prohraje a vůbec to nezvládá. Jako já chápu ty silný emoce. Jen nevím co s nimi. Tak aby nás to všechny bavilo. Taky chci někdy vyhrát že jo😁
Čtyřletého jsem nechávala tak nějak rozumně vyhrávat, ale už je mu sedm a ty prohry jsou takové scény, že už jedu natvrdo ať si zvyká 🙂
Hrajeme především kooperativní hry a nebo si nějak upravujeme pravidla, přijde mi to ještě relativně brzy (taky mám čtyřletého).
syn to taky těžce nesl, hráli jsme spíše hry, které byly založeny na vědomostech, šikovnosti, ne jen na náhodě jako člověče
Pokud ho jinak hraní baví a sám tě k hraní vybízí, tak bych hru s ním podmínila tím, že přijme i prohru. Něco jako "budu s tebou hrát, ale zatím si dáme jen jednu hru na zkoušku. Když prohraješ a nebudeš se kvůli tomu vztekat, můžeme hrát další kolo. V opačném případě už s tebou hrát nebudu." Ještě mě napadá: hrajete jen vy dva spolu? V tom případě je asi těžší přijmout prohru, protože je na ni sám. Nás je doma 6 (4 děti), deskovky hrajeme hodně často a ti nejmladší to mají holt těžké, protože zadarmo jim výhru nikdy nikdo nedaroval 🙂 . Ale žádné vztekání jsme řešit nemuseli, prostě vidí, že vyhrát může jen jeden a těch, kdo jsou poraženi, je většina. Pokud to tedy jde, přiberte někoho k hraní do party.
@jajulin já si myslím, že je to i o povaze, syn dělal scény a to dávno nebyl 4letý i když tam měl kámoše a další dospěláky, jako vyrostl z toho, ale byly to perné chvilky, nikdo pak nechtěl s ním hrát, i když o to stál
My od "mala" učíme i prohrávat. Taky mame 4 a jako každé dítě se nekdy vzteka nebo je smutna, ale proste ji vysvětlujeme, ze ne vždy se da vyhrát a hrajeme znova
Muj syn třeba kvůli tomu nechtěl hry hrát, už byl starší a rovnou řekl, že by moc rád hrál, ale nechce zažívat prohru. Řešili jsme kooperativními hrami nebo nesoutežní úpravou pravidel (třeba pexeso dávát kartičky jednu hromadu). Teď je mu sedm a už dobrý.
@moudivlacek tak určitě povaha hraje velkou roli, to nepopírám. Důležité je vyrovnat poměr výher a proher, aby dítě výhru zažilo, ale zdaleka ne pokaždé za cenu toho, že ho někdo nechává vyhrát.
@jajulin to určitě, s tím souhlasím
Nenechávala jsem vyhrávat odmala a dnes 6ti letá bere prohru úplně v klidu 🙂
Jasně že je důležité nechat ho učit i prohrávat. Ale stejně jako mu pomáháš s chozením nebo mluvením, je potřeba mu pomhat i s tímhle. Uznávat emoce, nabízet mu možnost radovat se z úspěchu jeho spoluhráče, stejně jako se potom radovat s ním, když vyhraje on, soustředit se na spolupráci a radost ze hry... Je snadné ztratit nervy, když se pak vzteká, a třeba i odmítnout s ním kvůli tomu hrát znovu - ale spousta dospěláků neumí prohrávat, takovíhle prcci na to mají právo. Když jim s tím pomůžeme, postupně se to zlepšuje. Ale u kluků je to často těžší, spousta z nich v sobě tu soutěživost a touhu vyhrávat tak nějak má (jasně že ne všichni a pořád, aby mě někdo nechytal za slovo).
Naší budou 4 roky, z větší části jí necháváme vyhrávat, ale stane se že prohraje. U nás ale nebereme prohru jako tragédii, ale zasmějeme se tomu, takže sice během hry piští že chce vyhrát, ale když prohraje, tak piští "néé" ale u toho se směje...Tak snad jí to tak vydrží 🙂
Nenechávám vyhrát, nevidím důvod, učí se tím i pro život a hrajeme hry, na které děti mají. Jasně, schválně je třeba neprovokuju, že bych je vyhazovala apod., nejsem moc soutěživá, ale pokud umí vyhrát, tak je to hra a i prohra se učí.
@moudivlacek tak clověče není jen o náhodě ale například i o taktice. My teď dost hrajeme Jozina z bažin, což je takové záludnejsi Člověče a moc to děti baví.
Ja nenechávam vyhrať len na max začiatku keď máme novú hru ale to tiež väčšinou vysvetľujem pravidlá skôr mimo hry ako ukážku. Deti na prehru sú zvyknute samozrejme nie nadšené ale uz v 3 a 5 rokoch ju berú v pohode rôzne hry hrajeme cca od roku a pol. Takmer každé ráno aj do skolky robia preteky kto skôr bude oblečený, kto skôr obuty atď to iste po skolke takže každý deň majú výhry a prehry.
Ja vacsinov nenechavam vyhrat, iba ak by sme hrali uz viac hier ze sebou a stale by prehravala. So 7 rocnou hrame vela hier od mala a je pravda, ze prehry zvlada tazko. Ona ide do vsetkeho naplno - ked vyhra tak sa tesi az moc a ked prehra tak je to konec sveta. Mladsia dcera prehry kedysi zvladala dobre ale tiez v poslednej dobe zacinam sledovat, ze prehra je konec sveta. Musia sa vsak naucit pracovat aj s touto emociou.. Mojho manzela nechavala jeho babicka cely zivot vyhravat a nevie prehravat ani v 40 rokoch 🙈
Nenechavame, klukovi jsou cerstve ctyri roky a jsme po usi v pexesu. Touha to hrat prevazi ten spatnej pocit z prohry. Ale da si to velmi snadno vysvetlit. Navic jsme nasli v knizce Broucci na pouti super basnicku, ktera s tim pomaha. Uz si nejak srovnal v hlave, ze hra ne lepsi nez vyhra a v pohode. Ale chvilku to trvalo. Jen jsme o tom velmi casto mluvili a vysvetlivali. Ale u nas to je povahou, tyhle veci s nim jsou snadnejsi.
@petlep z větší části to náhoda je, te taktiky oproti jiným deskovkám tam moc není, to co padne, člověk neovlivní, syn proto raději hrál hry, kde to měl ve vlastních rukou, kupodivu tam se tak nevztekal, protože to bylo plně na něm
Ctyrlety s nami hraje i tezke hry a normalne prohrava 🙂 Zvlada i nektere hry, kdy si konecne zahraju plnohodnotne a jedine co, tak mu zamerne neskodim, obcas poradim jaky dilek/tah se mu vyplati, ale kdyz prohraje, tak smutny nebyva, je rad ze jsme si zahrali, vetsinou ho jeste pochvalime treba co se mu povedlo ve hre . Ucim ho to od prvni hry, ze muze a nemusi vyhrat, obcas asi plakal, ale vysvetlili jsme si, ze tak to u her je a muze se rozhdonout, jestli chce, nebo nechce hrat 🙂 Ted ho chci naucit i "skodici" hry.
Cerstve dvoulety hraje taky nejake hry a nikdo ho vyhrat nenechava, ja mela stejnou skolu jako nejmladsi sourozenec 😂
Bojovali jsme s tím hlavně u nejmladší, vlastně dodnes (10 let) s tím má velký problém. Musí se naučit i prohrávat a mít radost ze hry. Je to hodně povahou. Lépe zvládá hraní s kamarády než s náma doma. A mám dojem, že nesmí být těch her moc za sebou, pak už ty emoce neudrží. Vymýšleli jsme třeba, že se hrálo ve dvojicích, aby na to nebyla (i emočně) sama, dali jsme delší pauzu, aby měla možnost trochu dozrát (třeba půl roku jsme nehráli vůbec žádné hry), ale zpětně vidím, že spíš pomáhá častější trénink, různorodost her, kamarádi spíš než nejbližší rodina a nějaká kooperace nebo když může nějakou hru sama řídit (vytahuje kartičky a čte zadání, obrací kartičky atd).
@moudivlacek My jsme s tim Jozinem spokojeni dost a takticka hra to ucite je.
Vseobecne si myslim, ze je dobre aby to dite proste bavilo a kazde dite je jine. Co se tyka proher, vyhravat nenechavame tedy hlavne pritel ne 🙂
@petlep tu hru neznám, teď už hrajeme jiné věci, jen jsem psala naši situaci před xlety, dohadovat se nebudu, nicméně z naší zkušenosti byl rozdíl hrát člověče a třeba vědomostní hry a kvízy, v těch je jasně vše v rukách hráče, tudíž "nemohl říct ani píp" pokud prohrál, protože něco nevěděl, neznal, neuhádl, tím neříkám, že se občas nezahrálo to člověče, ale tam z větší části záleží na náhodě, co padne, můžete mít strategii jakou chcete, ale pokud vám celou dobu padá jednička...
Díky moc všem za tipy.
@rebe dík to je dobrý nápad radovat se z výhry druhýho to musíme zkusit
A to vážně hrajete od začátku s dětmi jakože s vyrovnanými partnery?
(@kacka1994 ,@ondul @lauriak ...) Jakože dítě hraje poprvý (podruhý,podsátý)pexeso a já vyhraju, že mám 30 kartiček a on 2? A pořad ho to baví s vámi hrát? Prostě nejsme vyrovnaný partneři.
@moudivlacek vidím to stejne s tím dohadování. Taky už to není úplně k tématu.
Také si neumím představit hrát se čtyřletým dítětem jako s vyrovnaným partnerem, tak možná to člověče kde je ten podíl náhody velký.
Třeba to pexeso u nás šlo, když jsem se tolik nesoustředila (hrala si u toho s druhým synem) a cíleně netaktizovala, to pak vyhrával. Stolní fotbálek teď se sedmiletým hraju jednou rukou🙂. Ale u her které jsou taktické nemá 4 leté dítě proti jen trochu herně zkušenému dospělému šanci.
Podle mě je k dítěti dobre přistupovat jako k dítěti. Uázat dítěti, že prohra není konec světa ano. Na druhou stranu 4letemu klidně při hře trochu pomuzu.
Pexeso moc nehrajem, ale když jo, kolikrát má i dvouleťák podobně kartiček jako my 🙂 (hrajeme, že každý má 1 tah, ne že když mám dvojici, tak otáčím dál). Mají pamatováka.
Se 4letým hrajem třeba Alenčinu zahrádku, carcassonne (tam spíš prohrává), Jízdenky junior, zoo new york, dragomino a tam je to dost vyrovnané - to jsou hry, které si ráda zahraju i já dospělá, většina je taky určená pro starší.
s dvouletým hrajem lesní kamarádi od Haba, tajnou výpravu čarodějů, diamantový les, rozhýbej jazýček, ovocný sad, pexeso,dětské carcassonne a další a to buď jsou kooperativní, nebo mu třeba poradíme, ať není úplně mimo, ale pexeso zvládá (nebo třeba když vím, že už něco ví, tak mu to nechám do dalšího tahu a já otočím jiné)😀 u tajné výpravy čarodějů je úkolem si pamatovat, kde je jaký obrázek a někdy radí dvouleťák všem ostatním 😀
Obvykle jim nevadí, když nevyhrají, ale mají potřebu si dohrát svoji hru a řeknou, že taky vyhráli (třeba u her, kde se jede figurkou) 😀
Záleží na hře ale třeba u pexesa nenechávám a když prohraje je smutný ale vysvetuji ze to tak prostě je že ne vždy vyhraje ale že jsme si užili u hry legraci tak zda zahrajeme druhé kolo 🙂