Tříleté dítě na představení.

@matyldik
nebrat ho na predstaveni kdyz ho to nebavi

On do toho doroste, neboj.

My jak a dvouletou chodíme na kurzy zpívání a tančení, tak tam všechny děti taky poslušně sedí, poslouchají a dělají to, co se má... Jen to naše strašidlo si dělá co chce 🙈 nechápu, že existují i tak klidné dětičky, nevěřila jsem, dokud jsem to neviděla 😁 neřeším, některé děti jsou takové a jiné makové 🙃

V divadle "me se to nelíbí, chci pryč" jsem zahanela na tajno sušenkami (obyčejné, žádné extra divadlo)

Dozraje, každé dítě je jiné. Náš starší "dával" divadlo až tak od čtyř a půl, možná pěti, zatímco mladší už lehce po druhých narozeninách (máme ve městě divadelní spolek pro děti a chodili jsme na kusy úměrné věku). Starší syn je přesně takový, že u ničeho nevydrží extra dlouho, mladší je klidnější a soustředěnější... Nemá cenu to lámat přes koleno.

Děkuji za odpovědi. Večer jsem vše říkala manželovi,tak mě překvapil,když rekl,ze si pamatuje,ze v první třídě chodil během hodiny kolem lavic,ze nevydržel proste sedět...dodnes když jsme někde,kde musí byt dlouho na místě,si třeba poklepava nohama atd. Já,jsko pecka od narození,tohle Holt neznám..

Neřeš a vymyslete jiné aktivity🙂. Každé dítě nemusím bavit divadlo🙂.

@matyldik Já mám čtyřletého a do divadla bych si to s ním neriskla. Před půl rokem jsme byli na koncertu Uhlíře - miluje jeho písničky, všechny zná zpaměti, takže to jsem riskla. Vydržel, ale musela jsem mu sundat boty, protože chvíli seděl normálně, pak na patách, pak u mě na klíně, a to byl z toho koncertu jako fakt nadšenej. Trvalo to hodinu a byl to akorát, déle už by asi nevydržel. Od malička u ničeho nevydržel, neposeděl, jako miminko se i nerad choval, radši se sám plácal na zemi. Některé děti prostě takové jsou, věřím, že z toho vyroste. A u nás je první vlaštovkou lego - před půl rokem jsme mu začali kupovat klasické lego (ne duplo), má asi milion policajtů, hasičů, batmanů... a u toho vydrží sedět celej den, staví si podle návodu, vymýšlí příběhy.... no jsem z toho úplně paf, protože do té doby ho každá hračka bavila tak pět minut, a to jsem u toho s ním ještě musela sedět. Tak věřím, že i u vás to jednou přijde. Ale kluci obecně bývají neposednější než holky, alespoň já teda neznám v okolí holčičku, která by byla tak akční a neposedná jak můj syn.

Prostě je ještě malý. Divadlo ho nebaví, tak ho tam neber. Zapomínáš na jeden důležitý fakt. V divadle s vámi seděla většina dětí, o nichž maminky vědí, že tam sedět vydrží. Ty, které vědí, že to jejich stejně staré děti nezvládnou, je tam vůbec neberou. No a pak je malinko dětiček, jejichž maminka si myslí, že už by to dítko mohlo dát a ono ne a ona se akorát stydí. Ušetři si to, vyčkej, až bude čas.

Naší jsou sice dva, ale je to to samé, co tvůj syn. Pro mě je teda náročné být s dcerou celkově na veřejnosti, protože jsem pro ni najednou vzduch, všude lítá, nezastaví se, chce být s dětma a dělat to samé co ony (lézt na strom, skákat z výšek) a když ji to nedovolím, tak vztek, řev, mlácení sebou. Představa, že půjdeme někam na zahrádku si sednout na limču a zmrzku absolutně nehrozí, dceru nezabaví absolutně nic, ani jídlo, ani telefon, nic. Musí všude lítat a hlavně tam, kam nemá. Je to na palici a musím říct, že tady ty veřejné scény horko těžko rozdychávám, takže nějaké posezení vynecháváme a z hřiště holt chodíme s hysterákem.