Téma smrt. Jak se o tom bavíte se svými dětmi?
Ahoj, jak se bavíte se svými dětmi o smrti? Nám teď přišlo toto téma, aniž by tedy někdo umřel. Bavili jsme se (ne poprvé) o smrtelnosti brouků, šneků, mravenců, aby je nezabíjel. Už tedy to většinou nedělá, teď to bylo spíš neodhadnutím, že by to šnek nepřežil. Pak jsme se dostali k tomu, že pomíjivé je vše i věci a všichni jednou zemřeme. No jenže tentokrát jsme se dostali na téma, že jednou zemřu i já. A to ten můj 3,5 letý neunes. Jako nedivím se mu, taky si neumím představit, že moji rodiče jednou zemřou. Ale přeci mu nemohu lhát, že jsem nesmrtelná. Jenže dostal takový záchvat, že se nemohl ani pořádně nadechnout a pořád opakoval, že jestli tu s ním budu, až bude stareh dědek. Snažila jsem se mu říct že tu budu dokud mě bude potřebovat, ale nakonec jsem mu musela slíbit, že tu s ním budu až bude starej dědek.
Řešili jste někdo smrt?
Říkali jste pravdu nebo to nějak obešli?
Já chápu, že tak malé dítě vůbec nechápe co znamená za dlouho. Pro něj jsou za dlouho Vánoce a i 14. dní je dost dlouhá doba
Povedala som pravdu ale zakončila som to s tým, ze nakoniec aj tak navždy budem s nou v spomienkach, na fotkách, videách a aj keď ju "opustím" tak budem istým spôsobom s nou a nikdy ma nestratí... Bol to rozhovor na vyše pol hodiny v aute takže toto tu je veľmi stručne napísané ale v takom štýle som jej to povedala.. My máme v rodine aj babičku - prababičku deti tak aj tym smerom som zašla, ze naozaj to nebude tak skoro až keď ona bude mat deti a jej deti deti a vyzerá to tak ze to pochopila určite nie úplne ale stačilo jej to. A ukončila to vetou "Tak to budeš vážne stará" 😂
S dětma mluvíme o smrti od mala. Umřel kocourek, máme králíky na maso,takže i viděli,jak se králíci zabíjí a stahujou..Nijak to toho staršího nepohoršilo. Mluvíme o tom narovinu, že každý tvor i člověk má svůj čas na zemi a že existuje koloběh života - někdo umře a někdo se narodí. Co se týče smrti mojí osoby,taky ho to zajímalo a opět narovinu a beze lží - umírají lidí mladý i starý, zdravý i nemocný a že mu nemůžu slíbit,že nikdy neumřu,ale že budu dělat všechno proto,abych tu pro něj byla co nejdýl ( preventivní prohlídky u lékařů, zodpovědná jízda v autě, helma na kole atd atd)
Zajímaly ho i styly pohřbů a to jsme taky probrali,co se děje s tělem po smrti a tak..
cetly sme Kdyz dinosaurum nekdo zemre. moc fajn kniha. taky to ted resi hodne. i to jestli zemru ja. ja to vzdycky co nejvic doplnuju, aby to neskoncilo u toho, ze zemru, ale vzdycky budu tvoje maminka, ikdyz tu uz nebudu, az ja umru, ty uz budes taky maminka a budes mit svoje deti a manzela, nikdy tu nebudes sama, vzdycky tu bude segra a musim se o sebe dobre starat, zdrave jist, sportovat, aby zila dlouho atp.
Narovinu.. proste jak to je.. kdyz ji bylo 2-3 (ted nevim), umrel babicce pes.. to tak nejak vzala, jens e po nem ptala.. letos umrel deda.. hodne jsme o tom mluvili, nejaky cas plakala.. pak dobry.. vnima to, vi ze ten dotycny pak uz neni.. ted ji bude sedm.. nejvic se desim, az odejde pes, vedle kteryho vyrusta...
U nás na toto téma přišla poprvé řeč, když starší dceři bylo okolo 3 let a v pohodě. Na pohřeb s námi žádné z dětí zatím nešlo, vždy jsme našli hlídání. Ale třeba když umřel náš pes, tak to holky vzaly v pohodě. Říkají, že byl nemocný a šel do nebíčka a je z něho hvězdička. Chodí k němu na hrobeček mu povídat pohádky apod. Nechávám je. Když mi umřel děda, strýc nebo někdo z rodiny. Tak také holky říkají, že jsou teď hvězdičky. Samy od sebe říkají, že jednou budou taky hvězdičky a já taky.
Já si trochu pomáhám nebem. Že tělo je pohřbené na hřbitově a duše je v nebi. A svým způsobem jsme pořád spolu. Samozřejmě jsem taky řekla, že umřu, až budu hodně stará, ze už bude dospěla, mít manžela a velké děti. Vzala to racionálně. Ono asi hodně záleží na tom, jaké to dítě je, jestli hodně citlivé nebo takové jakože praktické.
@biciklissie zrovna tohle bych se bala rikat.. ze umru az ona uz bude mit manzela a deti a ja uz budu stara.. nikdo neivme, kolik casu tu mame.. a ona by to pak mohla brat jako zradu, lez..
@l_ Jako popravdě se mi to neříká dobře. Taky mi přijde, že slibuju něco, co nemusím dokázat splnit. Ale zatím jsme se úplně nedostali k tomu, že někdy umírají i mladí a zdraví. Zatím říkáme, že stáří a nemocní. Taky se totiž bojím nějaké úzkosti z toho. I tak se občas ráno ve školce boji, prý, že se mi něco stane. Tak raději vůbec nezdůrazňuju, že by mohlo. Davkuju to nějak postupně.
@biciklissie strach je normalni.. zrovna predevcirem dcera brecela, ze se ji zdal.osklivej sen nekdy driv a ze se o me a psa boji.. je to takovy uvedomovani si asi tech blizkych, koho mame radi (strach o ne, ze o ne prijde)..
Kdyz se zepta kdy umru, tak rikam ze nevim, ze to nikdo nevi.. i se ptala kdyz byla mensi, kde mame hrobecek 🙈 no a ted pujdeme poprve dedovi na dusicky zapalit svicku (mel by podobne i narozeniny), tak to bude asi silny a otevre to dalsi otazky..
Nedávno si dcera přinesla z knihovny knížku Čekání na vlka. Líbila se jí podle obrázků. Nedokázala jsem ji nejdřív přečíst do konce. Nikdy dětem neříkám, že umírají jen staří a nemocní. Naše prvorozená zemřela, takže se smrtí všichni žijeme. Mladší vědí, že mají sestřičku, která je hlídá z nebe, která nám chybí, ale pořád ji máme rádi. Teď přemýšlím, že až budou větší, že bych tu knížku koupila. Je smutná, ale krásná a něžná.
Dcerka toto téma řešila kolem 6 až 8 let. Jako tak že jsme si večer povídaly, a ona přišla s tím, že každý umře, a že nechce umřít (nebo abych já umřela) a třeba hodinu až dvě brečela dokud neusnula. Je citlivější a tak to bylo občas náročné. Nějak to potřebovala zpracovat. Naštěstí to nebylo moc často, ale třeba jen několikrát.
U našeho syna tyhle otázky přišly nyní, kolem šestého roku, ptá se co se stane po smrti, tak říkám, že to nikdo neví, že někdo si myslí, že budeme v nebi, někdo že se třeba znovu někde narodíme, někdo si myslí, že už po smrti nebude nic... snažím se mu to říkat s lehkostí, ale samotné mi to téma není příjemné, mám ze smrti strach. Vždycky říká, že mu budeme strašně chybět, až zemřeme.... no snažím se odpovídat reálně, aby to pohcopil, ale zároveň aby ho to moc netrápilo. Vím, že dokáže sedět a říkat, že se mu chce brečet, že nechce, abysme umřeli apod.
My hovorime, ze dany clovek alebo zvieratko isli do nebicka a v podstate sa vyjadrujeme tak, ze tam ten zivot v nejakej forme pokracuje. Maly (3.5r) s tym nejako nema problem, pokial sa jedna o niekoho ineho. Ale ma problem, ze by tam mal ist aj on. Niekedy len tak z nicoho nic zacne hovorit, ze on do nebicka nikdy nepojde, ale ze naozaj nikdy. Raz som sa mu aj snazila to nejako vysvetlit, ze kazdy tam nakoniec ide, ale az ked je velmi stary alebo velmi chory. Ale trva na svojom, ze on nie. Tiez celkom neviem, co s tym, nechcem ho nejako do nemoty presviedcat, ze tam pojde. Mozno ked bude starsi. Teraz to zvyknem zahovorit tak, ze sa ho spytam, ci sa mu tu tak velmi paci, ze nechce nikdy odist. Vzdy povie, ze ano a ja poviem, ze to som rada, ze ako jeho mama som si presne toto priala, aby tu bol rad. Zatial to funguje tak, ze to uz potom dalej nerozvija.
No, me přijde dost drsny říct malému dítěti ze umru. Ja myslim ze to neni schopny pochopit. Uplne mi je bobka líto 😕.
@ruzovyjednorozec77 a jak bys mu to řekla,kdyby se zeptalo? Smrt patří k životu stejně jak narození. Může vidět přejetou žábu,hada, myš a už mu to bude šrotovat v hlavě a tak se zeptá. Dcera i syn se zeptali a já popravdě odpověděla, mají rádi dinosaury,jejich život,ale i taky zkázu.stejne jako jsme na smrt narazili dokonce i ve šmoulech,když byli v tv.smrt byla i v Tutanchamonovi na výstavě, výstavou byli oba fascinováni (synovi bylo 5, dceři 7)
@veronikav31 asi bych tema stocila v tomto věku jinam 🤔🫣 ja jako chapu. Taky se bavíme o smrti zvířat, lidi. Ale to že umre mama musí vyvolat strašné pocity. Pro ty prcky jsme stredobod vesmíru. Me se ctyrlety rozplakal, jen když jsem mu rekla, ze jednou bude mit zenu a děti a bude bydlet jinde. Plakal, že chce být pořád se mnou 🫣. Říct mu ze mu jednou umru, tak ma z toho snad doživotní trauma.
@ruzovyjednorozec77 a tohle je právě to co nechci,vždy rodiče říkají,na tohle máš času dost,řeknu ti to až budeš větší nebo stáčí hovor jinam. Já odpovídám,že jednou to čeká každého,ale že se rozhodně nechystám umřít(stejně jako umřeli dinosauři).jsem k dětem upřímná,oni to přijímají a občas se zeptají znovu,ale proč bych jim neměla říct pravdu? Ano,děti mají děsivé pocity z neznáma,nejen ze smrti,ale proč je tim neprovést,když tady jsme pro ně,aby se méně báli? Když se mě zeptali,proč pan na vozíku nemá nohy,tak jsem měla stočit Tena jinam třeba na veverky?dívat se jinam? To ne,vysvětlila jsem jim to,že mohl mít úraz třeba v autě a protože by mohl umřít,tak mu museli uříznout obě nohy.nestrkam hlavu do písku před nepříjemnými otázkami.a děti to vnímají,šrotuje jim v hlavě, proč mi to máma nechce říct, proč... proč...(doplní si každý sám)
@veronikav31 ja taky detem nelzu.. Příští týden jde syn opet na odběry krve a řeknu mu to určitě den predem. I to že to pravděpodobně zase bude nepříjemné..stejně tak jako vi, že je stari a smrt. Jen mi ve třech letech přijde morbidní muset pochopit že pevná skala nebude 🤷♀️. Naštěstí se me na mou smrt nezeptal ani petiletak, takže jsem tomuto ještě necelila. Vi, že umre pes, jednou i krecek. Smrt chape, jen jsem nikdy neměla potřebu mu brát slovně mě 🙂..
Umřel mi otec, když dcera měla 2 roky a ptala se kde je děda. Tak jsem řekla: děda odletěl do nebe a tam se upgradoval na andílka. Rozhodně přiměřeně věku říct reálně jak to je. Jinak se to potom dozví od cizích a třeba drsnější formou...
Téma smrti/pohřbu blízkých se tu řešilo v poslední době častěji. Já souhlasím, že tohle téma je dobré otevřít, když se děti začnou zajímat a vysvětlovat úměrně jejich chápání. Na ČT:D běžel nedávno krásný animák Myši patří do nebe
https://www.csfd.cz/film/734198-mysi-patri-do-n...
Tak třeba to někomu pomůže, kromě literatury a vlastních dialogů. U nás bylo slzavé údolí. 🥲 Ale zase ho to posunulo a už třeba chápe souvislosti s hřbitovem, kam můžeme jít zapálit svíčku atd… Chce to čas a nechat jim to v těch hlavičkách dozrát.
Klukovi je 3,5. Teď dost koukáme na lviho krále a když Simbovi umře tatínek tak to je smutnej a chápe že Simba pláče, a říká že by taky plakal kdyby mu odešel tatínek. Ale podle mě tu definitivní ztrátu si zatim představit nedokáže, což je pro něj řekla bych dobře.
Když mi umřel taťka byli dcerce 2 roky ,tehdy jsme vysvětlili že dědeček sice umřel a je v hrobecčku ale jeho dušička nás hlídá z nebička .... nějak to pobrala teď je ji necelých 9 a mluvíme o tom že každý jednou musí bohužel umřít i já ... nebudu lhát kolikrát jsme spolu plakali obě bylo to velmi emotivní.... slíbila jsem ji že se budu moc snažit být ti s tatínkem co nejdéle a že i když tu jednou už bohužel nebudeme ,pořád nás bude mít v srdíčku a my ji taky ,že bude mít fotky, vzpomínky ,..ale že sní i budeme pokaždé když na nás bude myslet bude nás potřebovat ,,jen že nas v tu chvíli neuvidí ale její srdíčko to bude vědět že jsme u ní . A taky to ,že věříme že jednou se zase všichni spolu uvidíme až přijde čas.
Poprvé na to přišla řeč, když umřel můj děda. Dětem bylo 2,5 a 3,5 roku. Mladšího to vůbec nezajímalo. Starší se vyptával hodně. I právě na to, jestli i já někdy umřu. Řekla jsem pravdu, nijak ho to netrápilo. Víc mu vrtalo hlavou, jak je to se smrtí jako takovou, co se s člověkem stane, kde potom je a tak.