Syn se těžko vyrovnává se změnama. Je autista?
Holky, mám tříletého syna a ten se těžko vyrovnává se změnama. Jako když jdeme ze školky jinou cestou nebo dnes udělal scénu proto, že když přišel do školky, učitelka řekla, ať se nepřevlíká, že hned půjdou do muzea. A on byl úplně vyřízený z toho, že by měl jít do třídy v kalhotech. Když tam se přece v kalhotech nechodí. Změna proti předem domluvenému programu je taky problém. Je to běžné u dětí tohoto věku?? Nejsou to známky autismu nebo něčeho podobného?
Rioko, moc děkuju za odpověď. Trochu jsem doufala, že mi taky všechny napíšete, že to dělají děti jeho věku normálně 🙂. mám kontakt na jednu dětskou psycholožku, tak jí zkontaktuju. Díky!
@piskle14 Tak já vás potěším 😉 Náš synek se taky pokaždé "zhroutil", když akce zrovna nejela dle jeho představ nebo nedejbože se najednou muselo improvizovat. Ale postupně to odchází, teď se to děje spíš výjimečně - když je unavený, tak ho naprdne všechno, ale jinak je docela v pohodě a dá se mu vše vysvětlit. Docela jsme s tím roky bojovali, ale už je to dobré. Myslím, že návštěvou psychologa nic nezkazíte, my už jsme tam měli nakročeno několikrát, ale nakonec jsme to vydrželi 😉
Kamilko. moc děkuju. A kolik je teď vašemu synkovi?
@piskle14 určitě návštěvou u ní nic nepokazíte, nás tam posílali ze školky, psycholožky byla moc milá a hodná a dost věcí nám vysvětlila, rozhodně to není na škodu, i když se tomu mnozí brání, ale pomůže to určitě i kdyby jen tím, že vás uklidní, že je to u syna normální a prostě takový je 😉
Psycholožce se nebráním, když vím, že je to rozumná ženská 🙂. Když je mi "divně" tak jdu přece taky k doktorivi, že 🙂
Ahoj holky ,tak já mám podobnou zkušenost,můj syn to též ve školce dělal, ale ve spoustě věcí se moc od ostatních dětí nelišil.kamarádky říkali nikam nechod,vždyt je šikovny jen trochu stydlivy apd.Nešla jsem.Až do jeho osmi let po absolvování první třídy jsem nic nevěděla,prospěchově patřil ve třídě k těm nejlepším měl samé jedničky.Akorát paní učitelka mi říkavala na učení je moc šikovny,ale asociální chování má.Tak jsem s ním zašla na vyšetření ,k jednomu pry z nejlepších psychiatrů v čr.a diagnoza zněla aspergerův syndrom,což je forma autismu.Mohla jsem mít roky ušetřeného trápení kdybych zašla s ním hned ve školce.Já za sebe doporučuji absolvovat vyšetření,pokud má člověk nějaké podezření.
Když tak nad tím přemýšlím, tak ani v kolektivu se nijak neprojevuje. Nemá s nikým problém, ale hraje si sám. Má dvě kamarádky, ale s těma se vídá velmi často už od narození a jinak nikoho. Na žádném kroužku, v herně, nikde. Hraje si sám nebo pozoruje ostatní. Po třech měsících ve školce nemá žádné kamarády. Teda jednu tu svoji "celoživotní" kamarádku a teď si tam našel ještě jednu, která hodně plakala a je jí teprve 2,5 roku. Jinak si nikdy nikde nenašel kamaráda a to hodně chodíme mezi lidi. Ale zase s tím, že se mu narodil bratříček se vyrovnal bravurně!! Celá ta velká změna proběhla poměrně hladce. Fakt nevím, asi vyhledám odborníka. Lepší se ptát zbytečně, než něco zanedbat.
@piskle14 děti hlavně ty malé mají rády stereotypy a řád a pokud tak vyrůstají od miminka (ve stejnou dobu se koupe, ve stejnou dobu se ukládá, ve stejnou dobu má svůj klid, ve stejnou dobu se jde ven.....) a jsou trošku introvertní (uzavřené), tak potom po nástupu do školky, což už je samo o sobě dost velké narušení jejich zažitého řádu, někdy reagují na drobné změny nepřiměřeně (pro dospělého - pro dítě je to adekvátní reakce). Já bych to zatím jako problém neviděla, prostě je asi trošku uzavřený a náhlé nečekané změny ho děsí. Většina dětí z takových reakcí vyroste. Konzultovat s psychologem to můžeš, ale pokud nejsou jiné problémy tak snad to bude jenom prostě stydlivý samotář - i takoví jsou mezi lidmi a nejsou to nutně autisti.
@ludmilad : Projevovalo se asi tak,že když na něho někdo promluvil,tak nenavazoval ale pozor jen někdy...oční kontakt. Když mu učitelka dala třeba horší známku...nebo mu něo vyčítala tak jí hrozil nebo vyplazoval na ní i jazyk a to je tak zhruba všechno a pak byl trošku nezručny špatně se oblékal,trvalo mu to dlouho...No prostě nic takového aby mě to upozornilo že mám postižené dítě...Zvlášt když byl a je pořád na jedničkách,někdo kdo neví co mu je řekne třeba že mu připadá jen stydlivý...Určitě na vyšetření zajdi a držím palce aby jste byli v pořádku.Jo a ještě jsem zapoměla taky má ty soje rituály které nechce měnit ,chodit brzy spát apodobně,nebo ho memohu donutit aby přijal nové oblečení...to je vždycky s křikem a pláčem,ale bohužel strašně rychle roste takže není zbytí abych to na něj nějak nenavlekla 😀
@piskle14 :Nejlépe v první řadě objednat se k psychatrovi,nebo ke klinickému psychologovi,ale pozor psycholožka tvrdila že pry se o aspergerův syndrom nejedná,byla protivná.až psychiatr mi s úsměvem řekl že se o asperger jedná.Já rostě těm psychologům nevěřím,ale je to jen moje zkušenost,možná jsou někde lepší...
@piskle14
U nás se doporučuje postup - návštěva klinického psychologa, který udělá klinický screening - prostě takový ten základ. Vyptá se a na základě toho pak třeba doporučí pedagogicko psychologickou poradnu (PPP). Tu člověk kontaktuje a je lepší říct o podezření na poruchu autistického spektra. Pak se většinou udělá tajná pozorovocí návštěva ve školce (předem domluvená, jen dítě o ní neví), rodiče i školka vyplní dotazníky a pak to soukromě proberete s tím, kdo absolvoval to pozorování. Co se týče toho aspergera, tak tam je problém v tom, že většinou jde skutečně diagnostikovat až ve škole. To je totiž chvíle, kdy se začne naplno projevovat. Do té doby se to často skrývá. Typický autismus se ukáže dřív. Aspergera lze taky diagnostikovat dřív, ale popravdě je to spíš u hodně výrazně odlišných dětí, pokud opravdu umí něco hodně vyjímečného a jsou hodně jednostranně zaměřené. U většiny dětí se to ale právě projeví, až když se naučí číst a vyhraní se. Nevím, jak to popsat líp. Takže je dobré udělat základní vyšetření a pozorování a prostě čekat, jak se to bude dál vyvíjet. Oni mezitím ještě doporučí, jak s dítětem pracovat atd.
Každé dítě má v nějakém období rysy Autismu, ale neznamená to, že je to autista. Muselo by se těch "příznaků" sejít mnohem více. O symptomech se dočtete zde: http://www.autismus.cz/index.php?option=com_con...
V případě trvajícího podezření bych tedy kontaktovala lékaře a začala s metodou strukturovaného učení. Pomůcky pro toto učení najdete např. na www.ucimeseradi.cz . Přeji hodně sil!
Dobrý den, vážení rodiče dětí s PAS,
jsem studentka 5. ročníku oboru Psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, pracuji jako osobní asistentka v rámci organizace APLA-JM a píši diplomovou práci z oblasti autismu. Zabývám se faktory, které Vám, jako rodičům dětí s poruchou autistického spektra, pomáhají zvládat každodenní péči o Vaše dítě. Na základě zjištění z Vámi vyplněných dotazníků bych ráda tyto faktory identifikovala a navrhla možné postupy, jak je aktivně a efektivně podporovat, aby se zvýšila kvalita života rodičů dětí s PAS. Bohužel ne každá rodina se dokáže vyrovnat s postižením svého dítěte a proto si myslím, že data získaná z tohoto výzkumu mohou takovýmto rodinám pomoci. Sběr dat pro diplomovou práci je poměrně zdlouhavý proces a velice bych ocenila, kdybyste se zapojili. Proto Vás chci požádat, zda byste obětovali cca 30 minut svého času a vyplnili sadu dotazníků, který naleznete v odkazu níže.
Odkaz: http://goo.gl/forms/P2QsPbMNUa
Předem velice děkuji
Zuzana Lamserová
@piskle14 jsem učitelka ve školce ve speciální autistické třídě. To co popisuješ často u dětí s autismem bývá, jenže podle toho nemůžeš říct, že dítě je autista, je to mnohem složitější. Syn třeba autismus nemá a taky mu vadí změny, třeba když místo školky mají karneval, jednou do divadla a podobně, tak strašně brečí a nechce, zatím co jiné děti se těší. Pokud máš nějaké pochybnosti, nejlépe je řešit to s odborníkama, možná nejdřív bych volila dětskou psycholožku, nám třeba diagnostikovala nakonec ADHD. Jinak děti s autismem mají mnoho znaků, ale některé můžou mít jiný problém třeba s jedným znakem autismu, opravdu ale je to natolik složité, že je tady Ti nikdo nemůže říct je nebo není to autismus 🙂