Syn 3,5 roku - nekomunikuje s nikým jiným než s rodinou. Co s tím?
Maminky, bude to dlouhé, předem děkuju těm, co si to aspoň přečtou🙂
Nemáte nějaká podobnou zkušenost?
Syn 3,5 roku - strašně šikovný, inteligenčně bych řekla, že je mnohem dál, než jaký je jeho věk. Ve dvou letech už mluvil v dlouhých větách, pamatuje si a umí spoustu věcí, je empatický, citlivý, je s ním strašná legrace... Pokud jsme ovšem sami nebo maximálně s rodinnými příslušníky (babičky, dědové, bratranci, sestřenice..).
Od malička jsem ho brávala na plavání, cvičení, potkávali jsme se s kamarádkami s podobně starými dětmi, herničky a podobně.. Ale vždy mu trvalo šíleně dlouho, než se trochu rozkoukal /většinou na konci návštěvy, lekce../, vždy se choval o tisíc procent jinak, než normálně, vykulený, bojácný... Přitom doma je ho všude plno, dost razantně si umí prosazovat své názory..
Myslela jsem, že se to s věkem zlepší, ale přijde mi to snad čím dál horší. Vše je OK do té doby, než se s někým potkáme. Nepozdraví, neodpoví, nepoděkuje, nebaví se a v poslední době mi ještě začal dělat opravdu naschvály - když jsme s někým na procházce - je nabručený, utíká mi, ujíždí a vzhledem k pokročilému těhotenství toho už mám kolikrát plné zuby.
Hrozně mně mrzí, že se neprojevuje aspoň z padesáti procent normálně, že si to neužije.. Přitom když o tom předem mluvíme, že se potkáme s tou a s tím, je nadšený, těší se, chce se s kamarády vidět.. Potkáme se - je naštvaný, nemluví, fňuká, atd. Jakmile se rozloučíme, už je zase v pohodě. Nikdo ho nenutí, aby si s dětmi hrál, aby si s dospěláky povídal, ale já z něj nevymáčknu ani ten blbej pozdrav..
Nechci aby to vypadalo, že ho furt někam vláčím, věčně jsme jen spolu nebo maximálně s babičkou, ale jednou dvakrát za týden prostě i já potřebuju promluvit i s někým jiným.. Ovšem ve výsledku jsem z toho pak spíš nervózní a kolikrát i na něj už naštvaná.
Do školky zatím nechodí, ale měl by na podzim začít, nevím, zda to pomůže nebo to bude katastrofa :-/
Dá se s tím něco dělat? Nějak mu pomoct? Nebo to neřešit?
Děkuju za názory.
@verionka Jo, myslím, že jsi na to kápla. Když byl maličký, říkala jsem si, prostě je vykulený ze změny prostředí, víc lidí atd. Teď už mi to prostě přijde spíš jako nějaký druh protestu, naschvál, protože ví, že mně to už celkem štve. Taky právě čekáme sourozence.. U tvého synka je to ještě evidentnější, že je to jen o té pozornosti. A hraje si pak třeba s tou návštěvou nebo jen prudí?
Dcera to měla podobně, postupně to začalo přecházet kolem 4. roku. Teď je jí skoro 4,5 a už občas pozdraví cizí lidi, baví se se sousedy (s některými). Ve školce (nastoupila ve 3,5) se nezapojovala do her a nebavila se s dětma celý měsíc, nejedla tam. Když se potká se známými dětmi, už jí netrvá několik hodin (nebo i dnů) než si s nimi začne povídat/hrát. Je prostě stydlivá a já to tak beru. Nenutím ji hrát nebo se bavit když nechce, nenutím ji ani zdravit. Ona to odkouká ode mě a myslím že časem bude úplně v pohodě.
Já bych to neřešila, podle mě je to povahou, třeba je prostě introvert a mezi lidmi se necítí dobře. Věkem se to určitě ještě bude měnit, ale rozhodně bych ho do ničeho netlačila, ani do pozdravu. On i ten pozdrav pro něj může být strašně stresující záležitost.
@prezdivka @atekram Asi máte pravdu holky.. Já se spíš na to nějak neumím povznést a někdy mi to už přijde takové neslušné, že potkáme souseda, kterého denně vidí za plotem a neumí ani pozdravit. Přitom ho má rád, mluví o něm, že je hodný a tak. A teď když se k tomu přidaly ještě ty naschvály (utíkání, ujíždění při procházce), už prostě toho mám někdy dost, zvlášť s obřím těhotenským pupkem. Nechci se mu zas podřizovat úplně ve všem a prostě ráda bych se sem tam s někým potkala.. Ale vlastně si to pak ve výsledku taky neužiju tolik, když vidím, že je z toho zpruzený, ačkoli předtím s návštěvou/procházkou souhlasil a těšil se. Tak třeba se to vážně věkem zlepší anebo ne a stejně nic nenadělám 😀
Máme to dost podobné. Synovi jsou tři, doma nezavře pusu, povídá, vysvětluje, mluví o lidech atd., ale jak jsme venku před lidmi, tak je jak němý. Taky nezdraví, přitom doma jsme o tom mluvili xkrát, i ví, že se říká dobrý den a na shledanou, ale jak někam přijde ani ťuk. Kolikrát se taky stydím, vypadá jak nevychovaný klacek 😀 , ale on se opravdu stydí. Pak mi to doma vypráví jak se tam a tam styděl... Před příbuznými je to ok, jen ty co delší dobu neviděl, tak tam to trvá delší dobu než se začne chovat po svém. Ze začátku taky mlčí, nehraje si, jak se ale rozjede, tak to je živel neskutečný 😀 . Do školy půjde až po novém roce, to snad pomůže, jinak nevím co s ním. I na hřiště atd se vždycky tak těší, běží napřed už aby tam byl, ale jak dorazíme a je tam hodně dětí, tak mi div nevisí na noze, všechno chce dělat se mnou, u všeho musím být, sám s dětmi ani náhodou, natož aby s nimi mluvil. Jinak teda utíkání atd to nedělá, spíš se naopak drží u mě, ale taky čekáme na podzim druhé, tak jsem zvědavá co to s ním udělá. On je docela citlivka. Holt asi opravdu povahy a jsem trošku ráda, že v tom nejsme sami 😀
Jak kdy. Pokud přijdou jeho kamarádi k nám, tak fakt hodně řádí a dělá bordel, ale to se mozna spis predvadi, když přijdou naší známí, které třeba tolik nezná, tak se spíš stydí a věší se na mě, když jdeme někam my, tak se většinou zabavi, pokud jsou tam hračky, které nezná. Nejhorší to teď asi bývá, když přijde domů z práce muz a chceme si taky popovídat, tak to dělá vyloženě naschvály a nechce, abychom mluvili spolu, chce, aby třeba jeden z nás šel s ním na zahradu, abychom se věnovali jen jemu, ale to už je o něčem trochu jiném, než jsi psala ty. Jinak zdraví a děkuje někdy, ale to po něm ani nevyžaduju, beru, že se stydí, takže třeba když potkáme souseda a on nepozdraví, tak se ho jen zeptám "a zdravils pana souseda?" A on řekne "jo", tak většinou jen odpovím "tak dobře". Nevím, jestli to dělám správně, ale chci ho tím upozornit, že se to má dělat, ale neprudim ho s tím, aby se nebloknul. Ale spoustu těchhle zdvořilosti odkoukal sám ode mě, třeba když mu někdo podekuje, knikne potichu "neni zac", to "dobrý den" občas zopakuje po mně, takže ho prostě nechávám a snažím se jit co nejvíc příkladem 😉. Uvidíš, jak to půjde, až se vám narodí mimco. Náš má jít také v září do školky, myslím, že zpočátku to bude trochu boj, pořád mi opakuje, že tam chce jít, ale že s sebou potřebuje maminku. Ale věřím, že mu to prospěje 😊.
@terezanovotna30 To je opravdu jak přes kopírák 😀 Tak jako upřímně taky mám radost, že v tom nejsme sami 😀 To utíkání mi začal dělat syn až teď nedávno, do té doby byl taky absolutní klíště. Přijde mi, že si tím chce vynutit pozornost, protože se třeba zrovna bavím s kamarádkou. Přesně příbuzní - v pohodě, jen když se s někým déle nevidíme, trochu mu to pak trvá, ale o to víc je pak k nezastavení.. hmm... Já vlastně ani nevím, co mi na tom všem tak strašně vadí, asi to, že vypadá nevychovaně, plus to, že si to pak ani jeden z nás pořádně neužije.. Když se o tom bavíme před návštěvou/hromadnější procházkou, řekne mi, že se těší, že pozdraví, že nebude dělat naschvály, a pak - skutek utek🙈
Je to naprosto normální stydlivé dítě? co bys chtěla víc?
Mám skoro 6letou dceru, která se baví s kdekým, to je zase mazec, pozdraví všechny na kilometry daleko 😀 když jí bylo 3,5roku schovávala se za mnou, aby na ní náhodou někdo cizí nepromluvil a nebo nedejbože si s ní chtěl hrát...
Když nastoupila do školky, až jako předškolák v 5letech, trvalo 2měsíce než si zvykla, 2 měsíce jen mlčela a hrála si výhradně sama, pak najednou zlom a začala si hrát s dětmi, mluvit před cizími lidmi atd...asi překonala strach nebo co já vím, teď se baví i se sousedem vedle, jak se má, kam máme zrovna namířeno, "práskne" kde co...
Znama ma podobne ditko. Je to asi jeste vetsi extrem. O druhe deti nejevi moc zajem, o dospele trochu vic. Navic ji kontakt s nekym cizim stresuje. Znama zvolila taktiku dite nezatezovat, me prislo, ze to bylo pak cim dal tim horsi....Za me jedine dobre, ze tomu nepodlehas a davas moznost se otrkat. Tu skolku bych zkusila a uvidis. Nema asi cenu se dopredu trapit, jak to dopadne...
@verionka Malej vi prave taky moc dobre, ze se zdravi, "neni zac" a tak bezne s nami pouziva.. Ale pred jinymi ani tuk. Ale mas pravdu, ze nalehanim asi niceho nedocilim..😕
@veruuu_kubesovic No ja si nejsem uplne jista, jestli u nas je to cele o studu. V tuto chvili mi to prijde uz vic jako "nebudu to delat, protoze ty to po mne chces". Ale treba to jen cele spatne chapu. Kazdopadne jsem rada, ze vim, ze i extremne stydlive deti se muzou casem otrkat😊
@kaja2016 Dekuju..skolku urcite zkusime..v nejhorsim to nedopadne a zustane s nami doma..ale predskolni rok ho stejne nemine, tak mi prisel lepsi pozvolny nastup treba 2-3 krat tydne, dopoledne a tak. Tak uvidime😊
Já to chápu, že to na tom prostě "něco" vadí. My byli dnes třeba na tříleté prohlídce a malej celou dobu v čekárně brebendil, jak vyšla sestra tak ztichl. Jako vždy nepozdravil a pak zkouší zrak, ptají se na obrázky a syn než se vymáčkl,fakt doktorka si myslela, že je asi úplně slepý a nevidí nic. Až po jaké době mi začal odpovědi šeptat do ucha a asi poslední tři teda řekl nahlas. Při odchodu zase nepozdravil, na otázky jak se máš apod. absolutně nereaguje. No připadám si jako blázen. Říkala jsem samozřejmě doktorce, že je úplně normální, jen před cizími má trochu problém, tak mi asi i věřila, ale doporučila mi dovyšetření zraku někde 😀 . Tak v takových situacích je tohle chování opravdu na prd 😀 . Já na něj samozřejmě taky netlačím, nenutím ho si s nikým hrát když nechce, jen o tom normálně mluvíme. Kolektiv určitě pomůže si myslím, horší už to snad nebude 😀 . Děti jsou opravdu různé 🙂 .
musela jsem se po přečtení pár řádků podívat, jestli jsem ten příspěvek nepsala já 🙂 Máme to totiž stejně. Ve školce ho hodnotí jako inteligenčně úplně jinde, než jeho vrstevníci, je chytrý, má rozhled, mluví taky od 2, před 3. rokem uměl všechna čísla, písmena, dopravní značky, měsíce v roce atd., prostě asi opravdu nebude hloupý. Ale všechno by dělal se mnou, před cizími se stydí, s dětmi si ani nehraje nějak rád, je introvert a když přijde návštěva, tak děti spíš ignoruje a jak se otrká, začne se bavit s dospělými. Ve školce je problém při ranním loučení, to nedává ani po roce a půl (je v soukromé školce od 2 let, nejdřív jen na pár hodin, teď už normálně na celý den), hraje si spíš sám, ale zase se hodně zapojuje do aktivit s paní učitelkou. Prostě vždycky tíhnul k dospělým. S tím zdravením na to teda mám trochu jiný pohled, stydět se může, výřečný být nemusí, ale zdravení je prostě slušnost a já na to hodně dbám. A když byly doby, kdy naschvál nepozdravil, tak pak jsem ho teda hodně kárala a zlobila se. Teď už to moc nedělá, často zdraví dřív než já. Jestli vám pomůže školka nevím, u nás se tím nic nepohnulo. Od září půjde do státní školky, větší kolektiv, méně učitelek, tak se bude muset naučit nějak sám prosadit. Mám z toho obavy už teď, navíc já jdu od září na mateřskou, tak do toho beztak ještě přibude žárlení na miminko a otázky typu proč musím do školky, když ty jsi se ségrou doma. Já mu rozumím, tuhle citlivou a introvertní povahu má chuděra po mně. Ale musí se to naučit, celý život se bude muset s lidmi potkávat a měl by umět to v sobě trochu přeprat. Nemusí být vždy středem pozornosti a kámošit se s každým, ale neměl by sedět v koutě.
@terezanovotna30 Uplne te chápu 😁 já se třeba našeho snažím na takovéhle věci připravit, takže třeba u trilete prohlídky jsem mu předem říkala, že ho bude paní doktorka měřit, vážit a vyzkouší mu očička. I jsme si ukázali ty obrázky, co tam jsou, aby zhruba věděl, jak to bude vypadat. Takze byl prostě připraveny, že tam budou tyhle tři věci. Rychle si to odbyl, ale ouha, paní doktorka pak ještě chtěla zkusit sluch a to prostě nedal a zdrhnul mi do čekárny, protože to nečekal, počítal prostě se třema vecma 😁
@terezanovotna30 @verionka Já se bavím 😀 Tříletá prohlídka u nás probíhala ve velmi podobném duchu, malej v čekárně nezavřel pusu.. Trošku jsem doufala, že to třeba doktorka uslyší, aby mi věřila vůbec, že umí mluvit 😅 No otevřely se dveře a konečná.. taky přesně o všem dopředu mluvíme, aby věděl, co ho asi tak čeká..ale většinou je to k ničemu.. Obrázky při zkoušení zraku mi taky šeptal do ucha 😀 No holky, aspoň víme, že v tom nejsme sami😍
@ivis_b 😀 😀 😀 Opravdu veeelmi podobné 😀 I s tím tíhnutím k dospělákům.. někdy mi i přijde, že čím menší dítě (mladší, než on), tím víc je z něj nervózní, zvlášť když ta batolata ještě nemluví.. S tím zdravením si opravdu nevím rady, už mně to vysiluje pořád dokola to opakovat, vysvětlovat, i když vím, že moc dobře ví, jen to prostě neřekne, i kdybych se na hlavu stavěla. Ale je fakt, že mi to je nepříjemný, že mi to prostě přijde neslušný.Držím palce s větší školkou!
ja mam presne opacny problem, jakmile jsme na navsteve nebo s nekym cizim jdeme na vylet, syn se chova jak utrzeny ze retezu, predvadi se, strhava na sebe pozornost... myslim, ze se s tim ty prcci musi nejak vyrovnat, ze nemaji nas na 100% a ze se venujeme/mluvime i s nekym jinym... a kazdy se proste projevuje jinak🙂
Nemůže to byt třeba tím, že na té procházce nebo i jinde nemá tvoji stoprocentní pozornost, tak, jak je na to zvyklý doma, a timhle způsobem se jí snaží získat? Jen tipuju, podle svého triletaka. Když je se mnou sám, je zlatý, pěkně si spolu hrajeme, poslouchá. Ale když jdeme ven s jeho nebo mými kamarády nebo přijdou oni k nám, případně stačí, že s někým telefonuju, je schopný zborit dům, vytahuje všechny hračky z krabic, rozhazuje je po celém dome, začne ječet apod. jen aby na sebe upoutal pozornost. Poslední dobou je to ještě těžší, protože máme doma 4mesicni mimco, které mojí pozornost samozrejme také potřebuje. Takže se připojuji, také si s ním nevím rady, zkouším všechno možné. Jsem zvědavá na rady. Kéž by něco zafungovalo...