Stýskání u pětileté. Měli jste podobně? Zlepšilo se to?

Moje mladsi je taky citlivejsi. Do ted, a je tedka ve skole, si kreslime srdicka na ruku. To docela pomaha. Vi, ze kdyz se na srdicko podiva nebo da pusu, myslime na sebe navzajem.

@kakba A učitelkam to nevadí? Já si vždycky říkala, že z toho vyroste a že to nebudu hrotit, ale nějak se to zhoršuje :-/ Podle učitelky není sociálně zralá (před rokem byla a teď není?). Předtím to zvládala krásně, byla jsem na ni pyšná. Srdíčko občas na ruku kreslíme, ale nepomáhá to, hlavně to loučení je pro ni strašné. Manžel ji občas taky vodí a taky mu vyvádí.

Ve skole to zvlada dobre. Ma ve tride chlapecka co 5.hodin v kuse jen breci. Odrazi se to i na tom, ze pani ucitelka pak zakrici i na deti, co jsou v poradku. Uz nevi co s nim a resi se to s rodici. Mluvime spolem, opakujeme a to je asi jediny co zabira.

Nějaké úplatky jste nezkoušela ? Když pro ní půjdete donesete lízátko ,nebo omalovánku něco co víte že jí uděláte radost ? S tím že jí řeknete pohraješ si chvilku a já ti půjdu něco hezkýho koupit a pak přijdu pro tebe?

Nemůže to být změnou učitelky? Že má někoho jiného, kdo ji nesedl?

@ivkasolavova Cesty domů mivame většinou příjemné, zajdeme do obchodu, něco drobného dobrého, nebo hřiště, povídáme si, na pohodu. To je usměvavá, líbilo se jí tam, ale prý tam nebude chtít, že se jí stýská. Ráno je taky příjemné, až těsně před školkou se zastaví nebo začne knourat.

@sasbu Právě že je všechno úplně stejně. Stejné učitelky, třída, děti. Má tam jednu hlavní kamarádku, takže když chybí, tak jí to dost mrzí, ale pak si hraje s dalšími kamarády. Na to, že má špatnou výslovnost, se k ní chovají všichni hezky. Dva tři kluci se prý často perou a zlobí, ale nijak ji neohrožují (asi už zažili její megahlasity řev 😀). Doma taky vše při starém, žádné trauma.

Tak zaprvé - kecy od učitelky o odkladu pusť z hlavy, to je absolutní nesmysl, tím se vůbec nestresuj, učitelka by se v těch svých soudech měla dost krotit. A co se stýskání jako takového týká, tak je starší, takže jí až teď mohlo více dojít, že ty jsi doma s bratrem - myslím, že děláš vše dobře, takže pokračuj, ona to podle mě překoná. Rozhodně se ale poptej, zda se neděje něco ve školce, může to mít souvislost se vztahovými problémy ve třídě...Ale to, že je nějaké dítě citlivější, to je povaha, to se nezmění, jen se s tím to dítě postupně naučí pracovat. Já mám starší dceru velmi nejistou, stýskací, ale prostě se naučila s tím fungovat a přemáhat se...ono to půjde, neboj.

@sarihy Jo, tahle učitelka je občas trochu "přísnější", ale jinak je v pohodě, je na ni hodná. Já mám občas ráda i přísnější názor na věc, nechci jen mazání medu kolem pusy. Asi si dcera na těch dovolených na jaře uvědomila, že s rodinou doma je to možná víc super než ve školce a od té doby se to táhne. Předtím v těch 4 letech byla právě méně přecitlivělá, tak jsem se radovala, že se trochu otrkala...no a nic, vrátilo se to 😀 Jinak se soustředí v pohodě, jí všechno, jde jí to...ale teď vidím, že je nějak víc ve stresu a musí si ho pak vybít (třeba i "zlobením" nebo pláčem). Nebo se možná boji za rok do školy...

Dcerka to měla ve 4,5 letech. Pulrocni zasek. Chtela jen me. Nikdo nechapal. Ja sem si musela pripustit, ze to tak je a fakt me potrebuje a spravilo se to. Ale musite ustat i okoli a vedet, co mezi sebou mate. Ja vedela, ze to obdobi jsem ji "dluzila", celou dobu byla na druhe koleji, byla milionova...tak si to vybrala holt az ve skoro 5letech. Ted chodi normmalne a je hrda predskolacka. Drzim pesti, kdyby mne tak nelamalo okoli, ze uz ji nikdy nikam nedostanu...byla bych s tim v pohode uz driv.