Stále uražené a ufňukané 3leté dítě

Dcera začala od září chodit do školky, byly jí tři roky. Začátek sice trochu těžší, ale zvládli jsme to. Do školky se těší. Celkově je takový uzavřený typ, učitelky říkají, že je strašně šikovná. Ale jakákoliv změna ve školce (přesun do jiné třídy, divadlo) je pro ní stresující. Ve školce si normálně s dětmi hraje, ale na procházce je vždy jen s učitelkou za ruku a i ráno, když jí tam dávám, se ujištuje, jestli tam ty své učitelky má a může tam s nimi být. Když si pro ní ráno do šatny přijdou děti, tak je odmítá.
A doma začala být neustále uražená, nafouklá. Pořád se mračí. Když něco dostane nebo jí oznámím, že se bude něco dít, tak je ráda. Ale když si má normálně hrát nebo něco chce a hned to nedostane, nafoukne se. Nedělá takové ty scény, že by se válela po zemi, ale nafoukne pusu a často k tomu pofňukává. Snažím se jí to vysvětlit, pak si nevšímat, ale když už to je takhle pořád, tak se neudržím a bud na ní zařvu nebo jí rovnou plácnu.
A skoro pořád odmítá otce. Najednou prostě jí nesmí pomáhat, u všeho musím být já. Pošlu jí se obléknout nebo vyčistit zuby a pořád chce, abych chodila s ní, nejlépe za ruku. Ještě teda musím dodat, že máme roční dítě, které má ale ráda, hrajou si spolu, nikdy na něj nežárlila. Myslím si, že se právě snažím se víc věnovat a všímat si té starší, tak nevím, jestli to vnímá jinak.
Máte někdo podobnou zkušenost? Díky!