Spádová ZŠ se špatným hodnocením. Risknout to?

Prosím o názor/zkušenost. Syn nastoupí v září do první třídy. Jsem na něj sama, a tak je blízkost školy od domova pro mě velmi důležitá. Navíc si myslím, že i pro dítě je dobré chodit do ZŠ co nejblíž svému domovu. Hlásila jsem ho do jedné soukromé školy, která je také relativně blízko, ale tam ho (teda spíš mě - kritérium bylo souznění rodičů s jejich koncepcí) nevzali. Takže nám nezbyde než jít do spádové. Ta má ale strašné hodnocení. Vlastně nejhorší v okolí. A já teď nevím, co s tím. Vůbec nemám jistotu, že by ho jinam v okolí vzali (nespadovost) a další soukromé jsou už finančně úplně mimo nebo opravdu daleko. Na druhou stranu nechci aby na školu a vzdělávání obecně zanevřel. Je to hodně zvídavý kluk, řekla bych že nadaný, ale i docela paličák. Potřebuje věci pochopit a přijmout za své. Ne úplně typ hodící se do takového toho autoritativní systému, který my husakovy děti známe že ZŠ. Má problémy s řečí, dost šišlá i když chodíme na logopedii. Sluchově je na tom ale velmi dobře, hlasky rozlišuje, chápe logiku psaní. Nerada bych, aby si na něj nějaká učitelka zasedla a nebo si ho zaskatulkovala mezi slabé žáky jen kvůli tomu šišlání. Tak k otázce 🙂 Dá se případně špatná ZŠ vykompenzovat přístupem v rodině (I když nejsem ten typ, co by chtěl a mohl trávit každý den napravovanim toho, co se ve škole pokazilo)? Jsou i špatné dnešní skoly mnohem lepší než ty, co známé z devadesatek (biflovani, držení huby a kroku)? Když je dítě nadané, tak ho ani špatná škola nezlomi? Co je podle vás důležitější? Dobrá škola nebo přístup rodiny + predispozice žáka? Já to asi risknu a dám ho do spádové. Každodenní taxikareni by podle mě ve finále otravilo i náš pocit z dobré školy (pokud by ho někam mimo spadovou vůbec vzali), ale ráda si přečtu vaše názory a zkušenosti.