Školka. Jak byste řešily vy?

možná se jí zeptat, co by pomohlo
nebo takhle, ptala ses jí, proč se takto chová? třeba je to jen nějaká "blbůstka"

@xxx3d ptala - prý je to ošklivý, že se jí tam nelíbí... učitelka říkala, že jakmile odejdu, že je v pohodě... Že to vypadá na "divadlo" a zkouší mě... Jeden den jde do školky s úsměvem a další dny o nás ví celé město...

a oni chodí teda už třetím rokem do stejné školky?
možná se změnil kolektiv, nebo učitelky? a jí se tam nechce, když už tam pak je, tak to zvládne, ale ta rána...a syn v pohodě? normálně prostě vystoupí, a na její scény nereaguje?

@xxx3d ano, třetím rokem stejná školka, letos jedna nová učitelka a nové děti. Syn je salámista, ten nic neřeší...

@jitkaem proc by jste davala hned decko k nejymu blaznovi?zacala bych tim,zda se ji tam neco nestalo,promluvit uz je velka dost tak pocitam s tim ze mluvi.popr nejaci kamaradi zda ji neco nedelaji?a ne hned bezet k ....

@leila7 nevidím na tom nic špatného, ale nazývat psychologa/psychiatra bláznem? S vaším názorem se neztotožním.

@leila7 tak podle toho co píše, tak rozhovor podobného typu proběhl a myslím, že ne jednou. Psychologa bere jako možnost. Taky na tom nevidím nic spatnyho.

@alice180 no to je ta dnesni doba posilat deti k blaznovi.ale treba dcera nerekla nic.

@leila7 prosím tě proč furt píšeš blázen ?! Trochu afektovaný ne

Mas moznost, vzit ji vyjimecne s sebou do prace? Jestli se do skolky tesi, nepomohlo by vzit ji vyjimecne s sebou do prace, tam ji nechat doslova co nejvice se nudit a dalsi den to treba bude lepsi? Jestli je to u Vas takove jake pises, tak uz se zhorseni situace tim, ze si vybojuje, ze do skolky nemusi asi bat nemusis.
Ale v praci proste zadne venovani, jen at si tam vetsinu dne prosedi s moznosti si leda tak malovat... (pisu to jakozto kancelarska pozice, kde je mozne, chapu samozrejme, ze vsude to nejde)

@leila7 "dnešní doba" - včera bylo včera, dnes je dnes... Nemyslím si o sobě, že něco hrotím.... Když cítím, že už jsem ztracená a nevím kudy kam, tak vyhledávám pomoc jinde... Klidně i u odborníků. Když nerozumím matematice, tak jdu za mojí maminkou. Když nerozumím dceři a její psychice, tak mi přijde rozumné se obrátit na odborníka.

@tereza0111 to neklapne - jsem v invalidním důchodu ☹ takže doma. Nicméně to není pro mě řešení - mám nekonečné kolečko lékařů, kam s dcerkou nemohu (gynekologie, onkologie a tak)...

@jitkaem Nečetla jsem komentáře, tak nevím jestli to už nezaznelo. Ale tohle dělal nás syn a pomohlo , že do školky vodil někdo jiný manzel nebo děda jim scénu neudělal ani jednu. Nemáš možnost, že by zkusil vodit někdo jiný?

Nevím, jestli to nějak pomůže, ale zkusím popsat věc, která se mi děje v poslední době: jsem unavená, mám toho hodně. Když se najednou někde (i očekávaně) vynoří nějaká nepříjemná povinnost, najede najednou reakce "prašť a uteč" - fakt zařvat, praštit a stáhnout se. Jako "rozumný dospělák" obvykle provedu jen tu poslední část - ucuknu. ... Do pár minut je to pryč bez ohledu na to, jestli tu povinnost nakonec musím plnit, nebo se jí mohu nějak vyhnout. ... Možná to má dcera se školkou podobně? Nelíbí se jí tam, být tam nechce, ale vlastěn to velmi pohodlně zvládne, když musí. Jen ta první reakce je "ne!".
Cos tím? Vlastěn dvě protichůdné mostnosti:
buď nějak snížit tlak na dceru (zkrátit docházku do školky? zrušit nejaké odpolední aktivity? Chodit dřív spát?)
Nebo naopak udržet to 'musí to tak být, je to atk pokaždé a je to očekávané, není o tom diskuze.'

U nás pomohlo, že vodil muž ne já. Taky jsme zavedli rituál, který mi tady někdo poradil. Nevěřila jsem, ale opravdu to pomohlo. Nakreslit srdíčko na svou ruku a na ruku dítěte. Říct mu, že když mu bude smutno, může srdíčko zmáčknout, pohladit. Jste tak pořád spolu, když má každý své srdíčko. My jsme to dělali tak, že já jsem ho kreslila synovi na zápěstí a on ho kreslil mi. V šatně jsme se rozloučili ukázáním srdíček, pusou a zamáváním. Většinou měl i svou hračku. Prostě takové pevné body, které se opakovaly každý den. To srdíčko nám opravdu pomohlo. Odpo jsem se pak ptala, jestli srdíčko zmáčknul, protože jsem cítila, že na mě myslel. Byl z toho nadšený, že jsme tak propojení.
A jinak některé děti nejsou školkový typ. U nás se to zlomilo až se školou. Co měl to srdíčko na ruce, už sice nedělal scény a nebrečel. Ale vždycky byl smutný, do školky nechtěl nikdy. Teď chodí do první třídy a je spokojený. Říkal, že je rád, že do školky už nemusí, že škola je lepší.

Jinou skolku... jako ja vidim fakt obrovsky rozdil treba v montessori a v normalni...starsi chodil do waldorf a montessori a mladsi je ted v normalni a vidim jsk mu to proste ne uplne sedi ... je tam malo zabavy ale dost veci proste musi - ted kruh a zpivani ted jidlo...nevim proste v montessori byly zasady ale dite se mohlo najist kdyz melo hlad, mohlo si samo vymyslet co bude delat v urcitych mistnistech ( dilnicka se drevem, malovani, kuchynka.... )

Proste se tam citil lepe...

Az bude mit 3 hledam montessori a doufam ze to klapne ...

Jinak u nas ve skolce ma kazde dite fotooalbum s lidma ze sveho okoli a ja tam dala i fotku 3 oblibenych hracek a obrazek pepa pig ) kdyz je mu smutno ucitelka to s nim projede)

Neco ji tam musi vadit. Staci jedno dite, jina pani ucitelka. U dcerky to tak bylo. Jsem take v ID, ale nakonec sem si ji nechala pul roku doma, poslouchala reci lidi okolo a ke konci skolniho roku a pak uz pohoda. Holt potrébovala maminku. Dcerka byla ve stejnem veku. Nebo zkusit min.na tyden at ji vodi tatinek/babicka,..

@jitkaem myslím, že kámen úrazu bude ta změna, nové děti, možná jí odešly některé z kamarádů, a nová učitelka, můžou to být ty elementy, které "ruší"
co bych dělala já - zkusila bych z dítěte vytáhnout, co je ošklivé, a co se mu tam nelíbí, nějak ty emoce zkonkretizovat, abych mu to potom mohla vysvětlit, a zapracovala bych na vysvětlení
třeba jsou tam podle ní nějaké ošklivé děti, třeba mají nový ošklivý koberec, nebo je nějak pro ni ošklivá nová paní učitelka, prostě promluvit si s ní ( s dcerou) snažit se ji pochopit, dát jí to najevo, to pochopení pro její nechuť a když to bude dál blbý, tak zkusit toho psychologa, nejlépe přes školku, myšleno PPP, poradnu, čekací doby jsou dlouhý, tak by to možná pomohlo, psycholog to samý s čekací dobou, tak možná se obrátit na pediatru, ale zase... čekačka... co do té doby, žejo...

možná ale bude stačit, když jí dáš najevo pochopení pro to, jak se cítí, stejně tak je určitě na místě zhmotnit to, jak se cítíš ty, když ona takto vyvádí před školkou a třeba si to sedne samo, než budeš mít termín schůzky s někým.

@jitkaem Ty mas nejaku onko diagnozu? Nemoze byt, ze sa dcerka o teba boji a radsej by ta mala stale "pod dohladom"? Ze kvoli tomu nechce rano od teba?

Tohle mi teda nepřijde vůbec normální, možná na začátku nějaký čas, ale po třech letech? To dělala vždy, nebo až tenhle rok? Pokud to dělá až teď, něco se tam muselo stát. Třeba se tam s jinými dětmi, s jinou učitelkou necítí dobře a nedokáže ani popsat proč. Dcera se taky asi ve třetí třídě školky najednou začala cukat. Měly novou učitelku, nebyla zlá, ale taková ..... zvláštní. Vytvářela dusno svými požadavky, které na ně měla, bylo málo srdečná a prostě jsem cítila, že dceři vadí, ale ani ona sama nedokázala vysvětlit proč. Tchýně se mě snažla přesvědčit, ať jí dám jinam, ale já jsem si zase řekla, že jí nemůžu věčně umetat cestičku a odstraňovat překážky, protože s lidmi, kteří jí budou nesympatičtí, se v životě setká ještě mockrát. A za pár měsíců bylo všechno zase v pohodě.

@leila7
lehni,trolle

@jitkaem pokud se něco ve školce nestalo a jste si jistá, že jí nic nevadí, tak bych jí řekla, že je vám to ráno velice nepříjemné a popsala bych jí, jak se cítím a proč. Pak ve školce.. nevytrhávat, ale dítě podat.. vím, že když kope a drží se pevně, že to jde těžko, ale pokuste se, aby to vypadalo tak, že jí podáváte a učitelka si jí převezme, než aby jí strhávali.. bohužel vy musíte vyvinout větší úsilí, trochu jí ze sebe jakoby strhnout a podat jí učitelce. Jinak příčinu mít nemusí, může to být i jen větší potřeba být s vámi nebo vám dát tím vědět, že vás potřebuje a jak odejdete, tak už vám nemusí dávat nic najevo, když tam nejste a tak přestane. Je to tedy jen reakce pro vás... proto bych si s ní zkusila nejdřív promluvit. Co cítíte, že je vám to nepříjemné, proč. Vše v klidu a s pochopením. Vyslechnout si i jí. Máme ve školce také jednu takovou holčičku. Pomohlo zkrátit loučení na nezbytné minimum, holčičku nám "podávají" a prostě jí bereme tak, že chvíli potřebuje dát najevo nesouhlas s odloučením od rodiče a za chvíli je v pohodě. Čím kratší loučení, tím kratší pláč či vztek♥️jinak je to úžasná holčička ♥️

@lucieevita u nás zase pomáhá to loučení trochu prodloužit o pusu. Ale ta naše bojovala jen ráno, jak už vystrčila čumáček ven, už šla v pohodě. Jen jednou zkoušela, ale nepovolila jsem. Teď je predskolacka a zkouší už jen jestli může jít "po o". Ale jí se tam nelíbí obecně, každý rok ji kamarad/ka odešli do školy 😔
Jo a taky je každé ráno "hrozně nemocná" - což bohužel ale často i bývá, somatizuje si to. Těším se na školu, mě škola pomohla, snad to bude stejně.

Možná se zeptat dcery co by ji pomohlo?