Separační úzkost téměř ve 4 letech? Co s tím?

@denisa_svatba 🙂, jsem se chtěla zeptat, jestli se mu něco nepříjemného v souvislosti s odcházením nepřihodilo, stát se může ledacos i při nevětší snaze, co si budeme povídat, ztratila jsem petra v tescu před dvěma týdny, poprvé a doufám že naposledy 😉 .
ted vážně - nenapadá tě nějaký spouštěč, ani třeba nemusí přímo souviset s odcházením, ale něco, co ho vyděsilo, čeho se lekl, nějaká změna u vás, ono to ani nemusí být pro tebe nápadné - ale pro něj zásadní. Zvláštní je to, že on odcházet může, ale ostatní ne. Děti mají všelijaká období, ale pokud je to už od léta, zkusila bych najít ten spouštěč, důvod, proč to tak má. Třeba si jenom ověřuje, že jsi pro něj vždy a všude - žárlí na malou?

@berenika39 Teď v září nastoupil do školky a ten jeho nástup byl "hodně drsný" - udělal nejhorší scénu z celé školky, když jsem mu zouvala boty, všichni mysleli, že ho vraždím... Během pár dní ale byl naprosto bezproblémový dítě (až na to pronásledování učitelky), když ho v poledne vyzvedám, je nadšený a většinou mi ještě řekne, že jdu moc brzy (spinkat tam ale nechce). Na malou nežárlí, skoro bych řekla naopak (když třeba venku nechce malá chodit, tak náš Vašík přemlouvá, ať jí vezmeme do ruky atd.).

@berenika39 Jinak ztratit v Tescu, to musí být "něco"... Uff, hrůza jen pomyslet. Vašík nikdy nebyl "rapl", nikdy neměl tendenci mi venku nikam ujíždět, utíkat, odcházet. Za to naše malá holčička, to je teda torpédo... 😀

@denisa_svatba nestěhovali jste se?
nevím, já bych možná zkusila to, co se dělá u malých dětí při odloučení - třeba když musí do jeslí - sice je prcek už větší, ale princip je stejný....když budeš chtít odejít z jeho přítomnosti, vždycky mu dej do ruky něco tvého - může to být tvoje zalaminovaná fotka, třeba🙂, a postupně to zkoušet - po malých dávkách....dát mu fotku, dát mu nějaký úkol, aby byl důležitý, měl dorbý pocit, že ti pomáhá, a hlavně se vrátit přesně tak, jak mu slíbíš - za chvíli, hodinu, poo...nějakou dobu bych to zkoušela...pak je samozřejmě možnost to konzultovat s dětským psychologem, ale to záoeží na tobě, do jaké míry je to pro vás "problém", jestli tomu chceč dát čas nebo to hned řešit.
každopádně držím palce.

p.s. petr je klidas a rozumbrada. neztratil se on, neutekl. normálně v klidu odešel za plyšovým psem, jak stojí u vchodu a vybírá peníze pro slepce. chodí za ním vždycky. já něco řešila na kase, on si asi myslel, že už jdeme,nenapadlo ho mi dá t vědět, zná to tam, nebál se.... já nekoukala, a on se hudlal se psem. těch pár minut bylo na infarkt.

@berenika39 Díky. O tom psychologovi jsem už taky přemýšlela... U nás není problém, když někam odcházím třeba klidně i na celý den (jsou se sestřičkou u babičky), to mu prostě řeknu kam jdu, dáme si pusinku a on řekne "ahoj, uvidíme zítra" a jde něco dělat s babičkou. On je problém, když je se mnou, aby mě pustil třeba jen z obýváku (který je v patře) do chodby ke kočárku (do přízemí), kde je třeba nákup. To radši pro to zajde sám a všechen nákup z kočárku vyskládá a nanosí mi ho po schodech o patro výš... Kdyby to někdo viděl, tak si řekne, jak to dítě zneužívám, že mi tahá nákupy 😀 😀

@denisa_svatba s nákupy to dělám taky a naprosto vědomě, on se zabaví a já nemusím nosit, sice mu to trvá dvakrát tolik času, ale je spokojenej🙂))).
to je divný, samotnou mě to zajímá, proč to tak má. pokud je to jen v určité situaci - tak si myslím, že je jen v něčem zakopaný pes, ne v psychice jako takové. zkus - dej mu tu fotku, jako že jsi s ním, na obrázku.....jestli to dá🙂. je už velký, určitě by stačilo, kdyby se přesvědčil , že je všechno ok, že jdeš, přijdeš, a jede se dál, aby udělal pozitivní zkušenost, že se nemusí bát.
škoda, že se neozve někdo, kdo se podrobněji vyzná v dětské psychologii nebo má podobnou zkušenost.

@berenika39 S tou fotkou to určitě vyzkouším, děkuji za typ. Kdyžtak mu k tomu řeknu, že ještě má počítat do 10ti a než dopočítá, tak jsem zpátky... Ale moc tomu nedávám ☹ Zkoušela jsem mu i vysvětlit, jak moc potřebuji, aby pohlídal v obýváku jen malou chviličku sestřičku, že jen doběhnu pro lahvičku s vodou a hned jsem zpátky, že na něj budu celou dobu mluvit, ale prostě nic nezabírá. V obýváku (v tom patře) máme dětskou zábranu (kvůli malý, aby nespadla ze schodů) a jamile se ocitnu za tou zábranou, tak ho chytne záchvat. A to dokonce i když jdu do komůrky, která je 1 metr za tou zábranou... Když Vanesska spí a máme otevřenou tu zábranu, tak za mnou chodí jako pejsek. Prostě jakoukoliv sebevíc zajímavou aktivitu přeruší a beze slova jde za mnou (třeba vyndat prádlo k pračce) a pak zase nahoru. Máme to doma jako u bláznů 😉

@denisa_svatba zvláštní. a fakt si nemyslím, že je něco špatně. jen je něco jinak. klid. podle mě by si potřeboval jen zkusit, že to dokáže, že to jde, pochopit, že nemusí být bodyguard, jednou to dát a pak by už to šlo...přeci jen ve čtyřech letech už děti chápou souvislosti - mimčo se bojí, že když máma zmizíz, že je to napořád, ale velkáč už ví, co to je dojít do komory pro něco nebo o patro výš.
mmch - mluvila jsi s ním o tom? petr už umí vyjádřit svoje pocity, sice ne vhodnými slovy, ale takovým nějakým popisem jo. mě dřív hodně pomáhaly hračky - plyšáci, s nima jsem nasimulovala situaci - může jedna být ty, jedna on - a zahrát to odcházení...třeba řekkne, co se v něm odehrává.
a docela mě deptá, napsala bych to i jinak - že ke každé debilní KZ o ničem se valí chytré poznámky a když někdo potřebuje poradit s konkrétní věcí, ticho po pěšině☹.

@berenika39 Teď jsem fakt hodně přemýšelela a napadlo mě, že se stalo před několika týdny (kdy už "strážil", ale nevybočovalo to ještě nějak enormě), že na sídlišti na chodníku ležela mrtvá myš a Vašík ji našel. A začal to řešit a já mu teda začala vysvětlovat, že ta myšička umřela a je v nebíčku atd. (nějak jsem v tu chvíli nevěděla, co mu k tomu říct). Zhruba 3 dny na to si to sám zamířil opět k té myšce a ta byla už ve fázi rozkladu a opět se začal zajímat o to, co se jí stalo, kde ta myšička má maminku, jestli ta maminka tuhle myšičku nehledá... Pak jsem mu pustila pohádku Bambi (nějak mi nedošlo, že tam Bambimu umře maminka) a on to opět řešil...

@berenika39 To nevadí, ty jsi mi poradila 🙂 A třeba se ještě někdo přidá...

@denisa_svatba no vidíš. třeba se k něčemu dobabreme. to je přesný, v tomhle věku začínají řešit začátek i konec života. narazí na to, donutí je to přemýšlet, ale skoro si myslím, že je to na jejich chápání ještě moc. petr vůbec neví, že smrt je definitivní. existuje knížka, jsem ji i našla, kupodivu..
http://www.novinky.cz/zena/deti/201963-jak-mluv...
to petr ve 4 letech docela pobral, alespon se mi zdálo. (zemřel nám před rokem děda). možná by stálo za to zkusit tou cestou jít, pokus omyl. poptej se ho. mluv s ním o tom, jsem si jistá, že zvládne postupně otevřít to, co mu vadí. čeho se bojí.

@berenika39 Když se o tom snažím s Vašíkem mluvit, tak z něj nedostanu nic víc než "Já chci mít pořád maminku", "já mám rád maminku...". Když se zeptám, proč chodí s paní učitelkou i na záchod (před záchodem si sedne a čeká) a radši si zatím nehraje s dětmi, tak mi odpoví "Já chci mít paní učitelku" "já mám rád paní učitelku". On před rokem nemluvil skoro vůbec (nebo tak 20 "svých" slov) a ještě to úplně nedohnal, takže na velký debaty to s ním zatím není, ač už mluví tak nějak v rámci normy...

@berenika39 Děkuji! Na to určitě kouknu a zkusím tu knížku sehnat. To by asi moc pomohlo. Já upřímně moc nevím, jak s ním o těchto věcech mluvit... Před nějakou dobou mu babičku pustila šmoulíky a zrovna díl, kde šmoulince umře myšička (ona to nevěděla, samozřejmě) a byl z toho smutný. Skoro by takový věci do pohádek neměli dávat ☹ Já vím, že je to život, ale...

@denisa_svatba já asi neporadím. Ale měla jsem s jedním klučíkem něco podobného. Hlídala jsem ho od jeho narození do pěti let. A kolem toho třetího roku to bylo to samé.
Nemohla jsem na záchod, nemohla jsem ani za dveře pro hračku, kterou jsme tam třeba zapomněli, do kuchyně pro pití-byť byl hned za rohem ve spojeném obýváku. Vlastně se stačilo k němu jen otočit zády a udělat krok a už na mě volal.
I mě pak tahal za nohu, abych nikam nešla atd. Měl menšího brášku, takže když jsem toho druhého uspávala, musel být neustále s námi.
Trochu pomohlo na něj celou dobu mluvit, když jsem teda někam fakt musela jít. Je fakt, že na záchod chodil se mnou 😀 Vždy jsem mu říkala, ať počítá do...třeba desíti a já budu hned zpět. Nejdřív to vůbec nešlo. Pak to fungovalo. Holt jsem ho brala všude s sebou, nechala ho jít všude se mnou a už jsem pak ani neříkala, ať počká, že budu hned zpět. Sice to nebylo vždy praktický, ale když chtěl.. 🙂
Byl dost citlivej, pořád projevoval náklonost, chtěl se mazlit.. Tak myslím, že to bylo snad jen nějaké období, které po čase přešlo

@denisa_svatba no jo, jenže je právě na nás, abychom je nějak s tím seznámili, že život končí. mě to trvalo skoro půl roku, než jsem mu řekla, že děda už není jen v nemocnici (byl tam dlouho, 8 měsíců) , ale že už není vůbec...bohužel i smrt je součástí života, akorát děti to můžou pochopit špatně a pak se bát ....
dej vědět, jestli na něco přijdete a něco vymyslíte. , nakonec to může být jen období,přejít to samo....držím palce a dobrou

@jarkalada Díky, jsem ráda, že nejsme jediný, že tím prošel i někdo jiný 😉

@jarkalada
@berenika39 Snad to časem odezní. Díky. Mně teď vyděsilo to, že místo k lepšímu to jde spíš k horšímu, ale snad brzy nastane přelom a pak si budu moci dojít třeba i na záchod bez dozoru 😀

@denisa_svatba my to tak sice pres den nemame, ale v noci ano.. Musim uspavat, t.j. zhruba v 20.00 si lehneme, precteme dve pohadky, pak rekneme dve kratke o chlapeckovi (obvykle o nom, ale treba vymyslene-ako isiel na navstevu k pejskovi a kocicce a pod) a pak len lezim vedla neho a umravnuju ho, aby lezel, nekopal, nemlatil rukama, nepovidal a pod. Sam odmieta zaspavat, to je hysterak len to skusim.. A obvykle spi s nami, ked aj nahodou zaspi u seba, tak hned ako sa v noci zobudi, pride k nam.. Uspavam ho aj cez obed (ked je teda doma) a dnes uz ma dohnal k placi pri tom uspavani, uz som bola tak zufala , odmietal kludne lezat.. Pritom ked lezi 3 minuty, tak zaspi..ale "prinutit" ho lezat je nemozne..

@evaviki Tak s uspáváním to máme taky katastrofu. Večer je většinou teda tak unavený, že padne a usne, ale v poledne dělá přesně to, co píšeš "kope, mlátí rukama, křičí...", už mi neusnul snad 2 měsíce, takže s ním začínám polední spaní pomalu vzdávat. Problém je, že dcerka v poledne spát chodí, takže to uspávání jí je dost těžký. V poslední době to začínám řešit tak, že ji dám spát v kočárku cestou do/z školky a pak dospí v kočárku u otevřeného okna... Ale mrzí mě to, že Vašíka nedonutím, aby v poledne ležel, protože takhle nemám ani chvilku sama pro sebe, nemůžu v klidu vyprat, vyžehlit... Teda můžu, ale ve 21 hodin, kdy jsem už chodící mrtvola a nemám náladu nic dělat 😀

@denisa_svatba obdobie, kedy toto robil pocas obednajsieho spani fakt pekelne (mal dva roky) vyriesila moja mama.. ja som rezignovala, pak zaspaval v 17.00 posediacky.. mala ho na vikend a povedala, ze u nej sa proste spi a konec.. no a zase zacal spavat.. v skolke inak zaspava pres obed v pohode,mne by uz ani nevadilo, keby nespal, vecer aspon zaspi 20.30 a mam klud.. takto zaspava v 22.00 ☹ Myslim, ze ostava iba vydrzat, skus si to nevsimat.. Ja viem, ze je to na nervy,ale mozno ked uvidi, ze ti to prenasledovanie nevadi neznervoznuje ta, tak ho to prejde.. posielaj jeho pre veci sameho, ak sa mu to paci.. a ked ides do vedlajsej izby ty, skus ho zavolat so sebou, chytit pri tom za ruku.. to by ma zaujimalo ako bude reagovat, ked sa prisposobis a budes ho naopak sama volat so sebou..

@denisa_svatba Ahoj, zaujal mě Tvůj dotaz. Když jsem to pročetla, tak bych asi také viděla souvislost s tou mrtvou myškou. My máme teď podobný problém s usínáním. Malé budou v lednu 2 roky. Někdy v říjnu jsem se rozhodla, že už je dost velká a bude spinkat sama bez mé přítomnosti. Jen jsem přečetla pohádku a odešla. Vše bylo naprosto v pohodě. Pak najednou po měsíci ze dne na den hrozný pláč a volání máma, máma..... Nakonec se vždy pokakala. Vzdala jsem to a uspávám ji, nechci ji stresovat. Nevím taky, jaký byl spouštěč. Možná, že u babiček jsem spala s ní. Snad se to časem také upraví, ale musí mě mít na očích, musím ji držet za ruku, než usne..... Třeba to patří nějak k tomu věku. Každopádně moc držím palce a jsem zvědavá, jak to bude u Vás probíhat.

@evaviki Tak s usínáním máme úplně to samé, je to peklo ☹ Přes den teda nespí doma už od 2 let, jen ve školce. Ale večer s ním jdeme spát okolo 21h (střídáme se, jednou já, jednou taťka), nejdřív pohádka, potom povídání a pak má spát, ale přesně jak píšeš, pořád se vrtí, sedá si, převaluje se… Usíná až okolo 22h. Taky už jsem z toho nešťastná, byli mu teď 4 roky, tak už by fakt mohl zaspávat sám. Tohle je strašně vyčerpávající, navíc někdy usnu dřív než syn 😝 😀

@denisa_svatba To pronásledování jsme měli taky, ale je fakt, že to už je dlouho, to byl ještě fakt maličký. Tahal mě i za ruku všude po bytě kam chtěl jít on. Ve 3 letech nastoupil do školky a učitelky mi po nějaké době říkaly to samé, co píšeš o Vašíkovi. Taky jim byl pořád za zadkem, jako ocásek. Ale to se samo nějak upravilo časem. To co popisuješ určitě časem taky odezní, ale chápu, že to je o nervy, navíc ještě s mladší sestřičkou 😒 Já bych se zkusila někde poradit, aspoň na nějaké internetové poradně s nějakou dětskou psycholožkou. Prostě by mě zajímal názor nějakého "odborníka". Moc držím palce 😉

@berenika39
@katchula
@naomi6
@evaviki
@jarkalada Moc děkuji za příspěvky 🙂 Před týdnem jsem založila toto téma a před pár dny nastal z ničeho nic zlom - sám od sebe mě syn pro něco poslal o patro níž... Hurá!!!!! Z ničeho nic. Sice stál v obýváku u zábrany a volal "Maminko, už jdeš zpátky?", ale už to nebylo v záchvatu, jak jsem u něj byla několik posledních měsíců zvyklá 😉 Dnes večer mě zase pro změnu "pustil" pro lék pro sestřičku z ložnice do obýváku, ani by spustil buď histerický křik a nebo vyrazil za mnou. Vždy jsem zatím byla zpátky do 40 sekund, ale do teď jsem nemohla ani toto 😉 Tak snad to bude už jen lepší a lepší. Ještě jednou díky

@denisa_svatba no super, to moc ráda čtu! určitě se to bude jen lepšit, uvidíš, zkoušej to jen pomalu, postupně..aby to byla jeho iniciativa, jeho snaha (zvláštní, tohle platí na všechny chlapy, i ty starší 😀 😀 😀 ), a přejde to. mám radost s váma🙂

@denisa_svatba Tak to je skvělá zpráva, jen tak dál 😉