Pláč při odchodu ze školky. Máte takovou zkušenost?
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jakou máte zkušenost, když dítě odpoledne vyzvedavate že školky. Syn má dva roky a začal minulý tyden chodit do školky - maličká, max. 8 dětí ve třídě. Chodí 3x týdně od 8 do 14hod. Když pro něj odpoledne přijdu, tak začne strašně plakat. Nechapu proč, vzdyt uz jdeme domů... ucitelka říká, že přes den neplace, zapojuje se. Když se ho ptam, tak říká, že ve školce dobrý a že zítra půjde zase. Máte také takovou zkušenost?
Syn nastoupil teď v září ve 3 letech a celé září plakal když jsem pro něj přišla, protože si chtěl ještě hrát. Hodinu před zavíračkou se přesouvají do jiné třídy a on potřeboval vyzkoušet i všechna auta ve druhé třídě. Trvá to v lehčí formě do teď, ale chodíme domů mezi posledními. Já jsem ráda, že tam chodí rád.
Jo,syn taky brečel,někdy i v 6 letech, nechtěl domů. Ty pohledy ostatních rodičů v šatně 🤣 prý to dělají společenské děti.V družině mi vynadal,že jsem pro něho přišla dřív 🤣 Někdo pláče při příchodu, někdo při odchodu....
Dělám ve školce. Spoustě dětí vadí změna činnosti a tak pláčou. Někteří pláčou i když se jde z venku dovnitř nebo když se jde svačit. Je to úplně normální 🙂 navíc v sobě mají za ten den tolik nashromážděných emocí, že je musí vypustit a to jde nejlíp u maminky 🙂
Tak to je ta lepsi varianta. 😃 Nechala bych ho, prilis se v tom nebabrala a ani neupozornovala. Mne se u vsech deti pri placi ve skolce (u nas pred) osvedcilo byt proste nad veci a nedelat z toho tragedii. Kazdy vecer jsme si o tom povidali a z legrace jsem jim vzdycky rikala “ze nebudeme zitra plakat” a treba je u toho stouchnout do briska...samozrejme se u toho zacali smat. A tohle jsme pak delali i ve skolce v satne. Z place se zacali smat a takhle jsme to delali asi tyden a pak uz v pohode. Takze nejlepe tu situaci rozebrat s odstupem, treba vecer pred spanim a ve skolce uz pak delat jako ze se nic nedeje. Prejde ho to. 😉
Syn to dělal taky, prostě nechtěl domů. Už dobře mluvil,tak to řekl.NO tak byl ve školce do 5, odcházel jako poslední, uklidil po všech hračky, popřál učitelce ať se má doma dobře a pak teprve byl spokojený, jak to zařídil. Chodil tedy jen 1x týdně, protože bychom na víc neměli, tak tam chodil takhle naplno. Když to pak občas dělal v klasické školce, tak jsme se s ním poradili, jestli ho z něčeho vytrháváme a brali ho později. Párkrát jsem pro něj přišla a šla se ještě ne půl hoďky projít. On si prostě potřeboval "něco" dodělat....Byl schopen udělat i hysterickou scénu, že domů nejde.... Vypadalo to, že ho doma týráme ;). Je fakt, že mu je 7 a i do školy prostě chodí rád.
Teď už si myslím, že je to naprosto normální, naše to taky dělala, ale rvalo mi to ze začátku srdce.Prvni týden v pohodě a od dalšího týdne jakmile mě viděla ve dveřích,tak spustila v pláč.Nejdriv jsem si říkala,jestli se jí tam něco neděje nebo tak,ale ona se ráno vždycky strašně těšila.Az oak známá učitelka mi říkala, že prostě oni ze sebe musí dostat ty emoce za celý den.Muj názor je ,že tím dávají asi radost z toho, že nás vidí.
@emamaira hele bude hůř 😉 já si přijela pro své devítileté dítě na tabor, který trval 17 dní. Seděla ve stanu a brečela. Vedoucí ji říká nebreč maminka už je tady. A já jí říkám ale ona brečí, že maminka už je tady 😁😁😁 ona tady chce ještě být. Má to tak od malička. Ze školky musela chodit poslední, to samé z družiny. Vždycky jsem si připadala jako matka na baterky. Syn je pravý opak to je maman a v životě bych ho na tábor nedostala.
Dcera, 2,5 roku, 2x týdně jesle. Taky zprvu plakala, když se mělo jít domů. Nechtěla. 😊 Teď se snažím mít vždy dost času při vyzvedávání, aby si prohrála, ukázala mi, co kde a jak, pak je svolnejsi odejít. 😁
Podle různých psychologických knih dítě ve školce zadržuje emoce a snaží se ovládat. Jak přijde maminka tak emoce uvolní a brečí, potřebuje to upustit, je to normální
Taky jsme museli ze školky až s posledními (měla jen do oběda). I tak to často obrecel. Jak píší holky, u nás šlo o kombinaci několika věci: 1) byl unavený 2) nemá rád změny 3) chtěl si ještě hrát 4) nahromaděné emoce (a klidně i pozitivní... Prostě je toho moc, nevím, co dělat, u mámy brečet můžu, "mami, vyres to")
@emamaira dcera to dělala prvního půl roku ve školce, byla dobrá celý den a jak sem došla spustila plakáni, mě teda bylo jasne, že se prostě musí v tu chvíli emocionálně projevit a vypustit že sebe všechny emoce. V podstatě to nic moc neznamenalo. Po nějaké chvilce se uklidnila aby ok. Já z toho vědu nedělala a to pomohlo že pak s tím přestala.