Pár dní ve školce a chová se jinak
Dceři ještě nebyly tři roky, ale je, nebo spíš byla, velmi společenská, milovala kolektiv dětí, vůbec nebyla maman, doslova by odešla s každým. Protože jsem začala pracovat na částečný úvazek namísto hlídání babiček jsem se rozhodla dát jí na dopoledne do soukromé školičky, považovala jsem to za větší přínos než aby byla doma, když budu pracovat. Na doporučení jsem vybrala jednu školku v okolí, je tam tak kolem 15-ti dětí, hodné paní učitelky, dávají během celého dne fotky na facebook. Dcera tam byla zatím párkrát a asi jako většině dětí se jí tam zatím moc nechce, ráno pláče, během dne si ještě občas fňukne, ale jinak je celkem v pohodě, když pro ní přijdu je veselá a říká, že se jí tam líbilo. S dětmi si ale nehraje, drží se pořád u učitelek a změnilo se její chování i doma, když jdeme na písek, kam chodíme denně a potkáváme tam denně ty samé děti, které zná. Nechce si s nimi hrát, celou dobu sedí u mě a škemrá, že chce jít domů. Nedej bože když vezmeme ven bábovky nebo nějakou jinou hračku, celou dobu jí křečovitě drží a prosí mě, abych ji schovala do tašky. Když někdo sáhne na její věci je úplně nepříčetná, ne vzteklá nebo zlá, ale prostě zoufalá. Nevím co s tím. To, že se drží u mě celkem chápu, asi se bojí, abych jí někam neodešla, když jí najednou nechávám ve školce. Ale to její chování vůči dětem, které zná a které měla ráda, to nechápu. Jsem si jistá, že nedopustí, aby jí ve školce někdo ubližoval. Nevím jak se zachovat, jestli neustupovat a dál chodit tam, kde jsme zvyklí a čekat, až tohle období přejde, nebo jí vyhovět a nechodit na hřiště mezi děti. Napadlo mě zkusit chodit někam jinam, ale to bych nerada, mám mezi ostatními maminkami kamarádky a bylo to vždycky fajn odpoledne. Zažil jste někdo něco podobného? Jak to překonat?
asi to přejde samo ... něco podobného máme doma ... dcerka vždy v pohodě, po nástupu do školky jeden sek za druhým ... doma s ní nic neudělám, vyžaduje 100% pozornost, nechce chodit na hřiště, ale když někdo přijde k nám, je ok ... doma nefunguje tak, jako před nástupem do školky, má slizičky na krajíčku, když jí jen upozorním, že si nevzala bačkorky ... odnést kapesník do koše je problém ... oblékat se najednou neumí .... dost často je u nás nyní řev a dost bezdůvodný ... všichni mi říkají, že musím vydržet, neustupovat ze zaběhnutých kolejí, že se to srovná ... porád v to doufám
syn nastoupil do školky v 23 měsících. OD té doby absolutně odmítal do té doby kamarády, jakékoliv děti ze sídliště. NechtĚl se s nima hrát, nemohli sme u nich ani venku zastavit, pozdravit, pokecat.. s pláčem ležel na zemi. U nas byl prolém v tom, že mě chtěl mít pro sebe. Já ho nenutila, když byl doma, šli sme mimo lidi, na výlet a pod. DNes je už jeho chování odlišné od chování dětí tady na sídlišti, prostě byl jinak vedený a stále tenhle odstup od dětí v okolí kvázi přetrvává, ale alespoň se jim přímluví, neuteče z hŘištĚ a pod. ALe je mu pomalu 5..
Možná u Vás jak to čtu má školka jiný systém ohledně hraček. Vy jste jí prostě nenutila půjčovat hračky, nepřišla o hračku když si jí vzala ne první, "nedostala po nose". Osobně jsem nesouhlasila s názorem naší školky, že když si tam něco vlastního přinese, třeba nové auto, musí to i vědět půjčit. Když nepůjčil, ve školce mu ho nenechali. Nechtěla jsem z nĚho vychovat submisivního jedince, co si všechno "nechá".. Já na sídlišti, hřišti, jsem ho nenutila, je to jeho, když nechce, nedal. Dnes už s tím nemá problém, srovnalo se to samo.
Určitě jí tam neubližují, spíš musí naběhnout na jejich systém. držím palce! 😉
tak odpozorujte, co ji vadí, jestli ty hračky, nebo to že jste mezi lidma - má kolektivu ve školce dost a skuste to nějak zladit / upravit, aby získala čas a školku v pohodě zvládla. Ona možno řeší v sobě něco jiného jak hračky, jenom to pak tak vyznívá, nakolik už u těch hraček prostě bouchne. Třešnička na dortu..
U nás jsem zkusila dát dcerku Nikolku 2,5 let do školky teď v listopadu- první den tam byla hodinu se mnou a nechala jsem ji tam na dvě hodiny a při vyzvedávání byla úplně nadšená, ukazovala mi co nacvičovali, učitelky taky chválily, a další den se do školky těšila. Další den jsem ji tam nechala jen od 8-11h přesvědčená, že vše zvládla, ovšem šokem pro mě bylo, že jim to tam tentokrát probrečela, další den byl ještě horší, probrečela už celé 3 hod. a schovávala se pod stůl., což do té doby nikdy nedělala. 4. den už jsem to psychicky nezvládla já, jelikož mi začala hystericky brečet už doma při oblékání a říkala, že zase bude ve školce brečet. Vzdala jsem to a domluvila se na odklad, že je ještě malá. Nechápu, co se stalo, že první den dobrý, a pak katastrofa. Dodávám, že malá má nového sourozence, nyní 6 měs. Elenku, takže i to může hrát roli, ale vždy jsem ji dávala do školky se slovy, že jde malá taky do školičky, ať nežárlí, a já do práce, nepomohlo. Od té doby zažíváte to co píše "baterie" - do té doby společenská holčička, i sebevědomá, akční, chodíme už od 4 měs. na bazén, a od 1,5 roku na Yamahu,takže na děti zvyklá, zvyklá poslouchat učitelky, užívala si to, avšak teď tam nechce, probrečí cestu na tyto kurzy,tam to nějak přežije, nic ji nebaví, je ufňukaná, máme i řvoucí scény doma kvůli té mladší sestře, nemá ji ráda, nechce ani na ty kurzy, kde je čistě jen se mnou, nejraději chce být doma s maminkou, nechce být ani u babiček, kde do té doby byla ráda. Naprosto jiné dítě, nevím, co v ní ta školka probudila, jsem z toho dost bezradná a nevím, jak jí pomoct, aby se to zase vrátilo do starých kolejí....
@mcveckova ja neviem, tiež synovi trvalo dlho, asi 8 mesiacov, kým sa s narodením mimi dcerky zrovnal (3-ročný rozdiel). Prežíval to hneď, skryte, plakal atd. MOžno nebola vhodná ďalšia změna po miminku, kde by to bolo takto, so školkou by som počkala. Čo iného Vám ostáva. NIKDY nerobte v priebehu roka dve zmeny, ani ak by ste mala vziat čo len dudlík, prestahovat do svojej izby, školka, súrodenec, proste jej to na tie deti vela.
Ja len som chcela anapísať - snažila som sa, fakt veľmi, synovi pomocť, aby sa zmieril so sestřičkou. Mal ju rád, nerobil jej zle, nebil, neodmietal, ale.. visel na mne a plakal, kde som ho uložila do postielky, mal extrémne labilné reakcie atď., proste odišiel psychicky, mne bolo jasné z čoho to je a snažila som sa. Uprednosťnovala som, robila program pre nás bez mimi, zapájala ho, vysvětlovala,venovala som sa mu, všetko čo som si načítala, vedela, som pre to urobila. Nič nepomohlo. Až som prišla na to, že si to musel proste prežiť sám, zrovnal sa s tým a teraz, už je dcére 2 synovi 5, už sú parta 😉 ale scény, plače, odmietanie iných atd. trvalo zhruba 8 mesiacov. Možno u Vás to prišlo neskor, školka to vyhrotila, daj - te jej čas, podporujte, netrestajte, opakujte dokola aká je úžasná a jedinečná a Vaša..
@mcveckova ahoj, také doporučuji "čas" ... možná, že si to opravdu až tou školkou uvědomila, nastartovala v ní strach, obavy a stávkuje...určitě se to zlepší! Držím pěsti a posílám něco pro štěstí🙂
Ahoj, a jak se s dcerou ve školce loucite? Nám se osvědčilo, že se s dcerou ve školce opravdu loucime a říkáme ji, že tam zůstane chvilku s detma bez nas, ale že si pro ní zase prijdeme, i když se ji to nelíbí ,ale nemizime tajně! A ty hračky? Myslím, že brouckove jeste nerozeznavaji moje a půjčené 🙂
@martinaeri moja 2ročná dcera 5 ročnému synovi jasne vysvetlí 'čo je moje' 🙂
moje dcera začala chodit do školky ve třech letech a dvou měsících uprostřed školního roku v dubnu, mladší syn se narodil v lednu takže mu byli skoro 3 měsíce, měla jsem možnost ji tam dát již o něco dříve, ale nechala jsem jí ty 3 měsíce aby si zvykla na brášku, do konce roku jsem ji brala vždy po obědě, po týdnu co tam byla taky začala, že sejí tam nechce, tam jsem jí vysvětlila, že tam má čas sama pro sebe, že si může hrát s dětmi a odpočinout si od malýho křiklounka, spát tam nechtěla a ani jsem jí nenutila, o prázdninách už se do školky těšila, a ted tam chodí ráda, jen občas protestuje, protože se jí nechce vstávat, už tam i 2x týdně spinká, to teda jako nenese úplně s nadšením, ale přišlo mi to nefér ji brát pokaždý po obědě když všechny děti tam jsou skoro pořád celý den, nechci aby jí záviděli a pak na ní třeba kvůli tomu byly zlý... no a taky tam má odpoledne kroužek. takže určitě je to o tom, jak dítě přijme sourozence a jak je zvyklé se přizpůsobovat změnám. Myslím, že je dobré to trénovat už od malička, pak tolik nelpí na zaběhnutém režimu. Jinak se teda slečna taky vzteká, ale to dělala už před školkou, trošku se to zhoršilo s bráškou, ale to je jen protože prostě vyžaduje pozornost, takže vysvětluju a vysvětluju a snažím se v rámci možností si vyhrazovat každý den čas jen pro ní.
Mně učitelky ve školce říkaly, že děti mladší tří let se musí aklimatizovat na kolektiv a pravidla jeho fungování. Že jim chvíli trvá pochopit souvislosti a pravidla a je normální, že se několik týdnů nebo i měsíců do všeobecného dění nezapojují. Syn byl taky hodně společenský, před nástupem do školky chodil skoro půl roku do jeslí, kde ale byly stejně staré děti, kdežto ve školce je nejmladší a hlavně nejmenší. Přes dva měsíce se nezapojoval a jen z povzdálí pozoroval, ale teď už je to úplně jiné a odpoledne nechce domů. Takže zvykání dej určitě ještě čas.
Proč se nechce najednou dělit nedokážu říct, ale zřejmě je to sdůsledek změny a nejspíš je to dočasná záležitost.
@luciamala1979 to je výhoda! Moje dcera je jedináček a ještě ke všemu i jediná vnučka. I proto vhodí do školky, aby "pochopila" svět 🙂
@martinaeri ja len že rozlišuju 🙂
Díky moc za reakce, samozřejmě školku odkládáme, nejraději bych si za to nafackovala, že jsem ji tam vůbec dávala, i jen teda ty tři dny, úplně ji to rozhodilo. Nechala jsem se přesvědčit ředitelkou školky, že už to máme zkoušet od listopadu, i když jsme měli nastoupit až v lednu, ale asi by to bylo stejné, těžko říct. Já si jen mylně myslela, že ji tou školkou nabídnu pestřejší dopoledne, děti a ne domov s uplakanou sestřičkou. Opravdu růst zoubků hodně prořvává. Další chybou bylo, že jsem si myslela, že už je na školku připravená, navíc tam nastupovala s kamarádem, kterého má moc ráda, znají se od miminka a vždy si spolu krásně vyhrají, navštěvujeme se s kamarádkou často. Ale ani to nepomohlo. Právě kamarádce zvládl syn nástup do školky úplně nádherně, od 3.dne tam byl už na celý den a nadšený. Ale nemá sourozence. U Nikolky jde vidět, že s tím novým sourozencem ještě hodně bojuje. Budu se jí ještě více věnovat, trávit spolu víc času bez Elenky a uvidíme. Chce to opravdu čas🙂 Dnes už byla i lepší na plavání. Bez breku a moc si to užila🙂 Ale za to u babičky zase hysterie a to jsme tam byly jen 15 min, abych si vyzvedla Elenku☹
@mcveckova čas to udělá. Uvidíte jaká budou holky za rok parta ;)
Nijak,přejde to časem..během dne - a velkých změn pro ni - je nucena se o hračky dělit, přizpůsobovat se programu, skupině, tak ve svém volnu prostě nechce, chce pro sebe jak mámu, tak své věci, nechce si s nimi hrát, teď patří tvůj čas jen jí..časem to přejde, nenutila bych ji, zkusila to na hřišti,nechce, jdeme domů..