Období vzdoru nebo rozmazlenost?
Ahoj,jsem už strašně nešťastná z 5leté dcery.Je drzá,zlobí,když ji budím do školky,řve vzteky,když po ni něco chci,zamračí se a dupne nohou jako rozmazlený spratek.Někdy je zlatá a poslechne na slovo,ale většinou se chová jako rozmazlenec.Nepomáhá bití,řvaní,domluvy,nic.Nedávno jsem ji seřezala,tak se konečně zarazila a zklidnila.Pak to bylo nanovo.Je pravda,že jsem kdysi nebyla důsledná,když něco chtěla,radši jsem ji vyhověla,aby neřvala a měla jsem klid.Je to důsledek tohoto,a rozmazlila jsem ji,nebo je to jen dočasné období?
v těch 5 je zas takové období vzdorování /by mě zajímalo, kdy není 3-5-7-9 už puberta regulérně/..víc toho chápe, ví, umí - a taky si uvědomuje, že něco chce jinak, jindy, nebo vůbec - kolem toho 2-3roku to bylo nechci jít rovně /domů, za ruku,../ teď už je to nechce se mi vstávat - nelíbí se mi to, jsem mrzutá..zkus se zeptat, jednat s ní jako rovný s rovným - já chápu, vím, že se ti nechce vstávat, školka však čeká a budeš mít krásný den s kamarády /učitelkou, konkrétně co budou dělat atd../a třeba já taky nerada vstávám, jejda to bych si ještě poležela..
u ostatního dávat hodně na výběr, když po ní něco cheš - uklidíme hračky teď, nebo po svačince? atd..
..důsledek vyhovění to trošku je, ale není nic špatného dítěti vyhovět..
Taky jsme kolem těch 5 let měli podobné období, první bylo kolem 2 let.... A přesně, nejlépe u nás taky funguje přístup, jako píše @lv - jednat jako s rovnocenným, projevit pochopení, že se mu něco nechce, ptát se, co by mu tu pro něj nepříjemnou věc nebo situaci zpříjemnilo, dávat na výběr, tam kde je to možné a kde vlastně o nic moc nejde, taky nevidím důvod, proč nevyhovět....mám zkušenost, že když ustoupím nebo dám na výběr tam, kde vlastně o nic nejde, tak syn pak lépe akceptuje věci, které jsou prostě dané a kde ustupovat a vybírat nejde....prostě ví, že je nějaký pádný důvod, proč to musí být zrovna takhle.....bitím a řvaním se nevyřeší nikdy nic.... jinak na syna vždycky nejvíc platilo a platí to, že o věcech mluvíme a vysvětlujeme, proč jsou potřeba...pokud bych mu řekla "uděláš to a to, protože jsem to řekla...", tak bude problém, protože on prostě potřebuje vědět, proč má něco udělat, jaký to bude mít smysl a jaký bude důsledek, když to neudělá....pokud mu tohle třeba i stručně řeknu, není sebemenší problém....a navíc jsem zjistila, že kolikrát si já sama při tom vysvětlení uvědomím, že třeba po něm vlastně chci věc která ani tak důležitá není a šla by udělat jinak....o to účinnější pak je, když řeknu, že něco prostě udělat musí....
Vidím to úplně stejně jako @krystalka. Taky dceři (2roky) vyjdu vstříc ve spoustě věcí, které chce, resp. netrvám na svém jen z principu, "protože jsem to řekla". Na záchvaty vzteku vůbec nereaguju a snažím se jim předcházet tím, že taky vysvětluju a pokouším se dohodnout. Ve dvou letech ještě úplně nerozumí všemu, co jí říkám, ale už se s ní dá na spoustě věcí domluvit. Třeba když chce pustit ještě jednu pohádku a já chci, aby už šla spát, tak se dohodneme, že teda opravdu poslední. A i když pak špitne, že chce ještě připomenu jí, na čem jsme se dohodli a kupodivu většinou bez protestů poslechne. V pěti letech si myslím, že takové chování už je celkem problém a nebude asi snadné to napravit. Určitě bych okamžitě přestala s bitím a křikem, nic to neřeší. Děti se prostě nebijí, akorát je tím učíš, aby agresí řešilo svou nespokojenost a když ty na ní řveš, není se čemu divit, že ona řve taky, když se jí něco nelíbí. Taky mi jako každému rodiči ujedou nervy a rozčílím se, ale beru to jako svoje selhání a snažím se na tom pracovat, aby se to nestávalo. A nemám problém se dceři omluvit a vysvětlit jí, proč jsem se rozzlobila.
Podle mě sklízíš, co jsi zasela. Nejhorší je nedůslednost a ani fyzické tresty teď nic nevyřeší (nevyřeší nikdy nic, kromě toho, že si rodič uleví).
Osobně bych doporučila návrat k důsledné důslednosti. Na negativní chování nereagovat (pokud to jde) a vysvětlovat, velká je na to dost. Jde ovšem o způsob vysvětlování. Doporučuji knihu nebo nějaký kurz Efektivního rodičovství.
@lrg - přesně tak, s tím řvaním jsem to chtěla taky napsat, ale pak mi to nějak vypadlo....a i mně samozřejmě někdy ujedou nervy a zvýším hlas, ale co jsem si na to začala dávat pozor a pracovat na sobě, tak už se mi to moc nestává a vidím, že to má pozitivní účinek i na syna, že je s ním daleko lepší domluva....a když už se rozčílím, tak se mu samozřejmě taky pak omluvím, že jsem na něj nechtěla křičet a vysvětlím mu proč mě to rozčílilo....jinak k té domluvě - postupem času jsem zjistila, že v podstatě vyloženě trvám vlastně jen na několika věcech - že musí ráno včas vstát do školy (i když se mu třeba nechce), že si po příchodu zvenku domů jde nejdřív umýt ruce, že musí udělat úkoly do školy a večer být do osmi v posteli....o všem ostatním spolu diskutujeme a většinou nechávám na něm jestli, kdy a jak to udělá....ale zase už je trochu větší, s těmi mrňaty je někdy to pořízení trochu horší....ale třeba s tím bitím - když byl menší jsme taky občas plácli přes ruku, přes zadek, nebo tak něco, ale přestali jsme s tím ve chvíli, kdy on nám to pak začal vracet....protože těžko mu asi budu říkat, že já jeho uhodit můžu, ale on mě ne....
@andrrriiik podle me to může souviset i s tím,ze ma malého sourozence (v profilu mas 5mes) ...chce pozornost,mít te chvíli pro sebe. Udělej si čas i jen na ni,at mensiho hlídá manžel a ona te ma chvíli každý den jen pro sebe. Plus jak psaly holky, vysvětlovat,občas slevit.....a nenechej se odradit kdyby te na začátku jako že nechtěla, ma te rada, jen ma taky zmatek v hlavě a doma je změna,už není jedináček a prostě každé dítě to nese jinak,neznamená to ze nemá sourozence rada,jen je to vše jiné.....možná chce byt i s tebou doma když vidí ze je doma menší, tak ji někdy doma nechej nebo ji ber po obědě a někdy buďte spolu pokud do školky nebude chtít....
Přesně když ujedes,omluv se. Já se holkam taky omluvila ze jsem zvýšila hlas a ze je mi to líto ze jsem se neudržela a v závěru ony mi řeknou,ze je jim to taky moc líto.....to ze zlobily a dobrý.
Musí vědět,ze nikdo nejsme dokonalý ale ze je správně se omluvit.
Jj,já vím,rozmazlila jsem ji,jen jsem si nebyla jista.Když se snažím ji domluvit a něco vysvětlit,tak odsekává a je drzá.Prostě to nepomáhá ☹ Ohledně té důslednosti,je to tak,že když chtěla třeba bonbony před jídlem,a já řekla ne,tak začala řvát,a já ji je radši dala.Takže spíš tak.Teď to už nedělám.Jsem důsledná,ale neposlouchá,a nepomáhá nic ☹
@tarra27 Když mi ujedou nervy neprávem,tak se ji omluvím,to jo.Taky mě napadlo,že by to mohlo být malým,a taky tolik změn v poslední době měla,střídavá péče,nástup do školky,atd.Ted ji budu mít v péči já,tak snad se i trochu zklidní,když nebude mít takový zmatek 🙂
@andrrriiik - syn na mně třeba taky často loudí bonbony (většinou lipo)nebo něco podobného před večeří...řešíme to tak, že uděláme dohodu, že před večeří si může vzít jednu kostičku a zbytek až po večeři....funguje to dobře - jednou kostičkou se nezaplácne tak, aby nevečeřel 😉....jo a když začal kvůli něčemu podobnému řvát, tak jsem mu řekla, že kdyby neřval, tak se můžeme na něčem dohodnout, ale že takhle s ním žádnou dohodu dělat nebudu, když se vzteká 😉
@andrrriiik A jak dlouho to praktikuješ? Ono je to o vytrvalosti... Má zkušenost, že jsi měla jiný přístup, teď si musí zvyknout na jiný. Je to ale hlavně o Tvém rozhodnutí a být důsledný, to je všechno, jen ne momentálně pohodlné.
Rozmazlená není, to není důsledek přílišného mazlení, ale nedůslednosti. Tuhle výchovu razí můj manžel a hrozně mě to štve. Pak je tatínek ten "hodný" a maminka ta "zlá". To už zvládne ve dvou a půl letech tohle :-[.
@andrrriiik Pokud je v jejím životě tolik změn, tak bude především zmatená. Možná by to chtělo to s ní probrat. Jestli to ale vidíš jako reakci na to, taky nemusí. To Ti ale myslím dá intuice.
Koupila bych si knizku, kde jsou ruzne rady 🙂
Myslim, ze biti ani rvani nepomuze, podle me byste potrebovaly spolu najit zase najakou spolecnou cestu 🙂
takhle si pro ni uz jen urvana maminka co furt po ni rve nebo neco chce (videno detskyma ocima)
Zkus ji ukazat , ze ji v hodne vecech veris, nechej ji delat veci co treba delas ty, umyj s ni vanu, at zkusi neco nakrajet ( zkusj ji co nejvice zapojovat 🙂 ona pak uvidi ze ji veris a ze nejsi pro ni jen nekdo kdo ji zadava ukoly ale ze ji beres i jako cloveka co neni jen pod tebou 🙂
Chce to hodne trpelivost a pevne nervy a vysledek urcite nebude hned ... Ale urcite to za to stoji 🙂
Jinak bych co jemene jejim vylevum venovala pozornost...
Spise bych ji rekla , ze ted pujdes pryc az bude chtit ( abys ji upletla copanky, namazala chleba, zalezi na situaci) tak at prijde....
🙂
Hodne jsem se snazila o takovych to vecech cist.
Praktickou zkusenost bihuzel nemam .
Ale kdyz si to prevedu na sebe - prijde mi to prijemne 🙂
Já ani nevím,jak dlouho.Asi rok,teprve.Nebo dva.Ted si za svým fakt stojím,ale když po ní něco chci,udělá to,ale s kraválem.Prostě rozmazlenec.Co chtěla,měla,jen abych měla klid,a ona neřvala.
@andrrriiik Tak zase nemyslím, že je v pěti letech všechno ztracený, jen fakt asi tomu budeš muset věnovat víc úsilí, než si přečíst knížku. Teď se hodně mluví o kurzech "nevýchovy", je tady na MK i skupinka, když na tom budete pracovat, tak se z toho určitě dostanete 🙂
@krystalka já jsem jí asi dvakrát plácla přes ruce za něco, ale nemá to vůbec žádný efekt, protože nechápala, že to je jako "trest" a ještě se smála 🙂 My si s ní celkem i hrubě hrajeme, jakože se pereme a jinak blbneme, takže nějaký silnější dotek jí nechává úplně chladnou. Ale taky jsou věci, s kterými nemůžeme hnout. Třeba hrozně ráda vylévá pití a můžeme jí stokrát říkat, že se to nesmí a že se zlobíme, i zvýšit hlas a stejně to udělá za nějakou dobu znova.
No u nás zabírá když je pošlu na hanbu,nemůžou mi hrát na city a vydírat mě řevem,když je pošlu za dveře velice rychle je to přejde,ale taky to nepochopili hned,chtělo to čas a nejspíš i začít včas. Ale co je taky důležitý,důslední musí být oba rodiče,ne jen matka,jako tu někdo psal že tatínek je ten hodný a maminka ta zlá,takhle to u nás taky chvilku bylo,fakt jsem měla pocit že mě nesnáší,až když s námi muž začal trávit víc času tak viděl co mi ty děti před ním dělají za naschvály a začal je konečně taky vychovávat,ale stejně jsou nejhodnější když jsem s nima sama,to je prakticky celej den bez scén,no ale budou jim teprve 3 tak ještě uplně všechno nepochopí.
@lrg Co je vůbec přesně ta nevýchova?Trochu vím,že jde hlavně o to s dítětěm se dohodnout,a vysvětlovat.Jenže když jdu na dceru v dobrém,odsekává,nebo dupne nohou.To je na facku.Ale sama vidím,že musím změnit přístup
@lrg - tak když měl syn snahu rozlívat pití, tak jsem pití prostě sebrala a dala mu ho jen na chviličku, aby se napil a pak zase sebrala, schovala, dala nahoru na skříň....jinak s tím plácáním, nám to syn právě pak oplácel, když jsme udělali něco, co se mu nelíbilo, takže jsem nechtěla, aby se naučil věci řešit takhle...a stejně se nám taky u toho smál a vůbec mu to nevadilo....
@marca22 U nás je to právě naopak.Ze mě má srandu,a z manžela má respekt.
@andrrriiik naše holky dostávají bonbony taky někdy před jídlem, me to neprijde špatně, no tak si vezmou par bonbonů,ony teda pak normálně ji a jak jim to nezakazujeme,tak pak někdy sladké nechtějí vůbec. Nebo když ji dáš dva tři tak co je na tom tak strašného?? Me to špatně nepřijde,vůbec když ji reknes je před jídlem,tak je dva....
V něčem byt duslednamusis, musíš vysvětlovat atd atd, ale podeme to ma souvislost s tím malým a pak i se střídavou peci....je toho není hodně. Rozhodne bych n ni nebyla zla, snažila se aby viděla,ze ji mám rada,ze jsem rada,ze ji mám. Nějaký ten čas jen pro ni a vysvětlovat. Když se vzteky,řekni ji,ze ti to je líto,na naše holky platí,kdyz jim to vysvetlim,když nposechnou,řeknu,ze me je to teda moc líto a zvednu se a jdu pryč....většinou pochopí....
Tak se drž. Bud důsledná v důležitých věcech,ale ukazuj ji,ze ji mas moc rada a ze jsi rada ze ji mas,ze ti na ni záleží. Jsi máma a doma nemá byt vězení a ty jako máma nemáš byt dozorce který praskne pres ruku hned jak se něco udělá špatně......mas byt její opora a ona k tobema přijít s problémem nesmí se bát ze ji vynadas....hodně si s ni povídej,zajimej se jak vše vidí ona.....zeptala ses ji na brášku? Řekla jsi ji,ze te mrzí,ze tatínek není s vama,ale této jinak ted nejde?? Ze ona za nic nemůže?? Ze ji mate oba dva radí?? Ze i kdyz se staras o mladšího brasku a vidíš,ze nemate n sebe tolik času, ze ji mas rada a ze se to později zlepší?? Ze malý te ted potřebuje ze se neumí najíst sam atd....to vše ji musíte vysvětlit....je jeste mala...
@marca22 - u nás třeba posílání na hanbu nezabíralo nikdy, on tam totiž prostě nezůstal, když jsem ho poslala do pokoje, ať se tam vyvzteká, tak tam prostě nešel, když jsem ho odvedla, tak utekl pryč...to bych ho tam musela leda tak zamknout, což bych samozřejmě neudělala...ale i kdybych to udělala (pokus byl), tak on by klidně začal kopat do dveří, nebo by vysklil výplň....takže on prostě běhal za námi a řval....tohle prostě u nás nikdy nefungovalo, takže jsme se snažili řešit všechno dohodou a kompromisem a záchvatům řevu spíš předcházet...
@andrrriiik odsekava a dupne nohou.....to ze je na facku? Příjemné to neni ale řešit to fackou nelze ....dítě kopíruje vždy rodiče.....
@krystalka No tak já neměla na výběr,záchvatům předcházet nedokážu protože je rozčílí to že si něco seberou,nebo někdy i to že jeden dostal pití jako první a druhej musí chvilku počkat,je to trošku jiné,ale když mi z hanby zdrhali prostě jsem je tam odvedla znova s tím až přijdou až se uklidní. Ale věřim že všude to nefunguje,každý dítě je hold jiný.
@andrrriiik - na facku? 😲 Třeba můj syn mi klidně v 6 letech ve vzteku řekl, že mě nechce ani vidět, že jsem blbá a mám jít pryč....tak jsem mu na to říkala, že teda jdu, že když se ke mně takhle chová, tak ho taky nechci vidět.....ale nikdy by mě nenapadlo mu za to vlepit facku....protože vím, že to udělal ve vzteku, že to samozřejmě nemyslel vážně, jen si prostě v tu chvíli nevěděl rady sám se sebou a neuměl to jinak vyřešit...když se uklidnil, tak jsem mu vysvětlila, že chápu, že ho něco naštvalo, ale že se to neřeší takhle, ale že jsme se mohli nějak dohodnout a ne začít si hned nadávat a ječet....
@krystalka přesně....navíc nikdo nejsme dokonalý....a kdyby my jsme měli dodávat jak rodiče za vše co nedelame na 100% facky.....
A děti to někdy prostě zkusí nebo můžou ujet.....vidí to ve školce,škole....to je výhoda toho,když cítí a je jim rikano a i se chováme tak,ze cítí ze j mne řadí,ze
@krystalka přesně....navíc nikdo nejsme dokonalý....a kdyby my jsme měli dodávat jak rodiče za vše co nedelame na 100% facky.....
A děti to někdy prostě zkusí nebo můžou ujet.....vidí to ve školce,škole....to je výhoda toho,když cítí a je jim rikano a i se chováme tak,ze cítí ze j mne radi,ze když pak řeknes,ze te jejich chování mrzí,tak jim to je pa taky líto....
@andrrriiik ctes male pohádku,lezis s ni v posteli?? Pohladis ji sem tam během dne,dáš ji pusu,pochvalis ji?? Říká s ji,ze ji mas rada a ze jsi rada,ze ji mas třeba před spaním?? To je strašně důležité.....protože pokud to nedelas, tak nemáte na čem stavět....ona vid ze peci věnujes brachovi,táta je pryč....třeba ma dojem ze ji nemáte radi....ze za to ze tata odešel může ona.....nebo ty.....to je těžké....ale urcite si buduj s ni vztah a snaz se nenásilně,nekricet.....
Ne tu facku jsem ji nedala,myslela jsem to tak,že jsem měla stochutí ji dát.No uvidíme,vyzkouším,jak mi radíte,snad to zabere 😉 Děkuji vám za vaše názory a rady 🙂
Bohužel se obávám, že to je důsledek tvé nedůslednosti v mladším období, když byla ještě formovatelná. V tomto věku už by měla vědět, co je správné a co není, záchvaty vzteku by se neměly moc vyskytovat. To je normální ve věku 2-3 roky, když si dítě prochází obdobím vzdoru a zkouší, co může a co ne. Pokud jsi právě v tomto období byla málo důsledná právě z toho důvodu, abys měla klid a ona ti neřvala, tak si na to dcerka zvykla a přijde jí to normální, že když něco nechce, vynutí si to řevem a vztekem a vy jí ustoupíte, právě kvůli klidu v rodině. Bitím a řvaním toho moc nezmůžete, když se začne vztekat, tak je nejlepší jí zavřít někam do tiché místnosti, ať se chvilku vyvzteká a přijde, až se uklidní, že teprve potom se s ní budete bavit. Když se chová jako malé uřvané děcko, tak si s ní nemáte co říct, musí pochopit, že se k ní budete chovat jako k velké až když se tak začne chovat ona sama. A chce to opravdu důslednost, pokud vy jako rodič něco řeknete, tak to má platit a ona se může stavit třeba na hlavu, ale vy byste neměla polevit. Samozřejmě jsou i kompromisy na kterých se předem dohodnete, ale neměla by si různé věci vynutit řvaním, už rozhodně ne v tomto věku.