Nezvládnutá výchova?

Taky mám takového lumpika doma, jen je mladší a starší segra ho usměrní. Kdyby byli dva to by byla jízda 😂

Je mu 5. Tohle neni o tom, ze si zklamala. Zkousi, co si muze dovolit. Tohle se deje v 99% domacnostech a to posledni procentu je u rodin, kteri si to nedokazi pripustit. 😄😄Je to takova predpuberta. Bude holka hur, daleko hur.😄

Chapu, soucitim, obcas se u nas vyskytne to same. Pricina (u nas) je nevybita energie - jak fyzicka, tak psychicka. Pomaha: vykaslat se na vsechno doma, jit ven, poradne to dite utahat, nebo si s nim povidat, nejak ho zamestnat. Je to takove nesikovne volani po pozornosti - uplne te chapu, ja mam tez nervy na pochodu, kdyz se tohle deje. Jde o to zmenit atmosferu. Vim, ze to mnohdy kolikrat nejde, ale pak se clovek dostane do situace, kdy pak nejde uz vubec nic z toho, co by clovek chtel udelat. Proste mavnout nad vsim rukou a udelat pohodu a venovat mu plnou pozornost. Ono staci kolikrat chvilka, uvolni se ledy a stane se az zazrak.
Posilam hodne sil!

Jestli Tě to uklidní, dost často takhle sedím a přemýšlím, kde “se stala chyba”… má 5,5 je to chytrej a šikovnej kluk, dá se s ním o vše pokecat, prostě zlato…. Ale pak to na něj přijde - v podstatě na lusknutí prstu jiný ditě - a nejde zastavit, usměrnit, milionkrát řeknu, ať se přestanou s bráchou (2,5) honit, ať ho nenahání, neprovokuje, neponouká, blablabla (asi víš, co všechno bych mohla napsat). A ten malej se moc rád nechá pobízet k lumpárnám a neposlechne ani jeden (už to ve mně zase vře😂😂😂)
A přesně jak píšeš - musím odejít to vydýchat, abych furt neřvala jak hysterka..
Uspávání se u nás děje odděleně, ptž to bych asi vypustila duši (a nevím, jestli svoji nebo ty jejich 🤔🤪)

Takže jestli Ti pomůže aspoň tohle, je nás víc takových 🙈

Bylo by to asi na dlouho, jednpduchy recept na výchovu úplně není 🙂, ale uvedu pár bodů, které mi pomohly...
1. Dítě není robot, aby poslouchalo na slovo. Má právo neposlechnout, není to znak nevychovanosti

2. Ukaznovat dítě stylem "jdi pryč a až se uklidnis, prijd" moc k výchově nepomůže. Spíš dítě naučí spatne vzorce...

3. To, že jsou doma nějaké "sceny" je prostě fakt - děti jsou živé bytosti a ne stroje, není to tvé selhání, ale prostě jejich vývoj... zvykni si na myšlenku, že prostě klid nebude 🙂

A pak doporucuju vybrat si nějaký směr, co ti sedne (dovychovat, nevychova, děti jsou taky lidi...) a to více prostudovat

U nás je to to stejné, až na to že máme 2 holky. Starší má 5,5 a úplně stejná jak píšeš. My tomu říkáme malá puberta a bude hůř. Nemyslím, že bysme nějak ve výchově zklamali. Nevybitá energie? Nevím. Chodí do sportovního kroužku, snažím se být co nejdyl venku, ať se vyskáče a pak mi přijde, že je to ještě horší než kdybysme seděli na zadku doma. Ještě si ani neumyju ruce a už navádí mladší 2roky k nějaké nekalosti. Večer "dělají bordel" obě dvě a pak se umordují a nějak prostě usnou. Skáčou z postele, pak se pobijou, udělají si pár modřin, pořvou si. Nějaká pohádka u nás neexistuje, to se mě snaží překřicet nebo rychle otáčí stránky ať už je konec. Atd atd
Prostě myslím, že z toho vyrostou 😄🤦‍♀️

@fifinka2020 Co je prosím špatně na té 2 - na tom "jdi se vyřvat jinam"? Proč by měl kazit třeba tu večeři všem? Ty přece nejsi zodpovědná za jeho vztek. 🤷‍♀️ Co by tedy člověk měl dělat?

@prejeta_zaba taky si myslím.. syn, jeden z dvojčat má hysteraky a řekla jsem mu, že když začne zuřit, řvát..má odejít a až se tam uklidní, vrátí se.. je to lepší a vždy se rychleji uklidní než aby řval před námi. Ještě k tomu to vidí mladší 2 letá sestřička a začíná kopírovat vše co její bratři..

uplne jak u nas... uz rano po probuzeni se tesim na vecer az oba usnou 🥴🤯🥵😈

@sorboni30
@prejeta_zaba
Tak je to blby, kdyz to je pak treba v adolescenci a dospelosti jedinej zpusob, jak se clovek umi vyporadavat s emocema, s konfliktem, ze se nekam uklidi a schova svoje emoce na 100% pred ostatnima. Ale druhy extrem, prehravat emoce na silu,abych vyvolaval reakce okoli je taky na houby, kdyz pretrva do vysiho veku a prevlada jako hlavni zpusob, jak si poradit s emocionalnim nepohodlim, nudou nebo neklidem.
Takze tezko radit. Za me treba z casu na cas dobry, ale bylo by super kdyby, melo dite prilezitost naucit se i jiny zpusoby reseni nudy/vzteku/zoufalstvi atd. Ale co si budem... v realu mi "vychova deti" (zvlast toho vzteklejsiho z mych dvou) vetsinou pripada jako boj o preziti 😁 a na zadne velke promysleni dusledku, kontextu a alternativ neni cas ani vule.

Tak já na tom nevidím až tak nic příšerného. Spíš to asi bude tisíckrát nic umorilo vola. Možná nemáš čas na sebe, odpočinek a o to víc te to ubíjí. Protože nečtu až tak nic neobvyklého. Takhle se chová moje dcera taky, též pětiletá. A považuji to za běžné chování, ji spíš za hodné dítě. Taky takhle blbne, neposlechne, provokuje dvouletého bráchu. Jestli ty na vás nemas velké nároky. To je utopie, že dítě nezlobí nebo poslechne hned. Nebo aspoň většina. Za me je normal, pokud je pořadí, že zlobí, řeknu, neposlechne, řeknu podruhé, neposlechne, přijde důsledek (trest), poslechne. Pokud pak ani ne, tak to je už problém. To u vás nevidim. Asi to chce se odpoutat od nějakých predstav klidne večeře, poetického uspávání a tak dále. To hodně vadí me, mám nějakou představu a pak mě štve, že to tak není a špatně to nesu.

Moc děkuji, že jste si našly čas mi napsat. Moc mi pomohlo si číst, že na tom nejsme tak špatně a že se stím dá snad nějak vyrovnat..

@biciklissie máš pravdu, já nemám žádný čas pro sebem jen teď večer na úkor svého spánku. Teď jsem dodělala resty, co jsem dneska během dne s klukama nezvládla.
Já mám taky kolikrát představu,jak to půjde hladce a pak mi do toho mladý pán hodí vidle..

@palja to je vážně jak u nás doma

Jinak u nas tohle dela ctyrletej, ale neprislo mi to zas tak divny. Nastesti sourozenec je starsi, tak uz se nenecha tolik strhnout, takze to mam jednodussi. Ale "rvu jako hysterka" dost casto.
U nas pomaha dostatek spanku (a to fakt zasadne, ditete i muj), dostatek pozornosti, kdyz je v pohode a jen nutne minimum, kdyz provokuje. A nevyhrozovat nicim, co nemyslim vazne, kdyz ma o mych slovech pochybnosti, tak ma zjevne neodolatelne nutkani to vyzkouset a zjistit na cem je 🙈 A mozna malinko rybi olej, ale to muze byt jen shoda okolnosti. No a nekdy "ve svatek" se podari nejakou jen malou "lumparnu" dostat humorem do prijatelnych mezi driv, nez preroste ve velky konflikt, ale to opravdu neni vzdy, je to spis jen takova vyjimecna souhra okolnosti, ktera se vyjimecne povede.

@malytlustyhroch tak ono když ti za den udělají dva kluci asi 20 scén.. do toho na ně jak se chovají kouká jejich sestřička.. není ani už co na výběr. Scény přehrávají a kolikrát ani není taková hrůza než oni z toho dělají a rvou. Většinou se porvou, přijdou žalovat a udělají z toho obrovskou scénu, u žalovaní se ještě mlátí dál a já už na to prostě nemám nervy řvát na ně, protože to ani stejně nepomáhá..kluci mají adhd. Je to 50 x a stále poprvé.. když začne jeden, oba..prostě jim řeknu ať si jdou řvát jinam, že nejsme zvědaví na jejich scény a pak za 5 minut dojdou a je klid. Radši si s nemála sednu pak v klidu když mám čas a promluvím s nima proč to dělají, co mě na tom vadí, proč se tak chovaji, v čem je problem atd. Oni se mnou mluvi, mazlí se, ztěžují si..ale v klidu bez emocí. Nejsem matka, která nevnímá své děti. Právě naopak snažím se jim pomoct.. Ale denně nonstop stále dokola.. si někdy říkám, že je to na metál 🤣🤣

Možná mám nějaké nízké nároky, ale mě to opravdu nepřijde nijak tragické. Ostatně, co naučit pětileté dítě za velké zásady. Akorát ho učit slušnosti, ohleduplnosti a to, že tvoje slovo platí (ať už v pozitivním nebo negativním). Určitě se nemusíš hroutit z toho, že tě hned neposlechne a že nechce chodit spát. To je normální dítě. Spíš bych opravdu řekla, že toho máš moc, máš ponorku a jsi prostě unavená. To pak člověk ztratí nadhled raz dva.

@malytlustyhroch No právě mě tady ty moderní výchovné styly připadají, že bych měla dítěti za vzteklou scénu ještě zatleskat a omlouvat se mu. 🤷‍♀️ Jasně, dřív by ho bili a strkali pod ledovou sprchu, to už je doufám překonané. Ale poslat ho se vyvztekat jinam mi vždycky prislo takové adekvátní i k němu, i ke zbytku "obecenstva". Nenapadlo mě, že je to špatně. Ale možná k tomu uzavírání se do sebe v pubertě dochází spíš ve chvíli, kdy dítě za ty emoce někdo trestá, ne? 🤔 No každopádně tyhle situace v reálu zvládá málokdo, ono to na videích a diskuzích vypadá mnohem lépe než ve skutečnosti. Uvidíme za pár desítek let, co naše (ne)výchovy přinesly. 🤭

@sorboni30 to je na metal, souhlasim. Kdysi jako bezdetna, jsem si myslela, ze ideal by bylo mit ctyrcata 🙈 ctyri deti - za cenu jednoho, ne? 🙈
Ted, co dite/deti mam, kdyz obcas vidim rodice dvojcat, tak vubec nechapu, jak to dokazete zvladnout a to i bez adhd. 👍

Jenom - nedávno jsem někde, myslím, že to bylo na děti jsou taky lidi, četla fajn věc. Kde jinde a s kým jiným se má dítě učit hranice a “drzosti” než s rodičem, kterej ho bezmezně miluje. Že se takhle učí přesně ty vzorce a jak se chovat, když je to s někým náročný. Vůbec bych se na to nedivala tak, ze jste selhala. Určitě přijde spousty chvil, kdy se budete ptát stejně🙂 spis bych se na to zkoušela dívat tak, ze si Vaše dítě formuje osobnost a hranice, způsobem co je občas na palici🙂) ale věří Vám a proto Vám to dělá. Radu jak se chovat nemám, každý dítě je jiný. Když mám pocit, že mi roste dítě přes hlavu, prostě řeknu, že je toho na mě teď moc, jsem třeba unavená/naštvaná a že vidím, že on měl třeba taky narocnej den. Jestli je něco, co by mu pomohlo se cítit lip (pak je vetsinou navrhnuti něčeho konkrétního , třeba ze se spolu budeme mazlit a podíváme se na pohádku.)) ) a ve velký většině se zklidni. Popřípadě mi pomáhá mu dat konkrétní úkol (vem tátovi příbory, Dones mu prosím tohle a tamto)… ono bude lip. Pomáhá mi se na to koukat jako ba zkoušku. Další den už muže bejt lepší, další hodina muže bejt lepší. Nenechat se strhnout tím, ze dítě je teď náročný a bude to tak furt. Ono až Vám povolí ty negativní emoce, třeba se bude chovat furt stejně, ale nebude Vás to tolik stvat🙂)

Tiez sa priklanam k nazoru, ze ide o normalne 5 rocne dieta. Skusila by som cast povinnosti preniest na tatinka aby si toho nemala tolko nalozeneho a mala sancu docerpat sily.
Inak u nas pri podobnom spravani funguje takto:. 1. upozornenie, 2. krat upozornujem ale hovorim aky bude dosledok (ak budes pokracovat pojdes od stola prec) 3. ak stale pokracuje tak naozaj odviest od stola. Bez kriku a v klude ale aby dieta vedelo, ze tvoje slovo plati. Ked sa ukludnim ja aj dieta tak sa potom o situacii porozpravame, hovorime o tom co nahnevalo mna a co dieta a preco. Toto je samozrejme idealny pripad ked mam naplnene svoje potreby a dokazem zvladat emocie deti v pohode. Ked uz som prednasrana a do toho zacne provokovat dieta tak sa mi to zvlada ovela horsie 😂

Co by mělo dělat 5ti leté dítě výrazně jinak?

Ví, proč se nemá houpat na židli? Proč to houpání nemáš ráda? Že může spadnout a zranit se - vyzkoušel si to spadnutí? Viděl to někde, aby tomu věřil? Nebo že se může rozbít židle? Ví, kde a jak se může rozbít? Rozumí tomu, proč tedy ne?

A ví, proč se nemůže "čuchtat" v jídle? (Co to přesně znamená, co přesně dělal?) Vyjádřila jsi mu dostatečně svou emoci, že to třeba nemáš ráda, a proto si nepřeješ, aby to dělal (dělá ti tím radost, že to nedělá)? Nebo proč ne?

Mně to přijde jako normální dítě a ne žádné selhání.

Jinak umět v 5 letech psát ve větách, tak to teda klobouk dolů. To jsi ho učila ty nebo se to nějak naučil sám?

To bys mu klidně nedala večeři, kdyby se neuklidnil a dál dělal "blbosti"?

@malytlustyhroch Dvojčata jsou vlastně pohoda, protože mají hodně potřeb podobných a uspokojíš je najedou. Mám dvojčata a k nim staršího o 2,5 roku a můžu říct, že dvojčata nyla vlastně v řadě věcí jednodušší než hodně náročný první kousek. Fyzicky to je samozřejmě horší, protože přenášet 2 10kg děti najednou znamená nosit 20 kg a když bydlíš ve vyšších patrech bez výtahu, tak to není úplně sranda. Ale když teď mají děti výrazně mladší bratrance a sestřenice, tak mi přijde, že se líp vymýšlí program a celkově se líp regulují negativní jevy, když máš 3 děti ve věkovém rozmezí max. 2,5 roku, než když je mezi nejmladším a nejstarším 5 a více let.

Zas tak děsné chování mi to v 5letech nepřijde, zkouší, co si může dovolit. Z příčin, co tu zazněly mě ještě mě tak napadlo, že starší syn hodně prudil, když se nedokázal sám zabavit. On tedy obvykle neprovokoval mě, ale mladší sestry, nicméně to uměl tak dokonale, že je dokázal totálně rozložit a udělat z nich hystericky ječící uzlíčky. Kolikrát stačilo, aby na chvilku zábava přestala, třeba po návratu z fajn procházky bylo nutné nudně vyjít po schodech a domů jsme se vracely za děsivého řevu, který samozřejmě poslouchal celý panelák. Syn byl velmi chytrý a nesnášel takové ty jednotvárné rutinní úkoly jako jídlo, čištění zubů atd. Dokonce si i občas měnil, na které straně postele má hlavu, aby to nebylo pořád stejné. Pokud je příčina i tohle, tak jedině vydržet a občas zařadit něco, co tu rutinu trochu rozbije, ale moc se to nedá.

Je to kluk, většina kluků divočí a i moje 5letá v tomto věku neposlechne hned, zkouším se domluvit a už často navrhnou řešení. Mám syna a dceru a ty rozdíly vidím i kolem sebe. Neselhala jsi, jen výchova je složitá a jde to i tak, aby poslechli, znám děti této výchovy - křik, vyhrožování, bití. Ale ty děti pak poslouchají ze strachu.

@hafika dvojčata byla pro mě pohoda jak v čem. Když byli malí a kupovaly se hračky tak věkové stejně..jenže jak rostou tak se čím dál víc nesnáší. Jeden je upnutý na druhého a připadá si že má na sobě klíště. Nemůže nikam sám. Stále za zády bráchu který k němu vzhlíží, bezmezně miluje a nechápe proč ho odstrkuje ten druhý. Bijou se, protože konkurence je pro ně obrovská. Stále chce být jeden lepší než druhý (naštěstí mají oba jedničky a učení je s nima úžasné).. ale ve třídě už je to horší. Jeden je bavic, druhý uzavřenější a ten uzavřenější chce jen bráchu pro sebe a ten navíc má hodně kamarádů..takže bitky, žárlivost.. Teď mám dceru dvouletou a říkám, že si to konečně užívám. Předtím vše dvakrát, teď mám nějak víc času. Ano dvojčata se říká, že máš vše najednou a zahrají se spolu. Jenže si lezou na nervy a být spolu nechtějí takže vše pro má i své proti. Možná kdyby byli holka a kluk je to jiné. Ale jsou jednovaječni, stejní vzhledově.. zrcadlovi takže i ten kámen nůžky papír je u nich nekonečný, protože se trefí i 10x stejně 🤣

Jeje, nase deti delaji uplne to same a me nikdy nenapadlo, ze by to bylo spatne 😄😉 Takze klidek, nemej moc velke naroky, proste zkousi, co muze. Taky casto nevim jak to vybalancovat, obcas pomuze je rozptylit necim jinym, obcas se dostanou do takoveho modu “radeni” ze nejdou zastavit ☺️

@sorboni30 Tak u nás asi jednodušší, že jsou to dvouvaječné holky, které naopak nemají moc rády, když se musí poměřovat. Jako hysteráky, proč to jde ségře mnohem líp než mě se taky objevují, ale vyloženě spolu nesoupeří. Jsou i vzhledově a povahově relativně odlišné (podoba se nezapře, ale asi jako u běžných sourozenců), vždycky jsme jim zdůraňovali, že jsou každá jiná, ani je neoblíkali stejně, pokud vyloženě nechtěly (což bylo částečně i z praktických důvodů - jednak část věcí podědily po bráchovi, jednak se mi líp poznávaly, když někde běhaly).

@prejeta_zaba nemusí to být špatné a je to zjednodušeně napsáno, ale obecně nedělá dobrotu nechávat dítě v těch emocich samotné. Ono i když to neumí říct, často tam rodiče potřebuje- třeba jen tiše sedět a cítit, že není odmitane. Ony ty děti si totiž často ty emoce spojují se sebou, a když je posíláme pryč, cítí to tak, že jsou špatní. A pak se naučí třeba uklidnit, respektive potlačit ty emoce, jen proto, že nám to udělá radost a aby nemuseli být sami a citit se odmitnute. Jenže tím ty emoce nevyřeší a taky se jr nenaučí ovládat. Jediné, co se naučí, je potlačit tu emocí. A to se často pak projeví jinde. Plus si můžou odnaset pocit, že když křičí, nemáme je rádi a udělají si tedy rovnitko, že třeba naštvaní a projev emocí je špatný a nezaslouží si lásku. No a pak tu máme tisíce dospělých, co neumí pracovat se svými emocemi, protože se v dětství naučili je pouze odsunovat do pozadí.
Většina dětí opravdu potřebuje, aby i v těch největších emocich tam rodič byl jako pevná kotva a byl připravený pak to dítě ujistit, že je milovano takové, jaké je.
Ale je to fakt na delší psaní a taky se mi to nedaří stoprocentně...jen prostě tohle "bez se uklidnit" je trošku styl našich rodičů, kteří si s tím neuměli poradit (to nemyslím zle) a tohle bylo "nejjednodušší reseni". Ae chtít kd malého dítěte, které ještě nemá dozralou nervovou soustavu, aby se samo uklidnilo...prostě to je nesmysl.