Nástup do školky extrémně stydlivého dítěte. Zkušenosti?
Ahoj holky, mám dcerku (4,5let) a letos jde letos poprvé do školky. Vidím, že je načase aby měla i jiné kontakty než s námi rodiči a sourozenci. I si občas na hřišti někoho na hraní najde. Nikdy nikomu cizímu (rozumnějte třeba paní pekařku, kam chodíme téměř denně, sousedy, mé kamarádky...) nic neřekne, v podstatě do teď ani neumí poděkovat/poprosit nejbližší příbuzné, které zná (babičky, dědy....), protože se stydí.
Jaký byl nástup do školky u těch z vás, které máte opravdu hodně introvertní a stydlivé děti?
Posílám jí do lesní, kde předpokládám respekt k jejímu charakteru a menší skupinu dětí.
Dík!
Mám zkušenost sama se sebou, byla jsem úplně stejná, ve školce se mi ale líbilo, protože jsem přišla mezi děti. S učitelkami jsem teda nekomunikovala, ale byli jsme z jedné vesnice, takže mě znali už předtím a nehrotily to. Určitě to bude v pohodě, ale jestli to půjde, asi bych zkoušela dávat postupně na pár hodin, aby si zvykla. Přeju hodně štěstí ❤️
Já byla v dětství hodně stydlivá, do školky jsem nechodila (hlídali prarodiče), ale když jsem byla na nějakém předškolním kroužku (chodila jsem do sokola a na zpěv), nijak mě to zvlášt neomezovalo. Hrála jsem si a zpívala, když se řeklo, bavilo mě to. Holt jsem toho tolik nenamluvila, jako ostatní děti, ale to nevadí. Někdy to vadí víc rodičům než těm dětem, ty si udělají styl, jaký se jim hodí 🙂 Kamarádů jsem měla vždy málo, než jsem se víc otrkala na střední škole. S cizími jsem taky nechtěla mluvit a schovávala se. Teď nemám s komunikací problém a někdy žvaním až moc 🙂
Dobrá učitelka pozná, že se dítě stydí a netlačí na něj. "Nevytahuje" si ho z kolektivu, nenutí ho mluvit před třídou a podobně... Nikdy se mi nestalo, že by učitelky ve školce poukazovali na to, že mé dítě nezdraví/neděkuje/neporosí ... Ano, ani jedno samo od sebe nedělá. Má teda "papír" (má buď vývojou disfazii nebo autismus), ale prostě ve školce netrénujete prezentační schopnosti a dokud se dcera nebude stydět třeba jít si hrát do herny plné dětí, nevidím v tom problém.
Ps: existuje diagnoza, které se říká "elektivní mutismus"... pokud by to opravdu byl on, je asi dobré to před nástupem do školy nechat potvrdit papírově, aby tomu učitelé přizpůsobili fungování ve škole a nezkoušeli ji třeba zvát k tabuli... Ale i to většinou není otázka prvních dvou tříd, takže máte spoustu času se otrkat 😉 .
Taková...no možná ne v takové míře, ale hodně stydlivá...byla naše nejstarší. Snad po čtyřech měsících nám paní učitelka hlásila, že se už usmála 😄 Ale nechali ji, jí stačilo se na děti koukat... Dnes je jí dvanáct, dojíždí 20 km do školy, přestupuje, částečně jí to zůstalo. Ještě nedávno si nedokázala pomalu ani koupit zmrzlinu, ale včera už zvládla jít do informačního centra a vyřídit tam nějaké problémy s jízdenkou na autobus.
@kozaci Takový je náš starší syn. Do školky šel, když mu bylo 4,5, a zvládl to v pohodě. Měl teda výhodu, že šel zároveň s mladším bráchou, na kterého byl hodně fixovaný. První rok si hráli převážně spolu, další rok už byl každý v jiné třídě, tak se starší musel trochu otrkat. Měl skvělé učitelky, které na něj s komunikací netlačily, dovolily mu, aby měl u sebe oblíbeného plyšáka, protože viděly, že mu pomáhá navazovat kontakt s dětmi. S učitelkami nemluvil, ale s dětmi se skamarádil. A pak s nástupem do školy se to zlomilo. Pořád je introvert a stydí se, ale hodně se posunul 🙂