Nástup do školky, co když tam nebude chtít chodit?

Pokud možno tam s ním chvíli být, aby si zvykl a potom mě napadá třeba mu tam půjčit oblíbenou hračku nebo něco, ikdyž to zase nevím, jak mu to vydrží a jestli mu to třeba někdo jiný nevezme nebo nezničí. Snad to bude v pohodě. 😉

my jsme se párkrát byli podívat ve školce za dětmi, ale až tam prcek začne chodit "doopravdy", je to něco úplně jiného. Snažila jsem se vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat, ale po prvních 14-ti dnech jsme to měli nějaký čas s brekem. Každé dítě je jiné, ale jak člověk ustoupí, že dítě občas nemusí jít nebo jen na chvíli, myslím, že je to ještě horší. Našeho malého i potom dceru musely občas paní učitelky ode mě odtrhnout. Bylo to pro mě hrozné, trápila jsem se tím celý den, ale učitelky mi potvrdily, že jakmile jsem se vzdálila a děti si začaly hrát, bylo po slzičkách

chodily jsme na adaptační program ale to jsem tam byla s ním. takže to ted bude asi jiný. věřím tomu že po chvíli je to lepší a dítě přestane plakat ale aby tam chtěl jít ráno, jde mi o tu cestu. nemůžu ho tam táhnout za vlasy. začne mě třeba brečet už doma a co?

@dolihalovaz zkoušet po dobrým, vysvětlovat a většinou jsem slíbila, že pro něj přijdu co nejdřív po spaní a po svačince a pak si uděláme celé odpoledne pro sebe, řekla jsem mu, ať si vymyslí, co by chtěl odpoledne dělat a dělali jsme to 🙂 - na hřiště, cukrárna, výlet, .... Pořád jsem vysvětlovala, že všechny děti jsou tam samy, že má pomáhat ostatním dětem, má si tam najít hezkou hračku, jsou tam lepší hračky než máme doma, atd. Ráno jsem radši oblíkala já než ho nechat samotného, a přitom jsem mu povídala co hezkého ho ve školce čeká....občas to bylo o nervy, ale zvládnout se to musí, každý to nakonec zvládl 😉

@dolihalovaz důležitý je nestresovat se předem. Ono to dítě stres vycítí. První dcera taky chodila s pláčem, ale pak doma o školce mluvila hezky, takže to nebylo, že by se jí tam vyloženě nelíbilo. Pomáhalo jí nosit si svého plyšáka a ráno po cestě si říkat nějakou básničku, píšničku, aby na to nemyslela. ve školce pak loučení nenatahovat. po 2 týdnech už chodila v klidu.
Některé děti zas nepláčou vůbec, ale třeba ve školce vůbec nejí, každé dítě se s tím vyrovnává po svým.

a teď když už chodím do práce jsem velice ráda 😀 přenechala vodění dětí do školky manželovi, já vyzvedávám a jsem s nimi celé odpoledne a opravdu se jim věnuju 😉 . A musím uznat, že jim to klape mnohem líp než se mnou. Děti ráno příliš neprotestují a poslouchají. Manžel je dokonce motivoval k tomu, že soutěží kdo bude dřív oblečený 😀 , no musím smeknout, že to s nimi umí 🙂

Nektere deti vezmou argument, ze maminka musi do prace a ja (dite) do skolky. Nedelejte z toho pred ditetem vedu (ackoli je to velka vec i pro rodice, chapu!🙂 ), deti jsou strasne chytre a citlive a vyciti, ze maminka je taky nervozni. Jak psala sikulik - pozitivne motivujte, dejte ditku s sebou oblibeneho plysacka... bude to dobre! A je uplne normalni, ze to nebude hned. Chvalte a odmenujte i snahu i male uspechy! 🙂

@dolihalovaz hodně záleží na tom jak to bude syn vnímat (prostředí, děti, paní učitelku).... a také na tom, abyste byla v pohodě Vy, protože pocity se mezi maminkou a dítětem hodně přenášejí

jinak na dobrou adaptaci ve školce/škole lze namíchat Bachovy esence 😉
ty si umí poradit se strachem, úzkostmi a umí zvednout sebevědomí, zvýšit takříkajíc "flexibilitu", aby byla změna hladší a beze stresu pro všechny zúčastněné

hlavně stát pevně za svým, do školky se chodí. Tečka, basta, žádné tak tedy nechoď, můžeš zůstat doma. Adaptace není snadná (já ji nesla těžce, chyběly mi, bála jsem se, jak si poradí, když učitelka není jen pro ni, ale dalších 10dětí, jestli se jí nic nestane..). Po týdnu, až jim došlo, že je to trvalé přišel pláč, ale vždy na chvíli, pak se pomalu zapojily. I velký pláč proběhl, nic příjemného. Ale zvládly jsme to všechny.

no právě. o sebe mám taky strach. budu doma protože jsem těhotná a budu na to pořád myslet co se tam děje a jestli neplače a jestli mu tam někdo něco nedělá. .... moje psychika je důležitá ale jak na ni.?

každé dítě je jiné, když šel poprvé můj syn, tak první den naprosto v pohodě, nezůstávala jsem, děti tam znal, druhý den ráno už to bylo takové méně klidné a třetí den už v šatně plakal, nezůstávala jsem a ani jsem se dlouho neloučila, to bylo vážně kontraproduktivní, páč víc a víc řval...po víkendu už zafňukal jen v pondělí a další dny v pohodě, po týdnu nemoci to bylo tedy nanovo, ale lepšilo druhý den zase ok...první týden jsem vyzvedávala po obědě, druhý už spal...také jsem byla s mladším synem doma, ale já jsem chtěla, aby do školky chodil, takže jsem si v tomhle byla jistá, věděla jsem, že dětičky tam znal, paní učitelka docela dobrá, na školku byli dobré ohlasy, víc jsem neřešila 🙂
jo a byla jsem před nástupem se asi tak 2-3 dny se synem do školky podívat, že jsem tam byla tak hodinku s ním a šli jsme domů

moje švagrové dcera šla poprvé teď v dubnu, chodila s ní na zvykání skoro celý březen (ne všechny dny)...tím stylem, že tam s ní byla do svačiny skoro celé dopol...no nevím, jestli to mělo nějaký smysl, mě se zdá že moc, ne, protože jakmile musela nastoupit do práce a dítě skutečně nechat, tak malá dělala horší scény než můj syn, ta se i řvoucí držela plotu před školkou, ve školce se válela po schodech, že nejde...no trvalo to skoro měsíc, než si zvykla a to chodila každý den po o domů, že ji vyzvedávala babička...