Může se období vzdoru vrátit?

lv
5. kvě 2016

Myslíte, že je to možné? Máte pro mě radu, jak postupovat dál? Děkuji za všechny názory. Jsem teď lehce rozčarovaná z toho, co se děje, i trochu smutná, a hodně hodně vysťavená.

Evelínku jsem vychovávala jinak, než starší Apolenku, hodně jsem se nechala inspirovat tu na Koníku, knížkou Respektovat a být respektován, kontaktním rodičovstvím.. to mi přišlo úplně perfektní.. spala a spí s námi, dávala jsem jí možnost volby, pravomoc ve věcech o kterých rozhodovat může - např.kterou cestičkou půjdem, co si dá k jídlu, co si oblékne, netrestala fyzicky, i když ostatní už říkali, no to bych jí naplácala, hodně ji nosila, podporovala.. dost jsem se toho přístupu naobhajovala, před prarodiči, před známými. Je hodně náročné dítě.

No a až teď,kdy už nejhorší vzdor přešel, je z ní malá mrška. Scény začíná dělat už po cestě ze školky, neobleču se, neobuju se /včera jsem ji nechala jít domů v tričku, s tím, že jí bude zima, mě bylo chladno v softshellce. Hodně selektuje osoby, táta mi udělá pití, máma ne. Máma otevře dveře, ne Apolenka a když to tak není, scéna jak hrom, brečí, křičí, ne a ne a NE, jak se jednout takhle rozzuří, je to na hodinu nejmíň /posílám ji brečet do svého pokoje, na to řekne Ne, nepůjdu, já chci řvááát/.

Nebo se prostě na někoho urazí i bez důvodu a říká běž pryč, nech mě na pokoji, nejsi můj kamarád.. to asi může mít ze školky, předpokládám..a mračí se jak bůh pomsty, zas na dlouho, než ji to přejde. Babičkám to takto dává sežrat pravidelně, i když ji milují, nejsou na ni zlé..

Večerní uspávání - to už fakt nesnáším /nejsem zdravá a večer už mi je dost mizerně, tak i proto, možná/, vystřídá 4 postele, v ketré nakonec usne, je záhadou. Většinou s tátou v ložnici. 2h denně.

Co dělám, je: sednu si k ní a říkám, že chápu, že je nazlobená, že ji to a ono rozčílilo, že se to spraví a bude to dobré, netrestám, nebiju. Vysvětluju, že se nemusí s babičku /sestrou../ bavit, když je naštvaná, ovšem nesmí být na ni zlá. Někdy si říkám, že praktikovat to jinak, i s nějakým tím plácnutím přes zadek, to mohlo být dnes jiné, teď působí jako rozmazlený spratek.

puresin
5. kvě 2016

@lv Z toho, co popisujes by se uz vetsina matek zblaznila. Ona jedna vec je kontaktni rodicovstvi, dat diteti vybrat v nepodstatnych vecech apod., a druha je nechat ho delat si, co chce. Ze se obdobi vzdoru svraci v takovych jako vlnach, mensich ci vetsich, to jsem si uz u nas zvykla. Ale sikanovat bych se od dcery nenechala. A nechat ji vybrat, jestli se v chladnu oblece nebo ne (a nastydne nebo hur), to v zadnem pripade. Asi je potreba zvolit nejakou stredni cestu mezi Delej si co chces a Budes delat jen co ti dovolim.
Takova perlicka: Vzdycky jsem mela strach, jestli nejsem moc prisna a pred par dny jsem s malou koukala na film Lucie, postrach ulice. V detstvi jsem ho milovala. A tam jsem teprve videla, co je to byt na dite prisny, az me to z dnesniho pohledu sokovalo. 🙂
Myslim, ze jsme detem s myslenkou na svobodny rozvoj trochu moc povolili a ony nam ted prerustaji pres hlavu. U Tebe mi to tak rozhodne pripada.

bajana
5. kvě 2016

Nemam radu, len postreh - nemoze byt toto jej povahova crta? Teda ze je panovacna, drza, rebelka alebo ako to nazvat? Na ihrisku totiz stretavam jedno dievcatko asi stvorrocne. Usmieva sa vynimocne, vacsinou je oduta, ustocka zvesene dolu. Vacsinou na ostatnych len zazera. Rodicia aj mladsi bracek su uplne v pohode, aj vychovu sa zda maju taku normalnu...proste vzdy, ked ju vidim, si poviem, ze povahu a podstatu cloveka sa skratka neda niekedy premoct ani vychovou...
Inak ja som teda velmi proti vsetkym tym modernym vychovnym postupom, nemam ich sice nastudovane, ale podla deti z okolia a tunajsich diskusii neprinasaju velmi ovocie...

kolibricek36
5. kvě 2016

z toho je mi až zle - rozmazlenej sprtatek - vina jedině rodíčů ....
jinak si ted představ, že by ti nějakou tu scénu udělala v obchodě - doma to tak nevadí ....
a ještě ruku na srdce, kdo z nás nebyl strašen vařečkou - případaně i plácnut - píši plácnut ať už vařečkou, nebo rukou, s ohledem na to, že bytí by zanechalo modřiny.....
Mít na výběr, ano, ale jen toho co dítěti dovolím, např. vybrat si tričko .... ale jíst bude to co jí všichni z principu - ve školce si vybírat nemůže ....
Přílišná volnost škodí - byl o tom článek .....

lv
autor
5. kvě 2016

@bajana povahový rys - je jistě její výbušnost, nervová labilita, plačtivost, jinak je - nebo spíš doteď byla - velký smíšek, v kolektivu je oblíbená, velice, umí dělat legraci, hravá,mazlivá, takže že by byla založením škarohlíd, to ne. Mračit a urážet se začala prakticky až po horách, kde to "nejsi moje kamaládka" viděla u sestřenice o rok starší/.

@kolibricek36 já si scénu v obchodě nemusím jen představovat, máme jich za sebou zástup, ano, souhlasím s těmi mantinely, ty má, dítě, které nemá stanovené hranice se necítí bezpečně, to vím. Ovšem vzhledem ke sklonům s lidmi manipulovat jsem zřejmě měla postupovat přísněji.

@puresin o tu střední cestu se snažím, s většími/menšími úspěchy, jak kdy, právě mi přijde, že je s ní najednou horší řeč, nedá se s ní příliš domluvit. A dřív to šlo, po vysvětlení.

Jak to píšu, napadají mě zas další věci - a to, že právě to urážení se, kopíruje po sestřenici, byli jsme s nimi týden na horách, do té doby to nedělala. Dalším vlivem může být i změna - léčím se s neurologickými obtíži, špatně se pohybuji, takže jsme méně venku, i méně náročné vycházky a také doma se musím šetřit..
Doufám, že jak to přišlo, tak to odejde..i když, za to spaní /a převlíkání 3-4pyžam když má náladičku/ si můžeme sami..

kolibricek36
5. kvě 2016

@lv ještě mě napadlo, pokud udělá co se po ní chce - pochválit

sisstin
5. kvě 2016

No ja nevim, tyhle vylevy mel presne v tomto veku i muj naprosto jinak bezproblemovy a poslusny syn ;) zachvat, ze si musel sundat kalhoty, ze se neco udelalo za nej atd. Jak to prislo, tak to odeslo. A jinak ti fandim v respektujici vychove a s nazory vys se neztotoznuji 🙂

simone5
5. kvě 2016

@lv Je to jen dedukce (těžko radit, když tebe ani tvé dítě neznáme), ale z mé zkušenosti bych sice dětem dávala možnost volby, ale dítě zároveň potřebuje cítit, že existují hranice. Přijde mi totiž, že sis respekt nesprávně interpretovala jako absolutní svobodu a přerůstá vám přes hlavu. 😒

Paradoxně jsou totiž děti zmatené, když se jim toho nechává k rozhodnutí hodně nebo si můžou dělat, co chtějí. A tím zlobením demonstrují, že chtějí, aby se dospělý choval jako dospělý - tj. ty máš vědět, co je správné a co ne a tomu dítěti to dát adekvátně najevo. V praxi bych jí tedy sice dala vybrat oblečení, ale z nějakých předvybraných (chceš tyhle kalhoty nebo tyhle?, chceš k obědu rybu nebo maso?) a rozhodně bych ji nenechala lítat jen v tričku, když je zima. A pokud se vzteká, tak jí sice vysvětlit, co se s ní odehrává, ale zároveň ji stanovit, co je dobré a co se už ve společnosti netoleruje. Mně se to osvědčilo, ale je otázka, jestli jde už takto naučené dítě odvyknout nesprávnému chování. Respektive věřím, že ano, ale bude to boj.

horsiee
5. kvě 2016

Respektovat a být respektován je prima. Malá respektována je, ale nerespektuje nikoho. Dle mého by to chtělo nastavit jasné hranice, které prostě nelze překročit. Vůbec nejsem zastánce nějaké agrese ať se jedná o kohokoli (děti i dospělé), ale aby mi dítě takto skákalo po hlavě taky nejde. Prostě všeho moc škodí.

simone5
5. kvě 2016

@lv Teď jsem si přečetla tvoji odpověď... Pokud je to takto, je možné, že je to prostě jen období a holt musíte teď být chápavější, ale zároveň i přísnější, což se samozřejmě lépe říká, než dělá.

lv
autor
5. kvě 2016

@kolibricek36 chválená je hodně, mám raději cestu pozitivní motivace, vyzdvihuji co se jí podařilo, v tom problém nebude..

@sisstin to doufám, že to zase odejde..je to vysilující. Myslíš, že to je další stupeň vymezování se? Když jsem s ní sama, to to nedělá, jsme parťáci, ale jak je nás víc, už to jede..

sisstin
5. kvě 2016

@lv v tomhle veku to byva hlavne kvuli moznosti ovlivnovat okoli, jakoby si vymysli, ze ten a ten bude delat to a to atd. Samo cim prirozene vzdornejsi naturel, tim to byva "vyzivnejsi"

lv
autor
5. kvě 2016

@simone5 jasně, s výběrem dávám možnost ze dvou, jídlo, oblečení, uklidíš si hračky teď, nebo po koupání apod., to se mi osvědčilo.

Dál si dávám pozor, abych ji neoznačovala jako špatnou, zlobivou, protivnou - protože se pak tak bude cítit, na co se snažit, když já jsem stejně u mámy ta protivná - takže kritizuju konání, ne osobu..

@horsiee s těmi hranicemi máš samozřejmě pravdu, má je, ne volné, stojím si za svým. Zarazilo mě, že se to stalo tak najednou - když už konečně začala být rozumnější, vzdor u ní nebyl nic jednoduchého, tak jsme si oddechli a teď nanovo a v ošklivější variantě. Dupe a křičí NE.

lv
autor
5. kvě 2016

@sisstin jo, chce nás všechny a všechno řídit 😀 manipulátorka rozená

zubecek
5. kvě 2016

Náš nejstarší měl záchvaty ještě mnohem mladší (nezabíralo fakt nic), v tomto věku už jen ojediněle, ale vzpomněla jsem si, že čím byl starší a až tomu rozuměl, (což tvoje holčička už dávno je, ona už moc dobře ví, že se vzteká), tak jsem to začala řešit "úplatky", třeba jako, že když jsem viděla, že mu něco začíná vadit natolik, že to na něho jde, tak jsem mu vysvětlila, že to teď musí být tak a tak a ne tak jak by zrovna ideálně chtěl, a dělala jsem si z něho trošku srandu, že se přece nebude vztekat, a že to vydržíme a dáme kousek čokoládky nebo lentilku a to pomůže...světě div se, ale fungovalo to, záchvatu jsme předešli...jo ještě jsem si občas hráli jako třeba že se vzteká nějaký plyšák a že je to nepříjemné, když nejde zastavit...nebo jsme si vyměnili role - že já jsem dcera a on tatínek...tak jako srandovně, aby pochopil, že to vztekání není příjemné...no snad pochopíš, co jsem chtěla říct...
jinak ještě k tomu urážení a morousení se - když to nená sama v povaze (což je moc dobře 😉 ), myslím, že to opravsu odkoukala na těch horách od toho děvčete, prostě se jí "líbilo", jak se ta holka chová, že tak na sebe strhla pozornost všech...tak to teď zkouší, tak snad by to mělo přejít... co třeba hra na urážlivou a zamračenou panenku 😉 ale je to těžké posoudit podle pár vět, člověk zná svoje děli nejlíp, i když mi přijde, že některé jejich důvody pochopí s přibývajícími zkušenostmi až zpětně

koordinatorka_odboje
5. kvě 2016

já mám období vzdoru pořád 😀 zeptej se mých exšéfů

kacikaci
5. kvě 2016

@lv Podle mě je to úplně normální..
prostě zkouší hranice..pokud jsi si jistá, že máš pevně nastavená pravidla, hranice, mantinely, tak bych tak jela dál..děláš to určitě dobře..nějaké vyhrožování vařečkou, apod. by bylo zase jen o krok zpět..
přijde mi, že o dětech je všeobecná představa, že slušně sedí při jídle na místě, jsou potichu, poslušně snědí všechno jídlo, uklidí si po sobě stůl, pěkně zdraví, pěkně poděkuje, a já nevím, co ještě...chceme po dětech, aby se chovali jako slušně vychovaní dospělí, ale zároveň na druhou stranu jim chceme hrozit vařečkou...

děti mají právo na omyly, všechno se teprve učí..když si tohle, co teď Tvoje dcera dělá nevyzkouší, něčemu, co potřebuje, se nenaučí..

u nás to chce jen trpělivost, pevné nervy a vydržet nepovolit nastavené hranice..(i když je to někdy na hlavu, když u nás začnou všichni tři najednou, je to na mašli 😀 )

k uspávání - u nás je to tak, že se děti uspávají ve svých postelích (to, že v noci přeputují k nám do postele je jiná věc), čteme většinou knížky před spaním a když dočteme jeden z nás s nimi zůstane v pokoji a čeká s nimi, než usnou..pokud dělají blbiny, nebo jim to trvá déle než půl hodiny, máme dohodu, že z pokoje odcházíme..je to z důvodu, že s mužem potřebujeme čas pro sebe..nelze fungovat tak, že uložíme děti a pak rovnou spánek, a zítra zas nanovo..

u nás bylo období udělá táta, udělá máma, apod.. bylo to tak, že když to bylo možné, vyhověli jsme, ale když to možné nebylo, nebo jsme prostě nechtěli, řekli jsme jí, že je ta a ta možnost, a že jinak to nyní nelze..pochopila velice rychle a přestala zkoušet..

nevím, jak dobře komunikuje, nebo jak moc se spolu bavíte, ale já bych si s ní sedla a normálně se jí pokusila vysvětlit, co mi vadí, a jestli by mi nepomohla najít nějaká řešení..nechat ji se na tom podílet..mě tohle vždycky funguje..a dcera se díky tomu naučila říkat věci, které jí vadí a přijde, že to chce vyřešit, změnit, apod..naučila se nám vycházet vstříc díky tomu..protože vidí, že my se snažíme vyjít vstříc jí..

lv
autor
5. kvě 2016

@zubecek děkuji, dneska to na mě nějak sedlo..to s tím vyměněním rolí mě napadlo, zkusím to, i s nadurděným plyšákem..
úplatky..no asi to není nejsprávnější cesta, ale cesta do obchodu už není noční můrou, když slíbíme, koupíme kinder vajco 😀

Třeba minule, v čekárně u doktora jí dala její babička lízátko a ona nepoděkovala. Zamračila, ruky založila a ne, neřeknu děkuji. Vysvětlení, domluva - nic -lízo jsem zabavila a zbytek čekací doby CHCI a chci a chci to lízátko, dej mi ho, do kabelky mi lezla..nedala jsem, opakovala jak kolovrátek, že za věci se děkuje../babička už odešla nebyla tam s námi/, ona že poděkuje mě, nebo ať poděkuju já za ni, ale babi, že to neřekne. No nedostala ho.
A to děkuje, prosí, hezky žádá o všechno od malička.

lv
autor
5. kvě 2016

@kacikaci píšeš mi to z duše, takto to cítím!
S jejím temperamentem jsem smířená, je taková od mala, ta nikdy nebude sedět v koutku, ta to stádo povede!

S tím spaním musíme ještě zatočit, takhle je to únavné pro všechny. Když je doma, nespí po obědě a večer je pohodový, lehne za chvíli spí..no ve školce spinkají, ona po dopolední vycházce usne na lehátku bez potíží a večer jí to spaní nejde..

kacikaci
5. kvě 2016

Nevzdávej se, určitě to děláš dobře! Jedině aby chodila spát později, asi potřebuje méně spánku.
Držím palce! 😉

naomi6
5. kvě 2016

@kacikaci Krásně napsané

naomi6
5. kvě 2016

@lv Myslím si, že se období vzdoru může vrátit. To samé teď zažíváme se synem (2 a čtvrt roku). Už jsem si říkala, že je to paráda, že už to má za sebou, a tento týden začal znovu zkoušet. Vymýšlí si samé hlouposti, ale já nepovolím. V klidu mu třeba 10x zopakuji, ne nedám ti teď bonbonky, už máš vyčištěné zuby a půjdeš spinkat. Zkouší to, řve, vzteká se. Já to zopakuji znovu. Chvíli to zkouší, pak přestane. Je to někdy na palici a trpělivost mi dochází, ale nebiju ho, nemá to cenu. Zkoušela jsem to, ale je to pak ještě horší. Někdy si všimnu, že se častěji vzteká, když je unavený. Po obědě mi už totiž nespí, ale někdy je už odpoledne fakt hodně utahaný, takže to ho chovám a někdy pomůže pevné objetí. Určitě si stůj za svou výchovou. Vyhrožování vařečkou a bití nic nevyřeší. Držím palce 😉

kika_21
5. kvě 2016

A ono je nějaké období? Máme doma permanentní vzdor- a to v pěti vydáních. 😀

simone5
5. kvě 2016

@lv Jo a nevím, jak moc velkou máš dceru, ale ještě se mi osvědčilo jakoby opakovat jejich špatné chování přes nějakou hračku a pak to společně té hračce "vysvětlit". Např. když mi dítě plivalo jídlo a prostě nereagovalo vůbec na nic, tak jsme si hrály s méďou, ona ho krmila a méďa ji jakože poplival (doufám, že je to srozumitelné) a my jsme pak toho méďu vychovávali a vysvětlovali mu, proč to nemá dělat. A kdykoli malá začala plivat, tak jsem posadila vedle ní méďu, který jí zrcadlil a tohle mi zafungovalo. Ale nebudu tvrdit, že to někdy není o nervy. ;)

lv
autor
5. kvě 2016

@kika_21 jo, je to taková lineární soustava: prdy-zuby-vzdor-malá puberta /5 a 7r/ a pak puberta 😲
Je to permanentní problém, jen se to pokaždý jinak jmenuje 😎

@simone5 jo, to zkusím..bude mít za měsíc 4..ten největší vzdor ji přešel asi 2m za 3.narozeninami..

@naomi6 no právě to 2 a čtvrt roku staré dítě, to chápu, to má právě to největší období vymezování se proti ostatním, prosazování sebe sama, svých názorů..to k tomu vku patří, ale skoro ve 4? To už bych si opravdu zasloužila trochu klidu 😅

odula
5. kvě 2016

Neprocitala jsem celou diskusi. Ale jedno ti povím s jistotou. NEBYLO by to lepší kdybys ji placala. My vychovavame bez telesntch trestu (co ja si vyslechla od babiček... Nechceš vědět 😀) a moje kamarádka se jim nevyhýbá. Výsledek - jsme na tom určitě stejně, ne-li lip... ;-P Kdyz se dítě seká a vzdoruje, plácnutí není argument ani řešení. Máme holčičku která je příšerně tvrdohlava a vztekla, mam ozkouseno ze mi velmi pomáhá pevně nastavit co rozhoduje maminka (oblečení do skoly, jidlo atd.) a o tom se nediskutuje a pokud ano, tak tu diskusi utnu. Vzteka se, ale uz ne tolik, pze chápe ze je to ztráta casu. Pokud se tyka selektovani osob, neexistuje. Pití udělá tatínek a jestli se ti to nelíbí, budeš bez pití. Zkrátka jasně si stanov co bys chtěla aby si osvojila a dej ji jasně najevo jake chování je nepřijatelné. (přes nepříjemné následky to funguje strasne dobře - nejsi to ty kdo trestá, dítě se "trestá" samo svym chováním a zjistí rychleji ze "takhle ne" 😉 ) Decka opravdu potrebujou formovat. Hele ale - neves hlavu. Pointa je v tom ze facky nic neřeší, děláš to tak nejlíp jak to jde a navic hledáš cesty jak ty situace zvládat. Ona výchova je stejně metoda "pokus-omyl" a člověk se furt učí. 🙂 důležitý není vychovat poslusnyho panacu bez vlastního nazoru ale postavit do života sebevedomyho laskavyho člověka. 🙂 jo a jestli na okolí působí "nevychovane", na to kašli.

lv
autor
5. kvě 2016

@odula příjemný mi to není, když lidi čučí, ale nějak vážně si to neberu, co je mi do nich..mě vadí, že je hubatá na nás, na nás. Bít ji nebudu, to nikam nevede.
Mě to,

lv
autor
5. kvě 2016

píšu z mobilu, omylem odesláno dřív - nevadí mi, že si volí oblečení, barvu misky a kdo ji upne do sedačky (jedině táta, když jedeme všichni, za to když jede jen se mnou tak jí to ode mě nevadí, potfoře). Přijde mi, že o takových věcech rozhodovat může, může mít tu možnost volby a vlastního rozhodnutí.

odula
5. kvě 2016

@lv ok to je jasný je na tobě jak to zhodnotis a jak nastavis ty hranice. Ja si taky rikam někdy jestli ty naše nezdržím moc zkrátka... Ale o tom to je, člověk hledá zkouší... Nakonec jenom ty znáš svoje děcka a víš kam chceš tu výchovu vést. Ostatním lidem je do toho s odpustenim kulový.
Jestli ti vadí ze je na vás hubata... No. Jenom ti napíšu co se mi osvedcilo. Jedu na ty "nasledky". Uz by tomu mohla rozumět. Prostě kdyz je naše hubata, tak ji vysvetlim, ze me to moc mrzí, ze lidi kdyz se maji rádi tak spolu mluví jinak. A když pokračuje tak ok, tak to akceptuju, ale teda s tim, ze pokud takhle chce komunikovat tak ji budubudu respektovat ale ma to svoje následky. A sice prestanu byt "nadstandardní" maminka. Komunikace se omezí na to nejnutnější.... Ne ze bych byla urazena, ale "respektuju" zpusob komunikace. Žádný dobrutky, vozeni za ručičku... Atd. Obvykle to trvá tak deset minut nez si uvědomí ze je neco špatně 😀. Nejde o to ji trestat ale o to, aby si uvědomila ze urcitej způsob jednání může opravdu i narušit vztahy... Ale taky furt hledám... Zda se ti to ok, nebo spíš ujetý? Budu rada když napíšeš svuj názor. Tyhle věci se moc nedaj resit s prarodicema, ty by hned jednu vrzli 😀

lv
autor
5. kvě 2016

@odula zdá se mi to správný, jak to praktikuješ..jen spíš na Evelku bude platit to v klidu, s plyšákem nebo u povídání si to říct, jakmile je uprostřed toho svého vofuku - naštvanosti, nemá smysl na ni mluvit vůbec, odpovídá jen NE, odvrací se.
Třeba teď tu byla moje máma, milující babička, jak ji uviděla hned ne, běž domů babi. Tak jsem zopakovala to, co říkám, s babičkou se bavit nemusíš, když nechceš, ale nebuď na ni ošklivá. Babička tě miluje a to ji bolí. A obě jsme řekly, že babi přijela za mnou, že já jsem její holčička. To bys musela vidět, jak jí ta hlava šrotovala, zamračená, po očku sledující mě+mámu držící se za ruce.

odula
5. kvě 2016

@lv ty jo, děláš to moc hezky. Chtěla bych mit tvoji trpělivost 🙂