Ahoj, mám syna, který mě kouše. Napřed z lásky potom že vzteku. Až mam modriny.Teď jsme na dovolené, hromadu děti, na babydisku běhá jak blázen mezi všemi, chytá děti a pusinkuje je, jenže několikrát dá pusinku a pak kousne. Úplně se bojím ho pouštět mezi děti. I kamarádku doma kousnul, když mu sebrala hračku. Já nevím co s ním. Zakazuju, křičíme, dávám na zadek. Dřív jsem ho naoplatku Kousala taky, jednou měl taky modřinu tři dny, ale naprosto bez úspěchu. Nechci mít doma kousající dítě.
Já teda pozitivní přístup neuznávám. V tomhle rozhodně ne. Když kousne, důrazně bych zakřičela "ne, to nesmis, to bolí", a buď pleskla přímo přes pusu, nebo kousla hned v tom okamžiku taky, vidíš? I s pořádným zamračením a zlobením se. Dodala bych maximálně, že maminka tátu taky nekouše, hele, a třeba ukázala pusinku tátovi. Aby přesně pochopil co je v té konkrétní situaci špatně. A vytrvala a byla důsledná (zasahovala pokaždé) a konzistentní (reakci neměnila). Synovec kousal a rychle přestal, kamarádky syn kousal rodinu, dokud mu důsledně nedali najevo že tudy cesta nevede, pak kousal děti. Kousl moje v té době opravdu malé miminko do nožičky, otočila jsem se zrovna když to dělal a reflexem pleskla přes pusu a zaječela dřív, než jsem stihla uvažovat. Bylo mi teda trapně strašně, ale kamarádka v pohodě a kluk tak zaskočený, že od té doby byl víceméně klid.
Pozitivní bych byla maximálně v okamžiku, když ještě nekousl úplně a je to z té "lásky". To bych ho důrazně zarazila, že to se nedělá, bolí to. Dělá se malá malá, nebo normální pusinku. A ukázala, a zopakovala, že zoubky ne, že to bolí.
No, rozhodně bych na jeho agresivitu(kousání) nereagovala agresivitou(křičení, kousání, plácání...). Ono to možná na chvíli zabere ale jaký myslíš, že mu vfisknes vzorec chování vůči slabším? Až trochu vyroste a bude třeba ve škole, bude si myslet, že má nad někým navrch a když se mu nebude líbit co ten druhý dělá udělá to samé co má naučené z domu. Zareaguje agresivně, bouchne, kousne.... Předpokládám, že syn je chytré ale trochu divočejší dítě. Zkus na to jít z druhé strany(chválit když dá jen pusinku, v klidu vysvětlit, že to druhého bolí a nikdo si s ním nebude hrát...) Možná to zabere dýl času než plácání a řvaní na něj ale věř, že to bude mít trvalejší charakter a hlavně ho naučíš jak řešit podobné situace v klidu, bez agresivity
Ještě bych dodala, jak se teď s oblibou omílá to, jaké vzorce chování si z toho dítě odnese a podobně, no, odnese si to, že násilí vůči ostatním nezůstane nepotrestáno a pravděpodobně bude odměněno stejnou a bolavou mincí. A právě ze násilí není řešení, protože ho zkusil a jémine, ono se mu to vrátilo a jauva, ono to bolí i mě.
Nebo naopak pokud kousne tak mu říct, že jdete domu, nebudeš si s ním hrát. Hrát chvíli uraženou, smutnou.... U nás to zabírá spolehlivě. Dcera mě nerada vidí smutnou tak už se snaží nedělat věci u kterých smutná jsem
Tak za prvé bych se nenechala kousat. Uhnu, chytnu, dám jasně najevo, že tohle ne. Ve 2 leteech je ješět adekvátní reakce kousnutí jako obrana, když mu někdo sebera hračku, zvlášť jestli pořádně nemluví, sebere mu ji někdo větší, silnější... Co uděláš Ty, když mu tu hračku někdo bere??? JAk se má bránit? Brát hračky z ruky nebo jeho hračky není ok.
Mezi dětma je potřeba ho hlídat a zabránit tomu, aby kousal.
Ale kousat tak malé dítě je mimo - v tomhle věku ještě nemají, že když kousne Tebe, bolí to jako když Ty kousneš jeho. Nakonec mu zakazuješ, co sama děláš a je to toíž, jako když nějakáí matka se slovy "nebudeš nikoho být" ztřískáí malé dítě na hřišti, protože někoho bouchlo (často taky v sebeobraně).
Prostě je na tobě zakladatelko jakou si zvolíš cestu .. jestli rychlejší s oplácením, placáním, křičením anebo pomalejší, vysvetlovaci a ukazovací, jak se chová k ostatním....
@barumat no vidíš a má dcera si s takovouto situaci už dokáže poradit tak, že si tu hračku vezme zpět, řekne, že se to nedělá a jde od dítěte pryč... Žádná agresivita... Upřímně, v září mi jde dcera do školky a desimse, že potká víc takových děti které mají z domu naučené, že když něco chci tak to někomu seberu a když se mi něco nelíbí tak je v pořádku násilí ..
@mia255 Jako že e zvedne ze země a jde mu to vysvětlit, jo. Já nemluvím o normálním sebrání hračky. To řešíme "řekni mu že jsi si s tím teď hrála ty, a vezmi si to zpět". Mluvím o tom, když třeba po obří trampolíně skákal chlapeček schválně tak, aby dcera padala (brala to jako legraci, mlčela jsem), zakazoval jí skákat sem a skákat tam (stále jsem mlčela, i když dcera nechápala a byla zaražená, jen jsem významně a nahlas řekla, ať skáče kam chce, že trampolína je všech, chlapeček mě moc dobře slyšel), snažil se jí všelijak vystrnadit (stále jsem nezasahovala a doufala, že to dceři dojde). Ve chvíli, kdy se rozeběhl s dlaní napřaženou proti ní s jasným úmyslem jí prostě srazit, jsem na něj důrazně houkla, že jestli se jí jen dotkne, uvidí ten tanec. Chlapeček na mě zůstal zaskočeně zírat, maminka ho beze slova sbalila a během vteřiny byli pryč. Dcera mi nadšeně hlásila, že si hrála s chlapečkem. Upřímně přiznávám, že bych fakt ráda, kdyby chápala, že se v takové situaci má a může bránit, a nevím, k čemu by jí v takové situaci a s takovým smradem bylo, začít mu vysvětlovat něco, co úplně evidentně moc dobře ví. Bohužel je natolik dobrosrdečná, že zatím vůbec nechápe, že jí ubližoval. Jí jsou tři a kousek, chlapečkovi byly 4-5.
@barumat ano to je jina situace a v tomto s tebou naprosto souhlasim, situaci bych resila stejne… Proto u ni vždy jsem a proti takovymto "lumpikum" ji proste urcitym zpusobem chranim. Slo mi spis o ty denní situace na hristi, kde si hrajou podobne stare deti, seberou hracku stylem, dej mi to to je moje. Dcera si ji proste vezme zpet a odejde... A hodne dlouho si pamatuje, kdo se k ni jak choval a jak k nemu ma pristupovat (je to asi 3 mesice zpet, kdy dceru shodil bratranec z gauce, pamatuje si to doted a dava si pozor, porad mi o tom vyklada)
Ja vim, ze každý ma svůj styl vychovy a zadny není stoprocente spravny jen ja jsem zasadne proti fyzickym trestum.
@mia255 V tomhle se ale opravdu shodneme, taky běžné situace na hřišti bez násilí řešíme taky bez násilí, naopak kdybych někdy u dcery pozorovala, že má sklon nebo záměr být agresor, zarazím jí a vysvětlím. Stejně jsem postupovala, když nakopla doma psa. Bohužel proto, že tchýně ho takhle nohou popostrkuje dost často a dcera prostě neodhadne, co je popostrčení a co nakopnutí. Tam jsem samozřejmě vysvětlovala, protože to prostě nebyl záměr. Ale v určitých okamžicích je prostě podle mě účinnější "oko za oko".
@barumat Kousla bys ho také a pak vysvetlovala, že maminka tatínka také nekouše? 😂 Já vím, že je to něco jiného, ale tohle vysvětluj dvouletému dítěti. Můj syn také kousal, zhruba v tom samém věku, mě, babičky, psa... Říkali jsme, že se to nedělá a proč, protože to bolí, ukazovali, jak se má omluvit - dát pusu, pohladit... Trvalo to asi dva měsíce. Teď přijde a rovnou pohladí. On si tím kousáním vyžadoval pozornost, když si ho nikdo nevšímal, teď si o pozornost říká pohlazením, pusou...easy... Trvalo to tedy déle, než když ho dvakrát "praštiš přes pusu" a kousnes, jak píšeš, ale já bych na to neměla, ponižovat svoje dítě mlácením přes obličej... Spíš hledat příčinu, proč kouše (u nás to byl nedostatek té pozornosti) a nějak to nahradit... Ale jak tu někdo psal, ať si zakladatelka cestu vybere, i když sama píše, že tyto agresivní způsoby řešení ji nefungují...
@verionka Ale jo, přesně tak. A právě z důvodu, že je to adekvátní jeho věku. Tj. ve chvíli, kdy to udělal, mu velmi důrazně a rozzlobeně dám najevo, že tohle ne, i s tím, že udělám totéž, aby pochopil, proč ne, protože to bolí. A ano, jelikož v tu chvíli jeho rozhodně mazlit nechci, proč bych neměla pozitivní opak ukázat třeba na tatínkovi? To není o tom, že dítě budu odteď kousat a tatínka pusinkovat, dítě samozřejmě mazlím průběžně, plus chválím, hladím, pusinkuju. Jde o tu aktuální situaci a na tom řešení, i k věku, nevidím nic špatného.
Jakym stylem mu davas na zadek - jednou plcnes? Z toho ma akorat psinu. Mas ho flaknout nekolikrat a poradne, prestane to delat.
Nechci sve kluky mlatit, ale kdyz mi starsi postizeny syn prisel 2x brutalne pokousany v obliceji od toho naseho batolete plus xkrat na ruce a to i jednou az do krve. . . sorry v tu chvili vysvetlovani nema sanci. . . Onehdy mi batole vyhrnulo tricko a raf. . . Nastesti uz s tim pomalu prestava. . . nebiju ho vyrazne, jen jemnejsi lupnuti dvouma prstama pres pusu. . . On je citlivka, takze staci. . . Samozrejme nekdy to bylo ve hre, ze se branil brachovi, to jsem pak starsimu rekla, ze se nemaji provokovat. . . Ano nasili plodi nasili, ale prvne bylo nasilne batole. . . Ja k nemu taky neprijdu a jen tak nekousnu, neprastim. . .
Píšeš, že zakazujes, kricis, dáváš na zadek, koušeš ho také. Všechno jsou to agresivní způsoby chování, které on se učí a napodobuje a dělá je tedy také. Zkoušela jsi vysvětlovat, chválit, když to neudělá, ukazovat, jaké chování je správné?