Křičím na dceru.

Jak je miminko stare? Nez se narodilo, bylo to s ni v pohode? Rekla bych, ze to dela na truc, ze zarli na miminko.

@puhelin no určitě to na to má vliv, i to že je půl roku už doma a do školky půjde až v září. Miminku jsou 4 měsíce. Uvědomuji si to, snažím se jí proto věnovat vic. Ale presto je to asi nedostatečné. Někdy mi přijde že mě ani neposlouchá nevnímá. Přítel ji říká aby zopakovala co jsme ji řekli když něco po ni chceme a ona prostě neví. Tak ji to řekněme třeba v klidu znovu a stejně neví. Je to docela roztěkana holčička, ale ráda bych žila v trochu větší harmonii :(

Taky mám dceru 5-letou drzou, provokující, vztekající, citově vydírací. Taky na ní furt křičím, a to jen proto, že ztrácím trpělivost a nervy. Když má vztekací chvíle, pošlu ji do jejího pokoje. Většinou si říkám, že potřebuje své emoce vypustit a snažím se do toho nezasahovat. Dceři akurát říkám, ja vím, že se potřebuješ vyvztekat, vypusť své emoce ven. Po půl hodině se uklidní a je pak zase jak milijus.

A nemohl by ji přechodně uspávat tatínek? Samotné je jí tam asi smutno, když zbytek rodiny usíná společně.
Jinak přeju pevné nervy, snad si to ve školním roce sedne.

@aklin přesně stejné to máme doma. Taky ji pošlu do pokoje ať se vyvzteka a přijde. Jsem horka hlava takže bouchám často ale prostě si nemůžu pomoct. Jenže pak mám strach jestli ji nemůžu nějak poškodit tím že se na ni křičí :( aby si nepamatovala jen rev

@antoinet to on si k ní často lehne aby spinkala a mazlí ji. Jenže většinou usne sám a malá hulaka na mě 😅

Rekla bych, ze pouta pozornost, proroze pro dite i negativni pozornost je lepsi nez zadna. I kdyz s malym miminkem to jde tezko, ale nam pomohlo stravit nejaky cas jen se synem (bud ja a syn nebo syn a manzel). Synovi se tak dostava 100% pozornosti.
A pak pomaha davat najevo lasku k nemu, rikat mu, ze ho mam rada. U nas konkretne treba hrozne pomohlo jedno ujisteni, ze je mam se segrou rada oba stejne a vzdycky budu a ze jsou to moje zlaticka.
A nemuze ji vadit, ze ona usina v pokojicku sama, zatimco vy spite s miminem?

Tím, že na ní křičím, tak mi to oplácí tím, že na mě taky křičí. A když ji řeknu ať na mě nekřičí, na to mi odpoví, že na ni taky křičím. Je to začarovaný kruh. Horká hlava jsem taky. Mamka mi neporadí, ta mi jen řekne ať si to s Eliškou užiju, protože se mnou si to taky takhle užívali. Prý jsem byla stejný případ. Rada k nezaplacení🤔

Máme to doma stejně kluk 7 let, mladší syn 1.5roku. Úplně to samé a stále dokola a dokola... Nic nepomáhá. Doufáme že se to srovná až zase bude režim a škola. Jsme doma od února a je to na nás znát na všech 🤦‍♀️

Asi žárlí na miminko, vynucuje si pozornost, uberte z požadavků, uklizejte společně, večer si s ní lehnete některý z rodičů, asi nechce usínat sama. Když se vzteka, tak ji řekněte, že i presto ji máte rádi..

U nás také (7)! A to jsou mladší skoro 3 a ještě jí to nepustilo! Furt nějaký naschvály, čučí nonstop jak fůrie, uráží se a vůbec netuším, co jsem zase provedla 🤦🤦 parádička... A spíme spolu všichni. Nemůžeme je vystrnadit, ječí obě třeba do 2 ráno.

U nás je také boj, dceři je 3,5. Den bez scény, řevu a kňourání není. Mě nejvíce štve to kňourání. Také jsem horká hlava a prostě bouchnu. Včera třeba scéna u svačiny. Holka měla hlad, ok, nabídla jsem jí chleba, to že ne, tak jogurt, to že jo, rozdělala jsem ho a ptám se, zda ho mám zamíchat (dole ovoce), ona že ano, zamícháme ho a ona hysterický řev, že ho nechce. Snažila jsem se jí ptát, co se jí na tom nelíbí, ale nedozvěděla jsem se to, jen kňourání, že ho nechce, že má hlad. Po 10 minutách snahy jsem to vzdala, že prostě nic nebude, že když mi nedokáže říct, co chce a co se jí na tom jogurtu nelíbí, má smůlu. A tak nastalo řev ještě větší. Nechala jsem jí sedět u stolu a šla se uklidnit jinam. Ale takovéhle scény jsou u nás xkrát za den. Doufala jsem, že je to období a že přejde. Ale když to tu čtu, že to máte i v 7, tak to je příšerné a nevím, jak tohle přežijeme.😱😵

@tervi tohle úplně jak přes kopírák prožívám dnes a denně...teď si taky vymyslela snídani, dostala ji a seděla nad ní hodinu!!! Nedotkla se toho. Jen napodobuje z kuchyně pláč malýho, kterej dneska prostě nešel uklidnit. Mám nervy na pochodu.

Já nevím, nechci se nikoho dotknout, ale když se dítě vzteká a necháte ho samotné, nebo na něj budete štěkat, tak se to akorát zhorší. Kolikrát to vidím na ulici, dítě nemá svůj den, a místo aby máma dítě uklidnila, ještě na něj řve, a klidně řekne ať si tam zůstane a jde pryč. Jako chudák dítě. Nebo tuhle v obchoďáku, potetovaná snad 25 letá ženská, tři děti. Na nejmladší hrozně řvala, a taky, ať si tam zůstane, že ona jde pryč. Až se lidi otáčeli, a ona vztekle ječela, že co má dělat, že jaká je chudinka, že tatínci se nestarají, a ona sama svobodná samoživitelka. Jako nevím ale tak si nemá nasekat děti když na to nemá nervy. Nebo před pár dny, byla jsem u mámy, a na vedlejším pozemku ženská uspávala miminko. Ale miminko plakalo, a ženská z toho měla totální záchvat, nejdřív kočárkem tak házela že dítě div nevypadlo, pak ho chňapla do náruče, třásla s ním že mu hlavička lítala, nadávala mu že má spát (jasně, tímhle zacházením ho asi uspí), miminko samozřejmě ještě větší pláč, až se mi chtělo brečet. Pak ho surově zas dala do kočárku, a zas s ním házela... Já se normálně bála že ho zabije. A tak jako děti jsou někdy náročné, ale musíme myslet na to, že mají křehkou dušičku, a zacházet s nima v klidu. Radši napočítat do deseti, než na ně být zlý.

@klokanka31 to máš pravdu.

I když soudit ženu kolik má děti je dost přes caru. Být samozivitelka není sranda...

Ale jo, ale když každé dítě s jiným, a svobodná, navíc vzhled jak fetka, tak to o něčem vypovídá. A nemusela být tak zlá, to nejmladší (cca 2-3roky) ji nakonec dohonilo, šli po obchodě, a malé odbočilo místo k potravinám k oblečení. A ta ženská zas na celé tesco, že je de*il, že tam jídlo není. Copak takhle se zachází s dítětem?

@klokanka31 no jako hrubě a sprostě urážet dítě je fakt špatně, ale přiznám se, že když mě neposlouchá tak ji nechám v obchodě "ztratit se". Samozřejmě vím kde se nachází a když zaslechnu volání a pláč tak ji zpoza rohu pozoruju a pak si pro ni jdu 😅😅😅😅

No vidíš, a já bych to nikdy neudělala. Za prvé bych nechtěla vědomě vyvolávat ve svém dítěti pláč, a za druhé se zkus vcítit do toho dítěte, jak se asi cítí, když najednou nemůže maminku najít, a je samo ve velkém obchodě, všude cizí lidi... Brr, je mi z toho blbě.

@klokanka31 to, co popisuješ, je opravdu extrém a na přesdržku u obou. Ale já taky když děti vysejrají tak je pošlu do pokoje. Ale vždy jim řeknu proč, a taky že mají právo se vztekat, ale zbytek rodiny zase má právo na klid. Tak ať se vztekají o samotě, že na to ostatní nejsou zvědavý. Samozřejmě je třeba rozlišit jestli se vzteká že nejde třeba zapnout knoflík, to jdu a pomohu, a nebo jestli jen vyloženě vysejrá z principu.

@tervi nepotěším tě, dělá to i skoro devítiletá 😅

Znám to u všech tří dětí a občas chci být pštros. Strčit hlavu do pisku, nevidět, neslyšet, neřešit. A taky řvu, snažím se vše možné, odejít, počítat, ale někdy to prostě bouchne.

Zakladatelko, mě se prostřední dcera ,,ztratila" v obchodě jednou, nafouklá neposlouchala a šla k vedlejší pokladně. Já ji viděla, volala, ona nereagovala tak jsem ji nechala. Za chvíli vykoukla hlavička jak surilata, a slabý hlásek: ,,Mami?" A od tý doby si dává pozor aby mě měla na očích 😀

@krtcice no přesně to mám na mysli. Rozhodně svy dítě netyram a nevystavuji nepříjemným situacím abych ji poškodila 😅 ale když mi téměř pokaždý uteče tak musí vědět jaký můžou být následky. Že mě taky nemusí najít vůbec. Rozhodně nebudu lítat za umanutym dítětem když potřebuju nakoupit. To mě klidně teď ukamenujte, ale nervy mám taky jedny 😅

@klokanka31 tos určitě zdejším vynervovaným mamkám pomohla. Zmiňuješ tady jeden případ dokola. Zajímalo by mě, co bys dělala ty, konkrétní rady. Mám vzteklinu doma, pětkrát i víckrát za den ztropí šílenou scénu, důvody? Vybere si ráno učesat culik, během toho si to rozmyslí, místo aby to normálně řekla, už vidíš ten její přina.sraný výraz. Zeptáš se v klidu, co se děje. Odpovědi se nedočkáš a začne hysterická scéna, zuří, brečí, vzteká se. Ona chtěla dva culiky, nevysvětlíš v klidu, že to stačilo říct, že to klidně předěláš. Dvakrát třikrát to vydržíš a nebuchneš, po třetí už třeba jo. S takovými dětmi prostě neexistuje klidná domluva, zkus ji obejmout dostaneš nechtěnou ránu, protože je jí to nepříjemný a nechce fyzický kontakt. Byla jsem s ní i u psycholožky, ale má prý takovou povahu. Já nejsem matka Tereza a moje trpělivost není bezbřehá, moc bych chtěla, věř mi, ale ani po sedmi letech nejsem nejsem zvyklá. Snažím se všemožně vycházet, ale nemá to účinek. Co já už všechno zkoušela aplikovat a vic co, nefunguje nic. Domluva nemožná, i když se předem na něčem domlouváme, snaha předcházet kolizím, naštve ji i že jí sundám bundu z věšáku, protože ona chtěla sama. Fakt nevím a velmi ráda budu za fungující rady.

Jj ono vysvětlovat 100x k prdu a pak jednou zažije a zapamatuje si.

@krtcice já se s tím už taky smiřuju, že to má prostě v povaze, od dvou let je to stejný, důvody jak čapa, že by jeden padl, ale pořád dokola scény.

@tervi tak to je jak u nas , ale ja to mam dvakrat, syn 2 roky obdobi - ja sam, nechci... dcera 6,5 osciluje mezi opisuju od brachy - to je pod moji uroven uz jsem velka holka...jedine co je zachranilo pred zhroucenim maminky bylo ze jsme byly 2 mesice na chate a kdyz me moc vytocili vyhodila jsem je oba na zahradu...

Myslím, že jsi sama odpověděla, kde je problém. Pokud si myslíš, že ten řev vyvolává ráda, tak je to jenom proto, že chce pozornost. 🙂 S malým miminkem k vám přišlo spoustu změn, které jsou pro ni těžko pochopitelné, musí to zpracovat. Zkusila bych věci víc vysvětlovat. I když se jí ptáš, co chce, tak ona může mít v hlavě zmatek a nemusí to umět ještě definovat. Pojem zlobení je dost neurčitý pojem, co je někde zlobení, je jinde naprosto normální.

Děti neuvěřitelně kopírují naše chování, asi se ti to nebude líbit, ale začni u sebe, píšeš, že jsi horká hlava 😉 .

Dceru bych víc zkusila zapojit do péče o mimi, aby věděla, že je důležitá, třeba ať ti podá plínku, ale dělala bych nenásilně, nedávala bych rozkaz, ani u toho nebyla přinasraná, když ti řekne, že ti nic nepodá. Plínku bych si podala sama a vykládala bych jí, že ona taky jako malý mimi měla plínky a že jsi jí taky vždy mazala zadeček krémem.

Jedni známí si stěžují, že jejich syn je divoký, že pořád lítá. Oni ho pořád komandují, čemuž říkají výchova. On se pak akorát vzteká, tak mu říkají, že vzteklina, místo toho, aby ho naučili zpracovávat emoce. Musí jim slíbit, že už bude hodný a že už nebude zlobit. Být hodný a nezlobit jsou hodně abstraktní pojmy, defacto on neví, co slibuje. Výsledek jejich přístupu je celkem jasný, syn "zlobí" a divočí a vzteká se a oni jsou na nervy a unavení. Z jejich návštěvy jsem vždycky na nervy, ale ne kvůli dítěti, ale kvůli nim....

@klokanka31 Tohle jsou situace, které se strašně lehce soudí, pokud vidíš jen tu danou situaci a nevíš, co jí předcházelo... Vždycky jsem si říkala, co to jsou za matky, že jejich děti sebou plácnou v obchodě na zem a řvou a ony si jich nevšímají a teď dělám to samé 😀 Člověk pochopí, až to zažije.
Pořád se tady omílá, že dítě musí vypustit emoce ven a co já? Já to mám v sobě dusit? Jo, párkrát to jde a člověk to samozřejmě nejprve zkouší hezky, ale ono se pak to ucho utrhne a někdy člověk prostě bouchne a dál to hezky ťuťu ňuňu nejde...

@aklin na přesdržku... 😅

@levandule_k díky. To je moc hezký pohled na věc. A máš pravdu, ona je odraz našeho chování... A vynucuje si pozornost jak jen to jde. Tím dětským zpusobem. Zkusím na tom zapracovat. 🍀🌹Díky ♥️