Dobrý den. Chtěla bych Vás poprosit o radu. V dubnu bude mít syn 3,5 roku a nemluví. Od září chodi do školky, do té doby si hrál více méně sám nebo s někým ve dvojici. První měsíc ve školce byl co chvíli nemocný. Poté si učitelky začaly stěžovat, že maly škrábe a kouse a děje se to i doposud. Doma předtím nic nedelal-nebyl v kolektivu více dětí. Navštívili jsme na doporučení školky i psychologa , ten řekl, že to škrábání a kousání může být v důsledku toho, ze nekomunikuje. Doma ho za chování ve školce káráme, s ucitelkama i s rodiči spolupracujeme ( snažím se si to s rodiči pokaždé vydiskutovat a za syna se omluvit) ale už jsem bezradna a nevím jak dál. Učitelky ho hlídají i když ho drzi za jednu ruku, druhou je schopný někoho poskrabat. Když jsem se zeptala při jaké příležitosti to dělá, odpovedely me, ze bud se taha s někým o hračku, nechce půjčit hračku a nebo někoho obejme a v té křeči bud kousne nebo štípne. Nemáte prosím někdo nějaké zkušenost nebo rady jak to zvládnout aby byli všichni v pořádku a pohodě a syn neutocil na druhé?
@agneszka88
Děkuji Vam za odpověď. Já to s nim resim ihned ve školce pred učitelkou, poté doma , pak zvlášť si to s nim řeší i partner a pak si s nim promluvime oba dohromady a koukáme se mu do očí. Výjimečně to zkusí i na nás ale zarazime to a mluvíme o tom. Ted navíc máme i malé miminko, ke kterému se zatím chová pěkně.
@adush93 syn to dela taky, ma 2,5 roku. A stejne jako ten vas: nekdo mu bere hracku, nechce pujcit hracku. Pak taky necekane zautoci, pokud je unaveny, hladovy a chce mit svuj klid. Hraje si s detmi treba hodinku a pak chce byt chvili 10-15 minut sam. Pokud na nej deti dotiraji, brani se, skrabe, kouse at jdou pryc. Vetsinou mi prijde sam nahlasit, ze nekomu udelal au. On teda mluvi vazne hodne, takze taky pokazde rozebiram situaci, ze musi rict neber mi to, nebo pujc mi to... Ale je to tezke. Stale jsem ve strehu a doufam, ze to brzy prejde. Chvili uz to bylo lepsi, ale jakmile zavreli vsechny skupinky a centra neprichazi do kontaktu s tolika detma, takze je zvykly, ze jsou vsechny hracky jeho.
@adush93 jeste bych byla opatrna na to velke reseni. Vyresit jednou a uz se k tomu nevracet. To opakovani, pripominani a dlouhodobe stourani u nas bylo akorat kontraproduktivni. Proste stalo se, vysvetlili jsme si a jdem dal.
@agneszka88 souhlasim, promluvit hned a pak uz se k tomu nevracet. Vzdycky si predstavim jak by bylo me, kdyby me nekdo opakovane karal za jeden cin.
@zizkmi jo, to delam taky. Kdyz nevim, jak problem řešit, predstavim si tam sebe. Zatim nam to funguje pěkně. 🙂
Dobře, děkuji za radu. Určitě to tak udělám.
A myslíte si, že by bylo na místě mu třeba najít logopeda aby se rozmluvil? Mě to opravdu hodně trápí a chtěla bych, aby s ním učitelky neměly takové starostí, děti i malý byli spokojeni a hlavně maminky byly v pohodě, me by se to taky nelíbilo kdyby mi donu chodilo pokousane nebo poskrabane dítě. Každý mamka si chrání to své.
A to si platí a zařizuje rodič? Na dotaz jestli je začlenen do kolektivu jsem dostala odpověď, že je. I si s dětmi hraje, ale zároveň se ho i bojí a někdy si s ním nehrají - ale tomu se nelze divit.
A jak řešíte tu komunikaci? Vy jste ještě u logopeda nebyli, když v téměř 3,5 letech nemluví? To je základ. Jak se s těma dětma má domluvit, když to jinak vlastně neumí?
Do školky šel a uměl základní slova a co chtěl tak ukázal,
donesl a svou řečí vysvětlil. Nyní se začíná rozmlouvat a ukládá si slovíčka, psycholog nám řekl ať tomu necháme čas, že je to na dobré cestě a učitelky tak i my to s nim doma zkoušíme a učíme ho slova. Nejvíce mu to jde formou písniček. Vše co se po něm chce , tak více méně méně chápe a rozumí. Logopeda jsme hned neřešili, čekali jsme jak se mu podaří adaptovat ve školce a zda mu ten kolektiv ve školce k tomu nepomůže - že by ho to donutilo. Jak vidím, tak je nejspíš na místě toho logopeda začít řešit, i když je jasné, že i s jeho pomocí nezačne mluvit hned.
když jsem byla malá, tak mě sestra kousala....mamka ji furt napomínala a nic nepomáhalo.....když mě jednou kousla a mamka u toho byla tak ji chytla a kousla ji taky :D od té doby mě už ségra nikdy nekousala :D
@adush93 proc by mel pujcivat hracku se kterou si zeovna hraje?
Me nekdo vytrhnout z ruky treba telefon nebo knizku tak di to taky nenecham libit.
Mate malé miminko, nemuze to být projev frustrace? - vetrelec v rodine (i kdyz miminko miluje, na druhou stranu mu muze vadit, ze mu bere mamu, tatu, jejich čas), odlozenej do kolektivu, kde si nevi rady.. Beru to z jeho pohledu.
@zelenaesmolda to je pravda, proč by ji měl půjčovat, to by se mi taky nelíbilo kdyz bych si s ni zrovna hrála 🙂 Jenže on neřekne Ne ( doma nám Ne řekne, ale ve školce neřekne) ale zrovna třeba štípne a je malér.
@lv miminko máme teprve necely měsíc a půl, tohle trva už od září, ale je pravda, že třeba pozornost si více jak doma tak ve školce vyžaduje. Doma , pokud partner dojede dříve z práce, tak se s nim na střídačku snažíme trávit čas. Semnou už má takový malý rituál, že spolu vaříme
@adush93 wow, to me zajima, co vam lidi napisou. Me dcera kousala ve 2,5 letech. Vzdycky to bylo z frustrace, kdyz ji nekdo delal neco, co nemel. Rikala jsem ji, ze chapu, ze mela duvod a jen se branila, ale ze proste kousat nesmi. Ze takhle se problemy neresi, ji by se to taky nelibilo a hlavne si s ni pak nikdo nebude hrat. Byl to problem cca 3 mesicu, kdy jsem ji fakt stala za zadkem a vzdy ji v kousnuti zabranila nebo nestihla zabranit, ale odtrhla a okamzite jsme to rozebrali. Proc to delat nema a jak by to mela spravne resit. Tedy říct diteti: nech me, nedele to. Pripadne odejit dal a nebo si dojit pro pomoc za dospelym. Jako uspech povazuju to, ze uz nekouse, nebije, ale zakrici. Navic to dela jen me, ve skolce je pry hodna a umi se domluvit. Do skolky sla az ve 4. Ale netusim, jak to resit, kdyz mate dite ve skolce, kde se mu nemuzou venovat individualne. Ja bych si ho asi stahla domu, pokud to jde a intenzivne pracovala dokud si to nesrovna. Ale protoze vim, ze na moji dceru tohle funguje, neznam vaseho syna ani vase miznosti. Drzim palce a hodne stesti a pevne nervy. Tohle je pro Vas urcite velmi narocne.