Jiné chování doma a jiné ve školce - syn 4,5 let
Zdravím, chtěla bych se zeptat zda někdo taky řeší, že se mu chová dítě jinak než ve školce.
Syn je doma veselý a pohodář. Funguje jak "hodinky" a nemám s ním nejmenší problém. Ve školce si ale začínají víc a víc stěžovat na to, že se vzteká. Že nechce cvičit s dětmi apod. Zřejmě si tzv. "staví hlavu" . Nevím co s tím. Zdá se mi jako by vždy mluvili o jiném dítěti. Neříkám, že se nikdy doma nevztekne, ale je to opravdu jednou za dlouhý čas a já ho okamžitě "utnu" hned na začátku a ví, že stejně by tím nic nedosáhl tak toho nechá a hned se přijde omluvit a je to ok. Ale v té školce jsou na něj extrémně hodní a myslím si, že je zkouší kam až může zajít. A zřejmě se mu nechtějí dělat věci na povel tak se vzteká a trucuje a oni prý ho nechají tak. Když jsem říkala, že potřebuje důslednost (mám to odzkoušené) a neustoupit z požadavků dospělého tak mi řekli, že by řval ještě víc tak ho radši nechají tak.
A já nevím co s tím, pořád si stěžují ale když jsem jim dala radu tak mi řeknou, že je nemůžou dodržovat... řešili jste někdo něco podobného? Chovalo se někdy tak i vaše dítě?
@sonikus Znám to spíš naopak - doma zkouší víc, než ve školce. Zdá se mi to jako pohodlnost personálu školky, ikdyž chápu, že pokud tam mají takových 20, nemůžou se věnovat plnohodnotně všem. Jak dlouho chodí do školky? Kdy to chování začalo? Je už dost starý, možná pomůže, když mu to vysvětlíš. Taky vztekloun nebude mít moc kamarádů, že... 🙂 Myslím, že z toho vyroste, jak se bude chtít začlenit do kolektivu.
tjn, viz. bayt.... mně přijde, že to často bejvá spíš naopak...ve školce to s děckem uměj líp, než doma, kde jim diktuje všem:D
@bayt mám na to stejný názor ale člověku to nepřidá, že když jde pro dítě tak jen slyší jak je hrozný a jak se vzteká a řve. Přitom do školky se těší, když ho vyzvedávám tak si hraje a je veselý. A učitelky vždy jen převrací očí a vysloveně jde vidět jak jsou rády jak jde domů. Upřímně to celkem těžce nesu, protože vím, že je to fajn kluk a já se naopak těším jak budeme spolu po práci a školce a vysloveně si s ním čas užívám. Je samostatný a často mi pomáhá a povídáme si a hrajeme. Každý mi říká, ať to hodím za hlavu, že to je problém učitelek ale to se lehce řekne ale těžko dělá. Mám půl rodiny ve školství a sama jsem s dětmi pracovala, takže vím, že každé dítě je jiné a na každého platí něco jiného. I s největšími "lotry" se dá poradit. Ale přece jen prostě respekt si musí sjednat oni. Já malému domluvím ale stejně to nepomůže když oni mu povolí a nechají ho tak.
chodí 2 roky do školky. Já mu to vysvětluju denně ať se nevzteká ale on řekne, že ví a že už to nebude dělat. No a pak si stejně učitelky stěžují. To stejné třeba s oblíkáním... doma neexistuje, že by se neoblékl sám. Ve školce ale nechce...tak jsem se ptala jak mu to říká a učitelky, že prý si k němu sedne a zeptá se : myslíš, že se dneska oblečeš sám a nebo ti mám pomoct? Tak jsem ji řekla, že neexistuje, že mu to prostě má dát oznamovací větou: např. Běž se obléct, jdeme ven. A pokud se neoblečeš, tak zůstáváš ve školce. A ona že to mu nemůže říct, že to by slyšely jiné děti a to tak nejde a bla bla bla. Oni jsou extrémně hodní a nezvýší ani hlas na ně. A pořád je o cokoliv prosí a žádají. A zrovna můj syn je ten co potřebuje důslednost a cítit respekt zřejmě.
@sonikus a nemáš možnost změnit školku, když ti přístup této nevyhovuje? já jsem pro domluvu, milé slušné parťácké chování, ale základní "dril" musí být, aby jim těch skoro 30 dětí neskákalo po hlavě a mohli nějak fungovat.
Jo od září ho budu dávat do jiné školky. Tak snad tam bude trošku přísnější učitelka, on bude zase o něco starší a bude to v pohodě.
Jako učitelka v MŠ to vidím na nedůslednost učitelek v MŠ 😀 Taky máme takový děti, taky řešíme věci nejdřív domluvou a jsme "hodný", ale musí být jasně daný hranice a pravidla a ty děti je musí dodržovat stejně jako my. Takže řekneme: "jde se ven, bežte se oblíct" a když si někdo postaví hlavu (jako že se to stává docela běžně), tak mu nejprve vysvětlíme, že se oblíct musí, protože jdeme ven všichni, nemůžem ho tam nechat a když se neobleče, bude zdržovat ostatní, a když se dál vzteká, tak to pak řešíme individuálně podle dítěte (na každý platí něco jinýho) - ale výsledkem musí bejt oblečený dítě. Podle mě syn vypozoroval, že když se bude vztekat, učitelky ho nechaj bejt, a proto to tak dělá.
A že si učitelky ještě na něj stěžujou a jsou rády, že jde domů, to je vysloveně neprofesionální. Pokud na domluvu s tebou nereagujou a stejně ho nechávaj dělat si, co chce, a pak si ještě stěžujou, změna školky bude dobrý řešení.
@listopadka1 moc děkuji za váš názor. Já to vidím stejně. Taky jsem dělala s dětmi a nestěžovala si rodičům. Musela jsem si sama sjednat pořádek aby mě poslouchalo. A vždycky to šlo i když jsem občas měla opravdu šílené děti. A proto nechápu, že pořád si stěžují ale když jim řeknu, že mají zpřísnit a být důsledné, tak milion výmluv, že ne. Jediná ředitelka říkala, že to chápe a taky že když je potřeba tak řekla, že pokud se neobleče nějaké dítě tak zůstane v ředitelně (a samozřejmě nikdy nikdo tam nechtěl zůstat takže se oblékly). Jenže ona ho nemá a ty jiné učitelky prostě to nechtějí pochopit ač jim to řekla přede mnou, že mě chápe a rozumí jak na něj.
@shine2015 ano, chodí rád do školky. Nikdy mi nepláče nebo si nestěžuje, že by tam nechtěl jít. Ve školce už běží napřed do třídy. U dveří mi dá pusu a už utíká do třídy. Odpoledne jak ho vyzvedávám, tak taky si hezky hraje a je veselý. Jak mě vidí tak mi dá pusu a pak mu řeknu ať si uklidí hračky a rozloučí se s paní učitelkou (vše udělá bez řečí). V šatně mi řekne, že ve školce se mu líbilo a že to bylo fajn. Tak já opravdu právě ani na něm nevidím, že by se tam nějak trápil nebo byl nešťastný. Proto tomu nerozumím. A jediné co mě napadá je, že prostě jen zkouší hranice kam může zajít a vidí, že prostě si může dělat co chce když začne brečet a vztekat se. Ony mu dají pokoj a on má klid taky asi. A nemusí nic dělat na povel a je free.
@sonikus Upřímně mi to připadá jako neschopnost té školky. Nechci být ošklivá, ale to jako dnes školka už nevyřeší ani podobné banality, jakože jim jedno dítě vzdoruje? Už vůbec nechápu, proč to řeší s tebou, ve smyslu, že si "stěžují". Jak ty to asi o osm hodin později můžeš vyřešit? Jasně, můžeš klukovi promluvit od duše, asi je fajn to nějak společně probrat ty, učitelka, prcek...ale stejně to zůstává hodně na nich.