Jedná se pouze o stydlivost u dítěte?

Všechny děti neskáčou kolem krku návštěvám na potkání. 🤷 Potřebuje svůj čas, aby se otrkala. Na tom není nic divného.

@reeeza
vidíš a můj syn, než se otrká před návštěvou stoji za mnou a stydí se a mě to nepřijde vůbec divné...
Hold ne všichni budou jak cvičené opice, naštěstí nemáme bezdetnou tetu co by to rozebírala někde na sociálních sítích 🤦‍♀️

@reeeza Jestli ji chceš pomoc, tak ji hlavně nenálepkuj, že je stydlín, mamánek, zavisláček. Nepředhazuj jí, že trpí separační úzkostí a podobný věci. Někdo prostě potřebuje víc času než získá jistotu a co jako má být?

Tu jistotu a sebevědomí především nezíská tím způsobem, že do dítěte bude pořád někdo valit, hodnotit ho, nutit ho dělat věci proti jeho vůli, aby ho zocelil, tlačil na něj, že by tohle měl ve svém věku umět.

Prostě neteři poskytni maximální lásku, podporu, soucit, bezpodmínečné přijetí.

Nikdo jí tu nic nepredhazuje, nenutí jí do niceho, nechce jí menit 🙂)). Kde jste tohle vykouzlily?🙂)). Dnes je hodne autistickych děti ( v mém okolí), tak je myslím přirozené přemýšlet o chovaní dítěte. Plus jestli by z toho nemohla byt v budoucnu sociální úzkost napr. kterou mám já. Já jsem jí naopak z celé rodiny povahově nejblíž, dělala jsem to samé jako malá, psycholozka nad tím mavala rukou, ale možná kdyby se to resilo trochu víc, prospělo by to. Každopádně já ji chápu a miluju jaká je, vzdyt je jak já 🙂))soucítím s ní a podporuju jí🙂)) Vase snahy o útoky na mě jsou tím pádem úplně zcestné a nechápu z ceho jste vyčetly🙂)) Narážku o bezdětné tetě nebudu ani reagovat. To je vase karma. Hezký den🙂))

Já s vámi nebydlím, ale od toho popisu je prostě jen krůček k různým poznámkám a nálepkám, které ji mohou zraňovat, když ne od tebe, tak klidně od jiných příbuzných. Většinou to máme v sobě a ani to nemyslíme zle, ale prostě to jen tak plácneme, někde jsou ty různé nálepky "běžná rodinná komunikační kultura" a je to zraňující, i když nám to tak nepřijde, protože jsme na to zvyklí. Já jsem svůj komentář nemyslela zle. Nechtěla jsem útočit, nebo si dokázat, že jsem morálně lepší, to fakt nepotřebuji a ani si nemyslím, že jsem.

Autismus, respektive porucha autistického spektra (velmi široké spektrum problémů), je trochu něco jiného než úzkost a citlivost. Neteř mi nepřijde autistická, ale spíš citlivá.

V tomhle období jí opravdu pomůže nehodnotit, nesoudit a poskytnout ji lásku a bezpečí. Někdo je oprsklý od přírody, s každým hned kámoš, někdo je velmi vnímavý a citlivý a potřebuje čas, hodně času, než se s někým začne bavit.

Nedávno jsem dočetla knížku Děti jsou taky lidi od Zdeňky Šíp Staňkové (skvělá knížka, všem doporučuji), kde řeší výchovu a jak se na nás podepsala traumata z dětství. Ty příběhy jsou tam hodně drsné, ty lidi zažili týrání psychické, fyzické a sexuální. Do toho máte určitě na míle daleko, ale i prostě takové poznámky, no jo naše stydlivka, zase se schovává za závěsem, kdy se budeš konečně chovat normálně, to se ti zahojí než se vdáš (to je bagatelizace tvé prožívané bolesti, neuznání tvých pocitů), tak se na dítěti podepíší a pak v dospělosti může trpět úzkostí, nízkým sebevědomým atd. Někdo zažil jesle, kdy trpěl odloučením od rodičů, někdo školku, kde byla šikana ze strany učitelek, někdo měl náročný porod a by po porodu separován od matky, někomu se nedostalo lásky od rodičů nebo byl dokonce týrán, tyhle zážitky můžou být také zdrojem pozdějších úzkosti, depresí, závislostí... Podle mě se s tím dá pracovat, ale někdy je to hoooooodně dlouhá cesta.

Pokud chceš být jen lepší teta, tak je to fajn, že se zajímáš a nejsi lhostejná ❤ , to se cení, protože ozvat se je náročné a těžké, protože pokud nemáš děti, tak tomu nemůžeš podle některých rozumět a i když je máš, tak co máš, co jiným kecat do výchovy... Psycholožka nebyla asi úplně nejlepší, jako asi správně určila, že je jen citlivá, ale neřekla jak s tím pracovat, což bych čekala lepší přístup. Na druhou stranu klidně mohla něco navrhnout, jak komunikovat jinak nebo třeba rodinnou terapii, ale rodiče to mohli odmítnout, protože to nechtěli slyšet a oni přece nebudou chodit na nějaké terapie...(Ale to je jen spekulace, dopátrat se pravdy je těžké...) To cucání palce ukazuje na nějakou vnitřní nepohodu neteře. Děti jsou zrcadlem rodičů, takže ono by to chtělo, aby si rodiče udělali pořádek před vlastním prahem, jestli nemají kostlivce ve skříni (kdo nemá že 🙂 ) nebo se třeba jen začalo doma jinak komunikovat.

Naštěstí tam nejsou žádné negativní poznamky vůči ní nebo nalepkovani ty jsi stydlivka atp..Jsme rozumni lidé, informavaní o vzniku dětských traumátek, nikdo na ni neukazuje prstem nebo jí nemiluje proto, že je zasekloun 🙂. a nevím kde by byl v příspěvku řečen opak.
Naopak, spíš se jí snažíme zapojit, ale když to nejde tak ji necháme ať přijde nebo nepřijde. Ukazujeme ji ze ji mame radi i tak. Já k ní mám velké pouto a to že jsem uvažovala nad tím, jestli by z toho treba neměla v budoucnu problemy ( jako já, protoze u mě se to nijak neresilo), to znamena ze mi na ní záleží.
Ted nemyslím tebe Levandule, ty jsi mi pak rozumně a slušně odpověděla. Ale fakt mi někdy tady na diskuzich prijdou lidi nastartovany hned po nekom skocit. Vsechny ty usudky byly z vasi hlavy, damy, a vypovídají spíše o vás. Zkuste se treba priste doptat, nebo hned nereagovat podle pocitu ( ze jsem odpuzující, skatulkující, vlastně úplně strašná teta....pardon, bezdětná ještě ke všemu!!).
Nevím, člověk si sem prijde pro nazor, radu...a misto toho od tud odchazi pomalu spraskany jak pes. Jak myslíte že je zenské 33 ktera touzi mit děti a nedaří se jí? Je nutné na to poukazovat, zvlášť když se to netýká ani tématu? ( Teď budu osocená že si hraju na oběť, klasika 🙂)
Chápu že jako mámy asi nemáte moc času na seberozvoj. To vas jediné omlouvá. Jinak byste lidem normálně odpovídaly, bez útokú, bez odsuzování, bez hodnocení.
Vlastně jste se ke mě zachovaly tak, jak radíte, že by se lidé chovat neměli. LOL

@levandule_k
Já děti zatím nemám. Ale jsem přesvědčena ze me vlohy k budoucí sociální fobii, nebo úzkostné citové vazbě, byly jasně zretelné už v mem chování v detství (3-6). Tam už ty mámy vidi zretelně na cem jeste zapracovat, ci diteti dosytit aby se vse vyrovnalo a vznikl pocit bezpeci a přijetí. Např vyzkumy na citovou vazbu se dělají už na 18 mesicnich detech, už v tak rannem veku jde krásně rozpoznat které má bezpecnou, ktere uzkostnou a ktere vyhybavou vazbu. To jsou jen priklady.
Takže když vidim neterinku, vidim ze psycholozka nad tim mavne rukou a vlastně i rodina ( byt jsou milujici a neodsuzujici)...dela mi to trochu starosti, protoze to dítě se chová opravdu už trosku extremne a mám za to ze potrebuje setrne ale cilene nasmerovat jinym smerem. Jinak se v tom muze placat, stydlivost prohlubovat, stach ho zahlcovat. Melo by se naucit z toho tunelu vykouknout, rict mu jak na to, mluvit s nim o tom co proziva a zaziva a dat mu treba navod jak na to aby se citilo lip atp. Misto toho ho vsichni milují a myslí si ze to samo odezní a ze laska stačí. Myslim si ze Nestačí. Chce to mu dát návod. Pomoct mu pochopit ten strach i pocity. Jinak je jimi zahlceno. A seminko k budoucim problemum je zaseto.

Takze nejsem matka, jsem BEZDETNA, to ale neznamená ze nevim jak vhodne vychovavat dite.

@reeeza Já hodně stydlivého chlapečka příležitostně hlídala od 4 let. Když jsem poprvé přišla k nim domů, seděl v pokojíčku, schovaný za polštářem a dělal, že tam vůbec není. Trvalo asi hodinu než si přišel sednout blíž a beze slova si začal hrát s vlačkama, které jsem si vyndala pro sebe. Nemluvil a styděl se první 3 hlídání.
Když jsme šli na hřiště, tak se mě držel za ruku a z dálky pozoroval ostatní. Hrát ani běhat nešel, seděl na lavičce a díval se.
Žádnou diagnózu neměl, byl extrémně stydlivý a nedůvěřivý k cizím lidem. Potřeboval svůj čas a hlavně na něj netlačit. Dát příležitost zkoušet nové situace, ale nepostrkovat ho do nich. Dnes je na střední, pořád ve středu pozornosti. Vůbec bys na něm nepoznala, že byl v dětství plachý.

Z tvého příspěvku bylo cítit to, jak je neteřino chování divné a nežádoucí...takže ještě jednou...Opravdu mi nepřijde, že by byla případ zralý na psycholožku. Je otevřená svým nejbližším, to že nechce komunikovat se sousedkou a stydí se před návštěvou je u mnoha dětí normální.

@reeeza nezlob se ,ale z normálního dítěte děláš autistu a dítě se sociálnou fobií a divíš se ,že Ti u toho netleskame....nech neteř žít a řeš své problémy....

@reeeza A jen můj osobní názor - Kdybych se dozvěděla, že moje sestra řeší chování mojí dcery s psycholožkou, rozebírá ho na netu a cpe se mi do výchovy, nadšená bych nebyla.
Chápu, že ji máš ráda ale nejsi u všech situací a hodnotíš je? Hledáš diagnózu? To ti vůbec nepřísluší.

@michaela666 Předpokládám, že s psycholožkou to řešily rodiče dítěte...

@levandule_k Snad jsem to blbě pochopila, mě to vyznělo tak, že autorka k nějaké chodí a při té příležitosti se jí má neteř ptala.

@michaela666 Ono to vlastně nejde úplně poznat, jestli s ní byly u psychologa rodiče nebo se na to ptala autorka své psycholožky, tedy i tvoje varianta je možná... na druhou stranu když se nad tím zamyslím tak snad nemůže žádný psycholog říct, tohle je na terapii, nebo tohle je normální chování, aniž by toho člověka viděl....

To je asi nejmenší rozebírat druhé s psychologem, beztak spoustu lidí drbe a rozebírá druhé za jejich zády. Psycholog tě aspoň ukočíruje nebo tě navede, aby jsi se podívala na situaci jinak.

@levandule_k samozřejmě ze rodiče to řešili u dětského psychologa. Byli tam i s malou. Bohužel paní psycholožka jak jsem ai precetla v recenzich takto jedna casto.

@michaela666
Vse nechavam na sestre a jeji výchově. Je výborná mama s ni jsem o tom ani nemluvila. Jsou to jen mé úvahy a nechávám si je pro sebe. Samozrejme tím že jsem byla úplně stejné dítě jako neteř plus v dospělosti mám problémy a u terapeuta se dovídám že urcité věci se opravdu měly podchytit už v mém dětství, zastávám názor že láska není ve výchově vše. Chce to i mluvit s dítětem o jeho pocitech a strachu, dát návod jak na to, atp atp.

no...
ono je to těžký, zvláště proto, že se nejedná o tvé dítě
takže, i kdyby... u neteře něco bylo, záleží, jak to vnímají její rodiče a pokud jsou s tím vpohodě... tak ty budeš vnímána jako otravný prvek
zvláště, když s ní byli u psycholožky, která nad tím "mávla" rukou s tím, že se dítě oklepe a otrká
záleží taky, co všechno jí (psycholožce) řekli
třeba já tam vidím něco kolem toho třetího roku, něco se v rodině dělo, třeba stěhování, menší nebo větší krize mezi rodiči, prostě něco a z toho něčeho může ale i nemusí pramenit její současné chování, ten stud, který doma v podstatě nevadí, ale to s tím hřištěm už je třeba na hranici se zdravím, taky mohla prochladnout do vleklé nemoci, prostě! - můžeš zkusit sestře něco říct, ale... vážila bych slova.

@reeeza Jako já docela chápu, že tě to trápí, protože si pravděpodobně myslíš, že kdyby se něco řešilo jinak v tvém dětství, tak teď nemusíš řešit úzkosti atp.

Ono je to ošemetné něco říkat, můžeš se to obrátit proti tobě, i když budeš extrémně diplomatická. Možná bych se ségry zeptala, jestli si myslí, že kdyby se v mém dětství řešilo něco jinak, že bych třeba netrpěla sociální fóbií a úzkostí.

Psychika je poměrně složitá věc, determinuje nás toho hodně, výchova, rodiče, rodina, rodinné zvyky, školka, ale vliv na některé věci má i průběh porodu, to jestli, jsme plánovaní, nebo prostě antikoncepční omyl. Já jsem celkem dost alternativní, takže se dostaneme k ezo věcem, věřím v duši, která si vybírá, kdy se narodí a vybírá si i nějaké zkoušky, které zažije, rodí se, protože si chce něco zpracovat. Různé duše se potřebují naučit různé věci, mají různou vyspělost. Tedy si nemyslím, že nutné, aby neteř v budoucnosti trpěla úzkostí, depresemi. Stát se to může i přesto, že všechno uděláte správně.

@levandule_k S tím vším souzním. Děkuju za názor.

Jsem schopná si vyslechnout a zamyslet se nad jakýmkoliv názorem. I nesouhlasem. Jen mě tu vadí ty různé útoky atp. Ale koneckonců to už je problém autorek, ne můj.

Chápu taky že v dnešní době je většina maminek pod obřím tlakem, spoustu lidí má tendence se jim rýpat ve výchově...přitom každá máma se snaží být tou nejlepší pro své dítě.

Ne všichni jsou ale takoví. To že si myslím že má sestra, byť je uzasna máma, možná něco zanedbává, ještě neznamená že do ní nebo do jejího dítěte hodlám rýpat, nebo je skatulkovat a srá** se jim do života. Na druhou stranu jsem si s neteří blízká a vím, že jí asi něco schází ( nechápe své pocity, nemá návod jak s tím naložit atp).
Tak dík všem🙂

@reeeza Mně diskuze na MK přijdou ještě docela slušné, když to srovnám z toho, co jsem viděla jinde na netu. Ale všimla jsem si jedné věci, když je nějaké téma, které je dejme tomu kontroverzní, tak pokud je prvních pár komentářů povzbuzujících a chápajících, tak diskuze se nese v relativně přátelském duchu, pokud je prvních pár komentářů odsuzujících, rýpajících, shazujících, tak v podobném duchu se nese i zbytek diskuze a chápající komentáře jsou v menšině.