Jak rozvíjíte své děti?
Maminky,zajimalo by mne,jak rozvijite sve predskolni deti (cca 4-5let). Spolehate na skolku? Nebo se snazite nejak vic rozvijet dite i samy? Mne prijde,ze nase skolka dite prilis neposouva (co se tyka znalosti/vedomosti), na druhou stranu mu doma chci ponechat takovy ten klid na hrani a bezstarostne traveni casu. Ale samozrejme ho vedu k pomoci v domacnosti,povidame si,vysvetlujeme,cteme knizky,opravuji pokud neco konkretniho nechape nebo rika spatne, atd. Vim,ze nasava vse kolem sebe,ale take si stale nektere veci plete,nezna treba vec,ktera mne prijde jako zakladni (treba nedavno nevedela co je SLOUP) rikam si,zda a jak jej muzu sama jeste trochu vic nejak podporit a prirozene rozvijet - nemate nejake tipy?
Děti není třeba příliš vychovávat a rozvíjet....stačí jen hezky žít, ony se přidají.....
@berenika39 Obrovský souhlas. Ale já se teda přiznám, že hrozně často ujíždím. Je ve mně takový ten učitel, který má potřebu pořád někde něco ukazovat, hustit do dítěte, že támhle kvete blatouch a tuhle letí babočka osiková, třeba. 😀 Nebo moc rádi čteme - já, ale naštěstí i starší a pomalu se přidává i mladší. Ono to není nic proti ničemu. Akorát je zřejmé, že když se syn neptal (ten starší, mladší ještě nemluví), tak informace stejně často letí jedním uchem tam a druhým ven. Naopak když se sám ptá a má zájem, tak to je přesně ta pravá chvíle pro dobrodružství poznávání.
Ale stejně je vůbec nejvíc to, když člověka těší život, vztahy, baví ho spousta věcí, a co ho baví, dělá s nadšením. Staršímu synovi jsou necelé čtyři, ale tohle zrcadlí a přebírá tak úžasně, že je to pro nás nádherná zpětná vazba. Nebo možná ne vždycky nádherná, ale určitě fascinující a pak je to zase záležitost k rozvíjení pro nás...
A jinak, abych odpověděla konkrétněji k tématu, tak mě hodně oslovuje přístup Montessori pedagogiky, a sice nechat děti co nejvíc věcí vyzkoušet a osahat, přijít si na ně sám. Vlastní zkušenost je nad všechny knihy světa. 😉
Nas Honzik (necele ctyri) spatne mluvi, takze hodne cvicime ruzne logopedicke cviceni, to je proste cilena cinnost, bez ktere se neobejdeme. Krome toho ale vetsinu veci resime tak nejak samospadem. Jsme hodne venku, i v prirode, tak si povidame o tom, co vidime, kdyz ho neco zaujme, tak si o tom pak doma zjistujeme vic -- ted ho treba fascinuje zivotni cyklus motyla, takze jsme si kreslili housenku -- kuklu -- motyla a mame to na nastence, plus se mu chystame objednat motyli farmu. Proste tak nejak nahodile, co nas zrovna zaujme, presne jak pises, obcas se stane ze nevi neco uplne zakladniho, co me prekvapi, ale prijde mi zbytecne ctyrlete dite nejak drilovat a cpat do nej encyklopedicke znalosti 🙂 Jinak ho ted hodne bavi samolepkove knizky a puzzle, v tom ho tez podporuju, hodne cteme, ma strasne rad kouzelne cteni. Ja to mam nastavene tak nejak, ze pokud ma o neco zajem, tak ma vzdycky moji maximalni podporu a pozornost, ale nenutim ho do veci, ktere ho nezajimaji -- a on se teda ani nenecha, je to tvrda balkanska palice po otci a jede si po svem 🙂
Se starší dcerkou jsem dělala pracovní listy od prof.Bednářové - Kreslení před psaním, Předčíselné představy, zrakové a sluchové vnímání - ale až před 1.třídou, v 6,5letech a proto, že byla lehce pozadu (nakonec se projevily poruchy učení, řešíme). S mladší (v červnu 6) to není třeba, ale když vidí se starší připravovat do školy, chce taky úkoly,takže jí tisknu "hledej rozdíly", grafomotorická cvičení atp., ale není to nic systematického.
@berenika39 tak tim se taky ridim 😉
myslim, že dora to vystihla. pokud má dítě zájem o něco, je určitě dobrý ho v tom co nejvíc podporovat, dát mu ty materiály, ke kterejm se ono samo ještě dostat nemůže. zas je dobrý využít tý doby, kdy děti opravdu nasávaj jako houby a maj ten zájem. což bohužel klasická školní docházka nezřídkakdy zabije....
když jsem byla malá, tak mě hodně učil strejda s babčou, ale oni byl doma v invalidním důchodě. Naši chodili do práce a já trávila přes den čas s nimi. Nebylo to samozřejmě tradiční nějaký učení, ale popisovali mi prostě všechno na co jsem se ptala a asi jsem tu hubu nezavřela, protože jsem jistojistě znala hodně kytek, ptáků, zvířat než jsem šla do školy a určitě jsem uměla nějaký to písmeno, podepsat se, počítat na prstech atd atd. Bylo to spíš spontánní, do svejch dětí to nijak netlačím, taky jim jen tak samovolně v průběhu dne spíš popisuju, jak co funguje, na co to je - trpím soustavnou samomluvou 🙂))) Nečekám odezvu, prostě mluvim a přemejšlím nahlas 🙂))
Mala je hodne zvedava a jsme ve fazi " mami co to je?", takze povidame si skoro cely den o vsem co ji zajima, ucime se pocitat, ale formou hry a nijak zvlast to nehrotim 🙂
Já teda vytiskla obrázky zvířátek - samec, samice, mládě. Před spaním si to odříkává a sama si je připomíná: "Ještě zvířátka". Pak ještě počítáme prsty a jen tak zkoušíme přičítat jeden, dva. Ale jen proto, že ji to baví...
my si doma si s dětma povídám, čteme si knížky, chodíme na výlety, kde si povídáme a vysvětlujeme vše co vidíme nebo poměrně často hrajeme deskové hry
tak já bych to asi nehrotila. ale tak jako čím víc různejch věcí spolu děláte a chodíte na jiný místa, tak si prostě povídáte o tom, jak co a proč tak funguje.
z knížek se dá podle mě naučit teda fakt hodně věcí. nejen slova, činnosti, děje a jevy, ale třeba i nějaký sociální cítění, dovednosti. zvlášť dneska, knížky jsou teda k sehnání opravdu v obrovský škále témat a atraktivity. třeba nějaký encyklopedie pro nejmenší, spousta lidí si chválí albi tužku, ale to bude asi spíš pro starší.