Jak nenásilně přimět děti podílet se na domácích pracech?

Tak nejlepší je, když Tě děti od malinka napodobují a ty jim umožníš jim pomáhat Ti (dobré je začít hned, jak o to dítě projeví zájem).
Ve tvém případě bych asi zavedla doma nějaký rozvrh, kdy bude mít každý člen napsané co má kdy za povinnosti. Pokud to neuklidí nebo nevykonají nějakou domácí práce, zavedla bych sankce. Neuklidí ve stanovený den, nebude pohádka (....nebo cokoli, co rádi dělají). U toho čtyřletého dítěte bych nebyla tak moc striktní, zkusila bych třeba uklízet s ní a postupně jí zvykla na to že to bude dělat sama. Ideální je nebrat to emocionálně (vím, že to je "rada nad zlato" - sama s tím bojuji, řešit vše v klidu).
Pokud ani rozvrh nepomůže, tak bych jim šla pokojík uklidit a přizvala bych je, aby mi pomohly. Řekla bych jim třeba, že takto se dřív budou moci dělat to, co chtějí. To samé s domácími pracemi - dělala bych je společně. Časem by to měly zvládnout samy.

@elen222 já si myslím, že hodně hraje roli, že uklízíš s dětmi

Taky jsem udělala "rozvrh", dala jsem tam obrázky, co dělám doma já, co dělá m a co by měly dělat ony. Teda pro ně tam mám zatím uklízet si po sobě oblečení a hračky. V poslední době se to trochu zvrhlo, jsou o prázdninách doma s m a dělají bordel všichni 😀 Podle mě to chce si v klidu sednout a říct něco ve stylu, že už jsou velcí, doma je spousta práce a oni by se taky měli podílet na té práci. Říct, co všechno děláš ty a co by mohli dělat oni. U nás funguje společný uklízení o víkendu, kdy m jde vysávat, tak holky si mají pouklízet svoje věci, protože co bude na zemi, to se vysaje. A to najednou uklízí, jak divé. Přes týden je to pak horší.

snažim se zapojovat syna už teď (ikdyž mi to někteří lidé vyčítají) , když chce pomaha mi s pradlem podava količky a dava k sobe ponozky, když zametame tak ma smetaček a lopatku, když něco rozlije nebo ušpiní tak si to po sobě musí uklidit (alespon kousek alespon snaha) pokud po sobe uklidí pochvalim, pokud svou pohromu odmitne uklidit je sekec mazec.

Jde o domácí práce nebo o úklid?
Na domácích pracech se naše děti podílejí rády, až moc 😀 , s úklidem je to trochu horší. Já třeba uklízím s nima, tak makají, jak který dítě taky: některýmu stačí říct a připojí se nebo i bez říkání kmitá až nad rámec svého věku a jiný je laxnější a má přesně okopírovanej náš postoj "se to zítra zase roztahá", takže když se to neudělá, o tolik nejde. Ale hlavně jak kopíruje tatínka, tak sedí a mluví, nedělá.
Tatínek, pže ten sedí a říká, tak tomu to teda nefunguje.
Takže já můžu jen poradit uklízet s nima, a u nás teda dost velkej motivační faktor je jídlo, takže nelze-li jinak, solidně funguje "prvně uklidit, potom večeře", a prostě pokud to není přiměřeně uklizeno, nedostanou tu večeři. Samozřejmě podmínkou je, že nesmí být moc unavený, protože pak už jim to nejde nebo je potřeba trochu pomoct.

@evulina77 Já teda moji dceru nenutím do ničeho. Ani syna - ten je ještě prcek. Zeptám se jí, jestli mi chce pomoct s něčím, že bych to uvítala a když nechce, tak to respektuju. Ani nemá doma nějakoou pravidelnou činnost, které se věnuje ona.
Ne, že by nedělala vůbec nic. Ví, kam si má uklidit pyžamko, kam patří špinavé prádlo, že je potřeba před jídlem prostřít stůl, kam uklidit špinavý talíř...
Ale jinak ji do domácích prací nenutím. Beru to tak, že ty děti nemají žádnou povinnost mi pomáhat. Na domácích pracech se podílejí, pakliže chtějí. Když mi řeknou, že chtějí se mnou věšet prádlo, mileráda jim uvolním místo u sušáku. 🙂
Když je budu nutit, tak oni se šprajcnou, nebudou chtít nic udělat a vytvoří si averzi vůči chodu domácnosti. a to nechci. Oni ted mají povinnost si hrát, já mám povinnost se o ně starat. A jestliže mi vadí neuklizený pokoj, tak je to můj problém a musím je vhodně motivovat k pomoci s úklidem. Jim totiž rozházené hračky nijak nepřekáží. 😀
Pokud něco po nich chci, jakože opravdu chci aby to udělali oni, tak musí být nějaký motor hnací. 😉
Äle snažím se to brát nějak rozumě, aby k tomu neztratili pozitivní vztah.

😎 😀 😝
@elen222 to mě pobavilo -mám to stejně, mírný, hodný člověk, nekonfliktní..řvát jsem začala až na md..ale považuji to za špatné, tak se snažím krotit, ne vždy to jde..

@evulina77 úklid 7letá /skoro 8/ najednou dělá s protáčením očí, vzdycháním, že by malá puberta 😀?
každopádně ví 100x opakované, že každý máme svoje povinnosti, jejich je sklízet po sobě hračky v pokoji, uklidit ty natahané do obýváku, kuchyně /to jsem běsná/, chodby i ložnice /gr, tam to taky nerada/, odnést své špinavé prádlo, odnést na linku špinavé nádobí, házet odpadky /odstřižky, obaly od čehokoliv, papírky/ do koše..pomáhat s vyndáváním myčky. Hračky - několikrát za den, vždy večer, vždy při odchodu z bytu. Malá to dělala doteď ráda, teď řeknu běž si uklidit a začne řvát, že už nemůže /byť ani nezačala, simulantka/. Jo a háže se to do šuplat pod postelí, žádné třídění, to je jednou za čas a to dělám s nimi.
Eh, asi ne správně, ale když se hračky válejí na zemi, jsou na vyhození, tak je dáme jiným dětem, nebo vyhodíme - tahle věta funguje.
@milmic já to vedu jako jejich povinnost

@milmic jen pozor s takovým přístupem (samozřejmě, dělej si to jak chceš); ono ne vždy to dítě pak pochopí, že se v dospělosti o sebe musí postarat samo (znám takové případy); a nejlépe se dítě na domácí práce navyká "v době nápodoby", kdy dítě chce pomáhat samo od sebe (samozřejmě, dokud není nuceno); podle mne má dítě vědět, že nic na světě není zadarmo a je potřeba pracovat (v tomto případě pomáhat s chodem domácnosti); osmnáctileté slečně totiž vysvětlíš jen horko těžko, že se najednou musí starat sama a že nádobí už za ní nikdo neumyje (případně neuvaří, nenaplní myčku, nevypere...); já jsem také dítě, které do určitého věku nedělalo vůbec nic a pak jsem byla nucena (daleko dřív než v těch osmnácti letech, ale mnohem později než v době nápodoby). A nebavilo mě to. Jednak proto, že jsem vše musela vykonávat sama a jednak proto, že do určité doby jsem nesměla nic a už jsem na to byla zvyklá a byla jsem pohodlná.
A ano, je pravda, že porodit děti jsi se rozhodla ty a ne ony, ale to neznamená, že bys ze sebe doživotně měla dělat otroka dětí. Myslím si, že když děti přirozeně pomáhají, dokáží si pak daleko více vážit ostatních a práce ostatních. Pokud máš jiný názor, respektuji to. Tento postřeh neslouží k tomu, abych Tě přesvědčila o své pravdě.

Nutím dítě (věk 3,5roku) jen uklízet roztahane hračky a sbírat/utírat po sobe, když mu něco upadne. Utírání je bez problémů, při uklizeni se mi osvědčilo mírné vydírání typu: až to bude uklizene, můžeš si pujcit tablet/ dáme si zmrzlinu.. atd🙂

@madrilena Ano, v podobě nápodoby. A to, co si děti od nesou od nás od rodičů, co u nás uvidí, to je podle mého názoru ta nejlepší škola do života. 🙂
Když nás uvidí celé dny sedět u počítače, kouřit cigarety, řvát po sobě a tak, tak jim to také bude připadat normální. Jestli mi rozumíš.
Mě třebas moje matka nutila a když jsem vzdorovala, tak nás vyliskala a bylo. Já jsem vzdorovala čím dál tím víc a neměla fjsem sebemenší chut jí pomoct, ani dobrovolně ani z donucení.
Píšeš, že když děti přirozeně pomáhají, dokáží si pak vážit práce ostatních. A to mi jde, aby děti pomáhaly přirozeně.
A jsem přesvědčená o tom, že když to uvidí doma jako normální a přirozené, tak potom budou vědět, že se o sebe 18 letá slečna musí postarat. Tím jsem nechtěla říct, že jsem si je porodila, tak jim budu dělat otroka. Ale taky je nebudu nutit - ve smyslu prostě nutit - do domácích prací. Protože si myslím , že tímto přístupem ničeho nedocílím.

Jak píšu výš - moje děti vědí, jak domácnost běží, v rámci jejich věku. Vědí, že si musí uklidit odstřižky a nepořádek po vyrábění, kam odnést večer pšinavé prádlo a tyhle záležitosti. Když s tím mají zrovna aktuální problém, tak je nějak namotivuju, pomůžu jim. To zas ne, že oni vystříhají půlku novin a já pak budu po domě sbírat, to teda ne. A pokud se jo šprajcnou, že to musím udělat já - OK, já to udělám, ale potom nebudu mít už čas na něco jiného, co by si přály. Třebas nebudu mít čas jít s nimi na hřiště jako příklad, protože jsem musela udělat tohle sama.

Ale nějaké povinnosti ve smyslu, že by někdo vysávat na povel nebo zalíval kytky na povel, to ne. Když chtějí, budiž, ale na povel ne.

@evulina77 - tak u nás jsem děti zapojovala do úklidu pokojíčku už od batolat. Je fakt, že ony uklidily jednu dvě hračky a my zbytek, ale pak postupně uklízely víc a víc. Nenutila jsem je žádnými prostředky, prostě jsme řekli, že je čas na úklid hraček, že se půjde třeba spát, hračky si musí jít také odpočinout, aby si s nima mohly děti zase druhý den hrát. Uklízely dobrovolně, bez nucení. Teď si uklidí celý pokojíček - tedy hračky, velký úklid jako je převlékání postelí, vytírání, vysávání, utírání prachu děláme společně. Uklidí i hračky, které vytahaly po bytě.
Rády mi od malička pomáhaly s domácími pracemi, to je hrozně bavilo - jako utírání prachu, všelijaké mytí něčeho nebo luxování. Zabralo to s nima sice jednou tolik času, ale to mi nevadilo.
Takže úklid hraček je samozřejmostí - tedy občas se "šprajcnou" že uklízet nebudou, no tak já tedy řeknu, že taky uklízet nebudu, nebudu vařit, prát, nakupovat - tak to hned otočí a jdou si hračky uklidit. Jednou jsem také navrhla to, že si to vyměníme, že děti budou dělat to, co dělám já a já budu dělat to, co ony. Tak jsem jim tedy řekla, jak by to mělo být, co budou dělat a co budu dělat já, no to ale protočily panenky a hodně rychle se rády vrátily k pouhému úklidu hraček.
Také už mají povinnosti - tedy povinnosti - starší (7) chodí s odpadky do popelnice a společně pak s mladší (4) převlékají ubrus a myjí podložky pod talíře. Jinak samozřejmě ví, kam uklidit svršky, kam dát věci do koše, uklidí si talíře po jídle...
Do ničeho je násilím nenutím, prostě to tak přirozeně plyne a čím dál budou větší, tím jim budou přibývat nějaké ty povinnosti. Chci, aby věděli, že jsme rodina a o všechno se dělíme - tedy i o povinnosti, nejen o zábavu. Protože ani já nejsem služebná, jsem máma a to je rozdíl. V 18 bude pozdě učit děti povinnostem...