Jak na živější dítě?

@poupe Ahoj, mně to normální nepřijde, myslím, že v pěti letech už je na učení slušného chování trochu pozdě. Dělal to i když byl mladší? Nebo to začalo teď? Pokud to dělal i před tím a řešíte to teprve teď, tak je dost pozdě. Držím moc palce. 😉

@naomi6my řešíme to stále, ale on to neřeší 😉 obě děti samozřejmě učíme slušnému chování 🤐

@poupe A jak se chová ve školce?

@poupe Tak uvedený příklad mi nepřijde jako zlobení, ale prostě vidí pastelky, tak si chce hrát, kreslit... Asi záleží na tom, jak je kdo tolerantní. Zlobení jsou schválnosti, kdyby těma pastelkama třeba čmáral ve svém věku na zdi nebo schválně něco ničil, křičel, vztekal se a choval celkově neadekvátně... Je fakt, že některé děti sedí na místě a jsou naprosto tiše. Některé děti to prostě moc dlouho nevydrží... Když někam jdu se 4letým synovcem, tak beru knížku, omalovánky a pastelky, pexeso, autíčko a vím, že v rámci svých her to vydrží 😎

@lindaaax neni to zlobení, to si nemyslim, spíš si myslí, že si může dělat co chce.
@naomi6 ve školce na něj stížnosti nejsou, je živý, ale poslechne.
Já už ho prostě nechci stále omlovat, že je malej. 😉

@poupe Záleží na tom, co na něj platí. Když jdu někam s malým a vysvětlím mu (i předem), že potřebuji, aby se choval určitým způsobem (a proč to potřebuji), potom mu to i tam zdůrazním a stejně se začne chovat jinak, řeknu mu: "Tak do večera žádné sladkosti?" A zvednu obočí, aby viděl, že se divím a už se začínám i zlobit. Ze začátku to zkoušel, ale když opravdu nic nedostal a ještě jsem mu zatrhla pohádky, tak to na něj začalo fungovat. (Sladkosti nedostává pravidelně, ale prostě ví, že když zlobí, tak je nedostane určitě). Říkala jsem to kamošce, zkoušela to na malou, ale na tu nic neplatí, nelekne se ničeho... Každé dítě je jiné. Těžko radit... Prostě zjistit, co na něj platí. Myslím, že je moc důležité, jak se chová ve školce, že tam poslechne. Ono je to často tak, že děti, když jsou s maminkou, tak "zkouší, co maminka vydrží". Není to chyba matky, je to přirozenost dítěte - řešili jsme to samé právě se synovcem. Ve školce se zapojoval do aktivit, v blízkosti maminky se leda tak válel po zemi... Časem to samo odeznělo. Hodně nám pomohly i maminky na MK, kde jsem to řešila. Napsaly, že je to fakt normální 😎

@poupe No, tak to je jasné. Ve školce v pohodě a doma zlobí 😉. Ale neboj, chci tě jen ujistit, že to dělá většina dětí a to platí i ve škole. Je dobře, že to není naopak 😉. Na druhou stranu je vidět, že doma si to dovolí, protože asi ví, že mu to projde, nebo dříve prošlo a teď je už na to zvyklý a hůř se to bude odbourávat. Každopádně to vidím i v práci. Na rodičáku třeba rodiče říkají, jak dítě doma zlobí a já naopak chválím, že je hodné 😉. Držím palce

mám ten samý případ, ale dvě holky. Ta starší v době, kdy jsem jí měla formovat hřešila na to, že jsem byla těhotná a bez energie a tatínek nám stavěl dům svépomocí a prostě dcerce toho v těch dvou, třech letech dost prošlo, hlavně u mně, abych měla pokoj a navíc jsem si myslela, že je ještě malá a nechala jsem jí kde co. Tu druhou už dneska v jejích dvou letech zkušeně prudím za všechno co se mi nelíbí a plácnu přes ručičku apod. a tak je daleko krotší. Ta starší mi v pěti letech skáče často po hlavě, ale snažím se to taky teď zlomit a trvat si na svém. Ukliď si, sedni si ke stolu, odnes si to apod. Jde to pomalu a je to boj, furt řev, ale pokrok je. Holt jsem byla nedůsledná a uvědomuju si to. PS: Kdykoli jí kdokoli hlídá, babička či kamarádka nebo je s nima tatínek sám tak je prý úplně jiná, ona si to dovolí jenom na mně, na gymnastice zařezává a jede naprosto s davem. Pevné nervy přeju. Myslím, že v pěti letech není vše ztracené, chce to to fakt vydržet ten nátlak, ale je to hrůza, já vím.