Jak moc si stojíte za svým, když dítě zlobí?
Zdravím, omlouvám se za blbý titulek ale nevím jak jinak to nazvat ...😂ale určitě mě pochopíte co myslím.
Máme dceru něco přes 4roky. Chodí do školky již druhý rok, funguje tam... Doma s ní máme ale problém. Skoro neposlouchá, nonstop dělá opak toho co má, je drzá, hádá se, vzteká... Prostě takový standartní dítě bych řekla 😂. Bohužel s manželem jsme už z toho celkem unavený s naše jednání často vede k výhrůžkám. Vím že to je špatné ale bohužel je to spíš už to poslední řešení, když nikdo neví co by. Výhrůžky stylu .. když budeš dělat co děláš nepojedeme do zoo, nedostaneš sladkost, bla bla bla. Samozřejmě se to říká několikrát za den a dítě to má úplně u prdky... A teď k věci.
Od pátku jsem se svojí mamkou říkala, že pojedeme v sobotu do strašidelný zoo. Malá se těšila, já taky. Fakt jsem se těšila. Jezdíme takhle často na akce a vím že si to vždy malá užije. Jenže co se v sobotu probudila tak jen samý problém, samý boj, neposlouchá, bouchá mě ( dává mi hlavičky když není něco podle ní) a i když jsme milionkrát řekla že mě to bolí, jedeme dál. Několikrát za den shodila (ne úmyslně) svého mladšího bratra na zem, až se vždy praštil do obličeje. I přesto že byla několikrát upozorněna že ho nemá tahat, strkat... Boj s jídlem. Sama si jde pro sladké i když jí to zakážu a podobně. Celý den jsem upozorňovala na to že jedeme do zoo, a že jestli to takhle bude dál tak prostě nikam nepojedeme. Samozřejmě jela si dál až jsem bouchla a řekla jsem že nikam nejdeme. Napsala jsem i mamce ať nejezdí a celé to utla. Malá neskutečně řvala. Furt za mnou chodila jestli jedeme do zoo. A já že ne. A takhle asi 10min. Bylo mě jí neskutečně líto. Chtěla jsem ustoupit a říct ok pojedeme ale budeš aspoň trochu hodná. Ale neudělala jsem to. Proč? Protože nebude hodná. Protože furt něco. Moje máma do mě celou dobu ryla, že se mohlo jet atd. Já samozřejmě chtěla ale už jen z principu to držela a že ne. K čemu pak je že furt říkám že něco nebude když se nebude chovat aspoň trochu normálně a pak jí i po tom všem je vyhověno. Manžel stojí za mnou. Že jsem udělala dobře. Abych se přiznala dvakrát jsme se ho ptala jestli fakt nemáme jet. On je v tomto klidas. Jenže já celou dobu v sobě cítila takový nepříjemný pocit. Takový to že jsem to možná přehnala, že jsem jí možná moc vydeptala, provinile atd. Jak moc si v tomhle stojíte vy?
Dneska jsem strašidelná zoo též. Řekla jsem jí, že když bude dneska lepší den, že to můžeme zkusit znovu...
Vzhledem k tomu, že považuješ i výhružky za něco, co není správné, tak předpokládám, že vychováváte bez fyzických trestů. Hranice jsou potřeba, pokud k tomu chceš využívat výhružky, tak je ale taky musíš dodržovat. Ne vyhrožovat a nestát si za nimi. Pak je jasné, že to má dítě u prďky. Dítě musí poznat, že chování má nějaké následky a že rodiče si stojí za svým.
@cherie24 popravdě... Nejedeme úplně takové to moderní vychovávání bez trestu, výchova bez poražených atd. Za ty poslední dva roky co dennodenně řeším nějaký blbosti jsem zjistila. Že když na ní zařvu, že něco zákazu, že dám na zadek je úplně k ničemu. Vím že se to může zdát jako nesmysl. Ale vyzkoušela jsem fakt vše.... Jenže ona umí tak ječet, že i zakázání zoo ve mě vyvolá tak nepříjemný pocit, že už nevím co by. Jsem zralá do blázince. Protože mám pocit že jsem úplně ale fakt úplně selhala. Nejde to po dobrém, ani po zlem ... chce se mi tak brečet
Autorko, věř tomu, že 10 minut breku, že chce do zoo, opravdu vůbec nic není. 😉 Já mám dceru a když jí něco zakážu, je schopna si lehnout na zem a řvát bez přehánění 3/4 hodiny až hodinu v kuse, že to chce. U toho mi visí na noze a já chodím a za nohu za sebou vláčím ležící řvoucí 5 leté dítě. Docházíme k dětskému psycholovi a k tomuhle se vyjádřil tak, že hranice se držet musejí i za cenu toho, že dítě se hodinu v kuse vzteká. Ať ječí, ale nepovoluj. Takhle z ní vyroste akorát tak dítě, které si z vás bude dělat 🍑. Jak ji teda dáváte najevo, že se nechovala správně nebo ji teda "trestáte" za nevhodné chování? Jak reaguješ, když neposlouchá a máte jiný styl výchovy?
Jak je psáno v prvním komentáři, udělala jste dobře. Já bych to udělala stejně, ikdyz je to nepříjemné. U nás je to taky tak, zlobí, tak se nikam nejde.
Je na čase, aby se zatáhla, takže u nás by nikam nejela. Nevyčítala bych si to, není důvod.
Dobre jste udelala. Proste tohle jsou ty hranice. My to prvne mame zkoušeny na “malych” věcech.. ujíždíš na kole? Vezmu ho, kdyz řeknu třikrát a nezastavíš atd. Doteď si vybavuju konkrétně jednu situaci, kdy jsem v podstatě celou cestu měla řvoucí dite na noze, protože chtěl kolo, ale predtim neustále ujížděl. Smůla. Od ty doby víceméně klid. Je to teda i u jiných věci. Uz mi stačí říct, ze si to vezmu. Protoze vi, ze to udelam, tak je klid. Ale je to presne o tom, ze tady 30 minut šíleně naléhá a ja nepovolím, i kdyz mam nekdy chuť mu to dat s tim “tak na a dej pokoj!” Ale tim bych se vrátila zase zpátky. Myslim, ze je fakt dobre, ze jste nejely, pokud se proste upozorňovala atd, tak je tady důsledek. A hlavne, ze za Váma stoji manžel. Ten můj je takovej “ňuňan” kterej vždycky povolil, ze chce “dopřát” a ty hranice se taky musel naučit. Ale chce si za tím stát i u jiných věci no. Začít na “blbostech”, treba u hraček a tak. Nema smysl “vyhrožovat” důsledkem, když nakonec zadnej neni. Takze jestli reknu, ze hracku vyhodim do koše, tak to udelat (proto jen rikam ze si to vezmu, protoze vim, ze bych to neudělala a nevyhodila.:D)..
Jak mi kdysi někdo poradil - duslednost je základ výchovy. Nemá smysl něco zakazovat, když to pak sama nedodrzis. Je jasne, ze te pak bude mít na háku a žádné jakoze tresty na ni nebudou fungovat, když bude vědět, ze stačí sehrát divadylko a vy vymeknete. Spis to vypadá, ze vychovává ona vás a ne vy ji. Takže bacha na to, co slibujes a co zakazujes, ať to nejsou jen plane řeči, podryvas si tak důvěru a autoritu a ji učiva manipulovat revem.
A ze má babička jiný názor - ať má, však babičky jsou na rozmazlovani a rodice na vychovavani 😊
Podle mě to bylo ok. Upozornila jsi ji na následky, ignorovala je, tak jsi dodržela, co jsi řekla. A ne, já to nevnímám jako výhrůžky. Prostě její jednání má důsledky a to že jste kvůli jejímu nevhodnému chování přišly o hezký zážitek je sice škoda, ale z dlouhodobého hlediska je to takhle lepší.
Mám to nastavené dost podobně - pokud syn neposlouchá, tak upozorním, co se stane. A pokud to opravdu nejde, tak prostě udělám to co jsem řekla. U nás jsou to typicky dvě situace: 1. Neuklízíš hračky? OK, všechno co je na zemi beru a vyhazuju. A už asi 3x jsem opravdu nějakou věc vzala a šla ke ke koši. Vždycky beru něco, co by mě nemrzelo, když se vyhodí (aktuálně kaštany). Byla scéna, řev, že mi ho bylo líto, ale dost dlouho potom fungovalo, že stačilo prostě říct, že jdeme uklízet. No a druhá situace - nechce se sám oblékat. Umí to, ale prostě to nedělá a dělat nechce. Vypravit se do školky znamená hodinu řevu a válku nervů, kdo z koho. Tady používám, že odcházím bez něj. Jo, párkrát jsem čekala, že sousedi zavolají sociálku, ale to se nedá nic dělat, když po dobrém to nejde. Bít ho nebudu, 100x bez výsledku opakovat taky ne. 🤷♀️ Syn ví, že opravdu bez něj odjedu. Jednou jsem teda došla až do fáze, kdy jsem sedala do auta a on stál skoro nahatý ve dveřích a řval. Věř mi, že mi to bylo sakra nepříjemný. Ale mnohem horší by pro mě bylo, kdyby mi v pěti letech skákal po hlavě a dělal si co chce...
Ja to robim podobne a tiez sa pri tom citim blbo. Ale neviem ako inak si vydobit respekt ako, ze ten trest naozaj dodrzim. Ja som u nas uz raz vychadzala neupratane hracky ked nechceli upratovat. Odvtedy funguju. Niekolko krat mali zakaz vecernicka ked zlobili a nevedela som si s nimi rady. Tak isto som vzala plastelinu po tom co mi ju niekolko krat pozatlacali do koberca na niekolko upozorneni. Fyzicke tresty nedavam. Ale take to ked nespravite jedno nebude druhe je u nas naozaj casto. Inak by ma mali naozaj u zadku.
Udělala jsi dobře, taky vyhrožuju... když s nějakou hračkou tříská - třikrát napomenu, že jestli toho nenechá, tak ji zabavím/prodám. Na kole když ujíždí zabavují kolo a jdeme s divadlem pro sousedy domů. Večer když nespolupracují, nepustím pohádku. Párkrát jsme nejeli k babičce, ani na výlet.
Souhlasím s předešlým řečeným, podle mě to nejsou výhrůžky, ale to slavné nastavování hranic. Prostě nevhodné jednání má svoje následky. Samozřejmě, snadno se to řekne, hůř realizuje, ale za mě jste udělala dobře. Mám dítě v podobném věku a zkouší nás velmi.
Presne, za me tohle je nastavování hranic a důslednost. Myslím, že když opravdu z jejího chování vyvodis důsledky a pak to dodržís, tak to bude lepší. Pochopi, co už je za čarou a že vše má své následky, uvidi věci v širších souvislostech. I ji se v tom bude líp zit. Jasně, ještě je malá, ale když je taková temperamentnejsi, tak časem by se vám to hůř zvládalo.
Mně se to zdá úplně v pohodě. Problém nastává, když člověk svojí důsledností trestá i druhé dítě, které se někam těšilo a spolupracovalo. Pak se musí řešit složitější logistika. Bude jedině dobře, když se malá už teď naučí, že její chování má nějaké následky.
Podle mě jsi udělala to nejlepší co jsi mohla. Nemusíš si nic vyčítat.
Ja nevim, moje deti takhle nikdy nezlobily, ja zadne tresty nepoužívám. Prý,ale předškolní děti mají dostat trest hned, ne ze neco udělají v utery a o víkendu kvůli tomu nepojedou na výlet. Každopádně když už vyhrožuješ, je dobre dodržet slovo.
Dobře si udělala 🙂 Taky bych se zachovala stejně.
Za mě udělala jsi dobře, na druhou stranu já jsem velmi opatrná na to, co přesně zakážu/ čím "vyhrožuju". Když je v plánu výlet, tedy příležitost někam vypadnout a ještě s babičkou, tak pro mě je takový den 1000x lepší než den doma. Takže zrovna já bych tohle nezakázala, mně samotné by vadilo nejet.
Proč musíš zakazovat sladké - proč ho má dostupné?
udělala si dobře ... ale já bych byla ještě hustější, jela bych s mladším a babičkou sama 🙂 ... ať mladá třeba praskne vzteky (tedy za předpokladu, že by manžel souhlasil, že by s ní byl sám doma).
Hranice jsou potřeba a já osobně vyhrožuji/zakazuji to co je reálné dodržet a vím, že dodržím ... zákazy typu, že do vánoc bude bez telefonu, jsou k ničemu ...
Me by zajimalo, jak tyhle zakazy pak resite, kdyz k tomu mate i druhy dite, co z toho uz ma rozum a je tim treba "potrestano" taky. Ja se snazim predejit tomu, abych tohle musela resit a nebo aspon volim adekvatni "trest" pouze pro to jedno dite, se kterym problem resim. Mam kamaradky, co maji jen jedno uz vetsi dite a casto rikaji "proste nebude, nepustim, nepujdeme atd.", ale nemaji tam k tomu to druhy dite. Rada bych byla dusledna a vzala mladsimu kolo, ze teda jezdit nebude, kdyz nebrzdi a jdeme domu, ale kdyz je u toho to druhy dite, tak to obcas tak jednoduchy neni. Ale jinak souhlasim, postup za me ok, jen jsem nejak mela potrebu dodat dalsi perspektivu, kterou jsem tady vubec nezachytila.
Udelala jsi dobre.ale chapu te,ze mas z toho divne pocity.dcera od narozeni hodne rvala.dlouho a casto.jeji vztekaci cseny trvaly i 3 az 4 hodiny.bylo to denne.kvuli blbostem.byly jsme z toho spatni.u psychologa vsechna vysetreni v poradku.bylo mi receno,ze je proste vic rvaci.🤦♀️.bydleli jsme tehdy v 1+1,tak se nedalo nikam schovat😁.kdyz ji bylo 4,5 tak jsme se prestehovali do vetsiho bytu.samozrejmne zkousela sceny i tam.ale ja ji nechala v pokoji az se vzteka a sla do obyvaku.chodila jsem ji kontrolovat,aby si neublizila.nekdo napise ze se to nema,ale nam to pomohlo.po par tydnech prestala mit ty jeji strasny sceny.proste nemela divaky,tak to bylo k nicemu.zlepsovalo se to i vekem.ted je ji 9 a zadne sceny uz davno nema.
@kiitaa vies co u nas sa to stalo len raz ze isla na zmrzku jedna. Pravidelne by urcite viedlo aj k rozporu medzi surodencami. V tej konkretnej situacii som skor mala pocit, ze ma nervy na mna ako na sestru.
Ale tiez sa snazim skor predchadzat tymto sporom pretoze samej je mi to neprijemne ked musim nieco taketo riesit. Ale u nas teda deti vacsinov posluchnu, ked nie na prvy krat tat tak na druhe, tretie upozornenie ano. Lebo uz vedia, ze to myslim vazne a neni su to len reci do vzduchu 🤷🏼♀️
Udělala si dobře.Je potřeba dítěti nastavit hranice a držet je 😃Jinak Ti bude skákat doma po hlavě.