Horory ráno v MŠ, syn v šatně brečí, ječí, drží se mě
Ahoj maminky, asi se potřebuji trochu vypsat. Malému budou v prosinci 4, od září jsem nastoupila na částečný úvazek a on do MŠ. Od září je to boj - poslední dny ale horor. V šatně scény, brečí, ječí, ve třídě se mě drží, nechce mě nechat odejít... Pak po pár minutách ,když odejdu \)nebo manžel - dělá to oběma) se uklidní. Denně volám do MŠ, paní učitelka vždy řekne, že je v pohodě, moc šikovný... Odpoledne v poho, často ho berem po obědě, ale i spaní zvládá. Ale to ráno - ničí mě to. Vím, že pokud ustoupíme, může MŠ zrušit zcela. Nechci, aby si to vyvztekal, ale pocity jsou strašné. Dnes mě ještě dal poslední ránu jakýsi tatínek, který mi začal dávat přednášku o tom, že jsem špatná matka, neb dítě se má hodit oblečené do sprchy a osprchovat studenou a nediskutovat. Výchova chce důslednost a já to prý neumím... No nevím, my tedy děti oblečené studenou sprchou nesprchujeme. Ale moc se mě to dotklo. Starší syn taky první týdny v MŠ kňoural, ale tohle je masakr- máte to to také někdo, kdy to už bude za námi??? Díky za pochopení a podporu!
My chodili od 3,5 let do soukromé mš 2x v týdnu, syn si však nezvykl, nechtělo se mu, při mém odchodu pokaždé též scény, všechny učitelky pak říkaly - zaklapnou se dveře a za chvíli je úplně v pohodě. Po vyzvednutí něco vyprávěl, nepřišlo mi, že by se mu v mš nelíbilo, ale další ráno opět scéna...
Po půl roce placení soukromé školky a ranních scének jsem ho odhlásila (vodila jsem ho ještě s malou dcerkou, byla jsem tedy doma).
Ve 4,5 letech nastoupil do státní mš. První 3 týdny opět řvavá rána, ořvané mé odchody... pak trochu lepší, už neprobrečel aspoň celou cestu, nicméně jsem zhodnotila, že se "adaptoval" až tak v únoru, tedy po půl roce pravidelné docházky. Doteď (je předškolák) nikdy neřekl, že by do školky chtěl... prostě pokaždé je pro něj jasná volba, že by raději byl doma, i když vím, že ve školce vše ok od začátku a líbí se mu tam...
Celé to bylo podle mě o tom, že prostě strašně dlouho zkousával to mé odcházení...
Pak prý vždy do minuty vše ok a usměvavý, zapojoval se, prostě vše v pořádku. To mě drželo, že je třeba vytrvat, prostě jsem "věděla", že bych "poznala", kdyby tou školkou nějak trpěl, ale po obědě se mi vracel spokojený chlapeček, který tedy šel rád domů, ale nebylo nic, co by mu tam vlastně vadilo.
Sprchovat dítě studenou vodou?To snad ne.Přednášku tatínka bych naprosto přešla.Každé dítko je jiné a jinak zvládá odloučení a je pravda,že pro většinu dětí je asi nejhorší to rozloučení.Po pár minutách se uklidní a celý den fungují suprově.Dcerka ráno moc do třídy také nechtěla,nejraději abych tam zůstala s ní.Tak jsme měli rituál:pomazlit,pusu,plácnout a čau.A když to zvládla,tak měla odpoledne nějakou sladkost.Nevěřila bych,ale tahle blbina opravdu zabrala.
Cizího tatínka bych ignorovala nebo poslala kamsi...
To mám ráda... chytráky, kteří si otevřou hubu na kdekoho a "radí".
My teda děti nesprchujeme ani nahé studenou vodou, to jsou metody jak ze středověku.
Scény asi bude třeba vydržet nebo se pokusit motivovat ("uplácet"). Nejlepší by bylo, kdyby tam měl kámoše a chodili ráno do školky nastejno 😅
Tak pevné nervy.
My to měli taky, minulý rok :( ale tedy ne tak dlouho, po dvou týdnechse srovnal, nám pomohlo, když začal vodit tatínek, tomu to nedělal. Hlavně neposlouchejte ostatní tatínky, toho jsem si taky užila... jeden radil zmlátit, druhá maminka na mě přímo ječela, proč to dítě tahám do školky, když jsem s druhým na mateřské a může být doma... ach jo.... taky se mě to vždycky hrozně dotklo....Asi bych ráno radila to odvádění zkrátit na co nejkratší dobu, zbytečně dlouho se neloučit, nepřemlouvat, nelitovat, prostě pomoc převlíct,odevzdat, zamávat, na vztekání zbytečně nereagovat....odejít. Držím palce... a ještě jednou neposlouchat ostatní, oni by v té situaci taky nevěděli co dělat. 😀 😀 😀
@mirus114 díky moc za povzbuzení - tedy všem...
Jsem fakt úplně zoufala. Kdyby brečel celý den, neřeším a okamžitě dávám výpověď v práci a jsem s ním doma - ale on je po minutě v pohodě - chodí do divadla, na procházky, maluje s dětmi... Odpoledne je to milý chlapík, ale ta rána... úplatky jsme zkoušeli - i větší - za každý odchod OK, že dostane razítko a za 5 razítek, že půjdem v pátek pro auto či vláček do hračkářství - nefunguje...
studenou sprchu bych dala tomu tatínkovi... 😠 😠 😠 😠
chce to vydržet, ráno v klidu říct, jak bude probíhat den - oblečeme se, půjdeme do školky, dáš si svačinku, pohraješ se s dětma, poobědváš a pak už pro tebe maminka přijde a půjdeme se podívat na....xxxx doplň co chceš...ale neprotahovat zbytečně loučení, to nikam nevede, 100x utěšovat, já ve školce dceru převleču, dám pusinku a odvedu do třídy, popostrčím a zavírám dveře...pak se okýnkem kuknu, co dělá a jdu pryč...
@medved09 Nám ve školce radili, abychom úplatky nedělali. Tim se v diteti podporuje pocito, že skolka je něco zlého, když je třeba odměňovat za pobyt. Raději motivovat hračkami, dětmi, že si s nimi bude hrát, aby se tam tesil. U nás dovolili vzít si oblíbenou hračku z domova "ukaž svému autíčku jiné hračky", ..
Zkus bachovy essence, jde je připravit na nástup do školky
@medved09 A nebylo by mozne domluvit prechodne ''predani'' ditete nekde jinde nez v tom prostoru, kde se zacne vztekat? Treba poprosit ucitelku, aby vysla ven pred branku skolky a predat kluka v rychlosti tam, nez si to stihne uvedomit? Ze by ho proste parkrat prevlekla v satne ucitelka.. kdyz se pred ucitelkou takto nechova, kdyz tam nejsi ty?
Pripada mi to jako naucena reakce na ten prostor, jak kdyby naval uzkosti, a na to je nejlepsi ten ''prostor'' z toho nejak vynechat a odbourat to takhle.. Nevim teda, jestli se vzteka uz doma, nebo az v te skolce?
Ahoj, zvládne to a časem to přejde, nikdo Ti ale nedokáže slíbit, za jak dlouho. náš syn šel do školky před rokem, to mu byly dva a půl, ráno cestou do školky nemluvil, nebo jen minimálně, ve školce při loučení u třídy, se mě chytil pusinkoval, další pusinku, ještě jednu... stou... tisícou.... aby šel sám do třídy, neexistovalo, slzičky... prostě musela přijít paní učitelka a za ruku ho odvést, hodil ubrečený pohled a šel... ale pak prý hned v pohodě, učitelky ho chválily, ve školce denně spinkal, vyzvedávala jsem ho spokojeného, vyprávěl, paní učitelce vždy slíbil, že zítra přijde zas... ale ráno nanovo.... jde o to uvědomit si, že čím dřív odejdeš, tím dřív bude v pohodě on a že ve školce se mu líbí.... u nás to takhle trvalo dlouho, měsíce, fakt až do jara a až asi od května to bylo v pohodě, jenom se mu cukala bradička, ale do třídy stejně musel s paní učitelkou, sám by se ode mne neodlepil..... v srpnu do školky nechodil a od září nastoupil do státní školky, - takže změna jako hrom, z adaptace jsem měla strach, ale asi dozrál, protože nebyla jediná slza ani jednou, dá mi pusu, jednu a o tu si ještě musím říct... nevím, jak se ta změna stala, ale stala se..... holt musíš vydržet ☹
@medved09 tak moje dítě brečelo ve školce ráno strašně, někdy jsem ji do třídy vyloženě táhla, ale prostě to jinak nešlo. Trvalo to 3 roky, teď je ve školce třetím rokem a konečně tam ráno chodí v klidu.
Scénář byl vždy stejný, řev, vzpouzení se a jakmile jsem odešla tak do 2 minut byl klid. Nikdy jsem to nějak moc neřešila. Zkusila jsem homeopatika a bachovky a nepomohlo nic.
@helen_h no vzbudí se se slovy : já dnes nechci do školky... Snažíme se ráno zabavit - pohádka při snídani, blbinky, plánování víkendu, starší bráška pomáhá... Oblékání už je potíž, obouvání taky, cesta cca 10 minut s brekem, někdy jen fňukání. A jak vkročíme na schody k šatně MŠ, je řev, v šatně už pekelný... Do třídy ho nesem, pak se drží, nejde odtrhnout. Pak se vysmeknem, rozloučím, pusa... no a za 10 min volám učitelce a ona, že Filípek
@medved09 Tak to je scénář přesně jak u nás, až na to nošení, šel sám, no..., i když se šíleným řevem....
Hlavně zjistit, jestli není něco zásadního, co by mu tam vadilo, pokud ne, tak to prostě brát jako jeho nezvládnutí toho aktu odchodu, pomalu, postupně se to zjemní.... bude lépe (i když opravdu pozvolna), ale taky z něj asi nikdy nebude dítko, co by pak brečelo, když je doma nemocné "já chci do školky" :D Tohle se u nás taky nikdy dít nebude. (Ale to po něm samozřejmě nikdo nechce, jen vím, že některé děti to tak mají, nechce se jim domů od rozehrané hry anebo by tam chtěli, i když jsou nemocné. My to taky neznáme.)
@helen_h díky moc za podporu. Jsem úplně vyřízená. A ještě ráno ta přednáška od toho tatínka -ta stála za to. Přitom Filípek je běžně strašně milý a pohodový klučina. Ale maminčin a tatínkův. Dlouho mu trvalo i hlídání u babičky a dědy ( a to bydlí s námi v domě o patro výše...)
co radila @hojda
@medved09 bachovky.cz bachovyesence.cz bachovy-essence.com bachovyesence.eu
@medved09 - pokud to můžu brát ze svého pohledu, tak jako dítě jsem školku nenáviděla, byla jsem samotář. A i jsem ukecávala babičku na chalupě, aby si mě nechala doma, simulace nemocí, školka mi k srdci nepřirostla. Ale měla jsem velmi tvrdou výchovu. Byla jsem v podstatě trestaná za každý projev odporu.. Dodnes to ve mně je.. Třeba ho jen děsí to odloučení, vytržení z rodinného prostředí, z toho, co zná.. Já..obtížně jsem se adaptovala.. Jak na školku, tak všude. I jsem si sice hrála, ale tak nějak bokem..
@medved09 - tatínka bych slušně požádala, aby se nestaral o cizí věci, že s ním jeho problémy taky neprobíráš(te).. S učitelkou to řešíte, tak co? Upřímně - z tohoto důvodu jsem ráda, že Ki vodil první dva měsíce do školky děda.. Jemu scény nedělala. Tam poplakávala, ale chovala ji dost jedna z učitelek. Věřím, že mně by dělala to samé... Uff..
Já měla na míru, na nástup do školky za 400,-
@hojda dík - oslovila jsem paní na www.bachovky.cz - tak snad se ozve. Kdyby to pomohlo, byla bych přešťastná!!!
@hancazivocich učitelka řekla, že z jejich pohledu je Filip bezproblémové dítě. Po 2 min.ustane řev, poslouchá, je šikovný. Co se toho tatínka týče, nezmohla jsem se na odpor. Obvykle jsem rázná, ale nyní ťal do živého....
máme to stejne a dneska jsme šli poprvé s usmevem!!! chce to čas každé dítě je jiné.... je to jen divadýlko pro maminky ja taky zajdu za roh a je klid.. 😉 😉 a to je přeci hlavní....
@medved09 Mně ještě paní učitelka řekla jedno:
že jsou děti, které prostě jsou evidentně ustýskané, zaražené, hůř se rozjíždějí ke hře, prostě je ten stesk a smutek na nich vidět třeba celé dopoledne, ale že náš Toník vůbec, že jak odejdu, tak po minutě se rozhlédne, zapojí... též že je bezproblémový, moc si ho chválili.
Tak jsem to tak prostě brala - ani ne jako "divadýlko" na mě, ale že prostě ten akt loučení ho stresuje, tak to psychicky nezvládne, ořve to, ale že pak je vše ok.
@helen_h já to nemám malému za zlé - je s námi rád a sám si asi se sebou neví rady. Ale strašně+ ráda už bych to měla za sebou, nějak mu to usnadnila a v důsledku i nám. Jsme s manželem z toho dost špatní, o babi a dědečkovi nemluvě... Syn od mala nemá rád kolektivy, z většího množství dětí býval rozhozený... Nyní se to trochu lepší, ale to loučení je bolestné
A jak probíhá cesta do školky? Předpokládám, že je od rána s brekem, ale klade Vám po cestě i fyzický odpor? nebo to celé začíná až u budovy či v šatně?