Divná hláška od syna. Řešili byste to nějak?

Takové pocity má sem tam každý. Zase je fajn, že je umí popsat, to kolikrát ani dospělý nedovede. Rozpad rodiny je extrémní zátěž pro děti, tím, jak s dětma pracuju, to denně vidím a myslím, že spousta rodičů si tohle ani pořádně neuvědomuje. Stěhování, další obrovská zátěž, nová práce a nemoc je už jen třešnička na dortu. Jak bych to řešila? Zaprvé bych ubezpečila dítě, že ho mám moc ráda (předpokládám, že ho máte rádi oba, i tatínek), snažila bych se mu hodně věnovat. Potřebuje dodávat jistoty, vidět vaši rozumnou komunikaci, aby se necítil blbě třeba při předávání mezi váma, aby mohl mít nějaký kontakt s bývalými kamarády (pokud kamarády měl), aby měl příležitosti najít si kamarády nové, najít klady vašeho nového bydliště... Nemyslím si, že je hned nutně potřeba psycholog, záleží hodně na tom, jak zvládáte rozchod vy dva, dospělí.

A neslysel tu hlášku od nikoho, moje čerstve šestileta, když teď nekde něco slyší, tal to začne hodně používat....

@zuzkasim Naprosto souhlasím. Ukázat dětem lásku a podporu obou rodičů. Ať ví, že jste tu kdykoliv pro ně

Co to je za zku*venou dobu, když už ani děti nechtějí žít. Zrovna nedávno jsem četla článek kolik dětí za rok spáchá sebevraždy i pokusy o sebevraždu.
Vzala bych ho k psychologovi, tohle není dobrý jentak přejít.

@klokanka31 hodně jim k tomu pomohla distanční výuka.

@jancazao To třeba taky, ale říkám si jestli to není i tím jak je spousta rodin nefunkčních...🤔 moje nevlastní neteř je taky s nervama v háji, a je to malá holka...

@jancazao
@klokanka31 Distančka to rozhodně dost podělala, ale taky si přiznejme, ty nefunkční rodiny. Mě se naši rozvedli, když jsem končila VŠ, i tak to pro mě bylo nejhorší období mého života a to jsem byla vlastně už dospělá a věděla jsem, že to nefunguje, že by měli jít od sebe, aby mohli mít oba klid. Děcko potřebuje jistoty, vidím to na těch svých, manžel dělával jednu dobu na směny a to bylo denně "kdy přijde tatínek?" Když jsou menší, mají rádi třeba o víkendu oba rodiče doma, ani se nemusí dít nic vyjímečného, ale ta jistota, že jsou doma, je pro ně nejvíc. Nebo, že jedou na výlet všichni. Nebo k babi, to je jedno, kam.

Tak on asi nechce naozaj umriet, len ho nebavi zit toto aktualne obdobie. Ja by som sa ho pytala na jeho pocity, z coho je rozladeny, ci je smutny, nahnevany...a tiez co by mu pomohlo. Rozpravala by som mu aj o tom, ze take obdobia v zivote su, ale netrvaju vecne a ze bude zase lepsie. Dieta to este nedokaze takto vnimat (ja som s tym mala problem este ako teenagerka), este nema zazite to zivotne hore-dole, moze mat pocit, ze to uz bude navzdy takto. Nabadala by som ho, aby sme spolu vymysleli nejake aspon male zlepsovace nalady,,ked sa spoji viac drobnych radosti, tak zivot vyzera o trochu lepsie. Ak by toto nezaberalo, tak psycholog.

@zuzkasim Přesně.

@zuzkasim je to přesně jak píšete. Mě furt moje máma říká, že moje dcera je úplně povahově jiná než já a myslím, že to je právě tím, že máme uplnou rodinu, to jsem já v dětství nikdy neměla no. Pro dítě je to jistota ❤️

Určitě bych to řešila,možná bych se poradila s psychologem,dost by mě vystrašila,že malé dítě takto uvažuje.. Samozřejmě je potřeba zhodnotit okolností,slyšel tu hlášku od někoho,chová se normálně spokojená,je veselý,hraje si, nebo je celkově smutnější? Děti rády napodobují dospělé,takže je potřeba posoudit,jestli se opravdu cítí zle,nebo jen někoho kopíruje.

Za me nasadit magne B6 pro deti a pak samozrejme hodne davat najevo,ze ho mate s tatinkem oba dva moc radi a nic neni jeho vina,hlavne ne vas rozchod

@klokanka31 Přesně tak, řeším v práci už snad jen děti,který se řežou nebo rovnou chtějí spáchat sebevraždu.

@iva_kucerova To je hrozný 😯 ty jsi psycholog?

@zuzkasim každý????? Tak tohle mi u šestiletýho kluka nepřijde vůbec v pohodě ani "sem tam"!!!

@klokanka31 ne,dělám na OSPOD

Rozhodně resit. Jako dítě jsem mela často myšlenky, kdy jsem chtěla umrit a nenarodit se a litovala jsem, ze jsem se narodila. V dětství jsme mela casto úzkosti, v puberte vygradovali a ja se chtela zabít...v 16 jsem sama chtěla k psychiatrovi a ten to nejak neřešil, dal mi naky prasky a ja plánovala dal sebevrazdu... Rozhodně to nepodcenovat! !!

Ja bych to rozhodně nepodceňovala. Také jsem se rozvaděla. Mym detem bylo v tu dobu 6 a 4. Nechali jsme si s exmanželem poradit od psychologa, jak to detem rict a jak se k nim chovat, aby to pro ně bylo co nejlehčí. A takovéto chmury jsem ani naznakem nezaznamenala.
Ja bych teda minimálně sama tu konzultaci chtěla. Nemusí tam dite se mnou. A klidně stačí školní psycholog pro začátek. Poradí, jak se k tomu vsemu postavit.

I v úplné rodině je to pro děti někdy těžké (třeba naši byli vždy spolu a já stejně měla nervy v kyblu a ještě jsem já byla ta hysterka) a dřív se to tolik neřešilo, ale taky je to o tom, že teď je obecně těžká doba - covid, válka, ekonomická krize... A dopadá to na všechy včetně dětí.
Určitě zkusit si o tom povídat doma, je super, že to řekl. A ono i obyčejné pochopení může udělat fakt hodně. Já bych asi mluvila i o svých pocitech, že je to pro celou rodinu těžké období, ale že se přes to přenesete, na změny si zvyknete, a bude líp.
A psychologa určitě doporučuji taky, pokud budete mít dobrého, tak jedna opora navíc se hodí, i kdyby to nebylo nutně potřeba ;) chodila jsem v době rozchodu s tatínkem mé dcery k psycholožce a bylo to hodně fajn, nebyla jsem na to sama, a to u dětí je úplně stejně jako u dospělých. A třeba opora mimo rodinu bude zrovna to pravé (protože psychologovi může dítě říct například "vidím že i máma se trápí/je na nervy/je teď jiná..." a to se te mámě někdy říká těžko, člověk neví jak to říct, nechce víc uškodit, však i my dospělí to známe)

Vždycky se dětí ptejte dal...otázky typu "Proč se tak cítíš?" "Můžu něco udelat, aby se to zlepšilo?" bez špetky ironie. Děti obcas použijí neúměrně silná slova, dejte jim šanci je vysvětlit.

no řešili............. ty ses jako na to dál už nedoptávala, proč to řekl?🙂 samozřejmě, že takovou promluvu bych "řešila", ale ne třeba nutně psychologem. záleželo by, co by pak dopověděl, a co bychom pak s tím vymysleli dál.
každopádně je dobře, že to ventiluje

@normalnimatka samozřejmě, že jsem se ho ptala jak to myslel, nebo zda to někde slyšel. Ale nebyl schopný mi odpovědět. Za poslední měsíce se náš vztah hodně zhoršil. A teď po Vánocích, kdy jsme byli kvůli nemoci téměř 3 týdny jen spolu se mi zdá, že se to zase zlepšuje. Za to jsem moc ráda 🤗

@pettypet díky za tip, tohle zkusím

@zuzkasim Souhlasím, tříletá dcerka je šťastná, když jsme spolu všichni jako rodina a můžeme jít klidně jenom na procházku k babi..

všecko zlý....🙂
pro rozvoj důvěry s dětma doporučuju mluvit jako s dospělejma, s někým sobě rovným, ke komu máš respekt (ale zároveň samozřejmě vyžaduješ respekt i od nich).
asi prostě je dítko přetížený z toho všeho (není se co divit), a neví si s těma blbejma pocitama rady.
zkus uznávat pocity... "já vim, teď je to náročný viď? tohle a tohle a tohle (jmenuj pochopitelně:D), taky bych z toho byla už vyčerpaná a smutná. a vlastně taky jsem. ale víš, to je prostě tím, že x, y, z... přejde nějakej čas a sedne si to a bude to zase dobrý. co konkrétního tě ted nejvíc trápí? (pokud neví, tak napovědět.. že nemůžeš tohle a tohle, protože tohle? že jsem nevrlá z nový práce? atd...)" a pak se zkusit vymyslet něco konkrétního, co by mu s tím mohlo pomoct.
moc držim palce, aby pro vás ten novej rok byl obratem už jen k samejm pozitivům.

Mame v rodine 7rocneho a nepride mi to tak, ze este vie co je to smrt ako samozrejme ze vie, ze nieco take existuje ale este nevnima to poriadne ako starsie dieta okolo toho zaciatku puberty alebo dospely clovek. Minuly mesiac sme mali tragediu spojenu so smrtou a aj ja co si tak spatne pamatam v 8rokoch mi zomrel dedo, bola som aj na pohrebe ale este som z toho nemala rozum a aj teraz ked jeho som videla ako to berie nemam pocit ze este mal z toho poriadny rozum... Takze to, ze to nevedel vysvetlit tomu sa necudujem v jeho veku. Skor by som sa zamerala na ten rozvod este k tomu nova praca, stahovanie je toho nanho urcite vela skus sa s nim o tom porozpravat ako to vnima, ci si praje aby ste boli castejsie spolu, co by mu urobilo radost, pri rozvod velmi citliva tema ale urcite sa opytat ci mu chyba ocko a ci chce byt s nim viac teda pokial nanho nema vyslovene zly vplyv (zavislosti, nezodpovednost...)... A ked pises, ze pocas choroby ked ste boli spolu sa to zlepsilo tak mozno ta potrebuje viac alebo ako skola? Ako tam vychadza s detmi a ucitelkami? Ma nejake konicky? Kazdopadne riesila by som to ale nie priamo ako smrt (priamo smrt by som riesila s dietatom okolo pubertalneho veku a starsieho) ale sirokym oblukom co ho moze trapit ale rovnako aj to co by mu urobilo radost a ked nebude vediet skus ty vymysliet napriklad 1x do tyzdna filmovy vecer spolocny s popcornom? Alebo kino? Kludne by som mozno aj vymyslela kazdy vecer si sadnut a povedat si navzajom aky ste mali den, co vam urobilo radost, co vas mozno sklamalo alebo z coho ste mali negativne pocit napr povie nechcelo sa mu rano vstavat a ty ho podporis ani mne alebo aj mne sa niekedy nechce alebo ked ti povie ze mu chyba tvoj ex tak mu povedz ze aj mne ale takto nam bude lepsie nemyslis? Alebo nechces mu zavolat? Nech citi, ze ani ty to v pohode neberies a rozit sa s niekym s kym si bola kazdy den nie je Jednoduche ani. Pre dieta ani dospeleho a nech vie, ze aj to dobre aj zle patri do zivota a je to v poriadku, co by ste chceli zajtra urobit (nejaky ciel napr dostat 1 z matematiky, upratat izbu ked este ma skolku tak napriklad po skolke ist na prechadzku kludne prve dni ty mu navrhni ked nebude vediet co ci by to chcel ty ho najlepsie poznas a on ti povie ano/nie a tak ho aj lepsie "spoznas"...) a tak aby to nebol ako vysluch ze ty sa pytas on hovori aj ty mu povedz po pravde tak ja som. Sa mala dobre v praci alebo mala som tazky den nech vie, ze ani ty nemas stale dobre dni... Jednoducho mu ukazat ze si tu stale prenho a beres ho ako partaka. Mozno by pomohla aj psychologicka ked je dovod jeho trapenia rozvod tak mozno tebe sa neprizna ale jej hej predsa bude cudzia. Na zaver aby som to skratila 1.neriesit smrt ako smrt riesit zivotne zmeny ktore nastali ked povie ze mu chyba otec snazit sa aby bol s nim ak by to malo pomoct 2.travit vela casu spolu a komunikovat ukazat mu, ze dobre aj zle dni su v poriadku, navzajom si urcit ciele na dalsi den aby ste sa mali naco tesit (hlavne on) 3.urobit nejaku rutinu ako spolocne travit cas. A ked nic z toho nepomoze tak psycholog alebo aj skor ked budes mat obavy.