Dítě ve školce. Za jak dlouho jste si zvykla?
Ahoj maminky, Martin začal chodit včera do školky, a zatím se zdá, že adaptační proces bude absolvovat nejen on, ale i já 🙂. Mám ze školky trochu rozporuplné pocity, hlavně z paní učitelky, ale říkám si, že je příliš brzy na to plašit. Když mi navíc dneska Martin řekl: "Mami, já jsem ve školce smutný," dostalo mě to. Jakou zkušenost máte vy? Jak dlouho vám osobně trvalo dostat se do pohody a vyrovnat se, že skončil tříletý neustálý kontakt s dítětem? Ukázalo se zpětně, že váš první dojem ze školky byl mylný nebo pravdivý? Děkuji za vaše vzpomínky 😉.
dcerka řvala 1.rok celý, 2.půlku a teprve jako předškolák je ok..ale jen u loučení, jinak se zapojovala, hrála si a kolektiv jí jistě prospěl. ano, chyběla mi, moc, bála jsem se o ni /jak můžou 2učitelky uhlídat na průlezkách 27dětí?!/, nejradši bych je chodila špehovat, jestli ji nepřehlížejí, pomáhají atd..já si zvykala asi rok.
Dcera byla od 2,5 v soukromé školce. Zvykala si pomaličku po hodině...až po 3 měsících začala chodit do oběda. Když si jakštak zvykla byla nemocná a zase to bylo znova. Od 3 let ve státní zase proběhly slzičky a o prázdninách v soukromé zase. Ale od těch 3 let slzičky jen občas a při loučení jinak byla ve školce spokojená a i v té soukromé říkali, že se normálně zapojuje, ale tam se jí opravdu moc nelíbilo. Ve státní má kamarádku a po 1-2 měsících jsme viděla, že je tam spokojená (povídala o dětech , co dělají, kdo je paní uklízečka kdo je tamto....prostě byl cítit zájem i "nadšení"...) i když ráno občas bulela, kor třeba po týdnu nemoci. Takže u nás taky rok a něco zvykání, ale dcera je opravdu hodně citlivá, mamánkovská....A i teď když může nejradši by byla doma nebo aspoň chodila po obědě🙂.
Pokud jde o to moje zvykání je to podobné jak píšou holky naghoře. I když byla dcera šikovná a uměla se obléknou, byla zase neprůbojná...tak jsme se bála, že si neřekne, že je jí zima....bála jak se k nim chovají, jak je hlídají...a samo ten "shon" rychle rychle vše stihnou i ta lítost, že tam víc času s cizíma než se mnou (a to je tam jen do 3 ).
@ivetuzka - tak u nás to třeba bylo tak, že jsem sice šla v synových 3 letech zpátky do práce, ale jelikož je březnový, tak ještě do školky nešel...já nastoupila do původní práce na dlouhý a krátký týden, takže vždycky jsem celé 2 dny byla doma a pak celé 2 dny jsem byla v práci - to ho hlídala dopoledne babička, na kterou byl od narození zvyklý a odpoledne manžel....A jelikož jsme pak zjistili, že není na školku ještě vůbec zralý (mimo jiné i kvůli vývojové dysfázii), tak začal chodit jednou týdně na dopoledne do miniškolky, kde byly jen 3-4 děti...Až pak další školní rok začal chodit do klasické školky - moc se mu tam od začátku líbilo, jen prvních pár dní byly nějaké slzičky při předávání, ale to jsme zvládli s pomocí obrázků do kapsičky, které jsem mu každé ráno v šatně malovala...školka je moc fajn, chodí tedy do speciální, takže jich je ve třídě jen 10 a dvě paní učitelky, které jsou mimochodem úžasné, čili je tam i víc individuální přístup....No, ale zatímco loni tam chodil moc rád, vůbec neměl problém tam být a nevypadalo to, že by se mu stýskalo, tak letos už od září poslouchám, že se mu tam bude moc stýskat a když tam má být jednou týdně kvůli kroužku až do odpoledne, tak je vždycky smutný, že nebude tak dlouho se mnou....a to je ve stejné třídě, se stejnými učitelkami a už mu bude za měsíc 6 let...Jinak od začátku ho bereme téměř vždy hned po obědě, máme tu možnost...a on navíc už od necelých 3 let po obědě nespí, takže tam jen hodinu a půl leží a čeká na svačinu...odpoledne si pak už jen hrají, takže to už o nic nepřijde, je radši s námi...
Jinak, co se týká toho, jak jsem se s tím srovnala já, že jde do školky - tak já dobře, v podstatě jsem se do práce už těšila, přiznám se, že už mi to na mateřské přišlo trochu dlouhé a to i když jsme podnikali všechno možné a dokonce se pamatuju, že první den práce jsem si říkala, jaký to mám kolem sebe klid, že za mnou pořád někdo nechodí a nevolá "mamí, pojď sééém, mamííí, podíveeeej, mamí já chci...."...ale samozřejmě jsem se pak na něj zase strašně moc těšila! 🙂
No, já mám malého víc doma než ve školce, je hodně často nemocný (to byl i než šel do školky), a když tam je (první týden byl na dopoledne, pak už celý den) tak si to užíváme oba dva. On moc nemluví, takže mi nemohl říct jak se mu tam líbí, s kým si hraje..sondovala jsem vyřazovací metodou (jedl jsi oběd? jo a s čím sis hrál? brrm)..ráno chodí v pohodě, odpoledne se na mě těší.
Ahoj 🙂 Dělám učitelku v mateřské škole, tak snad vám moje odpověď třeba nějak pomůže 😉
Co se týče adaptace dítěte na kolektiv dětí a učitelky je u každého úplně odlišné - někdo si zvykne rychle - hned, některé dítě zase třeba i jeden rok.
Většina dětí řekne po nástupu do školky, že se jim tam nelíbí, že je jim tam smutno, že děti a paní učitelka nejsou takoví, jaké si je představovaly... Z mé praxe mají tyto problémy především děti, kterým se spíše nelíbí to, že musí ,,poslouchat" - dodržovat jakýsi režim. Protože když byly doma, tak NEmusely dělat TOa jít zrovna TAM. Dítě se tomu nejdříve brání, ale poté si zvykne = adaptuje se na režim.
Vůbec nic si z toho nedělejte. Paní učitelky nemají zapotřebí dětem nějak znelíbit nebo být na dětičky zlé a nepříjemné.
Dětem vysvětlujte, že je ve školce fajn - spousta kamarádů a hraček, hodné paní učitelky, které se na děti těší ( - vyvarovat se zápornému hodnocení). Také je potřeba vysvětlit, že se tam musí ale poslouchat a dávat pozor, co všechno paní učitelka říká, aby jim nic neuteklo 🙂!
Určitě se učitelek ptejte na adaptaci vašeho dítěte - ráda vám všechno poví + také uvidí z vaší strany zájem o dítě.
Než nějaké dítě nastoupí do školky, doporučuji rodičům /maminkám/, aby třeba 1 měsíc před nástupem chodili s dítětem na ,,zvykání" - návštěvy do MŠ (na činnosti, třeba i jen na pobyt venku...). Dítě se lépe zvykne na prostředí a pracovnice.
Nemocnost: děti, které jsou prvním roce v MŠ jsou hodně nemocné - cca až 8x ročně.Třeba já jsem měla v prvním roce mé práce 3 měsíce silný zánět dutin a zelené ,,sople" ☹ , 3x ATB a už ok. Hold se musí ze sterilního domácího prostředí zamořit do bacilů 😉 .
@petraludvikova @andelka @krystalka @pisisvori @lv @lamarika Holky, děkuji za vaše zkušenost. Hlavní důvod, proč jsem téma založila, je ten, že jsem dneska malého vyzvedávala po obědě, trochu jsme se tam zdrželi s oblékáním a já slyšela, jak učitelka okřikla děti, které už hajaly a povídaly si mezi sebou: "Co to tam mezi sebou melete? Já nikomu číst nemusím, když tohle bude pokračovat a pak ať si to ostatní s vámi vyřídí." Přišlo mi to příliš, ale přesto pochybuji, jestli nepřeháním, jestli je to normální a pokud je to příliš, jak se k tomu vůbec postavit 😒 Zakázaly nám i Martinovu lahvičku na pití - že všechny děti musí striktně pít z hrnečku, což je samozřejmě dost změna.
Trochu mimo téma, ale můžu se zeptat, kam do školky začal chodit? Koukám, že jste P4, začal teď, tak jestli Agi teď nepůjde do té stejné? I když ta naše je spíš P11...
@ivetuzka tak s lahvičkou je to jasné, to u nás taky děti nemají nic svého, to by pak chtělo každé. Je to podobné jako kdyby každé dítě nosilo do školky svoje hračky, polštářky..komplikace. Malého jsem před nástupem do školky víc motivovala k pití s hrnku nebo kelímku, předtím jsme taky měli spíš lahve.
Nicméně jednání učitelky by se mi taky nelíbilo, promluvila bych si s ní osamotě, případně se poptala u vedení. Učitelky musí mít zpětnou vazbu.
@ivetuzka tak ty lahve jsou všude (jak píše@andelka to by si pak "vymýšlel" každý kde co) a myslím, že to bych teda zrovna nemusela řešit...už by to přece měl umět, takže se to aspoň rychleji naučí🙂. Záleží ajakým tonem to učitelka říkala, jestli tak drsně jak to zní tak je to trošku drsnější, ale třeba ten tón byl milý a školka je od září, takže děti už jsou trochu zvyklé a už tam jsou "notoričtí" zlobilci takže prostě na ně musí víc zhurta atřeba jim to před tím řekla 3x hezky a tos jen neslyšela..... Určitě bych to s učitelkou neřešila...to nic nevyřeší a jen bude naštvaná. Spíš poslouchala co říkají maminky, občas naťukla malého co se děje , když někdo zlobí a tak....
u nasi Domci skolka byla naprosto prirozena vec. Zacala chodit do soukrome ve 2 letech a 3 mesicich 1-2tydne, ja byla rada, ze mam trochu klid na malyho a muzem jet na plavco, nakoupit v klidu, atd. Na statni se ptala uz pul roku dopredu kdy tam bude chodit a hned tam chtela byt na obed a spat, akorat je tam 14 dni adaptacni rezim coz nechapala a byla smutna, ze tam nemuze byt. Ted je 10 dni doma nemocna a uz se strasne tesi zase do skolky. Maly pujde v zari bud do skoukrome, statni asi nevyjde, ale tam si myslim, ze uz budou slzicky, je to vetsi mamanek
@ivetuzka
@andelka
Tak u nás ve školce jsme třeba měli na začátku roku přinést plastový hrneček na pití ve třídě, v jídelně pak mají školkové, ale ve třídě má každý ten svůj.....a na spaní si nosí svoje plyšáky nebo polštářky, jak kdo chce, akorát ráno si je dají na hromádku na židličku do kouta a vezmou si je až na spaní...
@petraludvikova no o tom, že se tam nelíbí dětem poslouchání bych si teda dovolila silně pochybovat. Všechny děti co znám, které plakaly delší dobu byly takové jako dcera. Byly hodně fixované na maminku, protože neměly babičky v dosahu a byly vlastně neustále jen s maminkou.... aprostě takové byly Když jsem to sledovala tak většina dětí byla první dny nadšená z nových hraček a podobně, ale mojí dceru nikdy nic takového nezajímalo ...pro ní je prostě nejdůležitější být se mnou....nikdy nedá přednost žádné zábavě nebo slibování hraček proti "mě" 🙂. Třeba přiklad: Ve 4 letech dcery jsme byly spolu na oslavě narozenin její kamarádky ze školky, byly tam dva stoly jeden pro rodiče a jeden pro děti. Dcera prvně natahovala a plakala protože nechtěla sedět u stolu dětí sama vedle cizího kluka. Seděla jsem tam s ní 20minut taky a pak už si zvykla a za hodinu byla úplně v pohodě a byla se všema dětma i v jiné místnosti a vůbec jsme jí nechyběla. Jiné stejně staré děti tam rodiče jen vysadili a ony tam byly samy. Prostě je to o povaze toho dítěte.
A proč to píšu, jestliže tohle jako paní učitelka nevíš a "tvrdíš", že se tam dítěti nelíbí, protože něco nesmí...tak to jsou právě ty chvíle kdy je mi trochu úzko z toho jak asi s těma našema pokladama ve školce "zachází" a jestli potřebné pochopení nenahrazuje něco úplně jiného????
Naštestí u naší školky ten pocit nemám🙂.
jo a samozřejmě "problém" má s tím, aby 2 hodiny ležela po obědě, když není už od 18m zvyklá spát ( a neusne už ani při cestě autem ve 3-4 odpoledne...) , to samozřejmě přiznává, že se jí nelíbí. Komu by se to líbilo, že jo🙂🙂🙂. Ale spát začala až po 9 měsícíh chození do státní školky, takže to určitě nebylo problémem ze začátku🙂.
@ivetuzka jinak můj názor je tenm že pokud je to školka soukromá, bude asi dost drahá a tam bych si jako zákazník trochu zkusila "dupnout" a trochu zjišťovat jak to tam funguje, jestli opravdu je vše jak má. Za 12 i více tisíc měsíčně by se měli trochu snažit a vycházet rodičům vstříc🙂, protože je to většinou úplně jiné a učitelka nemá na starost 25 i více dětí ale mnohem méně a to jí umožnuje s ejim víc věnovat....
Ahoj 🙂 U nás proběhl začátek úplně v pohodě. První návštěva školky bez problému, rozloučila se pusu a už byla v chumlu dětí 🙂 Pár návštěv proběhlo takhle hladce a pak jak když cvakne vypínačem. Šílený řev, nic nefunguje sliby i když tam zůstanu hoďku s ní, bereme oblíbenou hračku, svačinu... Vždycky se vrátí s tím, že plakala a že jí bylo za mnou moc smutno. Kámen by se ustrnul a mně je hrozne ☹ Jak tohle řešíte? Prostě odejdete nebo zůstáváte s dětmi? Vychovatelky mi říkají ať jdu, ale když vidím jak ji drží a ona se s nimi rve a volá mě, tak bych ji nejraději čapla a vzala domů.
Když jsem šla poprvé syna vyzvednout ze školky, byla jsem zděšená. Otázky typu jestli obědval, jestli spal apod. působily, jako bych právě přiletěla z Marsu. Ale za pár dní se vše urovnalo, holt první dny jsou vždy hektické. Když jsem z MD nastupovala do práce, tak jsem přemýšlela o tom, že místo abych mohla se věnovat dál dítěti, tak ho musím strčit do státního zařízení. Ale život už je takový a dnes musím říct, že dítě mezi děti prostě patří, v kolektivu se musí naučit fungovat (vždyť v něm bude celý život!), ve školce se naučí zase spoustu jiných věcí než doma, velmi si rozšíří slovní zásobu, zlepší se samostatnost, sebeobsluha... atd. Fakt, že se vám zezačátku stýská, zkrátka musíte překousnout a před dítětem hlavně nic nedávat najevo nebo bude smutnit. A pohoda a zdraví dítěte je přece pro nás to nejdůležitější.
Ja mam dcerku sla do skolky v cerstvych trech letech,prvni den byla do obidku od druheho dne cely den... pro me ten zacatek byl taky velmi tezky, doma mi bylo smutno( kdybych mozna chodila do prace bylo by to lepsi) a taky nezvyk kdyz jsme se prosly po skolce na chvilku doma vecere a spat... ale kdyz sem na ni videla jak je tam spokojena byla jsem spokojenejsi i ja...dvakrat byl rano plac( kdyz byla malo vyspana, tak zkousela jestli ji vezmu domu) ale jinak ne, treba rekne ja nechcu do skolky a za dve minuty uz mami honem at neprijdem posledni🙂 tak tu vetu neber moc vazne, rekni ze tam vsechny deti cekaji az prijdou mamky a tatkove z prace, a pak si spolu doma hrajte, povidejte o skolce co se naucil atd... chce to cas, ale nemuze z tebe citit nejaky smutek, nejistotu ze skolky, jinak bude mit podobne pocity i on.. urcite se to zlepsi
@kakie důležité je jak reaguje pak. Jestli je to opravdu jen při tom loučení a pak třeba 1x během dne (často před spinkáním nebo když se jim něco nedaří....) tak je to normální a nezbývá než odejít a hlavně se snažit být v klidu a v mozku si nastavit , že to tak je a jinak to nejde, protože na děti se opravdu přenáší tvůj pocit a strach i to, že by tě mohly zvládnou přemluvit, když přidají na síle🙂. Určitě si popovídat s učitelkama jaká je když odejdeš, jak se zapojuje...pokud je školka soukromá tak u nás šlo i hodně probrat možnosti co by na ní platilo a vyzkoušet cokoli (v té soukromé na to měly čas a možnosti). Ale v té naší státní se hodně snažili, třeba paní učitelka šla s dcerou k okýnku zamávat což dceři pomáhalo hodně....
Nas malej si zvykl na skolku hned od prvni chviky co ta vkrocil... ja sem rada ze tam chodi.. ano chybi mi.. ale skolka je pro jeho dobro.. a vim ze tam rad chodi.. nebreci.. chodi nadsenej ze skolky aji do skolky.. takze u nas nejaky extremni process s tim ze ho nevidim 24/7 neprobehl... ano sem nadsena kdyz ho jdu vyzvednout.. on zamava ucitelkam a detem a rekne cau uvidime se zitra.. u nas malej chodi na 3 dny v tydnu.. 2 dny je tam cely den.. od pul 9 do 6... treti den je tam jen na odpoledne.. pac chodim takhle do prace..
malej se krasne rozmluvil.. rozjedl.. takze u nas skolka jedine k dobru..
hlavne mam vic casu sama na sebe.. I kdyz v praci.. ale jsem konecne mezi lidma.. kde neni tema jen plinky jido a deti....
@pisisvori Malá je v soukromé, takže skvělý přístup. Vůbec si nedovedu představit státní, dvě vychovatelky na 25 dětí. Tady jsou to spíš tety. Piplaj se s nimi, nic není problém. Mažou ekzem, prostě piplačka, proto mě zaráží, že se to takhle zlomilo ☹ a přitom byly doby, kdy nechtěla domů 🙂
@kakie Už několik maminek mi vyprávělo, že některé děti obrečí začátek chození do školky a jiné jsou ze začátku v pohodě a po nějaké době najednou začnou plakat. Prý jim dojde, že to není školka na chvilku, ale vlastně na pět dní v týdnu. Přeji, ať to obě zvládnete, než se to zase vrátí do pohody.
Dneska byl Martin poprvé ve školce až do odpoledne a zvládl to v pohodě, až na protest a velké odmítání, když měl jít domů. Povídají vám děti, co dělaly přes den ve školce nebo se ptáte učitelek?
@ivetuzka - tak to je super, že to tak zvládl, synovi se taky často nechtělo domů... Jinak já jsem se většinou ptala, nebo mi to paní učitelky samy řekly, on syn ze začátku prakticky nemluvil a později pro změnu na moje otázky co dělal ve školce, říkal, že nic, co měli k obědu už neví - vyzvedávala jsem ho po obědě 🙂. Spíš když jsem ho nechala být, tak během dne sem tam něco doma ukázal...pamatuju se, že někdy začátkem toho druhého roku, si doma hrál a najednou se zničeho nic postavil a povídá "máme úkol!" a začal předvádět něco, co dělali 🙂
@ivetuzka Díky, díky. Tak snad to brzy zvládne a bude se zas cestou do školky smát. Pokusím se nedělat si s tím takovou hlavu.
Babu vypráví co ve školce dělala, ale občas to z ní musím hrozně páčit. Učitelek se ptám, zajímá mne, jestli jedla a kolik, zda spala, když tam spí (ona nám totiž většinou říká něco jiného než vychovatelky - většinou odjíždíme a je v negativistické náladě, takže všechno ne, jídlo nebylo, nejedla, nespala, nehrála si). Po čase se ale srovná a zase se rozpovídá.
@petraludvikova Dobrý den. Jelikož jste paní učitelka v Mš, ráda bych se svěřila se svými zkušenostmi v prvních třech dnech a ráda bych slyšela Váš názor. Hned na začátek musím napsat, že dceru dáváme od příštího týdne do jiné školky a to soukromé a to jen do léta. Od září chci aby chodila do klasické městské školky.
A teď k problému. Dcera v pondělí nastoupila do školky, o víkendu ji byly tři roky. Prohlídka školky předem nám nabídnuta nebyla, paní učitelky jsme neznali. V pondělí dcera šla v klidu s rozloučením do třídy. Dala nám pusu a šla. Bohužel tomu předcházelo, že nás ve školce nikdo nečekal a paní ředitelka ještě ve školce nebyla a nakonec nám řekla, že jsem ji nástup dcery nepotvrdili. Přitom papíry jsme měli vyplněné a řekli jsme ji i nástup tedy datum nástupu do školky. Důležité je ale informaci předat vedoucí školní jídelny. Byla jsem však přesvědčována, že informace si mezi sebou předávají (tady asi někdo zapomněl něco předat). Dceři paní učitelka ráno ani neřekla ahoj, nepředstavila se naprosto nic. Po obědě jsem si vyzvedávala dceru, která byla naprosto jiná než kdy jindy. Jako kdyby na ni lezla nějaká nemoc, lítostivá a plačtivá (to bych ještě pochopila). Nikdo mi neřekl jaká přes den byla, jestli se zapojila atd. Paní učitelka neměla čas. Druhý den šla do školky s pláčem (to bych také brala jako normální). Ve školce ráno byla jiná paní učitelka, která mi odpoledne řekla, že plakala jen 4 minutky, ale když paní učitelka odcházela do své třídy tak dcera chtěla jít s ní. Paní učitelka, která má první třídu mi jen mezi futry řekla, že plaka ráno velmi dlouho a že to bylo strašné. Na další mé otázky jsem se nedočkala odpovědi. Třetí den jsem ji vedla do školky, opět brek. Paní učitelka z první třídy opět nepozdravila, neusmála se, prostě nic. Když dcera plakala s pohrdavým úšklepkem se učitelka otočila a začala kroutit hlavou a odešla. Dceru jsem dále (jen chviličku) utěšovala a pak zavola tedy paní učitelku, že ji tam dceru nechávám. Po obědě, když jsme si dceru vyzvedávali seděla uplakaná v koutku. Když šla k nám přiběhly za ni tři holčičky o rok starší a napodobovaly pláč mé dcery a posmívaly se ji. Jedna učitelka šla někam za roh a druhá si sedla k počítači. Kdybych nahlas nepozdravila ani by nevěděly, že jsme si pro dceru přišli a odvádíme si ji.
Je chyba v mém úsudku nebo i jinde?
Má dcera zbožňuje děti a ráda si s nimi hraje. Je zvyklá být i beze mě a manžela. Tráví hodně víkendů a času u mých rodičů. Vím, že to není stejné jako chodit do školky, ale takové chování jsem od učitelek nečekala.
Předem děkuji za Váš názor 😉
@ivetuzka já si ještě nezvykla a to už si zvykám 2. rokem 🙂 Se školkou žádnou negativní zkušenost nemám. Paní učitelky skvělý s pro děcka návštěva školky jednoznačně přínosná. Už jen kvůli aktivitám co v ní dělají a doma ne. Ale jsem taková kvočna co má nejraději svoje kuřátka pod svými křídly. A navíc mě štve ten shon co díky školce vznikl (brzo vztávat, rychle do školky, rychle uvařit a poklidit, rychle pro děcka, nakoupit nebo ven a pak do kroužků a rychle domů na večeři a do pelechu…). Přijde mi, že ten čas teď tak děsně rychle letí ☹