Dítě půjde do školky později, třeba až v 5 letech

@betha37
@puresin
Doporučuji tento článek, není moc dlouhý, ale velmi výstižný. Je tam i konkrétní návod na postup, jak dítě postupně na školku zvyknout. A že věk od 4 výš je na školku ideální, naopak děti pod 4 roky jsou zřídka na školku skutečně připravené..

http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/sk...

@betha37 U nás to bylo bylo stejné co popisuješ ty.. první pokus byl ve 4 letech.. neúspěšný (skončili jsme v nemocnici na neurologii, stručně napsáno: malý to psychicky nedal) lékařem doporučeno stažení ze školky.. další pokus byl v 5 letech.. opět neúspěšně.. zažádali jsme o roční odklad školy, byla jsem toho názoru, že když nezvládá školku, jak bude zvládat školu.. další pokus byl o rok později, tam úspěšně chodil 2 měsíce.. po té jsem zjistila, že jsem těhotná a pro klid všech, hlavně malého jsem ho stáhla opět ze školky. Následoval nástup do školy.. Nervovala jsem se, jak to tam bude.. jestli budou scény.. jak to a bude zvládat.. výsledek? Ani jedna scéna, do školy chodí rád, chce tam zůstávat i déle než musí.. nechce se mu kolikrát domů.. letos začal chodit do 2. třídy.. a pohoda pokračuje dále.. Takže jen "pro klid". Můj malej rozhodně nebyl školkovej typ.

@lumixii Chudinka skončil na neurologii? :-O A jak jsi ho do té školky dala? Chodila jsi s ním postupně, každý den (jak je popsáno v článku, na který jsem dávala odkaz výše), a nebo si ho prostě učitelky vzaly v šatně a hotovo?

@guinea Chodili jsem tam po chvilkách ještě než začalo září.. Paní učitelka říkala, at tam s ním chodím o prázdninách třeba po obědě na 1 - 2 hodiny aby si pomalu zvykal.., že tam není tolika dětí.. tak jsem chodili.. dokud jsem tam byla s ním tak dobrý.. A taky to bylo dobrý, když tam byla naše známá.. tam tam dělala učitelku.. ovšem když tam nebyla.. to byl konec.. učitelky ve 4 letech byli tolerantní.. v 6 už né.. že už je dost velkej na to, aby chodil v klidu a né pořád ubrečenej, nechtěl tam jíst.. doma mi z nervu zvracel.. prostě šílený.. Když jsem ho v 6 letech odhlašovala už natrvalo.. to jsem si od nich i paní ředitelky vyslechla.. co jsem to za matku.. když tohle dovolím aby dělal.. a že až půjde do školy, jaký to na něj bude mít dopad.. a musím říci.. že at si říkali cokoliv tak jsem stejně jednala podle svého uvážení.. a když to vezmu zpětně.. tak jsem ráda, že jsem ho tam nenechala.. žádný negativní dopad, kterým mě strašili se nekonal.. ba naopak, jak jsem psala výš.. chodí tam rád.. učí se rád.. a ve třídě je oblíbený..

@lumixii mockrát ti děkuji za tvou zkušenost! Taky jsem toho názoru, že některé děti školku prostě nedávají, přestože se rodiče drží všech doporučených postupů a argument, že je už přece dost velký, neberu. Je to individuální.

@lumixii Chudáček, tak to jste asi narazili na špatný učitelky ☹ Už jen podle toho, co ti říkali a jak se k vám chovali 😔

@betha37 Přesně.. každá maminka by měla znát dobře své dítě a vědět, co je pro něj dobré a co né.. bez ohledu na to, co si myslí ostatní.. Já se kvůli tomu pohádala i s rodiči, že jsem ho stáhla ze školky.. měli stejné argumenty jako paní ředitelka.. když nastoupil malý do školy.. tak názor změnili a uznali, že jsem udělala dobře..

Jedna naše známá, měla ten podobný problém co my.. malá ji nechtěla do školky.. ta jí tam tedy dávala až rok před školou.. a fakt nepovolila a malá musela chodit ikdyž "nechtěla".. šla do 1. třídy.. a plakala pořád.. tak si myslím, že přespříliš nucení tak tím se také nic nevyřeší..

.. a názory některých, že každé dítě si musí zvyknout.. ANO musí si zvyknout, do školy se bohužel chodit musí.. ale né zvykat násilím!

@guinea To si myslím taky.. Jsem rozhodnutá, že do té školky svoji nejmladší nikdy nedám, ikdyby jsem ji měla vozit 50 km daleko.. tak tady do te tedy opravdu ne.

příklad: Malej všechno nejí, říkám paní učitelce, kdyby nechtěl jíst, tak ho nenutte, já obědy i svačiny zaplatím ikdyby z toho nic nesnědl.. o to mi nejde.. jen ho nenuŤte jíst.. když bude mít hlad, on jíst bude, když ne, tak se nají až přijde domů.. odpověď: tady nikdo nebude mít žádné vyjímky, musí tady jíst všechny děti, tak to samé požaduji i po tom Vašem. Nebudete platit jídlo, které on nejí přeci.

.. no nevysvětlíte jim to.. škoda slov .. už je to pryč..

@lumixii
Ano, u nás to bylo stejné, školce předcházela řádná příprava, byli jsme tam několikrát o prázdninách, teď v září jsem tam s ním byla, stejně to nebylo nic platné. Syn by nejspíš potřeboval, abych tam s ním chodila mnohem delší dobu, aby si vybudoval s těmi lidmi vztah, trvá mu to déle, bohužel to ale nejde, učitelka už nechtěla, abych tam pobývala, což na druhou stranu chápu.

.. ještě bych chtěla dodat.. ono se to taky lehčeji říká, když máte dítě kam jinam dát.. u nás to bylo hektické, babičky i dědové pracující.. nikdo, kdo by mohl hlídat.. naštěstí mi v práci vyšli svtříc a umožnili mi individuální směny.. že jsem chodila tak, aby vždytsky někdo s malým byl, než přijde přítel z práce, nebo rodiče.. ale fakt to bylo hektické období..

Když u někoho není vůbec žádná možnost, jak tuto situaci řešit jinak, než že do té školky chodit musí, děj se co děj.. pak je to prostě "masakr".. jiný výraz teď nemám..

@betha37 Moje dítě vůbec není kolektivní typ, vyhovuje mu 1 kamarád, ve školce se mu nelíbilo, tak půjde až do předškolního ročníku s kamarádem, který to má stejně.
Buď v klidu a nedej na kecy okolí, taky jsem z toho bývala špatná, než jsem si to urovnala v hlavě. Vůbec nemám žaludek na to lámat dítě, když s ním můžu být doma.

@lumixii
S tím jídlem - to je hrůza! To už skoro vypadá, že paní učitelku baví ty děti terorizovat. Když s někým není rozumná domluva, tak co naděláte...

Taky jsem zastáncem maximálně citlivého přístupu k dítěti, pozvolné adaptace... (jak je to v tom článku od Klimeše, to co maminky cítí, on dokáže přesně popsat, protože zná i následky a traumata dětí, co si nesou životem). Ale zaujala mě věta, že ty jsi školku taky těžce nesla - to bývá častý jev, že rodič svoje zážitky a obavy přenese na dítě a je to na škodu věci, psycholog určitě poradí, jak z toho ven.
Po porodu tu bude miminko, jehož potřeby nepůjdou odložit, to starší bude muset počkat. Proto myslím, že by pro něj byla víc přínosná zábava s dětmi a pro jeho věk, třeba jen na půl den a ty sis mohla aspoň chvilku schrupnout, odpočinout atd., ale ne za každou cenu.

@kajalka
Fakt děkuji za podporu! Můj to má stejně, má dvě bezva kamarádky, se kterými hrozně řádí, ale ta školka na něj působí strašně špatně. Já taky nejsem typ, který by nechal dítě každý den ráno plakat s tím, že si přece musí zvyknout.

@betha37 Hlavně nevím, kde se vzalo dogma, že dítě prostě MUSÍ úderem třetích narozenin do školky, že máma mu nestačí. Podle mě většína dětí nic víc, než mámu nepotřebuje, "socializace" se dá zajistit i jinak, je spousta kroužků a aktivit, co se dají podnikat s dětma, i když je na světě miminko.

Dcera je sice mladší i když v lednu bude mít 4 roky a letos šla do školky poprvé. Děti miluje,má ráda kolektiv a doma už se opravdu nudila.

I přes to všechno jak se do školky těšila,měla vše nachystané už několik měsíců dopředu, tak rána jsou někdy náročná. Pláče že tam nechce,že chce jít se mnou domů. Že jí bude smutno a podobně.

Ovšem jakmile dorazí do třídy okamžitě letí do herny a vůbec ji nezajímám. A odpoledne ji nemůžu dostat ze školky domů.

@antoinet
Ano vím o tom, že je to částečně i ve mně a mou traumatickou zkušeností. S psychologem jsem se radila, ale nic moc s tím nenadělám. Školka, co jsem pro syna vybrala, se mně osobně moc líbila a opravdu si myslím, že jsem držela tyhle negativní emoce na uzdě. Přesto to nejde. Ohledně mimča, máš pravdu, nicméně problém je, že syn tam nejde s tím, že je tam zábava a hraní s dětmi. On to tam jde přetrpět kvůli mně. Mám obavy, že by se mu z toho stresu mohlo vyvinout něco horšího, proto to nechci lámat přes koleno.

@terry1512
Děkuji za tvou zkušenost, ale je to prostě jiný případ, který do téhle diskuze nepatří.

Starsi dcera sla do skolky ve 4 letech, i tak to bylo narocne, delala sceny, takze jsem si ji casto nechavala doma, chodila treba pondeli-streda a na ctvrtek a patek jsem ji odhlasovala. Zlomilo se to az v peti letech, zacala se tesit a casto se stavalo, ze jsem pro ni prisla a ona nechtela domu 🙂 mladsi ted budou 3 a do skolky chodi dva dny v tydnu, domluvila jsem se tak s ucitelkou a jsme domluvene, ze kdyby byli problemy, tak si ji necham doma a netrapim ji. Ale zatim je to super, jde si pohrat a nevidi v tom kazdodenni povinost. Asi bych zkusila davat jen obcas a kdyz to nepujde, tak nechat doma. Kdyz mate tu moznost..nekteri nemaji a teda lituje je..nechavat ve skolce brecici dite musi byt na psychiku spatne.

@betha37 tak asi nejjednodušší je mít ho doma kdyz tobě to vyhovuje zvykat ho pred pátým rokem a pak jako predskolak podle nového zákona do školky musi a je to? 🙂 pokud to takhle vyhovuje jemu, jeho vývoji, tobě.. Ono pak kdyz je druhé dítě doma je to zas jiné.

@terezapetrova Je to jiný, suprový, vztahům v rodině to dá zas úplně nový rozměr 🙂

Někdo prostě na tu ústavní výchovu není. U nás v rodině to byla nejprve sestra, ale jelikož máma musela do práce tak nebylo zbytí - naštěstí jsme bydleli na vsi kde jsou všichni tety tak si jí většinou brala vychovatelka, která zrovna neměla službu ve školce k sobě domů na hlídání což už bylo OK. Ve škole byla v pohodě. Bratr do školky nechodil vůbec a ve škole byl také úplně v pohodě a ani zpětně si nemyslí že by o něco přišel. Můj syn byl podle všech přístupů zvykaný od dvou let, nejprve chodil na kroužek kde se zpívalo a malovalo na dvě hodiny týdně - zprvu se mnou pak sám, to bylo ok. Pak od 3 i na gymnastiku na hodinu týdně beze mě, také ok. Ve 4 letech do školky nejprve jen na dopoledne a od pololetí už jsem musela do práce tak pak na celý den. Školka byla ale průšvih. Skoro denně se ráno pozvracel z těch nervů (žaludek ok, prázdniny a víkendy nezvracel nikdy). Bylo mi ho hrozně líto ale moc se s tím nedalo dělat. Ve škole to pokračovalo až do 4. třídy. Školu nenáviděl, chtěl jí i podpálit (vzal do školy sirky a zapálil hromadu toaleťáku v hodině kdy se uvolnil na WC aby se na to jen tak nepřišlo a všechno prý pro to, že myslel že už tam nebude muset když škola shoří). Také učitelce neustále vymýšlel co by jí provedl nejhoršího. Bylo to hrozné, jinak ale doma hrozně hodný kluk. V páté se to teprve zlomilo a škola ho začala vyloženě bavit. Teď ani nemohl dočkat konce prázdnin. Ta školní zralost je velmi individuální a můj kluk do toho dorostl až v 10ti letech. Samozřejmě jsme to měla řešit v rámci jeho duševního zdraví tak, že neměl chodit do školky a dál se měl vzdělávat doma až do těch 10ti let třeba, prostě první stupeň absolvovat formou domácího vzdělávání. Ale kdo by nás asi uživil? Nakonec až tak velké trauma neutrpěl, sice nerad vzpomíná na školku a na první stupeň, ale už je v pohodě na výběrové škole a má skvělé známky. Jo a můj manžel popisuje to samé, do školky nechodil, ale první stupeň naprosto nenáviděl a až od druhého stupně školu snášel dobře. Prý denně ráno plakal a nechtěl vůbec jít do školy (není to dědičné, není otcem mého syna).

@betha37 starší dcera šla do školky ve 4,5 letech a to jenom proto, že šla spolu s mladší - čerstvě 3letou sestrou - byly spolu v jedné třídě. Ale kdyby tam starší dcera neměla sestru, tak by školka nehrozila ani v 6 letech. Pokud jsi těhotná a budeš doma, tak bych to nehrotila. Kupodivu škola jí nedělá problém.

Kdo nemá doma tak citlivé dítě, nedokáže pochopit, proč to nejde a že oni by se s tím tak nemazali. 😠

@betha37 dokud jsem byla doma, děti do školky nechodily. Nejstarší dcera šla až jako předškolačka a stejně až do dubna pofňukavala. Škola byla od začátku bez problémů, teď už je středoškolačka, má spoustu kamarádů, žádný problém

Tohle je hrozně těžké, nezávidím Vám takovou situaci. Na jednu cenu člověk nemůže dítě traumatizovat a trápit ho, obzvlášť když už tak pro něj přichází těžká životní zkouška v podobě malého sourozence 🙂
Na druhou stranu jsem toho názoru, že děti by v tomhle věku už opravdu měly umět fungovat v kolektivu a v řádu školního zařízení. Protože vy ho nikdy nemůžete sama naučit vycházet s ostatními dětmi, být hodný na ty hodné a nenechat si ubližovat od těch zlých. To se opravdu naučí, až když jsou "hození" do kolektivního života a učit se to až na základní škole je dle mého už pozdě. Přeci jen v té školce se všechno děje ještě pod celodenním dozorem učitelek, ale v té škole už jsou přeci jen napospas spolužákům a já bych se hodně bála, že takhle citlivé a bojácné dítě se dřív nebo později stane terčem šikany, protože děti vždycky vycítí "slabší" kus a u kluků obzvlášť.
Taky mě hned napadlo, jak už tu někdo psal, že určitě chlapeček přijímá i váš postoj ke školce, to je normální. Musíte se vy na to dívat jinou optiku, já mám děti ve školce od 2,5 let a vždycky tam byly moc spokojené, naučily se tam věci, které bych jim doma nedokázala dát, je to prostě jako jiný svět, fungují tam úplně jinak 🙂 Třeba strašně málo a špatně jedí, ale ve školce snědí všechno co dostanou pod nos. A starší dcera mi řekla, ve školce jím maso, ale doma ne. A nemyslím, že vařím špatně 🙂
Vím, že jste chtěla poradit od někoho, kdo má stejnou zkušenost, tak se omlouvám, jestli vám cpu něco, co vás nezajímá. Spíš jsem vás chtěla podpořit v tom rozhodnutí dát ho do školky, i když to teď je tak těžké. Ono to opravdu není žádné neštěstí, jen další životní milník, kterých bude muset překročit ještě spoustu. Možná, bych zkusila drastičtější metodu, prostě i přes ten odporu a strach ho tam nechat a vydržet, co to s ním udělá. Asi vám to říká každý, ale kdybyste musela do práce, jiná varianta by vám ani nezbyla 🙂 Držím palce!

@rajecka mám jiný názor. Kolektivizace a unifikace si člověk užije dost(až příliš) později v životě. Pokud k tomu jsou podmínky a vůle rodičů, je lepší být s dětmi doma. Já osobně bych to s mými dětmi nedala, ale naštěstí byly obě ve školce v pohodě.
@betha37 zařiďte se podle toho, co cítíte, že bude nejlepší 🙂

@kajalka uplne nerozumím vzkazu. Pokud myslíš, ze je suprovy na vztahy doma kdyz je dite dele doma verim, ze někde to tak funguje a vim ze někde to zas funguje jinak. Takze samozrejmne každé dite ma individ. pristup. Ja kdybych synovi s diafnozou nedala školku nebylo by to ku prospěchu nikoho. Čímž neříkám, ze je rada deti, kterým by asi stačila az škola. Kdyz jsou k tomu podmínky proc ne.

@terezapetrova Vzkaz byl, že nerozumím tomu, proč se "zbavit" staršího dítěte po příchodu mladšího.

Já jsem byla doma se dvěma dětmi dva roky, mají rozestup jen 1,5 roku, takže starší šel do školky az teď v 3,5 letech, když má malý 2 roky. Začátky byly velice náročné, staršího potřeby musely ustoupit vždy, když malej plakal, měl hlad, potřeboval přebalit, pochovat,...pak jsem to staršímu vynahrazovala, co to šlo, když malej spal a nebyl čas odpočívat, uklízet,.... Často jsme taky museli všichni spolu k doktorce. Ale byly to krásné dva roky, tak po 6 měsících si všechno sedlo a měli jsme svůj režim. Teď je to neskutečný luxus, všechno stihnu dopoledne, domácnost i hru s mladším a po obědě jsme už všichni zase doma, prostě je to víc na pohodu a to bych přála i zakladatelce.