Děti a zlozvyky. Jak moc tolerujete?

napr. nesnesu kavu z jinyho nez svyho hrku, mliko piju zase z jinyho typu, nevypiju mliko ze sklenicky, nesnasim plastove nadobi atd atd. Mám prostě veci, ktery neprenesu... a to jsem dospela. Tak co teprve chudak dite

Pokud mozno jsem se návykům(nikoli zlozvykum) snazila vyhovět. Např syn nejradsi snida pecivo s medem. Aspon nemusim nic vymyslet a ve vsedni dny to ma vzdy o vikendech jak kdy. To same svaciny do skoly. Nekolik let vyzadoval pecivo s tvrdym salamem. Ok. Nyni presel na šunku. Ok ma denně šunku. Neřeším. Dcera na vylety vyzadovala sveho plysaka. Jakwhokoli jednoho. Kdyz ho zapomněla rev. Parkrat se to stalo, ale fakt jsne se kvuli tomu po hodine jizdy nekam jiz nevraceli. Kdyz jsem omylem detem prohodila jejich hrnky tak to taky nepobraly. Proste doma mame kazdy ten svůj

@konidana Dcera snida kazdy rano cokoladoveho Lipanka. Uz se ji ani nemusim ptat, co chce k snidani. Proste ho vytasim z lednice a je to 😀

@sudylichozrout asi tak...v jednoduchosti je krása 😉

Zrovna nedávno jsem se na toto téma "nepohodla" s manželem. Nabídla jsem synovi v tramvaji Brumík, jenže už v té tašce nějakou dobu byl, tak se drobil. Syn Brumíka jí tak, že ho rozbalí, zvedne z papíru a vezme do ruky. Muž se ho pokusil donutit držet to v obale... Po třech stanicích kňourání skončil tak, že mu ho lámal a krmil ho, prostě toho syn nebyl schopen.
Jinými slovy dokud jsou to neškodné blbosti, nemenim je. Věci, co mi vadí, se snažím nezafixovat (i když třeba teď má zvyk, že z tělocviku jezdí v kočárku (protože brácha spí v šátku... Brácha už spát nepotřebuje, takže s tím budu muset něco udělat)).

Ta diagnóza adhd či disfazie je v tomto případě vedlejší, to co popisujes není doménou těchto dětí, dělají to v určitě míře skoro všechny děti.. tohle nejsou zlozvyky, to jsou věci, které jim v danou dobu prostě připadají strašně důležité. Proto pokud to není něco vysloveně problematického (že by děcko chtělo jít ven v kratasech když mrzne), vyhovím. Já bych se třeba taky cítila extrémně nekomfortne v určitém typu oblečení. A vadilo by mi, kdyby mi ho někdo nutil nosit a hučel mi díru do hlavy, že je hrozně pěkný a sluší mi... knihy o výchově nectu, je to jen názor, ale podle mne není dobrý tohle lámat a na sílu si prosazovat svou, dává to dítěti signál, že na jeho názoru a pocitech vůbec nesejde.

@muhehehe dělají všechny, ale dysfatik a běžné dítě reaguji jinak.
U nedysfatika vysvětlím, proč to nejde. Dysfatikovi nevysvetlim.
Třeba jedl jen zelené věci.

Ok, to je fakt. I když s tím vysvětlením je to i u zdravých dětí někdy taky nadlidský úkol 🙂) Nicméně - i pro tyto poněkud ,,ostřejší případy" bych asi volila úplně stejnou myšlenku i cestu - holt bych dala jíst jen zelené věci...

I moje děti bez diagnózy mají milion drobnosti které vyžadují stejně. A pokud je z nějakého důvodu změna, tak je problém..... Neco toleruju, něco ne, většinu už dělám automaticky a nepřemýšlí o tom. Projeví se to, když například koupe tatínek, nebo oblika babička....

To,co popisujete není ani tak ADHD ale obsedantní porucha. Máme ji skoro všichni,jen každý v jiné,ať lehké či těžké,formě. Stejný talíř,pastelky dle barev,knihy dle velikosti,nadpis v sešitu podtržen vždy barevně,atd,atd. Jsou to jakési kotevní rituály. Pokud se člověk cítí nesvůj,když musí ráno jít ven bez toho,aniž by si dal kávu /čaj,je to porušení jeho rituálu. ADHD jsou spíš takový hopíci,je s nimi sranda,ale skoro nikdy nedopadnou tam,kam bychom očekávali 😁

@muhehehe mám i zdravé dítě a opravdu je to velký rozdíl. Jde o dítě, co má poruchu porozumění.

@bamak v určitém věku se to dá tolerovat.

@amazonkajanik ne, hodně věcí souvisí s VD. Dlouho jsme čekali, jestli nebude autista. U ADHD jsou velké výkyvy emocí, takže často neadekvátní reakce.

Je fakt,že silná obsese bývá už u lidí,co mají poruchu autistickeho spektra. Nejsem ani ADHD, ale jak mi ve škole někdo vrátil penál a pastelky nebyly jak předtím, už jsem ho nepujcila. U ségry v kadeřnictví jsem skládala všechny laky,vosky,atd dle velikosti,stejně tak mám knihy v knihovně. Oblečení mi musí ladit barevně, jsem nervní,když nějaký prvek vybočuje. Ale zase se umím od toho odprostit a jet si mimo vnitřní systém.

Souhlas s názorem, že bych to nenazývala zlozvyk. Pro děti je spoustu věcí nových, že ty stejnosti jim možná dávají pocit bezpečí, že je něco, co můžou ovlivnit. Ale nevím, mám holčičku rok a půl, ještě jsem to neřešila reálně😊

@holka_zelenooka jak píšu, do jistého věku ano. Zde jde o specifické dítě, které půjde do školy.

Syn ma dysfazii, dcera ne. Maji oba sve ritualy. Nektere jsou az otravne. Ale vetsine se da vyhovet. Nekdy to s takovyma detma byva velmi tezke, ale kdo to nezazije, nepochopi. Ja jsem ve strehu 24 hodin denne.

no a co teda chces slyset/cist. Vsechny ti tady pisem, ze to tolerujem, ja to toleruju u obou deti, jeden půjde do skoly v zari, druhy je mladsi, ale taky ne o moc. Ja sama jsem dospela a na určitých věcech trvám, vystudovala jsem s tim i VS, vubec nechápu proc na to pohlizet jako na problem. Prostě ten človíček ma nejakou potrebu, tak mu vyhovim, přece muze jist zelenou svacinu a sedet ve tride v puncochacich, to nicemu nevadi... nebo jo? Sam casem dojde k tomu, zda to zvládne i jinak. Ja totiz furt nechápu, co se mu musi vysvětlit a co nelze respektovat... ja sama ve svym veku nepochopim, ze muzu vypít kafe z jinyho hrníčku. To ho radsi vyleju.

Velmi zajímavé tema...ted se tak zamýšlím kolik se tady vlastně přihlasilo lidi které má tyto problémy a pak to mají i jejich děti...a taky si sama pokladam otázku, co je jeste normalni a co už prilis a jestli je spravne deti podporovat v těchto vecech..tím myslím ze se jim teda ustoupí ...chtelo by to spíše obratit se na odbornika s tím..jaky dopad techto z jejich pohledu důležitých veci bude mit na jejich dospely zivot..a to jeste když rodic ve vsem ustoupí a dite si doslava vyřve to že bude jist v pondeli jen to co je zelene v utery jen co je cervene atd...si představte jak se tohle muze pretransformovat v dospelosti..když ted si zafixuje ze se mu v podstate ve vsem vyhovi...jake trerba bude mit naroky na partnerky a pak na sve deti atd...a ted dlasi otazka co zbusobi vetsi trauma neodborne odbouravani techto obsedantních poruch...což tady nektere vyse zmíněne rozhodne jsou...nebo jejich prehlizení...já bych určitě tyhle problemy resila s nekym kdo má treba nejakou schudnou páku jak to potlačit...a hledat přičinu...zaprve lide co musí mit vše pod kontrolou (serazovani dle barev skladani dle velikosti, upenlivy poradek vse ma sve misto hrnek atd-..jsou z 90% lide kterým chybela pevná puda pod nohama at uz ve vychove autority atd..neveri v podstate samy sobe, chaoz jim prinasi uzkost...když ovladaji tyto veci maji vetsi pocit klidu a bezpecí...není lepsší peo sebe i díte vyřešit proč se vlastne citite nejistí??, a z jakeho duvodu se citi nejiste ve svem zivote vase male dite?? ktere v podstate ma mit operny system v rodicich atd. zrejme proto ze je samy nedokazete vytvorit...proto je to preneseno i na dite....Každý máme něco, každy kmáme své 13 komnaty, traumata z detství atd... je jen otázka jak moc nam komplikují život, partnerské vztahy , zdraví atd...a jak moc jsme ochotni je řešit...co tady píšete není normální je to porucha nějakého typu...spíše bych řešila proč se tomu tak děje...muj syn 7 let si pred necelym rokem zacal strkat prsty do pusy (muj byvaly partner si jako jediny kouse nehty) on ho dost napodobuje, neumi si nehet kousat ale musi v te puse rejdit..a rozhodne to nenechavam tak, protože opravdu nechci aby to prerostlo v neuroticke ohryzavaní nehtu nebo kuze...vcera jsem mu při nacapani nalakovala jeden nehet namodro...🙂 tak se pak hlidal 🙂

Já asi půjdu trošku proti proudu, protože s dětmi pracuji a to i s dětmi s různými poruchami. Uvědomte si, prosím, že vy máte na starosti obvykle jedno takovéto dítko. Není pro vás až takový problém přizpůsobit mu život. Ale pak to dítě strčíte někam do instituce a tam už se potká s dalšími. I kdyby mělo asistenta nebo chodilo do speciální třídy, nikdy nebude samo a nejde vyhovět jen jemu. Takže ano, tolerance zvláštností dítěte je určitě na místě, ale jen do určité míry. Je potřeba dítě pomalu zvykat na to, že ne vše v životě může být jen podle jeho zvyklostí a přání. Dobře vím, že vysvětlit něco takového dysfatikovi je těžké (ale rozhodně ne nemožné) a s autisty je to ještě horší. Ale pokud je to dítě normálně inteligentní, stejně do speciální třídy nemůže, takže je potřeba ho pomalu učit na začlěnění do společnosti. Dělat to s citem, ale pracovat na tom stále. Svačiny a snídaně si v podstatě můžete dělat jaké chcete, ale situace, kdy vyhovět nejde a dítě by se mělo postupně připravovat i na toto. Na každé dítě je potřeba jít jinou cestou, ale je nutné tu cestu hledat a ne si to dělat jednodušší, on chce to a to, tak já mu vyhovím, vyhneme se scéně a ostatní ať si to s ním vyřeší, jak chtějí. Když se rodičů třeba ptáme, co na jejich dítě funguje, abychom věděli, čeho se chytit, někdy se dozvím, že oni neví, protože mu prostě obvykle vyhoví, to mi pak přijde smutné. Berte to jako pohled z druhé strany, dítě ve školce/škole musí strávit cca 5h denně a musí to zvládnout, to není zas tak málo. S každým nějak pracovat jde, ale je to práce, nejde to samo od sebe.

@jijulka chci číst zkušenost těch, co to řeší nebo řešili u dětí, co mají nějakou poruchu. Zdravé děti a dospělí to mají prostě trochu jinak.
Jak dlouho nepovazujes za problém zelené věci? Ono nejde jen o svačinu, ale veškeré jídlo. Dostane rizoto a vystoura jen hrášek. Máme knedlíky s masem a špenátem a sní jen špenát... K večeři ji jen okurku... To stejné ty punčocháče. Těžko v nich může ve školce na zahradu, k doktorce, do města, když je pod nulou...
Další, co řeším, je, že si uprostřed výletu vzpomene, že nemá plyšáka a najednou scéna, protože ho potřebuje a to hned.
A jak píše @zuzkasim, on půjde do třídy s dalšími 25 dětmi, takže jak to vyřešit, aby hned nenarážel.

@europa00 dítě se cítí nejistě, protože má velký komunikační problém. U těchto dětí to je obvykle. Řešila jsem to s psycholožkou. My měli období jedné značky jogurtu, asi pul roku nosil boty opačně. Prostě je jinak nechtěl. Pak mu vadila cedulka na triku, tak nosil trika opačně (ustřihnout nestačilo).

ok, díky za vysvětlení. No chápu, že to nejde dlouhodobě trvale udržet. Nemám dítě s vadou, pokud se nadání nepovažuje za vadu (ale taky má nárok na pomůcky a měl by mít i na asistenta, ale to se nedělá..), takže se omlouvám, že jsem dávala nevyžádaný rady.

@jijulka Proč by nadané dítě mělo mít nárok na asistenta? Pomůcky ano, běžně máme pro nadané děti nějakou tu stovku na knihy s rozšiřujícím učivem, encyklopedie atd., stačí, když si o ně škola poradně řekne.

@zuzkasim protože má specifickou vzdělávací potrebu. Ale protože je asistentu malo, tak ppp doporuceni na asistenta nadanym davaji jen těm, co maji k tomu nadani jeste neco, adhd, AS apod.
Jinak ma narok treba na tablet mikroskop apod. Ale uz ne na nikoho, kdo to s nim bude v ty skole pouzivat.
Asi v problematice nadaných deti nejsi moc kovana, pro me to je taky novy a náročný, uz jen kvuli shánění skoly, kde s temi detmi umi realne pracovat.

@zuzkasim ono totiz prace s nadanym neni jen "tady mas encyklopedii a pet prikladu navíc", ta problematika je docela slozita. Daji se o tom najit informace.

@jijulka Ano, samozřejmě, těch pomůcek může být k dispozici víc, taky záleží na zaměření dítěte, na druhu jeho nadání a zájmu, já jen, že se nadaným dětem běžně pomůcky nabízí, není to žádná výjimka, proto jsem psala příklad toho, co u nás takové děti k dispozici mají. Máme celkem pěkné vybavení školy, takže i pro děti na 1. stupni není problém vypůjčit pomůcky z 2. stupně (např. ten mikroskop), vždy se musí vycházet z podmínek dané školy, pokud tam vybavení je, není potřeba nakupovat speciálně pro jedno dítě další (ostatně jde to vše z našich daní, je potřeba rozumné hospodaření). A popravdě řečno, tyto děti obvykle po 5. ročníku odchází na gymnázia, takže na 2. stupni s nimi už tolik nepracujeme. Navíc ve městě máme i přímo speciální třídy pro nadané děti, školy s různým zaměřením, dost rodičů to řeší takto a já se jim vůbec nedivím, udělala bych to též. Asistent pro nadané dítě potřeba skutečně není, to by to ani ze zákona nešlo, samozřejmě pokud u žáka není další speciální vzdělávací potřeba.

@zuzkasim no to je prave to, ze ze zakona na to narok je. Ale tahle diskuze o tom neni. Mozna bys mela vic načíst problematiku nadanych zaku, nez zacnes tvrdit neco co neni pravda. jsem v kontaktu s ruznymi nadacemi, psychology i rodiči nadanych deti a zákon hovori jasne. Jen praxe je bohuzel jina.

@jijulka Můžeš mi klidně do zprávy poslat odkaz, kde se píše o tom, že nadaní žáci mají pouze na základě svého nadání nárok na AP. Myslím, že v problematice se celkem orientuji, je to moje práce. Samozřejmě nemusím znát úplně vše a ráda si rozšířím znalosti, moje práce mě baví.

Jinak za svou cca 17-letou praxi jsem pracovala s několika nadanými žáky nebo jim byla na blízku a musím přiznat, že jen část z nich šla tou cestou, jakou si většina jejich rodičů přála (myslím tím např. VŠ). Naopak se velmi hezky vyšvihli ti, kteří třeba nebyli na první pohled ve škole tak úspěšní, ale vypracovali se, zůstali vytrvalí. A nadání pro určitou oblast už vůbec nemluví o tom, jaký ten člověk doopravdy je, což je pro život asi to nejdůležitější. To píšu i pro povzbuzení těch rodičů, jejichž děti mají ze začátku nějaký handicap, protože ti se dost často naučí už v raném věku makat a umí tuto dovednost později dobře zúročit. Důležité podle mě je, aby si každý našel to, co ho bude bavit, co mu bude dělat radost a aby byl dobrým člověkem. Protože mám i pár zkušeností s velmi nadanými lidmi, se kterými ale není k vydržení, považuju za ještě důležitější, než je rozvoj samotného nadání, rozvoj sociálních dovedností.

Dcerka diagnozu nema a na vyberu obleceni trva. Sama jsem si nabehla, kdyz jsem ji v ramci Montessori principu umoznila se dost brzy oblekat sama🙂 Druha kapitola je jidlo - preference suche testoviny, suchy chleb - cokoliv slizkeho ( napriklad omacka), maleho - co plave ( napriklad petrzelka v polevce) a podobne ji obraci kufr. Pry kvuli potravinove intoleranci v koj.veku. No toleruji - tak princip je asi takovyto - at se obleka jak chce, je to jeji telo, ale mela by byt oblecena vhodne ( tzn.v -30C na saticky s pepinou a silonky zimni kombinezu), jednou zabralo i to si kombinezu hodit do kabelky a obleknout ji az venku v mrazu🙂 od te doby mi veri.-), k veceri 2 x po sobe suche testoviny ne, takze s hromadou premlouvani a.motivovani ( aby se nerozbrecela a nezasekla uplne) se dohodneme na par lzickach a treba dnes, kdyz byla totalne unavena po narocnem dni jsem ji zkratka dala neco jineho, co ma rada. Myslim, ze vzdy lepsi totalne nevyhistercene dite nez prosadit si svou za kazdou cenu, kazdopadne cim starsi dite, tim by se melo umet vice prizpusobit - pochopit, proc si to rodic zada.