Dcera nechce být ve školce, mám špatný pocit

@vanilka_eva pokud to finančně zvládnete, že si vezmeš neplacené volno, nebo alespoň půlku týdne by hlídal děda a druhou půlku týdne ty, tak bych dcerku stáhla ze školky.

Dle psycholožky, kde jsme s dcerou chodila, není skoro polovina dětí ve 3 letech připravena chodit do školky. Ano, všechny děti si časem zvyknou, některé brečí týden, některé ještě o vánocích ... Takže pokud máš tu možnost jí ještě stáhnou, tak proč jí zbytečně nechat trápit.

Starší dcera ve 3 letech taky nezvládla nástup do školky. Celé 3 dny tam hystericky proa brečela (byla tam jen od 8-12 a po celou dobu nepřestala plakat), jsem jí stáhla - mohla jsem, byla jsem na RD s mladší dcerou. Do školky šla až ve 4 letech a pobrekávala jen ráno cca týden. Mladší dcera šla v poho ve 3 letech do školky - snad jen týden pár slziček doma.

Každé dítě je jiné, jinak citlivé. Takže za mě - pokud máš tu možnost, stáhni jí. Zbytečně bude plakat a je jen otázka času, než onemocní.

Ahoj, řešíme něco podobného, malá nastoupila v září, ve dvou letech a třičtvrtě.. první týden chodila - pak byla téměř 3 týdny nemocná. Pak chodila 6 dní a byla dalších 14.dní nemocná. A po té nemoci to začalo,.. Ale říká se, že je to normální stav,.. Po delším pobytu doma bude stýskání,pláč, přemlouvání, že chce být se mnou doma (do práce ještě nechodím, ale malé říkám, že jezdím do práce a pak ji přijdu vyzvednout = milosrdná lež 😅). Učitelky si mě začaly stěžovat, že malá je uplakaná (no jasně, je citlivá, z 90% téměř 3 roky jen se mnou) a stýská se jí. Ptaly se, jestli po obědě doma spí, že ve školce buď nechce usnout, že říká, že pro ni přijdu - i když doma spolu o tom mluvíme, kdy ji vyzvednu a jak to bude; anebo když ve školce usne, vzbudí se po hodině (což mi připadá o.k.), ale vzbudí ostatní děti, protože se budí s brekem,.. Trhá mi to srdce, když to takhle slýchám. Ale chci pro ni udělat to nejlepší (kdo pro své dítko ne, že ano). Tchýně mi radí, ať ji tam už teď nechávám na celý den, ať prostě ví, že se po obědě domů nechodí, až budu chodit do práce, taky to nepůjde po obědě. Moje mamka mi tvrdí pravý opak, že když jsem doma, ať ji tam nenechávám celý den.. Malá není hloupá, a prostě i když nebude chodit domů po obědě, uvědomí si, že jsou tam děti, které po obědě chodí,.. takže podle mě to není východisko a když jsem ještě doma, budu se ji snažit vyzvedávat po obědě. Učitelky mi ze začátku říkaly, že ji nemůžu mást tím, jak ji vyzvedávám nepravidelně - jednou po obědě - pak třeba 3 dny po spaní a pátky jsem zvolila po obědě,.. Teď si myslím, že jsou rády, když jde po obědě a nebudí ostatní děti.. Každopádně doma po obídku usne a to, že se jí stýská nebudu trestat tím, že ji tam budu nechávat co nejdýl.. U nás do školky bude muset chodit, za 14. dní nastupuji do práce.. Je možnost, že by nám vypomáhala s vyzvedáváním a hlídáním než dorazíme z práce tchýně, ale tam se bojím, že by mi ji začala převychovávat tam, kde se s ní ve výchově neshodneme,.. Myslela jsem, že by ji občas vyzvedla po obědě, ale po názoru nechávat ji tam co nejdéle, začínám mít strach, jestli po obědě bude z její strany možné,.. To, že si na tebe přes den nevzpomene, je dobré znamení, nenudí se tam a je zapojená do společných činností. Já bych to neplaceným volnem (prozatím) neřešila. Pouze, pokud by tě na to upozornily učitelky, že se jim zdá, že to malá nezvládá a abys nad tím odložením zauvažovala,..
@vanilka_eva

Ahoj, učím ve školce a celou dobu mám ty nejmenší cvrčky :D Vím, jak ti musí být, vídám to každý rok. Určitě bych malou nestahovala domů. Pokud bys jí vzala, tak by měla pocit, že až jí znovu dáš do školky můžeš jí zase vzít domů. Ale ono to pak už nepůjde a ona to bude cítit jako zradu. Takže určitě vytrvej. Dávala bych jí ale jen na dopoledne,po obědě domů. Taky bych si o tom promluvila s učitelkou. Ta by měla přijít na způsob, jak malou zabavit a uklidnit. Třeba se dohodnout na nějaké oblíbené hračce, aby jí nebylo tak smutno. A jak psala Igr zkusila bych si najít nějakou milou slečnu na odpolední hlídání. Určitě by se ve tvém okolí nějaká našla. Pokud by si chtěla nějakou konkrétnější radu napiš do IP, ale určitě vydrž.

Ahojky. U nás je to podobné. Syn začal chodit v září do školky. Bylo mu přesně 3,5 roku.
Od narození je hodně citlivý. A taky to tak ve školce vypadalo.Celé září to tam dost probrečel, i když jsem ho tam nechávala jen pár hodin,max.po obědě šel domů.
Do teď máme problém hlavně ráno. Brečí, jako kdybych ho tam měla nechat týden. Odpol. už je v pohodě, i učitelky mi potvrdily, že jde vždycky jen o to rozloučení a za chvilku je v pohodě.
Před podzimníma prázdninama už to bylo trošku lepší, jenže přes prázdniny onemocněl a víc jak týden školku neviděl. Po nemoci si odvyknul a jsme zase skoro na začátku.
Takže já bych určitě ze školky nestahovala, protože si dítě odvykne a pak se ty stresové situace zase opakují znovu. 😉

Díky všem za příspěvky. Aspoň vím, že v tom nejsem sama. Nejvíc mě mrzí, že už se nikdy nevrátí to období kdy jsme spolu byly doma, nikam nespěchaly a byla taková pohoda. I když ke konci byly chvíle kdy jsme se doma nudily, ale pořád to bylo lepší než teď. Zkusím to do konce roku a kdyby to nebylo lepší, dceru ze školky vezmu. Za každou cenu tam fakt chodit nemusí, finančně bysme to snad zvládli, i když lehký by to nebylo. Jo a teda chodí po obědě domů, protože spát by tam nezvládla, to jsem věděla hned, že celý den ji tam nenechám. A i tak je to pro mě stresující a špatně poslední dobou spím, protože nad tím přemýšlím

@vanilka_eva souhlasím s baris @, také jsem v kontaktu s psycholožkou, a ta se přiklání, také k tomu, že ve 3 letech není většina dětí zralá na nástup do školky. Samozřejmě, že klasické tvrzení, že si zvykne atd. atd. je z úhlu pohledu dospělého logický postoj i z pohledu učitelek. Já jsem speciální pedagog, ale na střední škole, kde už se neřeší problémy tohoto typu, ale jiné. Pracuji se žáky např. s ADHD, kdy je potřeba přistupovat ke každému individuálně. A to platí i u dětiček ve školce, ne každý je tak citlivý, jako druhý (také to souvisí s vyzrálostí nervové soustavy). Znám děti, které nástup i ve 2a3 /4 zvládly skvěle a do školky se neuvěřitelně těší. Každopádně projev tvé dcery je takový, že ji to způsobuje spíše trauma. Je to správné, za každou cenu tlačit na pilu? Vždyď, to, že nejí, nepije a občas se počůrá, je projev stresu. Dnes se hodně mluví o kontaktním rodičovství, ke kterému se i já hlásím 🙂 a např. když miminko pláče, je třeba vyslyšet jeho potřeby a chovat ho. Ne ho nechat vybrečet, vždyď si zvykne, to je názorná ukázka pro otupění jeho signálů projevujících nějaké potřeby. Myslím, že i tento případ i když je dítě starší znamená, že dítě "volá" o pomoc, že toto je ještě pro něj příliš náročné. A nemyslím si, že pokud by si ji ztáhla, pak bys ji do školky nikdy nedostala bez problémů. Za rok se odehraje v psychyce zase obrovská změna, už to bude o vzájemné domluvě, její důvěře, k tobě, že nové prostředí zvládne. Sama, když si vzpomenu na sebe (a to je mi dnes skoro 40), když jsem byla malá, měla jsem ze školky šílený stres, vznikly pak problémy s nočním pomočováním, a další úzkostné stavy...... Tím nechci říci, že každé dítě má pro rozvoj takových problémů vlohu, ale jsem zastáncem toho, že dítě by se mělo do života nastartovat tak, aby se cítilo co nejvíce bezpečně. A dávkovat stresové situace po menších kusech a postupně🙂

@vanilka_eva Můj nejstarší se se školkou nesmířil dodnes a to tam chodí již 3. rok. Tenhle rok nám krom pláče přibyly horečnaté stavy. Jsou psychického rázu. Dcerka chodí druhým rokem a ta se prozměnu ve školce počůrává. Též psychického rázu. Děti jsou spolu ve třídě. Ve školce je nenechávám spát, chodí po O.
Pomohlo jim, že jsem si je začala nechávat ve středu doma a že tu školku měli rozkouskovanou. Tu středu jsme si udělali hezký den plný jejich oblíbené zábavy. S učitelkama jsem si promluvila aby věděli co a jak.
Momentálně je u nás situace v normálu. Žádné počůrávání ani horečky. Syn se těší do školy a školku začal vnímat jako přestupný stanoviště. Dcera si našla konečně kamarádky na které se těší. Jen nechtějí chodit do školky bez sebe. Takže když je jeden nemocný, tak jsou doma oba.
Ať i ty přijdeš na nějaké řešení a brzo vše přejde! 🙂

@vanilka_eva Jo a ještě mě k tomu napadá. Máma nejlíp cítí, jak to je a měla by se řídit srdcem a ne nějakými vnějšími pravidly.

@melodygirl Právě si myslím, že ona zrovna bude ten typ, že ve třech letech zralá na školku není. Protože do teď byla celé dny jenom se mnou, tak to pro ni musí být velký šok, že je najednou "sama". Je mi jí fakt líto, ale na druhou stranu nechci přijít o práci, kterou mám kousek od bydliště i školky. Už teď mi vyšli vstříc s tím polovičním úvazkem a kdybych jim po měsíci co tam chodím řekla, že si chci vzít neplacené volno, nevím jak by se tvářili. O tom, že s ní zůstanu ještě rok doma jsem uvažovala před nástupem do práce, ale nakonec jsem se rozhodla ji dát do školky a asi to bylo špatný rozhodnutí ☹

@vanilka_eva jsi mi připomněla moje školkové období - a já musela do školky ještě dřív než ve třech letech. Nakonec mi moc pomohlo, že mamčina kolegyně tam měla syna a k němu jsme si po obědě chodili hrát (jeho maminka byla na mateřské). Takže jsem tam měla spojence.
Druhá věc byla ta, že já jsem v té školce měla pocit, že mamka je doma. A že bych vlastně mohla být s ní. Tak ta "náhradní" maminka šla párkrát se mnou k nám zazvonit, nikdo nešel otevřít a teprve pak mi to došlo! Že když jsem ve školce, je to proto, že doma nikdo není! ;) To mi prostě nikdo neřekl.. pak se to srovnalo.
Tak uvidíte, jak si malá zvykne.. hodně zdaru.

No, tak kluci byli hodně hlídaní prarodiči i pro ně cizími lidmi (našimi známými, které děti moc neznaly) a i přes noc na několik dní a v pohodě.. Starší začal chodit v září (je říjnový) do školky a první měsíc se tam provztekal (i ze vzteku zvracel) a druhý měsíc probrečel, i se počůrával (ale to není moc směrodatné, protože se počůrával dlouho). Mladší první týden celkem v pohodě, druhý týden marodil a dalších 14 dní hotové peklo - po cestě do školky se vztekal, ve školce nejedl, nepil, nemluvil, na všechno říkal: NE, schválně se počůrával a pokakával (učitelce řekl, že na záchod nepůjde a roztáhl nohy a počůral se - třeba 5krát za den!!). Vzhledem k tomu, že jsme v podstatě nidky nepřestala úplně pracovat (naše finanční situace nám to nedovolí), jsem prostě vydržela - musela jsem, i když popravdě sem z toho byla strašně nešťatsná, řešila to s doktory i psychology, do školky sem se netěšila snad daleko víc než on:D. Ale jak se starším, tak nakonec i s tím mladším, se to všechno urovnalo...
Myslím, že bys měla všechno probrat s učitelkou - i na toho našeho mladšího prevíta učitelky vyzrály:D Taky hodně dělá to, jak ty to celé vnímáš - pokud ty sama v sobě cítíš úzkost, lítost, přeneseš to na malou a jak jsou děti citlivější, pocity dospělých se v nich násobí.. Jako rozhodně bych vydržela a pokud můžeš, brala bych ji aspoň tedy po obědě... Určitě bych ji ze školky úplně nestahovala - to si by sis zadělala na problém - malá by věděla, že to prostě jde.. Radím vydržet a třeba to bude lepší;) začátky jsou prostě krušné...
Ze svého okolí bohužel znám, že některé děti se tráí ve školce ať jdou třeba ve třech nebo v pěti, nekteré se tam trápí i několik let.

Ale to je přece hrozný, že se ve školce trápí i několik let. Žádný rodič přece nechce aby se dítě trápilo. Jenže většina nemá jinou možnost než dát dítě do školky. Fakt mě to štve, že s ní nemůžu být

Nečetla jsem ostatní komentáře, tak jen, co mě k tomu napadlo. Nástup pro děti do školky je velká změna, proto si myslím, že je dobré s nimi o tom podrobně mluvit. Co, kdy, jak bude, kdy přijde maminka, proč to tak je. Možná tomu některé děti ani nerozumí - můžou si myslet, že je už maminka nechce, když je nechává někde mimo domov? Proč to tak je?
Hodně taky záleží na nastavení maminky - jestli je spokojená s vybranou školkou, jestli má pevný pocit v tom, že je to dobré pro její dítě, jestli věří tomu, že se tam bude jejímu dítěti líbit. Pokud s tím maminka není úplně v pohodě a je na vážkách (nechat dítě ještě doma - vyzvednout brzo - odložit o pár měsíců, atd.), tak věřím tomu, že dítě tuto nejistotu a nerozhodnost cítí taky, a o to je to pak pro ně horší.
Pokud je maminka v pohodě a věří, že si tam dítko zvykne a bude se mu tam líbit, tak bych holčičku hodně zapojovala do diskuze na téma: "co bys potřebovala, aby se ti ve školce líbilo?" "jak bychom to mohli udělat, abys tam nemusela být smutná, než si pro tebe přijdu?" Když to bylo u nás, tak si syn třeba vymyslel, že si chce vzít do školky oblíbené tričko, aby to zvládl líp 🙂

@vanilka_eva pokud si můžeš vzít v práci volno pouze na pár měsíců, tak to nic neřeší. Pouze v případě, že by dcera nastoupila až příští září, tak by to mělo nějaký smysl stáhnout ji ze školky. Moje dcera nastupovala ve 3,5 letech a taky brečela dost dlouho a s ní 90% třídy. Ale nebylo to jako u vás, myslím s tím počůráváním, jídlem a pitím. V tomto ti nikdo neporadí, asi bych tomu dala ještě čas, ale pokud máš možnost s ní zůstat o rok déle doma a sama cítíš že by to bylo lepší tak to udělej. Jinak musíš vydržet a doufat, že časem se to jako u většiny dětí srovná.

@vanilka_eva a z toho jak to prožíváš si nic nedělej. Já jsem dceru každý den viděla přilepenou na okno ve třídě jak brečí, s úsměvem jsem mávala a pak tajně brečela za keřem. Ale pak školku milovala a naopak jsem dostávala odpoledne vyhubováno, že pro ni jdu moc brzo 🙂 .

@vanilka_eva skoda ze tak skolku berete, obe. pripada mi ze mate stale "neprestrizenou pupecni snuru" ☹ Trilete ditko uz je dost velke aby travilo cast dne bez rodicu. Jak vite ze tam breci? Volate ucitelce nebo to s dcerou po skolce resite? Syn mi take plakaval ale ja proste v hlave prepla, nejake mavani jsme neprovozovali ... Soustredte se na to pekne co muze ve skolce zazit, to ze breci nehrotit nebabrat se v tom. vysvetlit ji ze ve skolce je aby vy jste chodila do prace, proc se chodi do prace snad uz chape ... Ze ji prece mate stale stejne rada ale do skolky se chodi a hotovo. Myslim ze dite vyciti ze maminka je v tomto nejista a byla by s ditetem stale doma. Na druhou stranu chapu ze jestli za cele tri roky nebyla zvykla na zadne hlidani je to pro ni opravdu tezke...

@chroustinka Ano opravdu beru školku jako nutné zlo. Tak učitelka mi vždycky řekne, jestli plakala nebo ne, co jedla nebo spíš nejedla. Takže vím. Ale nejde o to, že bych s ní chtěla být pořád, to vůbec ne, ráda si od ní občas odpočinu ale prostě si myslím, že doma se mnou by jí bylo líp. Zrovna teď než šla spát říkala, že nechce do školky. A hlídání opravdu žádné nemáme, takže je buď se mnou nebo s manželem

@vanilka_eva a neni tim padem zbytecne se trapit necim co stejne nezmenis? ve skolce byt musi protoze jsi v praci jedine co se da udelat vybrat tu nejlepsi skolku se kterou budes spokojena. samozrejme ze z pohledu mamy je asi to nejlepsi pro dite byt spolu ale i skolka kolektiv pani ucitelky jsou pro ni dulezite.

@chroustinka Ale já to změnit můžu, tím že s ní zůstanu doma a v práci si vezmu neplacené volno. Akorát bych byla bez příjmu, proto se tak rozmýšlím, jestli to udělat. A vybrat si školku to fakt nejde, byla jsem ráda, že se do nějaké dostala.

@vanilka_eva když se tím trápíš, tak se trápí malá...:( Zkus to třeba chvíli neřešit, jen prostě vydržet a ono se to zlomí...
To až ti pak řekne, že se jí nechce do školy, tak co? Holt to tak prostě je a říkám to i klukům: my musíme s tatou do práce a vy do školky.. to je pro vás taky taková práce... ;)
Navíc myslím, že dětem ta školka prostě prospívá - doma by toho tolik nezažily, nepoznaly by kamarády, nenaučily se být v kolektivu, apod. ;)

@vanilka_eva mas poloviční úvazek, zkusila bych to na kombinovat s dědou a pokud by jste zvládli abys byla doma a v práci jsou vstricni nebo se s nima da mluvit na rovinu,tak se zeptej zda by bylo možné bud ještě snížit úvazek nebo byt doma jak by se na to tvarili.....a uvidis... 😉 školku bych nelákala pres koleno a jestli je listopad
A mala si jeste nezvykla, tak bych si nemyslela,ze je to úplně v pořádku,ze si prostě musí zvyknout....

Je super,ze hledá s možnosti a ze to resis.... 😉

No asi takhle:

Prvni syn to ve ctyrech letech nedal. Stahla jsem ho domu, chodili jsme tam spolu jednou tydne na navstevu (byla jsem tam dopoledne s nim), takze se postupne otrkal, bez place - a ve ctyrech a pul, kdyz jsem se vracela do prace, tak zvladl nastup jako profik. Nikdy nezaplakal. Nikdy nezkusil, jak tu padlo, abych ho stahla ze skolky zase zpet.

Druhy syn musel kvuli me praci nastoupit do skolky ze dne na den. Mel presne tri. Mesic proplakal, bylo to psycho. Zvykl si a je ted ve skolce s kamarady stastnej, tesi se - jako bracha.

Takze oni si zvyknou tak jako tak a pak jsou ve skolce spokojeni vsichni.
Ale proc to hrotit s krikem a placem, kdyz to jde i pohodove bez stresu. (Pokud to nejde - nastup do prace, neda se nic delat.) Ja jsem pro takhle prtavym detem ten nastup co nejvic usnadnit - kdyz to jde 🙂

@tarra27 Tak snížit úvazek by nepomohlo, ani by mi to nevyhovovalo. Jediná možnost je zůstat doma. Říkám si, že počkám do konce roku, jestli se to zlepší a když ne tak to budu řešit. Jako hodně lidí říká, že dítě si musí zvyknout a to se mi nelíbí. Ne za každou cenu a ne takhle brzo, myslím že ve čtyřech letech by to zvládala líp

Ahoj, už tady padlo hodně nápadů a názorů. Já jen vlastní zkušenost coby učitelka, jen nápad, který zafungoval u jedné z holčiček.
Nastoupila ve 4 letech, velmi fixovaná na maminku (ještě v létě před nástupem do školky ji kojila), prostě nepřestřižená pupeční šňůra (nehodnotím, já budu mít možná s dcerou to samé...). Holčička byla velmi smutná a uplakaná, téměř nejedla, nepila. Chodila po o. Zkusila jsem jí nakreslit takový "kalendář", na několik koleček z papíru situace, které ve školce pravidelně prožívá, aby měla jasnou představu. Každé ráno jsme si šly tenhle "kalendář" prohlédnout, aby jí bylo jasné, kdy půjde domů. Tak, jak situace odbývaly, sundavaly jsme obrázky z magnetické tabule a ona viděla, že její odchod domů se blíží. Zafungovalo to skvěle, holčička měla jasno, co bude následovat a kdy už půjde domů a docela brzy přestala plakat. Časem se do školky začala těšit a pak tam zůstávat i na spaní a největší výhrou bylo, když se jí nechtělo domů... Není to návod, jak na to ve vašem případě, jen nápad. Jo a ty činnosti na obrázcích, bylo jich asi 6: příchod do školky a hraní, cvičení, svačina, činnost (malování, vyrábění....prostě taková ta "řízená" činnost), pobyt venku, oběd a HURÁ DOMŮ!!!

U nás pomohly bachovy esence namixované na míru na nástup do školky.

kamarádka dostala od dětské dr. ošetřování na psychický stav dítěte na tuto situaci, aby mohla být za zvykací dobu ještě v dosahu.

já jsem dávala našeho prvního do školky taky když mu byli tři (musela jsem kvůli práci), resp. ty slavil ve školce, jelikož je v září....po počátečních "obtížích" jsme to zvládli, malej si našel kamarády a do školky chodil v klidu. Teď už chodí do 3.třídy a je to OK...každopádně s odstupem času, bych už to neudělala a nechala si ho ještě doma, takže pokud je možnost být s malou doma a dát ji tam později nebo jí do školky dávat vždy jen na chviličku nebo jen v některé dny, určitě bych do toho šla 🙂

Určitě pokračujte, naše nejstarší byla takhle neštastná asi do vánoc, pak se to zlepšilo. Jde o to, že nesmíš dělat ústupky, aby si prostě zvykla na to, že takhle to bude a ne jinak. A nevěř tomu, že když s ní zůstaneš 14 dní nebo měsíc doma, že to bude lepší. Nebude, bude to stejné, možná ještě horší, protože bude od tebe čekat, že s ní zase zůstaneš doma. A budete začínat jakoby zase od začátku. Samozřejmě, pokud je ta možnost zůstat s ní doma do 4 let, tak zůstan, jinak krátkodobě to nemá smysl. Ono se jí tam neděje nic špatného, nejhorší je ráno to rozloučení, přes den je učitelky zabaví, aby aspon trochu zapomněly. Nesmíš si to tak připouštět, v životě jsou horší věci, kterými si bude muset projít, ostatní děti to taky musí zvládnout.
@vanilka_eva

Vanilko, určitě jste si o tom s dcerkou povídaly, že? Možná tak klasicky - proč tam nechce chodit, co jí tam vadí, apod. Co to zkusit jinak? Nacítit se na ni, povyprávět, jak jsi to měla ty, když jsi byla malá (moje děti tyhle příběhy o mně milují) a pak se zeptat, co by jí pomohlo, aby se při loučení s tátou / ve školce / ... cítila líp (pokud nebude vědět, můžeš jí poskytnout nějaké nápady (ale nechala bych ji chvíli přemýšlet). Moje děti nechtěly ve školce spát, tak jsme se dohodly, že kdykoli to půjde, tak pro ně přijdu po obědě. A syn pak chodil do 1. třídy cca 3 měsíce s polštářkem, na kterém byl našitý medvídek (aby neměl hračku jako mrně a přitom měl mazlíka 😉 . Tohle povídání si s dětmi (zájem o ně) je asi to nejkrásnější, co jim můžeš dát...