Dcera 5 let nechce spát sama
Prosím o radu. Dcera 5 let nechce spát sama v pokojíčku. Zkoušeli jsme to vícekrát cca od roku, ale neustále se bojí a budí. Často se klepe strachy. Když jsem se jí ptala, čeho se bojí, tak prý se bojí být sama. Nepomáhá ani rozsvícená lampička, ani otevřené dveře. I když ji uspím, za chvilku je vzhůru a pláče. Syn od narození usínal ukázkově sám v postýlce, poté to zkoušeli chvilku spolu v pokojíčku. On usínal úplně v pohodě, ale starší pořád vyšilovala a budila ho nebo došla k nám a on tam zůstal sám. Nám ho bylo líto, takže jsme se rozdělili a manžel spí s dcerou v ložnici, já se synem v pokojíčku. Samozřejmě už i on (2,5 roku) si na to zvykl a sám už spát nechce. Takové spaní nám maximálně vyhovuje, oba spí jak andílci a upřímně i mně se spí lépe s vědomím, že jsou v pořádku u maminky a tatínka 🙂. V noci se k sobě tulíme, ráno vstaneme a pusinkujeme se, miluji tyhle chvilky s dětmi. Asi jsem moc úzkostlivá, ale když je nemám u sebe, nemůžu spát a mám špatný pocit. Nicméně mě strašně štve tchýně a švagrové, pro ně je spaní společně s dětmi nepochopitelné a pořád to propírají a poučují nás, jakou děláme chybu. Jejich děti spí ve svých pokojíčcích od 3 měsíců (ani jedna nekojila, já oba kojila dlouho, tak si nedovedu představit, jak bych je chodila kojit do pokojíčku). Je to opravdu tak divné? Já nechci tlačit na pilu, když vidím, jak je z toho samostatného spaní dcera vynervovaná... Měl nebo má to někdo taky tak? Mám akorát trochu strach, že už pak do svého pokojíčku nebude chtít vůbec...s nástupem do školy (za rok a půl) bychom chtěli, aby už začla spávat pomalu ve svém pokojíčku...
Pokud Vám všem to tak vyhovuje, tak proč ne?My máme opačný problém..my nechceme, ona jo 🙂 Nám to hodně narušuje intimní život...Dcera také 5 let...
Tak intimní život nám to nenarušuje, o to tu vůbec nejde... Jsou i jiná místa v domě 😀. Navíc pravidelně každou sobotu spí oba u babičky (mé matky, ta s něma taky spí v jedné posteli a dědu vyšoupnou na gauč) 😀
no tak to je pak v pohodě 🙂U nás v malém bytě není kde 🙂Tu sobutu Vám závidím 🙂Opravdu, pokud to Vám i muži vyhovuje, dcerka je tak klidnější, tak proč to měnit...taky si myslím, že nástupem do školy se to dřív či později změní....
Podle ostatních bych se neřídila, pro tvůj klid si přečti třeba nějaké články a diskuze o společném spaní, hned ti bude líp 🙂. Ještě nemám tak velké dítě, zatím jen 2,5 roku a prostě s námi spí. Má k naší posteli přiraženou postýlku a v noci si přeleze ke mně 🙂. Teď čekáme druhé, tak uvidíme, jak se tam všichni i s malým srovnáme. Ale vůbec neřeším, že by to mělo být jinak. Ale znám to, tchýně na naše spaní ZATÍM nic neříká, ale na všechno, co se malé týká už měla vždycky něco, všechno je špatně. Ale podle ní se řídit nebudu. Až na to budou děti zralé, sami budou chtít do svého pokoje. Mám známou, co má tři děti a všichni spaly spolu s rodiči, dcera až těsně před nástupem do školy sama chtěla do svého pokoje. Neboj, nějak bude 🙂
@enmuhan2 ahoj, máme tři děti. Starší mají přiražené postele k naší (6 a 4 roky) nejmladší má postýlku. Netuším, proč máme takovou výbavu, protože ráno se probouzím v obležení všech svých dětí 🙂 nejmladší si tam tedy dávám sama na kojení a nějak mi tam zůstává 🙂 No dokud byla postel 140 cm, bylo to maso, ale co jsme koupili 200 cm, tak se můžu i otočit 🙂 Jinak i u nás kluci tvrdí, že se bojí.
máme to podobné, taky nechce být v pokojíku sama a spí s námi v posteli, jenže většinou v noci brávám do postele i mladšího a to se pak vůbec nevyspíme ☹ ona i v noci hrozně vyvadí, budí se, brečí, kope, v pokoji si ani nehraje, je tam jen chvilku, když jsem tam já, třeba na chodbě věším prádlo a ona tam je, odcházím a ona jde okamžitě se mnou, taky nevím jak docílit toho aby tam spala. Když je doma celý den, tak kvůli ní nemůže spát ani malý, protože spává v obýváku ale ona dělá takový hluk a kravál, že prostě spát nejde. :-/ Tobě to třeba tak vyhovuje a chápu to, mě to ale nevyhovuje vůbec a nevím co s tím, jak to udělat aby byla taky i v tom pokojíčku, jsou se mnou 24hodin denně a mám toho fakt za těch skoro 5let nadhlavu, nemít ani chvilku soukromí, nevyspat se, nemoct si přečíst knížku atd. A
@lucifereeek
chápu, já bych ve 4 lidech v jedné posteli spát taky nechtěla... Spali jsme tak párkrát a nebyl vyspaný vůbec nikdo, protože máme rádi všichni prostor. Proto jsme se rozdělili a jeden spí v ložnici s jedním dítětem, druhý spí v pokojíčku s druhým dítětem (v obou pokojích máme postele 180cm), takto je to ideální 🙂)
My jsme kvuli tomu vybavili pokojicek rozkladacima postelema.
Mame Brimnes z Ikea-80cm,ale daji se rozlozit na 160. A kazda dcera ma jednu. A kdyz chceme,tak si je rozlozime a spime nekdy i vsichni 4 v pokojicku 😉
V loznici mame 180cm. Ve 2-3 v pohode,jen me stve mezera mezi matracema,takze jeste premyslim o velke matraci.
A jak pises-naruseni intimity necitim. Mame byt 3+1,ale misto a cas se najde,kdyz se chce 😉
Pokud vam to tak vyhovuje,tak to tak ma byt.
Do nas se o Vanocich pustila u mych rodicu jeste jejich navsteva. Mela jsem z toho pak depku a rikala si,ze maji mozna pravdu...ale v noci,kdyz zase prilezla,jsem se na ni tak tesila,ze ni to bylo ukradeny,co si mysli istatni 😉
Ja s rodici spala do 9let. Proste jsem mela hruzu spat sama v pokoji. Pamatuji si,jak sirsi rodina mame "radila,chytre". Mama to nechala ciste na me,a pak to prislo ze dne na den a ja spala v klidu sama. Syn,3r,to ma asi po mne... 😀 Ale spi s nami,kazdou noc se k nam pristehuje z pokojiku. 🙂
Mám dcerku je jí 5 a půl a spí s námi v posteli pořád,každým dnem se má narodit syn,tak si myslím že tam za chvilku budeme spát všichni 4 😍🙂. Máme postel na zakázku širokou 240 cm,zatím to stačí.😀
Syn se mnou spal skoro do 8 let, pak se odstehoval sam, 2m sami v posteli a pak jsem rodila, pro dceru jsem postylku uz ani nekupovala a bude s nami spat do te doby, dokud bude chtit 🙂 na okoli se vyprdni, je jim do toho kulovy 🙂
Aha, takže problém není společné spaní, nýbrž tchýně a švagrové😉
Asi bych jim vytiskla diskuzi z FB o dětech s Aspergerovým syndromem (něco jako "lehký autismus"). Zrovna nedávno tam běžela diskuse o společném spaní a všichni se shodovali, že děti se stěhují do svých postelí ve věku cca 10 až 12 let 😉
Je
to normalni! My taky na stridacku spime s klukama. Pokud ma manzel nocni, kluci spi u nas automaticky a kdyz je doma, usinaji u sebe, ale v noci klidne prijdou nebo si lehnu naopak ja k nim😉
Jé D
Tak
Já jsem to dělala tak do sedmi let. Musela ke mě máma, usnuly jsme spolu a ona se pak odplížila. Ale já si to pamatuju, proč jsem to dělala. Byla jsem s ní prostě ráda. A teď máme dobrý vztah a řekla bych, že nás to nijak škodlivě nepoznamenalo. Naopak na to ráda vzpomínám, že mě nikdy neodmítla i když by mohla. Na ostatní se vykašli 🙂
Ja spala s mamou az do konce sedme tridy :D
hmm, tak to doufám, že do 7 třídy to nedopracujeme 😅
Tak u nás se to vyřešilo až v 7 letech záměnou ložnice s dětským pokojem. Pokud je to možné doporučuji! Nešlo ani tak o společnou postel ale spíše oblíbený prostor ke spaní....
moje dcera, 6 a 1/2 roku, začala sama spát celou noc zhruba před rokem. Do té doby sice usínala u sebe, ale po půlnoci se vždy zvbudila a šla k nám. Uplně automaticky, myslím, že o tom ani nevěděla.. teď už u sebe spí krásně celou noc, až je mi líto, že už nechodí...no ale zase chodí po půlnoci ta mladší😅
@enmuhan2 Pravda je, ze kdyz se na to zvyknou, tak uz vam samy spat opravdu nebudou a to jeste nekolik dalsich let. Max spolu oni dva.
Na druhou stranu, jestli to takhle vyhovuje i vam dospelym, tak proc ne. Co je normalni je tak relativni... Delejte to, co vyhovuje vam, je to vase rodina.
Ja jsem s dcerou sama od jejich dvou let a v te dobe jsme zacaly spat spolu a spime dodnes (a to ji je 9). Nekdy me to trochu stve, ale presne - ty krasny chvile, kdy se vzbudime a jeste se mazlime a povidame si...Nebo kdyz se probudim v noci a vidim ji vedle sebe, jak chrupka, jak si drzi plysacka... 🙂
V klidu 🙂
Mám doma holčičky 5 a 4 roky.
4 letá spí jakž takž celou noc - maximálně se vzbudí, když je nemocná, nebo když se jí opravdu něco zdá. Ale stačí pohladit a usne zase hned.
Starší 5ti letá chodí noc co noc za námi do ložnice.
Jde v polospánku - mám pocit, že ani neví, co dělá 🙂 Automaticky zalehne mezi nás, přitulí se ke mně, já k ní a spí se nám krásně až do rána.
Občas manžela vyšoupnu, ať jde za tou mladší, abychom měli v posteli více místa, protože ve 3 to není bůhví jak pohodlné a hlavně dcera pak spí zastrčená v mezeře.
Taky poslouchám, jak je to strašné, že s tím něco neuděláme.
Děti jsou např. před spaním zvyklé i na pohádku a na šimrání a samy spát nechodí.
Zatím bylo minimum situací, kdy mi to bylo na obtíž a spíš se na ty večerní rituály těším.
A taky se většinou těším, až dcera v noci přijde, protože jí mám ráda u sebe. A nejspokojenější sem, když se nááhodou vzbudí obě a přijdou za mnou obě dvě 🙂
Fakt nemám v plánu na tom něco měnit. Mám takový pocit, že možná i s nástupem do školy se to změní a chci si toho co nejdéle užít...v 15ti letech už se ke mě chtít tulit nebudou a nehodlám promeškat jedinou chvilku, kdy chtějí být se mnou 😀