Boj s tříletým dítkem. Jak to zvládnout lépe?
Ahoj ženy, jdu si k vám vylít srdce, protože už jsem fakt zoufalá 😭. Mám dceru které byli nedávno tři roky..do dvou let byl úžasná ♥️ ale pak jak když utne. Poslední rok byl hodně, opravdu hodně těžký pro všechny. Furt se vztekala, ječela ... No prostě období vzdoru jako 🐷. Je dost tvrdohlavá a hlučná. Přesto je velmi chytrá, samostatná, komunikativní. V září nastoupila do školky. Zvládá to tam senzačně. Jenže doma je to.furt stejný. Abych byla upřímná je to s ní těžký. Jednu chvíli je úžasná milá bytost a pak je jak satan. Člověk by si řekl, klasický malý dítě. A asi to tak i je. Jenže problém je v tom, že když je doma nefunguje vůbec nic. V ničem nespolupracuje, nic neudělá sama, neposlouchá.... Prostě nic. Můžu se snažit sebe víc aby vše fungovalo ale nefunguje. Kolikrát si říkám že mě má úplně u prd... přijde mi, že nedělám nic jiného než že jí furt uháním, domlouvám, napomínám a proč aby si jela stejně své. Jen co otevře oči začíná boj o vše... Aby si umyla zuby, ruce, aby se nasnídala, aby se oblékla (pořád utíká)... Prostě snad co 10min. Když se vztekne tak si jede své. Nenechá si nic vysvětlit takže vlastně furt jen zuří a vzteká se. Samozřejmě umí být i miláček ale spíš je to fakt o nervy. No a teď k věci.... Začínám z toho být fakt už unavená a občas mi fakt rupnou nervy. Nebaví mě každý den řešit to samé. Každý den se rozčilovat nad tím samým a být z toho otrávená celý den. Furt si říkám proč nic nefunguje? Proč když dům ven se kolikrát za ní až stydím 😭? Že mi chybí ta moje malá úžasná bytost... Snažím se situace rozdychat ale ne vždy to jde. Dneska to fakt vygradovalo... Milionkrát něco řeknu a stejně si.jede své... A ještě je drzá. Tak jsem jí 2x placla po zadku. To bych ještě zvladla i když mě to štve a mrzí, problém ale je.. že jsem začala hystericky řvát že mě to sere, že jí mám plný zuby, že se sere úplně všechno, že nespolupracuje v ničem a že už nemůžu, že ať udělám co udělám je vše blbě.. fakt jsem křičela na celý barák. Ona stála a brečela. A pak jsem se uzavřela... Chodila za.mnou, že chce obejmout jenže já tohle neumím. Úplně jsme cítila v sobě tu zlost, tu energii co chce ven a prostě jsem jí nedokazala obejmout, mluvit s ní, vysvětlit... Takže opět pláč. Na jednu stranu mi jí bylo líto ale na druhou stranu mám toho už plný kecky. Každý den rozdychat to samé napětí dá fakt emocím zabrat. Tak ráda bych byla lepší máma. Tak ráda bych jí obejmula a řekla že mě to mrzí ale že i já jsem člověk.. ale neudělám to. Raději budu mlčky sedět hodinu v koutě, brečet a odmítat jí 😭😭😭. Prosím řekněte mi, že v tom nejsem sama.....
Nejsi v tom sama, žiju úplně to stejné a jako bonus mám pubertální starší dceru s ADHD, která dělá peklíčko absolutně se vším
Jo a nejhorší je, že jsem cholerik. Máme termín k psychologovi, protože já už jsem na úplnym dně. Nemám žádný ventil, nemám žádnou možnost hlídání a úniku, teda krom práce. Tam je to pár hodin božského klidu a pak zase zpět do té pakárny, pištění, řevu, vzteku, protestů apod.
Já bych i docela řekla, že to může být reakce na tu školku. Chodíš do práce? Kolik hodin tam je? Jesli ve školce musí dlouhou dobu kontrolovat svoje emoce a fungovat podle pokynů, tak doma to pak bojkotuje, neposlouchá a emoce jdou ven. Držím palce ať je lépe.
Nejsi v tom sama. Pocity zmaru a zoufalství co popisuješ prožívám se svým nejmladším také. Naštěstí pro mě je to už třetí dítě a náročný byl už od narození pořád,takže jsem už trochu ,, vycvičená,,. Co bych doporučila:
1) najít si čas jen pro sebe a své koníčky. Hodně času. Nepíšeš o otci dítěte. Pokud funguje,tak ho zapojit co nejvíce.
2) naučit se některé věci neřešit. Vždycky,než se začneš rozčilovat se zamysli,jestli ti to za to vlastně stojí, ty negativní emoce,to řvaní,a rozčilování se. Pokud nejde o život a o zdraví,tak to za to většinou nestojí. Po stopadesate rozlitý džus má stole. Nadechnu se, představím si,jak řvu,vztekam se, vyhrožuju, .. a pak si řeknu že mi to za ty nervy nestojí,řeknu v klidu OK, no a co. A Utřu to já,nebo dítě. Takový ,,uprdelismus,,.no. 🙂
3) pokud to jde,tak nechat dítě pocitit přirozené důsledky jeho chování, rozhodnutí. Např. Když nechce rukavice,tak ok,bude ji zima. A nebo ji nechat jít do MŠ v pyžamu,pokud se nestihla převléct 😀.
4) uvědomit si,že jsi taky jenom člověk,že nemusíš být pořád máma. Že máš taky své limity, svoje potřeby a není možné se zcela ,,rozdat,, pro druhé (pro děti). Být prostě i trochu sobec a myslet i na sebe.
@rebe promiň, většinou s tebou souhlasím, ale tohle je jak vystřižený z katalogu na dokonalou rodinku. 😜 Běžně člověk fakt nemůže nechat dítě dělat, co se mu zlíbí a až samo uzná za vhodné, udělá možná setinu toho, co je potřeba...jako věřím, že zakladatelka ji necepuje v neděli v 5 ráno. A vymlátit emoce do polštáře? To fakt někdo dělá? 🤷♀️ já si naopak myslím, že je úplně normální ukázat tomu dítěti, že se zlobíš, seš vytočená, dala jsi mu na zadek a nebudeš se mu za to hned omlouvat a láskyplně slibovat hory doly. Jak jinak pochopí, že přestřelilo? Že fakt nejde každý den dělat jen podle dítěte? Nechat ho vzteknout se za každou ptákovinu a pak se se svým vztekem někde schovávat a dělat dřepy? A proč jako? Přece nějak fungujeme, spousta věcí je potřeba, tak se kolem toho nebude dělat estráda a prostě se to udělá. A jestliže to dítě schválně pořád dokola bojkotuje, tak je naprosto lidské se vzteknout a ne se tomu ještě usmívat a láskyplně vysvětlovat do zblbnutí. Nejsme stroje.
@mimco co znamena ze se patnactileta neuci? Propadla by? Neprevlekne se? To by sla do skoly v pyzamu? Nebo by nesla do skoly vubec, kdybas ji rano nevypravila? Myslis, ze by se fakt nekolik dni nenajedla? Opravdu? Ja myslim ze je dobre , zes to u ni jiz trochu vypustila, protoze si myslim ze tak zasadni zaseky by nenastaly ani bez tveho pripominani. I kdyz to je tezsi kdyz ma adhd. U psychologa urcite prijdete na to, jak fungovat lepe😘
Ja mam jen syna salamistu, ktery do skoly chodit vubec nechtel, celych 6 let to byly denodenni boje😅. Pak uz to nejak akceptoval.
Pro zakladatelku... opravdu je dobre snizit naroky a prikazy na minimum. Treba nekdy o vikendu se neni nutne prevlekat, at je klidne cely den doma v pyzamu, apod., vsak na tom svet nestoji. Ja treba skolkovy deti rano nejdriv oblikala, a pak teprve budila😅🤣 Prozivala jsem to hodne podobne jako ty. Skoda ze se pak neumis s dcerkou obejmout a ujistit ji, ze ji mas rada. To pomuze hodne, obema.
@prejeta_zaba no do polstare ne, to nefunguje... mlatila jsem treba dvirkama od skrinek, nebo pesti do stolu😅
@prejeta_zaba Nepsala jsem nic o žádném schovávání se, špatně jsi to četla nebo špatně pochopila. Chování tazatelky povede dříve nebo později k tomu, že až se dcerka naštve, začne na ni řvát, že ji nenávidí, tazatelka po ní bude ječet, že ji nenávidí taky a pak budou obě naštvané a nešťastné. Může ti to klidně znít jako z katalogu, na dokonalé rodince osobně neshledávám nic pejorativního, ale pořád je tu možnost naučit dítě, že fakt ne, není to tak, že mě nenávidíš, máš na mě obrovský vztek, ale stejně mě pořád miluješ, sorry. A já na tebe teď mám vztek, zlobím se a jsem otrávená z tvého chování, ale pořád tě miluju. Vzteknout se je normální. Ale není normální odmítat dítě kvůli tomu, že já se vztekám. Za to nemůže dítě, ale jenom já, když nedokážu říct, že se vztekám, až se z toho chudák dítě rozbrečí. To fakt není dospělé chování.
@konidana k psychologovi jsme chodili půl roku a v podstatě jsem tam nedostala žádnou relevantní radu, což já bych ocenila moc. Prostě tady máte modelovou situaci a tohle je ideální reakce - tohle by mi pomohlo.
Přestala jsem si hrát na důslednou matku s takhle to teď reálně u nás chodí…
Je ji 12. Zuby si šmidlá tak nějak lajt a nebo vůbec, má zubní kámen a dost ji páchne z úst. Zubař+dent. hygiena je samozřejmost, chodíme, ale chce se mi platit případné průsery v tlamičce? Jsem zvědavá, co tam teď po půl roce bude mít.
Ne, neučí se, neotevře sešit, i když ví, že bude test nebo zkoušení a ano, momentálně nosí čtyřky a z jednoho předmětu je na propadnutí. Nehnu s ní ani kdybych ji rozsekala na nudličky, její boj🤷♀️. Hloupá není, něco ji jde samo, je dobrá na jazyky.
Žije v chaosu a v bordelu. Čisté oblečení složené ze sušičky se mi několikrát objevilo zpět ve špíně, aby ho nemusela dávat do skříně. Nejdřív tedy putovalo z postele na zem a až pak do koše😡. Ještě jednou to udělá a přestanu ji prát. Nedodržuje žádné dohody, neustále se snaží s něčím vyčůrat. Nehlídá si časy, do školy opravdu nevstane. Má striktně nastaven internet na max. 2h. Denně jsou kvůli tomu scény, jaký je chudák apod. Fakt denně.
Sportuje, díky bohu. Po tréninku je schopná usnout v těch propocených hadrech a jít smradlavá do školy. Je toho víc samozřejmě, ale už se mi to nechce vypisovat. Všechno jsem se snažila do nedávna hlídat, pomáhat ji, povzbuzovat, být v kontaktu s učitelkou, dělat opatření, aby nežila v chaosu atd, aby se alespoň nějak připravila do školy, aby měla pomůcky v pořádku, furt něco ztrácí a rozbíjí, ale už nemůžu, nemůžu a poslední kapka byla asi to, že začala strašně prudit tu mladší, jak ji milovala, tak teď je na ni tak hnusná, ta malá jenom piští a křičí a pozoruju, že ji začíná ve spoustě věcí napodobovat a ne v tom pozitivním.
Pro rýpalky - kdo tohle nemá doma, fakt to nedokáže reálně zhodnotit.
@prejeta_zaba přesně tak. Občas mám pocit, že dneska rodič nemá nárok na to být člověk, ale musí být dokonale vyrovnaný stroj a hlavně, aby chudák dítě nevidělo matku křičet, brečet, být naštvanou.....:/
Mám skoro tříletého syna a tak od roku a půl je to mazec 🙈 Nejhorší bylo to první období vzdoru, kdy si nedokázal říct, co chce, takže prostě problém kvůli všemu. Řekla bych, že se to už trochu srovnalo, jak začal mluvit. Když vím, co chce, ale nejde to, tak to nějak zvládneme (jeho vztek). Blbý je, když na cokoli, co chci já reaguje tak, že se zabejčí a neudělá to. A je jedno, jestli je to čištění zubů nebo jen to, že si má sundat ponožky. Není moci, která by ho přiměla udělat něco, co nechce. A ve mě se to pere, protože já byla stejná a máma mě buď seřezala nebo hystericky ječela. A stejně se mnou nehla 🤦♀️ Nikomu jinému tohle syn nedělá (nebo ne v takové míře), pro mě je to strašně vyčerpávající, bojovat o KAŽDOU věc... Jsem důsledná v devíti případech z deseti, ale taky už "nemůžu". Nemůžu čekat celý den, jestli se svlékne nebo ne, chodím do práce, on do školky. Neexistuje, abych čekala celý den, jestli se uráčí otevřít pusu na čištění zubů. Takže pokud má fakt blbý den a po dobrém to prostě nejde, měním se v lítou saň, křičím, i na zadek dostane. Ne, nejsem na to hrdá, neradím to nikomu. Snažím se předcházet těmhle situacím, ale přes něco zkrátka nejede vlak, být to musí. A když jeho reakce na cokoli je, že na mě jen zírá, tak se opravdu musím držet. No a někdy se neudržím. Neomlouvám se, naopak zopakuju, proč se zlobím. Já teda objímám, když chce, sama to potřebuju. Potřebuju cítit, že i když se na sebe zlobíme, máme se rádi a najdeme útěchu v objetí. Ano, znovu řeknu, že jsem se zlobila, protože... Když se ještě zlobím, tak to řeknu taky. On moc dobře ví, čím mě vytočí a testuje hranice. Na mě je ty hranice udržet a ne vždy to jde s laskavostí a klidem. On se učí, kde ty hranice jsou a jaké má důsledky, když je překročí. Já se učím být lepší máma než ta moje, zvládat svoje emoce.
Takže radu nemám, ale chápu tě, nejsi v tom sama 🍀
@mimco tak to je mazec, no. 12r.u holky byl u nas nejhorsi pubertalni vek, cca do 13.az 14 let. Pak uz dobry, tak vydrz😘. S tema zubama jsem nasim detem realne pohrozila, pote co jsem za kazdeho vyplazla 2 az 4 tis za 1 nebo dve plomby, ze od priste si zubare plati sami a at zacnou bud setrit nebo si cistit zuby. Asi to zabralo. Pak taky zabralo to, ze jsem synovi, ktery zuby taky bere jen obcas a jen lajt, koupila sonicky kartacek. S nim si ty zuby vycisti o neco lepe.
S internetama apod.je to omezeni super, ale kdyz me deti nastvaly a fakt mely nejaky zasek, tak priste byl zakaz uplne. Jako az tak, ze jsem jim natvrdo zabavila telefony treba na cely mesic. Hodne jsem to teda praktikovala kdyz byli mensi, treba kokem 10 let, to nemely jeste chytry tel.a tak byl jednou zakaz televize cca od unora nebo brezna az do konce skolniho roku. Fakt jsem tu televizi fyzicky uklidila na 3 mesice do sklepa a hotovo. A musim rict, ze to byly uplne vymeneny deti. Fungovaly jak mely. Super. Nekdy to zkus. Ty technologie jsou zhouba.
Hlavne tedy potrebujes odpocinek bez deti, to je jasny. Nejde to vypadnout aspon na den,na dva?
Neboj, nejsi v tom sama. Dcera měla velmi, velmi náročné období někdy mezi 2 a 2,5 roku. Teď bude mít tři v únoru a je to už konečně lepší. Víš, ja si naopak myslím, že to, jak ses dneska zachovala, bylo nakonec dobře.. takhle dcera viděla, že i ty máš své emoce, i ty se umis zlobit, i ty jsi člověk. A pomůže jí si uvědomit, že její činy maji následky. Jen ať to vidí.
Když měla dcera to hrozne období, tak jsem několikrát chytla totální amok a fakt jsem hystericky ječela. I na zadek dostala. A zabralo to. Každopádně vždy jsem ji potom vysvětlila, proč se tak chovám. A musím doufat, že to pochopila. 😀 Teď už se s ní dá domluvit, už si nechá věci vysvětlit. Ví, že když řeknu, že jdem někam a musíme tam být na čas tak prostě jde. V nedůležitych věcech si může sama vybrat, má dvoje zimní boty a sama si vybere jaký. Vybere si tričko, může si vzít ven plyšáka, kterýho chce (ale.jen jednoho). Proste už se docela pěkně domlouvame. A myslím, že v tom hraje i roli, že jsem ji ukázala, že i já jsem člověk, že si nenechám s*at na hlavu, že ji miluju, ale že jsou situace, kdy jsem já člověk, co rozhoduje....
chová se s tebou doma tak, jak se ty chováš k ní
proto ve školce funguje a je v "poho"
takže změň sebe, své chování a dřív, než bude pozdě
já si tvé diskuze pamatuji a v každé nově založené se to tvoje "násilí" vůči dceři stupňuje, jsi víc bezradnější, víc zoufalejší, víc podrážděnější a víc a víc jí ubližuješ
není už na čase se sebou začít něco dělat?
@konidana já aplikuji vše co zmiňuješ, jen je toho tolik, že jsem to nevypsala. Telefon a ovladače musím schovávat, protože na nějaké zabavení nehledí a urputně hledá, když někam zalezu.
Sonický má taky, chvilku ji to bavilo.
Ona po dent. hygieně nějakou dobu poctivě čistí, ale pak se vrátí do starých kolejí. Ony ji i sestry s doktorkou řeknou své, tak se zastydí a pak fuck off🤦♀️. Ale tohle bylo odjakživa, tou pubertou jen přidala na důrazu. Blbne i s jídlem, to je další kapitola…
Já jen doufám, že se to jednou srovná a že to nepoznamená náš vztah, snažím se, ale po pravdě, dává nám takovou čočku, že by ji člověk někam odvezl🫢
taky jsme měli velmi náročné roky a pořád máme. Aktuálně je jí osm.
Určitě bych zkusila vyhledat psycholožku, ale to bohužel není snadné, pokud není nějaká speciální situace...
U nás teď používáme docela dost věcí, je jí osm takže možná nepůjde vše použít. Tak se omlouvám za předlouhý post.
Jinak v těch +- třech letech mi pomohlo vypsat si třecí plochy a pravidla, jaká by v rodině měla platit. Jak to bylo všechno vypsané na papíře, tak já v tom najednou viděla, že problém je u změny činností. Musí se přestat hrát a odcházet do školky - problém. Musí se jít koupat - problém. Byly to prostě denní činnosti. Tak jsem nakreslila takové hodiny těch činností od rána do večera a vždycky jsem pak řekla, Teď je čas jít do školky, nastav si to na hodinách a půjdeme se obouvat. A ono to pomáhalo. Tak doporučuju vypsat si to taky a třeba v tom uvidíš kudy jít.
1) Kartičky s obrázky, co může(te obě) dělat, aby emoce odešly. Třeba to bouchání do polštáře. Bouchání do hrnců. Proběhnout se po schodech v domě. Atd. Ale i Svačina - najíst se - nebo odpočinek. Hraní. Hudba. Vymyslete co nejvíc co pro vás bude fungovat. Teď koukám na hezkou inspiraci tady: https://www.podporainkluze.cz/wp-content/upload...
2) Seznam Udělat a Hotovo. Činnosti jsem napsala na kolíčky, u vás budou potřeba obrázky, nacvakám co má udělat a ona si tím už dost samostatně prochází a motivace přesunout všechny kolíčky na "Hotovo" je zatím velká. Nemusím 150x denně prudit, řeknu třeba jen Zkoukni tabuli co tam ještě je... 👍
3) možná trochu navíc, ale u nás pomohl i "Kalendář" co se kdy bude dít
4) Něco, co pomůže ocenit, když je něco fajn. Já našla 11 dřevěných kuliček a když chci něco ocenit, tak to dceři řeknu a navlíknu "za to" jednu kuličku. Za všech 11 jsme pak vymysleli nějaké "bonusy" typu třeba že půjdeme do bazénu, nebo že se pustí film dle jejího výběru. A děláme ty věci i mimo nasbíraných 11 kuliček, aby nebyl dojem, že to je jedině za "hezké chování". Tohle je hodně fajn. Dokážu třeba i když nebyl úplně klidný den, tak večer si vzpomenout prostě na něco, co se povedlo. Třeba byla scéna, ale ona jen nekřičela, ale dokázala s náma mluvit (byť vztekle) o tom, co se v ní odehrává - ocením to...
5) Jak se cítíš https://www.podporainkluze.cz/wp-content/upload... - pro tříletou by bylo nutné to upravit, naše dcera to má docela ráda.
6) u nás pomáhá Psycholožka - play terapie, theraplay. Dcera má rané trauma...
7) já jsem musela zavést "volný čas navíc". Mám jenom ji, takže to jakoby nedává smysl. Ale vecpala jsem do našeho režimu, že jí 1x za 14 dní vyzvednu ze školy po o a děláme něco příjemného. Někdy jdeme na pizzu, do kavárny, teď jsme pekly cukroví, a snažím se v tu dobu mít pozornost prostě 100% jen pro ní. Je to přece jen jiné, když je takhle vyhrazený čas - denně člověk nemůže mít 100% pozornost - občas jo....
Obecně strašně moc věcí musíme dělat spolu. Když se potřebuje uklidnit - malovat společně, bouchat do hrnců společně. Domácí práce společně. Ufff. Jo, školní tašku zvládá sama.
Co jsme chvíli dělali a aktuálně nepoužíváme: Někde jsem nedávno četla úžasnou radu - 1) zviditelnit problém (např. nakreslit na kartičku příšerku a připsat, že křičí/ říká zlý věci...) a pak 2) zviditelnit řešení (např. napsat na kartičku, že si radši na chvilku půjde hrát s plyšáky/ potulit se/ radši bude chvíli nemluvit/ poslechne pokyn, i když se jí nechce...). V době kdy jsme to používali, tak po prvním týdnu se situace děly pořád, ale dařilo se nám z nich vyplout a obě s dcerou máme večer pocit, že jsme to nakonec ustály. Já měla navíc pocit, že se díky používání kartiček soustředím na to problémové chování (i když i při použití kartiček musím často zvýšit hlas atd.) a nedostávám se do emocí a frustrací, jakto že se to dítě takhle chová... Možná to prostě pomáhalo oddělit vnímání toho chování od toho človíčka samotnýho. Na obou stranách.
8) odpočinek pro mě - na podzim mi třeba neskutečně pomohlo jezdit pro ní do školy na kole. Na tom kole jsem zvládla jet třeba do parku, mít tam chvilku oddych, a přitom cesta do školy mi trvala stejnou dobu jako předtím pešky :D dá se vymyslet hodně i v omezeném čase...
Jo a čtu v diskuzi puberťačku - pokud můžu něco doporučit, tak Moniku Čuhelovou, vygooglete její web, má programy přímo zaměřené na puberťáky... ♥
Ja budu zase za cernou ovci rodiny, ale pokud už je to přes caru, tak bych ji na zadek dala taky. Nechápu, jak dospělého člověka může takto cvičit 3lete dítě. A mluvím ze své zkušenosti, ale ja mam 4leta dvojcata, kluky a to kdybys zažila dvě děti naráz,to byl masakr. Měli oba ve stejný čas období vzdoru, ale bylo něco, co by si nedovolili. A taky dostali kolikrát na zadek a křičela jsem na ně jak blba, ale ted to zpětně vidím, že jsem byla nevyspala, frustrovana ze 2 děti naraz, protože všechno se neda dělat jako s jednim dítětem. Zkus to jinak-oblekejte se společně, čistěte zuby společně a furt furt chválit, občas dát nějakou odměnu. Za to však ti musí doma pomáhat. Musíš to udělat vše hrou. I když chápu, jak domácí práce s dítětem hrozně trvaji a ty si unavena, chceš si to udělat sama a rychle, ale v budoucnu se ti to pak hrozně vyplatí. Nasi kluci nam miluji pomahat a ve 4letech nam fakt už vyndaji mycku, daji oblečení do pračky a jsou z toho hrozně nadšení. Už aby uměli vytirat :D :D A za druhé - kde je otec ditete, kde jsou prarodiče? Řekni tatínkovi, že si vyrazis sama nebo s kamoskama na víkend a cus! To same u prarodičů, jestli jsou zdravotně ok. A hlavně se nestrachuj, že to někdo nezvládne. Zvládne!!!!!! Zvladli by to i bez tebe na vikend, na 3 dny a úplně v pohodě. A tatínek by si to měl také zažít, jaké je to krásné mateřství. A i holčička by měla začít chápat, že maminka ted prostě nebude 24/7. Ja už mam možná drobet nadhled, ale stále mam 2 děti, 2 stejně narozené děti, které jsem kojila, vojtila skoro rok, s každým spanim jsem s nim jezdila kočárem, aby spali (protože doma nikdy nespali) a takto od narození do 2,5roku v jakémkoliv počasí. Ale i tak jsem si občas umělá říct o pomoct. Mamce, manzelovi. Bylo automatické, že víkendy se stará a věnuje dětem hlavně on, ja jsem s nimi jako podpora, ale že automaticky chodil děti kocarkovat, sem tam uvařil, staral se. Když jsem nekojila, tak nebyl problém odjet s holkama na vino, na kavu, na vikend na welness. Prostě to jde a zachování si duševního zdraví je prostě strašně důležité!!!!!!
Zakladatelko, nervy můžou ujet každému, je to blbý, ale prostě stalo se, nejlepší to není, to víš sama. 🙈
Vyskočil na mě na FCB nedávno webinář na Nevýchově, který by třeba někomu mohl pomoci, po večerce se na něj taky chystám. 😉
https://www.nevychova.cz/zdarma/cz-we-em5/optin...
Snad to není brané jako reklama, nemám s tím nic společného, jen mě to napadlo 😃
Mrzí mě, že tě rodiče nenaučili pracovat se svými emocemi tak, aby tvé emoce neubližovaly jiným. Ale teď už jsi dospělá a můžeš se t naučit i sama. A jako matka máš dokonce zodpovědnost to udělat a naučit i své dítě. Tvje dcera a její chování nemůže za tvůj vztek a zlobu. Za ty můžeš pouze ty a pouze ty s nimi můžeš pracovat. Je samohřejmě naprosto normální a běžné cítit vztek, zlobu, odpor. Ale jako dospělý člověk si v takovýchhle cvhílích potřebuješ uvědomit, že to jsou krátkodobé emoce, které nemají moc ovlivnit tvé coty. Jinými slovy, musíš si uvědomit, že i když se na dceru zlobíš, pořád ji nepřestáváš milovat. Tvůj vztek vznikl v tobě a ty ho můžeš zpracovat bez dcery vymlátit do polštáře, vykřičet z okna, vyskákat stovkou dřepů, cokoli, co uvolní tvou frustraci. A pak ukázat tvé dceři, že i když má vztek, může se chovat slušně a ohleduplně. Zkus si nezaujatě přečíst, co jsi napsala - je krásně vidět, jak dcera zrcadlí tvé chování. Když se zlobíš, vztekáš se a ubližuješ jí. Když se zlobí ona, vzteká se a ubližuje tobě. Aha? Nejsnadněji vždycky můžeš změnit sebe. Zkus to a pozoruj rozdíl.
Druhá věc je to milionnásobné opakování. Zkus svému muži za večer třicetkrát říct, co má udělat, a pozoruj, jak rád ti vyhoví. Neudělá toho víc bez komandování? Co tak zkusit o i s dcerou? Nech si klidný den, kdy budete doma, a zkus ji nezavalovat příkazy. Uvidíš, že nezůstane celý den v posteli. Určitě neudělá vše, co považuješ za nezbytné, ale určitě udělá to, co považuje za nezbytné ona. Ten zbytek jsi jí buď málo vysvětlila, nebo vůbec nezbytný není 🙂