5letý syn neumí barvy
Dobry večer potřebovala bych radu syn (5let) neumí barvy nebo ne spíš že neumí ale nechce se mu. Od tří let barvičky umíme jenže loni musel bydlet nějakou dobu u otce a mě teď přijde když už jo máme zpátky jak kdyby vše zapomel barvy i počítání vždy byl šikovný a nevím co sním. Přijdu si jak kdybych nějak zklamala. A nevím jak ho to znova naučit protože prostě nechce a na vše říká nevim. Budu ráda za každou radu a pomoc.
Pokud je jako malý uměl . Zkusila bych psychologa. Myslím, že je umí pořád ale z nějakého důvodu má " blog"
Zkoušela bych nenásilnou formou když si hrajete tak prodej mi zelenou kostičku, kde máš svou červené auto ..... Že začátku bych to pojala takto jak bude reagovat . To samé při oblékání co si dnes vezmeš modré triko nebo zelené?
Určite ich nezabudol, proste sa niečo stalo a nechce... rešpektovala by som to, netlačila, skúsila sa dopátrať čo sa stalo. Možno tie výmeny medzi matkou a otcom...deti sú vnímané a citlivé, možno to chce len čas alebo nájsť príčinu. Pritom stále pri čítaní knihy, hraní atď opakovať nenápadne farby na obrázkoch, hračkách, oblečení. Zrejme niečo vnútorne rieši...
To, co popisuješ není o tom, že by neuměl barvy, že by zapomněl. Má nějaký blok, něco se stalo a neumí to zpracovat. Byl pobyt u otce v pohodě? Třeba se těžko srovnává s tím, že nebyl s tebou. Kdo ví. Asi bych taky zkusila psychologa, zvlášť jestli vás čeká zápis do školy. To, že říká, že neví, neznamená, že neumí a je potřeba ho to znovu učit. Problém bude někde jinde
Moc děkuji holky byly jsme na pěti letech prohlídce a paní doktorka oznámila i díky tomu že udělal šílenou scénu při oskovani že je úplně zaostalý když sní nechce mluvit a prý mám do konce května čas to napravit jinak to pošle na sociální. Ale podle paní učitelky ve školce se bát nemusim taky jsme na květen objednaný do psychologické poradny tak uvidíme jak to dopadne
@minnie321 co to máte za doktorku? Už si to nepamatuju přesně, ale syn v 5 letech taky určitě nezvládl očkování levou zadní. Bavit se s doktorkou? Neexistovalo. I dnes skoro v 9 letech se skoro cizími nebaví. Když na něho mluví, tak stojí, někdy skoro usmívá a max odpovídá jedním slovem. To je i o povaze.
Dcera má taky "nálady", že ona to umí a na požádání ze sebe nebude dělat cvičenou opici...
Takže jsem ji zkoušela navést ke spolupráci ne vyptáváním a nátlakem, ale tím "že jsem dělala chyby" - a ejhle, začala mě opravovat. (Jako "Tady máš modrý tričko" a podávám růžový atd.) Čím víc u toho bylo legrace, tím líp pak spolupracovala.
