5letý syn chodí z ničeho nic do školky s brekem
ahoj, chci se zeptat, jestli jste se některá s tím setkaly? Syn chodí od 3 let do školky (nyní je mu 5,5). Nikdy žádný problém, školku miloval, někdy se dokonce rozbrečel, že jsem pro něho přišla brzo a chce si ještě hrát...Nyní, od pondělí, každý den pláč, řev, nechce tam jít, učitelky si ho přebírají s brekem. S nikým se tam nepohádal, nikdo mu neublížil, prostě tam nechce. Máte s tím některá zkušenost? jsem docela zoufalá....
Je to jedno s druhým. V momentě, kdy dítě nechodí do školky a je jeho režim změněn tak, že je více s rodinou doma, je pro něj pak šok, vrátit se zpět do režimu školky. Ve školce ani doma se dětem nemusí nic strasného stat, je jim jen proste smutno, popr. zkousí, co maminky vydrzi. Chce to urcite cas a ujistovani ditete, ze zas prijdete a klidne ho motivujte, ze po skolce pujdete na to super hriště, kam tak rad chodi. Další věc mě napadá, když jeden z rodičů na delší dobu mimo domoc (sluzební cesta, atd.) dítě se bojí, že ho rodič opět opustí. Je to malý tvor a vše chapu velmi jednoduse. Je treba mu v klidu vysvetlit, že tatinek nebo maminka odjeli na chvili pracovat nekam jinam, ale nemusi se vubec bat, protoze jakmile bude mit maminka praci hotovu, hned prijede a budou zas vsichni spolu.
Pracuji 4 roky s dětmi a občas na kaýdé dítko přijde období vzdoru, kdy na rodiče zkouší, co vydrží. Jestliže je maminka ochotná nechat díte doma, protože se malému do skolky nechce, může to brat jako dobry trik na maminku, aby byl s ni doma a nesel do skolky. Je treba mu vysvetlit, ze mame kazdy sve povinnosti a jako Péta chodí do školičky, chodí i maminka do práce 🙂.
Třeba mé vysvetlení pomuze 🙂
@krystalka
@cervenakarkulka holky díky moc za podporu. ono to možná i souvisí s tím, že jsme byli minulý týden na dovolené v Tatrách, měl tam nás, brášku, obě babičky i dědečky, dělal věci, které miluje, tzn. lyže a plavání v bazénu...každý den mu trpělivě vysvětluju, že každý máme své povinnosti a on taky, že tatínek chodí do práce, já se starám o brášku (jsem ještě na RD) atd......
ale máte pravdu, mám pocit, že prochází nějakým vývojem, začíná víc přemýšlet a víc řešit, stává se z něho předškolák a jde to vidět....
uf, chce to asi vydržet. My ve školce psycholožku nemáme, ale učitelky mi radily vydržet, v žádném případě ho neodhlašovat na delší dobu ze školky, (to mě napadlo jako první, když jsem doma), prý by to bylo ještě horší....tak uvidíme...
@ia. presne tak, urcite ho nestahovat ze skolky domu. To uz by mel vyhrano 🙂. Pozor taky na zarlivost na sourozence. To take dela sve. Vidi, ze sourozenec je s maminkou doma a on nechape, proc on do skolky musi a sourozenec ne. Vím, že se uricte vsechny maminky snazi rozlozit svou pozornost mezi obe deti, ale znam teorii, že pokud se narodi druhe ditě, je to pro prvorozeneho, je to jako kdyby si manzel privedl domu milenku 🙂 je to zajimave prirovnani, ale pravdive 🙂
@cervenakarkulka myslím že žárlivostí to asi nebude, naši kluci jsou na sebe dost fixovaní a mají se hrozně rádi. Ale máš pravdu, že jsem se ho ptala, proč nechce do školky a on mi řekl, že tam bude chtít chodit, až tam bude chodit i Vítek....což bude od září..ale nepovolím. Nechci ho stahovat ze školky, jen tápu, proč se to tak děje a nevím co se v jeho hlavičce odehrává a nechci mu ublížit 😔 a nějak ho traumatizovat....
@ia. - tak ono i když se mají s bráškou moc rádi, tak tam nějaká žárlivost může vzniknout, jak píšeš, že začíná o všem víc přemýšlet a řešit, tak si myslím, že to je právě ten problém - doteď mu třeba nijak zvlášť nevadilo, že on chodí do školky a bráška je s tebou, bral to, že to tak prostě je, ale teď o tom možná začíná víc přemýšlet a začalo mu to třeba vadit...těžko říct, taky bych někdy moc ráda věděla, co se jim tou hlavičkou honí 🙂 ...jinak mi i paní učitelky ve školce říkaly, že v tomhle věku přichází takový určitý zvrat a spousta věcí se postupně mění...
@ia. - syn právě chodí kvůli dysfázii do speciální školky, takže my ve školce máme psycholožku, logopedku a speciální pedagožku, ve třídě jen 10 dětí a úžasné paní učitelky, takže kdyby se něco dělo mezi dětmi nebo obecně ve školce, tak bychom na to určitě přišli, ale právě, že tam bylo všechno v pořádku.....bylo to prostě v jeho hlavičce, teď už si to zase trochu srovnal, ujistil se o všem a je už víceméně v pohodě 🙂
@krystalka já chodím se synem na logopedii a logopedka mi řekla, že udělal šílené pokroky a to nejen v mluvě, ale i ve vyzrálosti, že je trpělivější, spolupracuje, prostě že jde vidět, jak vyzrál....tak to možná souvisí s tou situací ve školce...že víc přemýšlí a nedokáže si to ještě "přeložit" a poprat se s tím v reálu...
u nás je to podobné. Syn 6let odmítá chodit do školky od vánoc. Konečně jsem příšli na to čím to je. Jedna věc je změna která u nás po vánocích nastala. Oznámili jsem mu že bude mít dalšího sourozence. Druhá věc proč nechce do školky je to že jsem z mladší dcerou doma ( má 2,5 ) a on musí do školky. Podle psychložky je tip dítěte které se dešlí dobu vyrovnává se změnami. Tak doufám že se to brzy zlepší. 🙂
Ahoj, stalo se nám letos na podzim něco podobného, synovi bylo v té době taky 5,5....loni chodil do školky rád a pak na podzim najednou zničeho nic začal být úzkostný, nechtěl mě vůbec nechat odejít, taky jsem si myslela, že mu třeba ve školce něco vadí, ale na nic jsme nepřišli, ani ve školce, ani žádná změna doma...jen celé prázdniny byl tedy doma, protože v létě je školka zavřená....byla jsem se v prosinci už radit i se školkovou psycholožkou, protože už jsem fakt byla v koncích, i doma byl problém, jakmile jsem šla třeba nahoru do patra pro něco, tak chytal paniku, kde jsem a že si myslel, že jsem ho opustila...pořád se ptal, jestli už bude brzy ráno, večer, když jsme někam jeli, jestli tam budem jenom chvilku a pak se zase vrátíme apod....S paní psycholožkou jsme došly k tomu, že je to tím, že začal v té době hodně mluvit a také o spoustě věcí jinak přemýšlet, nedávno se ptal i na smrt....Podle mne je to nějaké vývojové období, protože shodou okolností mi poslední dobou něco podobného popisovaly nejmíň další 3 maminky stejně starých dětí...ony jak začnou víc přemýšlet, tak je začne napadat, co by se všechno mohlo stát a neumějí to asi ještě moc zpracovat.....u nás pomohl jenom čas a nekonečná trpělivost, zjistila jsem totiž, že jak mě ty jeho strachy a záchvaty přiváděly k šílenství, tak to bylo ještě horší, když jsem to akceptovala a maximálně jsme se mu přizpůsobili, tak se to pomalu začalo zlepšovat, on si prostě nemohl pomoct, nedělal to schválně, tak jsme ho podpořili, že to nevadí, že má z něčeho strach a ujišťovali jsme ho, že je všechno v pořádku....a teď už to vypadá, že je zase v pohodě 🙂 . Ale naprosto tě chápu, já jsem z toho byla taky zoufalá, proto jsem se šla právě poradit s tou psycholožkou a řekla bych, že hodně mi pomohl už i jen ten rozhovor s ní...