4lete dite mi dělá sceny a pořád brečí
Maminky prosím kdo mi poradí už jsem zoufalá a unavená mám doma 4lete dítě chodí do školky ale tam je zlata učitelky ji moc chválí.. Ale v šatně už to začíná jako vyměněna... Dělá scény řve že chce sukynku že musí vypadat jako princezna ale sukynku si včera odnesla domu a teď ve školce nemá takže řve o celé šatně oblikat se nechce... Když odcházíme z hřiště po půlhodině si vzpomene že zapomněla flašku s pití že má strašnou žízeň.. Snažím se jí vysvětlit že už se vracet nebudu sestřička bude mít za chvilku hlad takže jdeme do. U jestli máš žízeň tady máš pití... Neee a už to začíná fuuuj já chci sóji flašku a už další scéna.. Řve vrteka se už tož nervama sní nedávám je to každý den pokaždé kvůli něčemu poraďte co sni
Máme doma to stejné, pomáhá vysvětlování a hlavně řešit vše v klidu.
Zarli na sourozence, nesmis to umocnovat tim, ze reknes, ze ji nevyhovis, protoze setricka bude mit hlaf, to je jak cervenej hadr na byka... Znam to, mam to doma 😂
mám doma něco podobnýho, ve školce miláček, s maminkou ďábel. Nepomáhá na ní naprosto nic co řeknu, udělám nebo neudělám. Prakticky jediný co pomáhá je když přijde tatínek a houkne na ní. A to ještě ani netuší, že jsem těhotná, tohle dělá už víc jak rok :D :/ ale u nás jsme to nejspíš způsobily já a tchyně, protože od malinka neměla žádný režim, pořád jsme jí se vším ustupovali, rozmazlovali atd.
Mně to přijde jako úplně normální období vzdoru, možná umocněné žárlením. Prostě na tobě zkouší, co si vyřve, ve školce si to asi nedovolí (nebo to nevidíš). Popisuješ situace, které ji evidentně naštvou, tak řve, nevidím na tom nic divného. To dřív nedělala? Mě to dělají děti snad od roku. 😝
celkem běžný chování, dítě se ve školce musí ovládat, podřídit se režimu a pak si to ventiluje, když je jenom s maminkou. Chce to pevné nervy, časem to přejde.
my to mame, jen kdyz je doma tatinek 🙂. zkousi to, jednoduse vydira. ve skolce je zlaty, ve meste pri nakupech je zlaty, na vyletech i navstevach. a pak treba doma odpoledne jede. ja doufam, ze z toho vyroste.
@betelgeuzz jak koho, to přejde 🙂 Eveli je taková v 7 letech. Už se tím netrapim (no,ne pořád), prostě to tak je, náš Jeckyll a Hyde
No jestli máš miminko, tak to bude tím ;)
Ve školce potlačuje svoje emoce a pak to "vybalí" na maminku. Je to známka, že se cítí v bezpečí. Naše dcerka tohle měla po týdnu nástupu do školky. Mnohdy to začalo už v té šatničce, v lepším případě za branami školky. 😀 Každý druhý den hysteráček, třeba 30 minut, kvůli blbosti - vymyslela si vždycky nějakou kravinu (asi aby měla důvod) a začalo to... Dle mě to chce zůstat emočně v klidu, být trpělivá, až to přejde v brečení, nechat jí vyplakat, jak potřebuje. U nás to nejhorší přešlo tak po měsíci a půl. Nátlakem se nic nespraví, spíše naopak.
@lusinek12 Pokud v šatně začíná výměna, znamená to, že ta školka je pro ni docela zátěž, že se v ní necítí tak úplně bezpečně, resp. drží svoje emoce a přirozené chování pod pokličkou, což je samozřejmě zátěž.
Já bych nedoporučovala žádné "houkání" ani nic podobného, ale naopak pochopení, že tu prožitou zátěž nějak ventilovat zkrátka musí. Snažila bych se v takových chvílích minimalizovat, podněty a nechat ji tu prožitou zátěž "odžít", aby se zase uvolnila a mohla dál fungovat.
prejeta_zaba: tohle dělá už delší dobu ne od té doby co má sourozence s malou už bojiju dlouho.. To že mě nepooucha atd.. Ještě prekousnu nějak sní ještě poradím ale spíš už nějak nedávám to její vztekani. 😥 Už je to na nervy je to každý den kvůli každé Karviné... To je když mi řekne prostě půjdeme na příště tak ji říkám natalkou dneska nepůjde půjdeme zítra ale tam bude Kája a už to začíná...
To je když se svlikne a hodí po be kalhoty co jsou na ruby abych je uklidila nebo když někde jsme a strčí do mě že mám jít pryč... 😪
Trochu skodolibe me tesi, ze to neni jen u nas, sceny kvuli "kravinam"(snazim se chapat, ze z jejiho pohledu treba o kraviny jit nemusi, ale kdyz se vztekne, ze ji chci dat fialovou gumicku misto ruzove, kalhotky bez obrazku misto tech s konikem a mliko naliju do "spatneho" hrnecku, tak uz si obcas rijam, zda neco neni spatne v ni, ze to neni normální). Ma dvouletyho brasku, ale takova vztekla je dlouhodobě, proste labilni povaha. Posledni dobou se to malinko lepsi, ze ty sceny zvladam lip ukocirovat, rezp. nejdou do takocych obratek, ale zacatek skolky minule zari-prosinec? Dennodenni boje rano-s jidlem, s oblikanim(ke vsemu ji vsechno strasne trva, je schopna se v pulce oblikani zastavit a zacit si hrat/pozorovat ostatni deti/zpivat/jen tak cucet do blba.V satne vzdycky "stravime mládí", po nas prijdou a jsou dříve hotove dalsi tri deti. Nekdy to uz nevydrzim a dost zvysuju hlas(rvu) a citim se pak neprijemne, jako bych na sobě citila ty neviditelne cizi oci. Stejna je i u babicky (tchyne), kterou miluje a od malicka je s ni casti. Prikladam se k nazoru, ze deti "zlobi" hlavne tam, kde se citi v bezpeci, ve skolce/skole se vice kontrolují, funguje tam mozna podvedome ta spolecenska kontrola "co si o mě p.uc./spoluzaci pomyslí"
Doporučuju podívat na video Katky Králový z Nevyýchovy - není to dogma, ale dost to vysvětluje a pomůže trochu se zamyslet sama nad sebou.
Jinak toto chování mi dělal syn už od roka - teď jako 3-letý je to na denním pořádku Nechce, nebude, neumí, nesmím, musím atd. Řeším to tak, že mu vysvětlím, jak se věci mají, vyslechnu jeho názor. Pokud je smysluplný, ale neproveditelný (chci sukýnku, která tu není), tak řeknu, že sukýnka je doma a že pro ní společně půjdeme. Pokud to smysluplné není (nechci protože nechci), tak končí debata a jde se. Pokud hodlá začít vzteklou fázi, tak nasazuju výraz buldoka a dávám varování, že se maminka zlobí. Jako poslední následuje jedna šupnutá po zadnici a dítě šupajdí jako namydlený blesk. U syna to tak dělám od cca 2 let, kdy si začal "vymýšlet". V tuto chvíli už ví, že pokud máma začíná vrčet, že je zle. Častěji se ale stane, že po vysvětlení se prostě otočí, usměje a řekne, "tak jo" a jde se. S manželem děláme oba to stejné (je to defakto přejatá výchova od koní, kde funguje pravidlo 3x a dost). Je důležité být celou dobu klidná a ten tlak stupňovat pomalu. Po čase už dítě ví, jaký bude postup bude následovat a pokud má dostatek prostoru pro přemýšlení, tak si zvolí "tu správnou" cestu. Není to nic snadného, občas už mám taky nervy na pochodu, ale zatím je to jediná kompromisná cesta, která na malého vzteklouna funguje. Ve 4 letech už jste asi udělali dost "chyb" a bude potřeba se zamyslet nad tím, co a jak dělat, jak postupovat. Já sama věřím v to, že co do dítěte vložím do 6 let, to je v něm napořád. Agrese ani bití vede jen k uzavření se do sebe sama, nedůvěru v rodiče. Ale na druhou stranu není možné, aby si 4-leté dítě ječelo a dospělí kolem něj běhali jak loutky. Rodič je ten, co vychovává, ne opačně. Držím hodně palce, snad Vám to trošku pomůže 🙂
@ninive211 ahoj, čtu zpětně tuto diskuzi, vidím, ze příspěvek je už par let starý, ale jako bys psala o mem synovi. Muzu se zeptat, zda se to u vás nějak posunulo, ta labilní povaha jak píšeš? Dekuji za případnou odpověď.
Hmhm... To mas peklicko...
Ja bych se zkusila zastavit, v ty skolce urcite. Počkala bych, az se prestane vztekat a pak bych vysvetlovala... Natlakem sprajc nevyresis...