4,5letá dcera je ve školce zlatá, doma je to peklo

U nás první půlrok po nástupu do mš byl také ten přechod ze školky domů náročný. Pravděpodobně si ty děti odreagovávají to napětí, které tam zažívají. Postupně se to stabilizovalo.

Popíšu Klárčin nepokoj: Dělala jsem oběd (bramborové placky) a během oběda ji říkám: "Klárko, ukliď si než bude oběd." Klárka že si uklidí (dělala jsem oběd hodinu). Jenže pak si začala zase hrát s mladší Simonkou a dělat blbiny. Takže jsem ještě 2x zopakovala, aby si skutečně uklidila než budeme obědvat. Nic... tak hezky poobědvala. Pak jsem si dala oběd já s tím, aby si opravdu uklidila než dojím. Napomenula jsem ji 3x, jinak nebude pohádka po obědě ke spaní. Jedla jsem 10 minut a ani za tu dobu neuklidila ani jednu hračku (ve školce uklidí všechny hračky bez řečí!). Uklidila jsem teda nepořádek za ni a po úklidu se dožadovala: "A přečti mi pohádku." Klidně říkám: "Nepřečtu, neposlouchala jsi tak ti přečtu až večer..." "Ale já chci pohádku!!" "Ne!" řeknu rázně. Začala se teda vztekat, křičet, brečet... vyloženě si to chtěla vynutit. Ale tohle teda podporovat nebudu, tím spíš, aby se to od ní pak naučila Simonka. Křičela a řvala asi 5 minut. Dala jsem ji na zadek, aby se uklidnila. Pak brečela a ještě chvíli to zkoušela, po chvíli pochopila, že se skutečně na mém rozhodnutí nic nezmění... teď vedle mě leží a snad za chvíli usne (bez pohádky). Podle mě to dítě potřebuje někdy na zadek, protože děti umí být hodně vzteklé, ale pokud se jim ve všem vyjde vstříc a budou si všechno vynucovat, pak budeme za chvíli jejich otroky.

jinak odpoledne po příchodu ze školky se nám osvědčily takové ty jednoduché stereotypní činnosti..pustila jsem pohádku, četla...žádný kroužek už syn nezvládl.

Máme to doma úplně stejné - od nástupu do školky straslive odmlouva, neposlechne, je protivna, uplakana, vztekla. Ve školce je v pohled. Je to velka změna a myslím, ze to chce čas. Teda doufám, ze se to uklidní.o)))))) jinak se zblaznim, taky mám ještě mladšího Pecka.

U nás se dnes situace opakovala, tentokrát byl důvod ten, že chtěla jít domů s kamarádkou, kterou si ale maminka vyzvedávala až později. Tak jsem jí řekla, ať se jde obléknout, ona furt mlela dokolečka, že jen se Simonkou. Nakonec teda maminka dorazila dřív, tak jsem byla ráda a pak jsme šli k nim na kafe, aby si holky ještě vyhrály. Všechno dobrý, krásně si vyhrály a po cestě domů začala, že bude u Simonky spát, že jí mám dát pyžamo a zase hysterický řev. Protože jsem jí odmítla zabalit věci, tak si je začala balit sama, sbalila si všechny kalhotky, tak jsem ji nechala a když to měla zabalený, tak jsem se jí zeptala, jestli si dá ještě večeři, tak že jo a pak už o spaní nemluvila 😀 Prostě jí to zase seplo do normálu a dobrý.
Já jí taky občas dám na zadek, jenže to vůbec nepomůže ☹ Ale nechci, aby mi přerostla přes hlavu, nechci jí ustupovat ☹

já bych řekla, že zkouší, kam až může zajít. Pro mě by tohle byla situace, kdy by dítě dostalo trest nebo na zadek, aby vědělo, že tudy cesta nevede.

@schnek No jo,jenže na ni nic nepomáhá. Když jí zavřu do pokoje,aby se uklidnila a ona skoro prokopne dveře,jak je vzteklá. Dostane na zadek,ale výsledek je jen ten,že začne vřeštět ještě víc. Neplatí na ni ani vyhrožování,že odnesu hračky, čertem, nic,co na ni dřív zabíralo.

@zuzik24 Nevím, jestli poradím, protože dcera má teprve 2 roky, takže je situace trochu jiná (batole míň chápe souvislosti), ale vzteklounek je velký už od miminka... Taky mám zatím jedno dítě, takže toho nemusím tolik zvládat.
Dcera je lev a taky se jako lev občas chová, řvát umí dokonale... My jsme s manželem oba pohodáři, takže nás to docela trápí a snažím se o tom přemýšlet, pomoci jí. Teď zrovna má období "negace", na vše říká ne a vzteká se. Myslím, že na zadek nic neřeší. Mně dávali taťka se starší bráchou facky i za blbosti a akorát jsem je nenáviděla a cítila se poníźená...
Na dceru teď úspěšně aplikuji metodu pevného objetí, ale nevím, zda to jde i na větší děti. (Tj. Když má záchvat vzteku, tak ji chvilku nechám, aby uvolnila to napětí, co ji vedlo ke vzteku a hned jdu k ní, pevně ji obejmu, pohladím po vláskách, dám pusinku a utěšuji a potichu a klidně jí říkám, že vím, že to má těžké... Ona mě obejme, začne vzlykat a uklidní se. Pak jí v klidu vysvětlím, proč se to dělat nemá nebo se jí zeptám, co ji vadilo... Jsou na to zajímavé knížky: Prekopová: Malý tyran nebo Děti jsou hosté, co hledají cestu nebo Respektovat a být respektován. Taky se podle knížek pořádají kurzy pro rodiće... V těch knížkách popisují psychologové, proč se děti vztekají doma a ne třeba ve školce. A taky, jak může vztekání vyvolat sourozenecká rivalita. Je to takový boj o pozornost maminky. Např. tam byla rada, aby si maminka vyčlenila 1 den v týdnu, kdy půjde někam ven jen s dcerou (do kina, do dětského koutku, do cukrárny...) a bráchu nechala s tatínkem doma. Že to pomůže dceru uklidnit, že má dál maminku taky jen pro sebe... Taky tam popisují způsoby, jaké věty říkat, aby poslechly (vlastně říct totéž, ale ne příkazem, jinak). A zní to komicky divně, ale taky tam bylo, že když neřeknu dceři: Seber tu lopatku... Ale: Můžeš prosím Tě sebrat tu lopatku?, tak poslechne lépe. Že to slůvko "prosím" je v komunikaci důležité. Zkusila jsem to a ve většině případů to funguje. Někdy dokonce jde a sama ji uklidí. Takže to jsem popsala, co používám na vztekání dcery já... Třeba něco pomůže...

holky, tak se pridavam do klubu. učitelky ve skolce rikaji, jak anicka posloucha, je sikovna, není s ni zadny problém. ona je zivy dite, ale před silnici se zastavila vždycky počkala na me, neutikala, když jsem ji něco naridila a neposlechla, stacilo pocitat do tri jakoze dostane na zadek a slo to. tedka jak chodi do skolky, tak je takova jako roztekana, moc sebevedoma. nechce chodit za ruku přes silnic, chce se rozhodovat sama kudy pujde, kdy prejde,...když ji reknu,ze dostane na zadek, tak at...ji to nevadi. tak vidim, ze nejsem aspoň v tom sama a mozna fakt je to nejaky kompenzovani toho chovani ve skolce. jako posloucha, ale zmenila chovani, není to jako dřív.

@zuzik24 my jsme začali trestat děti klečením - kleknou si, nastavíme minutku a klečí, nesmí si hrát, koukat na televizi, prostě jen klečet a říkáme jim, aby přemýšlely o tom, co udělaly špatně. Použitelné je to na nejstaršího, prostřední by už to taky chápal, jenomže on si radši vybere seknutí na zadek 😅 Jinak tyhle hysteráky znám, taky se u nás kopalo do dveří, hraček atp. Chce to vydržet a trvat na dodržení hranic.

A možná by pomohlo probrat večer plán na další den. Deti mají rády jistotu, že ví, co přijde, tak možná byla vyvedená z míry, že to tak nebylo, proto tak reagovala.

@zuzik24 Já se snažím to její jančení ignorovat, případně na ni mluvit klidně a jménem. Ty její scény jsou hrozné, ale myslím si, že v tomto případně je fyzický trest na nic (nejsem jejich odpůrce 😀 ) Ve školce musí prostě poslouchat, takže jakmile jdou domů, asi se to v nich všechno "uvolní" a pak si na nás dovolují. Minule dcerka vběhla málem pod auto, protože jsem přešla silnici sama a ona byla na druhé straně s manželem a hysterie. Tak to jsem teda myslela, že jí dám na zadek, ale měla štěstí, byla jsem ověšená taškami a druhým prckem 🙂 Nikdy předtím tohle neudělala.
I když se do školky moc těší a je tam spokojená, je to přece jen změna a asi to chce čas, než se to srovná...

Dle úvodního příspěvku jsem si myslela, že někdo to napsal za mě, ale my máme kluka 😉 Jinak to máme doma v bleděmodrým. Ve školce ho učitelky mají rády, zapojuje se, je velmi kolektivní typ, velmi samostatný a šikovný, děti ho mají rády taky, hlásí se i venku k němu přes celou ulici. Jakmile dojdeme domů, ani boty si najednou neumí sundat, začne nás komandovat. Nejvíc si s ním užívá ranní výpravu do školky manžel, kolikrát manžel dostane před barákem takovou sodu, že má pak z toho depku, co dělá špatně. Faktem je, že když se vypravuji se synkem já, je to takřka bez problémů, na mne si asi tolik nedovolí. Je fakt, že já jsem mnohem neústupnější než manžel. Už jsme taky uvažovali o PPP, ale zatím váháme a doufáme, že z toho malej vyroste. Takže když to shrnu: VYDRŽAŤ, nenechat se vytočit a doufat, že to přejde... (ale kdy? 🙂) Chtěla bych jen poprosit, pokud někdo bude mít zkušenost s PPP, ať to sem napíše. Děkuji.

@prezdivkos Ahoj, kam jste objednané do PPP? Prosím, napiš sem potom zkušenosti, také o tom uvažujeme...

U nás je to obdobné, ve školce zlatý a mimo ní lotr. Nejhorší v dny, kdy je ve školce, to pak je podle mého přetažený a odpoledne musí člověk našlapovat jak v minovém poli a můj muž tohle neovládá a tak jsou neustále v sobě.
Já si ty třecí plochy uvědomuju a snažím se je obejít, někdy více a někdy méně úspěšně. A čekám, že z toho vyroste.
Možná je to u nás daň za to, že syn nikdy netrpěl na vztekací období, neválel se mi na chodníku apod.

@zuzik24 - ahoj, děkuji Ti za toto téma. My máme doma kluka a opravdu popisuješ jeho. Ve školce naprosto v pohodě, poslouchá, hezky se chová, jakmile si pro něj přijdeme, tak je jak utrženej z řetězu. Sotva překročí práh bytu, tak začíná fakt slušný peklo, pořád něco mele, snaží se komandovat, někdy ho ignoruju a někdy už jsem tak naštvaná, že i já začnu řvát a tak to peklo je oproti situaci u nás doma rájem. Už jsem z toho vážně unavená a nevím si s tím rady 😔 Ráno taky scény kvůli maličkostem, já neustupuju, je tady taky pořád řev, už čekám, kdy tu zazvoní sociálka, stydím se vylézt před barák. 😔 Dělá ostudu i venku a to nikdy nedělal. Je fakt, že když měl pubertu, tak se taky nikdy neválel na chodníku, v obchodu se choval taky slušně, teď se s ním stydím fakt vylézt před barák 😝 . Má období, kdy chce být pořád první - ve všem a to jde těžko, když je jediný dítě a my s manželem jsme dospělí. Když není první, tak řve. Snažíme se mu vysvětlit, že s námi nemusí závodit, snažíme se mu už snad vysvětlovat úplně všechno. Jako by ztratil rozum, nechápu 😝 Jde o to, že já jsem nikdy neustoupila a manžel by si nechal štípat dříví na hlavě. Ale už taky ne, to bylo dřív. Byla jsem čtyři dny v nemocnici a od té doby je to tady úplně šílený, byla jsem teď doma a dítě to vědělo a bylo děsně naštvaný. Nějak ho to ale vůbec nepřechází ty vzteky. Když řve, já opouštím místnost a on mi chodí za zády a řve a řve. Vůbec si nedokážu představit, že bych měla menšího caparta, se kterým bych musela být doma. Já jsem kozoroh, dítě rak - dosti komplikovaná znamení, která k sobě nejdou. Uvažuju taky už o psychologovi, protože už mi na to přijde docela velký oproti ostatním dětem ☹ V únoru máme jít na zápis do školy, tak to se teda obávám, že ho takhle nevezmou, když se nedokáže ovládat. Děkuji za trpělivost při čtení 😅 Potřebuji vzpruhu, mám pocit, že se zcvoknu. Nemůžu pořádně chodit a do toho mě ještě trápí dítě, fakt bezva kombinace. Manžel ten už je chudák taky vycuclej 😒

@anta Já už taky nevím, kudy dál. Nevím, co bych měla udělat, aby byla v klidu. Dneska tu měla kamarádku a kamaráda, byli jsme venku na zahradě, protože bylo krásně a děti si chtěly hrát v zahradním domečku, dlouho tu nebyly, tak se tam chtěly vyřádit. Jenže Verunka si opět postavila hlavu a zašla domů, protože se chtěla jít projít. Mně doma spal Fíla, takže jsem se nemohla sebrat a jít hned a zase nastal problém. Veru začala šílet, že chce jít na procházku a že půjde sama, vzala si pití a zimní bundu a hrnula se k vrátkům, naštěstí bylo zamčeno, ale následovalo další šílenství, protože si chtěla odemknout. Prostě všechno je špatně, nikdy není spokojená a já už toho mám plný brejle ☹ Ona byla vztekloun už odmala, ale vždycky se s ní dalo domluvit, nalákat na něco jiného, ale teď nefunguje vůbec nic. Dneska jsem teda ze zoufalství volala čertovi, tak to zabralo, ale jen na chvíli. A to jsem jen chtěla, aby si po sobě uklidila hračky, co si tu vyházela z boxu. A už to jelo: "Ale ty mi musíš pomoct" Tak jsem jí odvětila, že nikoliv, že když si to sama vyházela, tak si to taky sama uklidí a už byly krokodýlí slzy a vztekající se tvor: "Ale ty tam uklidíš jednu věc" Tak jsem, já blbec, ustoupila a hodila jsem tam jednu věc: "Ne, musíš tam hodit dvě věci" Tak jsem tam hodila druhou věc a když následovalo naštvané: "Já si to stejně nebudu uklízet, protože tam musíš hodit tři věci", tak jsem jí dala tři na zadek. To zase spustila hysterák a pak jsem volala čertovi. Na kamarádku se naštvala, protože jí vzala růžovou lopatku, kterou chtěla ona, protože ladila k teplákovce a druhá jí neladila, tak tam řvala, kopala kolem sebe, házela si do vlasů písek. Já už prostě nevím, co s ní ☹ Jenom vím, že nechci vidět její pubertu, to se asi někam odstěhuju, jestli teda do tý doby nebudu v Bohnicích ☹

@zuzik24 - já jsem o tom našem klukovi hodně přemýšlela, mám dojem, že mu hodně třeba vadilo, že jsem doma s nemocnou nohou (prodělala jsem artroskopii kolene) a on musí do školky. Dneska tatínkovi předvedl scénu ve školce před učitelkou, ta koukala! Manžel jí řekl, že když jim říkáme, jak zlobí, že oni nevěří 😝 😅 😅 😅 No a vím, proč tu scénu dítě udělalo, protože zítra mám pro něj jít já a ono si myslelo, že mám přijít pro něj dneska, no a problém byl na světě. Tatínka trochu lituju, že mu to udělal a dopředu se modlím, aby to zítra neudělal i mně 😝 😝 Občas už se začnu klepat, když pro něj mám jít nebo když se má vrátit ze školky, fakt nepříjemný. Dneska mě ale překvapil, byl milý a usměvavý jak měsíček na hnoji 😵 . Ráno byla scéna jako prase 🙄 🙄

@zuzik24 - tvoje holčička ještě k tomu umí počítat? Ajaj, tak to jí neočůráš, to je blbý 😅 😅 😅 😅 . Já tě chápu, že jsi trošičku ustoupila, když ti vedle spinkal další capartík, ono se řekne neustupuj, ale to nezáleží jen na tobě,, když máš ještě druhý díťátko 😒

@anta Přesně takhle se cítím i já, minulý týden jsem se ani moc netěšila, až ji dovedu domů. Hnusný je to takhle říct, ale fakt jsem byla vyšťavená, unavená, nevyspalá (malému se klubou špičáky, takže je skoro furt vzhůru ☹ ) a když ještě už vím, že tu zase budou další scény kvůli prkotinám, tak jsem se takhle opravdu cítila 😢 😢 😢 Jj, umí počítat, takže jí jen tak neoblbnu. Na druhou stranu, když používám metodu, že počítám do tří a do té doby musí být něco udělaného, tak to vypadá, že absolutně nechápe, co po ní jako chci. Přitom to moc dobře ví, cácorka. Já jí nechci ustupovat, ale taky nechci, aby mi vzbudila malého, ale někdy se tomu prostě nevyhnu. Když je Fíla vzhůru, tak to si stojím nekompromisně za svým a to teda nezávidím sousedům z okolních baráků, Veru řve jak siréna. 🙄 A já už pak taky nemluvím zrovna tiše, což mě na tom štve nejvíc, že si nedokážu zachovat chladnou hlavu, ale ono to fakt nejde 😝

@zuzik24 - ano, mě taky mrzí, když na Honzu zahýkám, to se třesou taky baráky i v okolí, fakt trapný. Ale, když začnu počítat do tří, tak naštěstí udělá to, co má, protože to by mě zahnal do úzkých, kdyby po mně chtěl, abych počítala do 100 😀 😀 😀 😀 Baví mě dětská psychologie, mám to po tátovi nějaký vrozený, rozumím Honzíkovi, ale občas mi to hlava nepobírá. Možná, že jsem zralá na psychouše já víc než on, protože jsou dny, kdy udržím chladnou hlavu a jsou dny, kdy mi stačí jeho poťouchlý pohled a už pěním. On strašně rád mluví, mluví od dvou let a teď se naučil, že pořád drmolí drmolí a pak na mě "rozumíš tomu?" Nebo se do těch svých řečí tak zamotá, že se začne vztekat, že mu to nejde říct 😠 .No to by mě vždycky vzal ďas. Jako kdybychom si ho vůbec nevšímali, tak neřeknu, ale tak nějak se s manželem snažíme mu věnovat rozumně. Je to s nima těžký s hárošema 😉 Modlím se, aby už to telecí období skončilo, fakt 😠

Ahojky 🙂 I náš Fífa má takové dny 🙂 Např. dnes. Mít barák na patro, tak nejspíš skočím 😀 U nás stačí, když se blbě vyspí a je celý den všechno špatně, jiné dny je na naopak naprosto v poho, soběstačný, pomáhá mi atd....No není každý den posvícení, že? 😀 😉 Když na to přijde, tak se jdu zavřít např. do koupelny a než si nalakuju nehty, tak je klid 🙂

@majka1niky - jakýpak týrání, kdepak, občas potřebujou jednu seknout, když nereagují. Žádné fyzické násilí na rodičích není přípustné. Chce to silně chytnout za ruku a držet. U nás je to taky tak, že my "musíme" reagovat hned a jemu všechno říkám 3x. Tedy, Honzík si to myslí, já to tak nedělám 😀 Včera jsem mu řekla, že jestli bude dělat ráno a vůbec celkově kravál, tak mu pozvu na 5. prosince extra ošklivýho čerta, protože zatím jsem ho toho teda chtěla ušetřit, panč mám sama z čertů strach 😅 😅 😅 , prožila jsem slušný trauma jako malá, že mě čert čapnul a fakt mě hodil do pytle a pak mi omylem omlátil hlavu o schody, mám pocit, jako by to bylo včera 😠 Ale když už na něj neplatím já, tak to by v tom byl čert, kdyby na něj neplatil čert 😀 😀 😀 😀
Včera jsem pro něj byla ve školce a naprosto v pohodě, on podle mě špatně pobral to, že jsem byla v té nemocnici a následně doma, když on musel do školky, to byl asi fakt naštvanej. Včera mi řekl, že si s ním nehraju a že to je velká chyba, tak jsem mu řekla, že když má špatný den, tak že se mu raději fakt vyhýbám, že na ty jeho scény opravdu nejsem zvědavá 😝 😉 Umím uznat chybu, než začnu posuzovat Honzu, tak přemýšlím samozřejmě o sobě, jestli někde nedělám chybu, když udělám, tak to Honzíkovi vždy řeknu, že to uznávám a že se polepším, ale je potřeba, aby si uvědomil, že ani on není bezchybný a že jeho scény jsou zbytečné. Zkouší na mě to, co na tátu, jak co dělají ve školce, tak jsem mu řekla, že táta je táta a máma je máma a že já nic takového dělat nehodlám a nebudu. Nesmím mu prostě ani v náznaku dovolit, aby mě terorizoval, hned ho srovnám ve školce, aby věděl, že já si nic líbit nenechám jen proto, abych měla klid. On se mě vždy ptá, jestli jsem naštvaná, tak mu říkám, že ne, že ho mám ráda, ale že mu nedovolím, aby mě buzeroval (takhle mu to neříkám, nemůžu si vzpomenout na ten výraz). 😅 Tím opravdu předejdu zbytečným scénám, on si uvědomí, že já se jen tak nedám 😉

u našich holek stačí počítat do tří. Mladší mě většinou ingoruje, ale nedělá scény.

Mamka je učitelka a taky měla ve třídě takové děti - ve školce hodné, poslouchaly. Rodiče nechápali. Doma ale tito rodiče - když spustili jejich děti takový hysterák, tak šupaly do koupelky a pustili na ně studenou vodu. Když šli ven, měli sebou flašku s vodou a když dělalo dítko scény, stříkli jim trochu studené vody do obličeje, aby se vzpamatovali.

U nas je to naopak. Ve školce je prý mnohdy nezvladatelny,drzý a já nevím co ještě. A doma s ním nemám žádný problém. Jasně že ne vždy poslechne hned nebo někdy pozlobi...ale ve školce si učitelky prý neví rady

@baris - o tom s tou studenou vodou jsem taky přemýšlela, ale upřímně, bojím se, aby se z toho šokem nějak nezcvoknul a třeba nezačal koktat.

@anta to nevím. asi bych nedala ledovou, ale normální - vlažnější - teplotu vody. A rodiče těch dětí byli většinou doktoři - takže asi věděli, co dělali.

@baris - no kdyby to bylo na mě, tak snad kolikrát na něj vyliju kýbl anebo ho švihnu celýho do vany 😀 😀 😀 😀 😉 Takže to není nebezpečné, ju? Ale ani tak o tom moc neuvažuji, zkoušeli jsme i řezat vařečkou, ale my jsme v tomhle s manželem měkoty a příčí se nám to 😝