Porodnice Žatec nebo Chomutov?

Chomutov nikdy...rodila jsem tam a mám špatný zážitek:-/

Budu rodit v Žatci, pokud malá vydrží do otevření po malování, jinak v Kadani, pokud se rozhodne dřív. Byla jsem v Žatci na předporodím kurzu a byla jsem opravdu spokojená. 👍

@kopretinak
Myslíš jak jsou takový ty 4 témata, každou středu, po celý měsíc? Ten jsme v červnu nestihli, tak doufám že od září budou znovu 🙂 jaké to bylo?

@monni88
Mě nesedl pan primář, a mám tak nějak vítr...

@hedii
Můžu se zeptat copak se stalo? :(

Rodila jsem 3x v CV, všechno bylo super. Jinam bych nejela.

@adusku Ano přesně ten myslím. Přednáší to vrchní sestra a to poslední téma pak dětská sestra. Pro mě to bylo dost uklidňující. Byla jsem právě na tom v červnu, kdy už jsem byla dost informovaná, ale stejně tam spoustu věcí vysvětlili. Říkali nám dost informací, které jsem jinde nečetla. Součástí byla kompletní prohlídka sálů a pokojů. Taky je výhoda, že se nemusíš předem registrovat na přednášky , prostě přijdeš ,zaplatíš a hotovo. Určitě je výhoda kurz absolvovat, máš pak skvělý přehled. 😉

@kopretinak
Já se v červnu bála, že je dost brzo, termín mám 30.10. ☺
A byla jsi na všech? Já plánovala jen porod, tak jestli za to stojí i zbytek ☺

Vlastní zkušenost nemám, ale kamarádka nakonec volí Rakovník. V CV kamarádky nemají úplně dobré zkušenosti - zejména tě donutí rodit vleže/pololeže

@adusku Byla jsem na všech, pro mě lepší,protože to na sebe navazuje. Určitě se vyplatí jít min. na porod a ošetřování miminka. V tom těhotenství - to je první se probíralo co vzít s sebou do porodnice a kdy jet ,a pak byla prohlídka, asi 1,5 h. Dost se toho opakovalo u porodu + prohlídka pro ty, co tam minule nebyli. Byla tam jedna paní, která čeká mimčo v říjnu. Já šla taky až na poslední chvíli a nebyla jsem jediná. Moje sestřenka má taky termín 30.10. , dobrá náhoda, ale je z Prahy.

@adusku nutili me rodit v leze abych si drzela sama nohy a me neslo tlacit. Tlacila jsem špatně...zrejme do hlavy takze jsem omdlivala a porodnik mi to neveril, misto toho aby neco delal tak sedel vedle me...znudene koukal s nohou pres nohu a rekl mi ze jestli poradne nezatlacim tak mala bude postizena nebo mrtva. Pak se uracili mi privazat nohy ze mi udelaji císař. Jenze jak mi je privazali tak jsem se mela jak zaprit a mala vylezla rychle ven...nastesti to tedy dopadlo dobre ale to jejich chovani opravdu nezapomenu. Byla jsem mlada prvoridicka takze zadne zkusenosti nebyli. Pak jsem otehotnela po druhe ale male byli teprve 4 mesice tak jsem sla na potrat protoze bych to nedavala a zvolqli jsem Žatec. Muzu rict ze vse probehlo suprove...

@kopretinak
Ahoj kopretinko 🙂
Čekám na čerstvé zážitky z porodky 🙂

@adusku Budu upřímná a popíšu vše, co se mi v porodnici stalo a nebylo toho málo. 1. malou jsem přenášela, proto jsem navštěvovala porodnici od 40+1, každý den - z důvodu vysokého TK - syndrom bílého pláště - celou dobu jsem to v porodnici pak všem vysvětlovala, že to primář ví, a že mi vážně nic není. Vždy byl monitor a prohlídka,moč, tlak, vše v pohodě, přijďte další den.
2. Nakonec jsem jela do porodnice ve 40+3 (4) ve 23:00 poté co mi doma praskla voda ve 22:00. Ve zkratce - noční směna mě poslala na hekárnu s manželem, občas se natočil monitor, který trval hodinu místo 20minut, protože sestra spala. Nikdo mi neporadil jak prodýchávat kontrakce, jak to postupuje , prostě nic.
Výměna směny - konečně schopná sestra, která mi řekla, jak na kontrakce, zjistilo se, že se otvírám pomalu, kontrakce nic moc pravidelného, takže se nasadil oxytocin - no vůbec jsem ho nechtěla, ale bylo mi řečeno, že prostě musim. Pak proběhla příprava - klystýr, vyfasovala jsem anděla a šlo do tuhého. No nakonec jsem dostala 4 kapačky oxytocinu, injekci, aby zašla branka, byla jsem v dvouminutových kontrakcích několik hodin a stejně hlavička nesestoupila a já se dostatečně neotvírala. Navíc všichni vykulení, že jsem dole úzká. Naposledy jsem měla jeden suchý rohlík v 6 h ráno a večer už jsem to nedávala. Asi ve tři odpoledne, kdy na mě šlo i tlačení jsem si nechala píchnout něco na bolest, to jsem pak jen ležela jak zfetovaná na posteli a prodýchávala jsem kontrakce po dvou minutách neschopná čehokoliv jiného. Výhoda injekce byla, že kontrakce tolik nebolely a hlavně se mi nechtělo tlačit. Když jsem chtěla tlačit sestra mi začala říkat, že nesmím, že se potrhám a pod. Byla jsem strašně vyděšená. V 18:00 se měnila směna - přišla jiná sestra - prej jsem asi na 6 cm, předtím všichni říkali, že na 8 cm, doktor mě prohrábnul ( mimochodem všichni dotroři jsou fakt šíleně citlivý, takže jsem zažívala strašná muka, při vyšetřování během kontrakcí, a že jich bylo za tu dobu) , doktorovi jsem řekla, že už nemůžu, že se mi dělá blbě, jak jsem nejedla, to samé jsem pak řekla i sestře. Ta pak přišla a oznámila mi, že doktor přijde za chvíli a řekne co dál. Byla jsem ještě pod vlivem injekce, ale strašně vyčerpaná a modlila jsem se za císaře. Přišel doktor asi v půl sedmé, že už mě nebudou trápit a jde se na sekci. S manželem se nám v tu chvíli neskutečně ulevilo. Vyndali mi kapačku, připravili na sekci. Já věděla přesně co mě čeká od kámošky, takže mě nic nepřekvapilo, co mi dávají za injekce mi přesně říkali, sestry byly moc milé. Čekalo se asi půl hodiny na anesteziologa, který byl na sále na chíře. Kontrakce jsem měla ještě na sále, kam jsem došla po svých , panovala tam super atmosféra, takže se mi docela ulevilo, vše bylo rychlé a já usla ani nevím jak. Probudila jsem se na pooperačním pokoji asi před půl desátou - malá se narodila přesně v 20:00, manžel tam byl se mnou a vyprávěl a ukazoval mi malou. Než jsem se probrala trvalo mi to asi půl hodiny, bolelo mě břicho, takže mi manžel zašel pro sestru a ta mi dala čípek, protože víc prej už dostat nemůžu, no popravdě ta bolest nebyla nic strašného, ale já v tu chvíli chtěla, aby mě nebolelo vůbec :D Poté co odešel manžel jsem zjistila, že mám spolubydlící, a tak jsme s paní, co rodila den přede mnou drbali. Kolem 23 h mi přinesli malou na přisátí, ta se přisála hned a mě se neskutečně ulevilo. Na pooperačním se o mě starali sestřičky opravdu skvěle, nemůžu si na žádnou stěžovat, nabízeli mi injekce na bolest, když jsem si zazvonila, hned přišli. Malou mi vozili na krmení dost různě, dle směny. Většinou jí tam nechali dlouho, takže jsem si užila. Ale s omezenou pohyblivostí a hadičkama to šlo špatně. Na pooperačním jsem byla nakonec asi jen 36 h a přesunula jsem se na šestinedělí. Tam jsem měla hned dostat malou, ale sestra řekla, že nemá čas mě zaučit, že toho má moc, a že jsem po císaři strašně krátce, že si jí nechaj u sebe a já jí dostanu až další den ráno, že na mě sestra bude mít dost času a nakonec dodala, že malá dostala příkrm a spí, ale že za ní můžu kdykoliv přijít. Byla jsem neskutečně naštvaná a zoufalá, bála jsem se, že se mi nerozjede mlíko, když mi to tahle utli - měla jsem jí naposledy v pět ráno a celý den neměli v plánu mi jí dát, protože bylo hodně porodů. Hecla jsem se, překonala jsem bolest a snažila jsem se co nejdřív se rozhýbat, abych večer ukecala sestru. Ta na mě koukala jak z jara, že nevěděla, že už jí chci, že jí řekli, že jí nechci. No nakonec jsme to s malou krásně zmákly. Mléko se spustilo třetí den, jak se všude udává, tak pátý den, kdy se v téhle porodnici chodí nejdřív po císaři domů nás propustili. Jinak sestřičky jsou na šestinedělí skvělé. Každý den chodí sestra extra na konzultaci kojení, takže se dbá,aby šlo kojení. Co mě tedy dost zarazilo bylo, že se dávají příkrmy jako by se nechumelilo, hlavně v noci, kdy mimča druhý den po porodu strašně řvou. Malá ho dostala taky, ale vůbec jí nepomohl, řvala jak tur dál, nakonec jsme to, ale dali a do hodiny byl klid. Jinak návštěvy na pooperačním jsou možné i na pokoji , na chvilku, ale stačí to, Mě to strašně pomohlo, že tam manžela pustili. Jinak jídlo je tedy vážně nemocniční, polévky překořeněné nebo naopak neslané, něco skoro nepoživatelné, čerstvé pečivo je samozřejmostí. K dispozici je celou dobu moc dobrý čaj. Pro mimčo je k dispozici vše, jen pleny a ubrousky musí být vlastní, pro maminky není k dispozici nic ( žádné erární košile, vložky, ručníky prostě nic). Druhý porod plánuju ve stejné porodnici, ale bude to plánovaný císař. Doktoři tedy za mě šílenost, ale sestry úžasné. Informovanost při porodu nečekejte, prostě se nekoná. Hodně štěstí při porodu !!!