Za jak dlouho jste se maminky "vzpamatovaly" po porodu?

Ahoj, já jsem po porodu měla hodně těžké období. V den propuštění z porodky mi zemřela babička, takže jsem měla strašné výčitky, že malou nikdy neviděla a neuvidí ☹ A nevím, jestli tohle, ale prostě psychicky jsem na tom byla mizerně, přišla jsem si jako naprosto neschopná matka, přišlo mi, že každá maminka má naklizeno, navařeno a já nebyla schopná ničeho, ani z malé jsem se nedokázala tak radovat, jak jsem čekala. Do normálu jsem se dostala tak tři měsíce po porodu, ale začátky byly krušné vzhledem k okolnostem 😔 Fyzicky jsem se dala do kupy během šestinedělí...

psychicky to dlouho netrvalo,možná jen ten prvni týden,i poporodní poranění,ale fyzicky (jaktozto vahou) pořád nic.přibrala jsem 27kg,hlavně voda skrz mega otoky,do konce 6N bylo dole 12 a od te doby ani tuk.. psychika me ještě zahaprovala koncem 6N,asi hlavně skrz nezvyku nevyspani,ale jinak ok.

psychicky okamžite, měla jsem dobrý porod a fyzicky do 14 dnů 😉akorát z těch kil nabraných v těhu jsem se ještě nevzpamatovala 🙂

Hm, tak svoje normalni dziny jsem oblekla po mesici 😀 A jinak bych rekla, ze po 3 mesicich uz bylo vsechno tak, jak kdyby s nami bylo mimco uz odjakziva 😵

Já celkem brzy cca do měsíce jsem už byla o.k 😉 😉

Já v podstatě hned. Dítě bylo vymodlené, takže psychicky obrovská euforie, která měla vliv i na poporodní poranění, ikdyž jsem byla seštupovaná jak ponožka, tak po návratu dom do své postele po 4 dnech jsem byla naprosto v pohodě, v porodce jsem pospávala asi první půl den a noc, protože jsem předtím skoro dva dny nespala.
Kila šla dolů sama, ikdyž jsem nabrala asi 18 kilo, ale 10 zůstalo v porodce po těch 4 dnech rovnou, byla to hlavně voda a zbytek během šestinedělí sám od sebe, ale syn byl velký žravec, takže jsem kojila ve dne v noci s maximálním odstupem dvě hodiny.

Ja jsem byla offline skoro cely prvni rok, hrozne me to dneska mrzi, ale mela jsem tezke poporodni deprese, zadnou pomoc ani podporu (manzel je uzasny clovek, ale musel chodit do prace a ja jsem to sama doma a miminkem proste nezvladala)...navic pocit viny za to, ze je maly nedonoseny...no, nevzpominam na to moc rada...minimalne prvni pulrok jsem zila jako ve snu, jako bych to ani nebyla ja...no, nastesti je to uz pryc, dneska nad tim skoro kroutim hlavou...ale opravdu jsem to tak prozila ☹

poporodní poranění bylo zahojené za necelé tři neděle..na konci šestinedělí jsem vážila stejně, jako při početí..na nedostatek spánku jsem si zvykala docela dlouho, tak 4 měsíce..
psychicky bylo náročné skoro celé šestinedělí, byla sjem nějaká přecitlivělá, ale jinak ok..
ale bylo to hodně dané tím, že jsme měli rozdělaný barák a žili na chatě v provizoriu: voda se teprve začala natahovat ze sousedního pozemku, topit se kloudně dalo jen v jedné místnosti, chlap jezdil z práce na barák a pak teprve dom, takže dorazil kolem desáté večer...
jsem zvědavá, jak to bude teď, se skoro pětiletou dcerou, hospodářstvím včetně několikaměsíčního štěněte 😀....

Ahoj, já jsem se psychicky i fyzicky dala do kupy až bylo malému tak 6 měsíců, také jsem nějak špatně nesla, že jsem neschopná matka, že se o něj nedokážu postarat, že pláče a já nevím proč, ale jakmile jsem přestala kojit ve 3.měsíci, protože mi to nešlo a měla jsem méně mléka, tak bylo o starost méně a byli jsme nějací spokojenější, ale malého stále bolelo nadmuté bříško, tak stejně to ještě nebylo ono, začala jsem si ho užívat až kolencem 5.měsíce, což mě strašně mrzí, ale teď už je to moc prima. A fyzicky se mi udělalo po šití nadměrný růst té jizvy, tak jsem musela jít na zákrok a od té doby už je to všechno dobrý. 🙂

Po prvním fyzicky hned. Byla jsem úplně v poho. Po druhém během tak 14 dnů. V tehot.jsem hodně zhubla. Unava a vyčerpání mi zatím zůstalo. Po porodu jsem ještě ttrochu zhubla a nedaří se mi pribrat, takže jsem jak moucha. Co se ale týče nějakých poranění atd tak citim nástrih. To jsem ale cítila i u prvního a po 10 měsících to přestalo. A psychicky mi trvalo tak rok (postupně) než jsem si na něj zvyklá. U druhyho uz to tak nebylo.

U prvního fyzicky tak to šestinedělí, psychicky hůře-poporodní deprese 😔 U druhého pár dní 🙂

U prvniho po tydnu jsem byla ok...a u druheho tak asi do roku,nervy byla uplakana ,skoro nespala nejedla strasny...a kila s tema bojuju do dnes 🙂

Tak já po klešťovém porodu nic moc :( šestinedělí byl děs - (za celou dobu jsem si nemohla sednout na nic tvrdého, když jsem šla na velkou, tak jsem nejprve dva dny brečela před a pak půl den trpěla po:( byla jsem strašně slabá a 16. den po porodu jsem dostala mastitidu - 3 dny jsem prakticky o sobě nevěděla.) Po šestinedělí se začaly věci lepšit, ale po zánětu jsem měla málo mlíčka, takže mi Jiřík stále jen plakal. Jen jsem seděla a kojila - prakticky pořád. Na velkou jsem si bez bolesti došla cca po půl roce. No, raději snad nevzpomínat, jinak by taky mohl být Jiřík jedináček 😀

No 😅 psychicky asi po 6N, do te doby sem furt rvala 😀,mala byla moc narocny mimco,silenej zaber 😔 a fyzicky sem tomu nechala volny prubeh,hlavne sem nechtela prijit o mliko, takze sem se sebou zacala neco delat az tak po pul roce a s vahou jsem na svym i bez diet a tyrani 🙂
(a po porodu spodek citim jeste ted nekdy,mam rozhozenou panev a kostrc, takze po delsim sezeni boli doted,ale prvni mesic sem nemohla sedet vubec ☹ )

srostlá po nástřihu jsem byla rychle, takže při kontrole po šestinedělí jsem byla úplně o.k., po 6 měsících jsem byla na -7 kg proti početí, ale pak jsem začala přibírat (měla jsem +7 kg proti početí) a nebyla schopná zhubnout až do teď, kdy jsem před měsícem přestala kojit a i tělo se vrací do normálu. Dokonce mi před 14 dny vyskákaly pupínky jak puberťákovi.

U prvního psychicky-ani ne, že bych byla rozhozená, spíš úzkostlivější a pečlivější....fyzicky šestinedělí děs, byla jsem i na znovušití v celkové anestézii, jizva mě ještě občas bolí i teď...půl roku po porodu jsem byla o pěl kilo lehčí než před otěhotněním....u druhého jsem byla psychicky i fyzicky ok prakticky okamžitě.....jen kila zatím zůstávají 🙂

Mno, ono těžko říct "vzpamatovaly po porodu" 🙂
Tělo celkově se vším všudy se mi srovnávalo tak rok, fakt že jo, žádný 6neděl, žádný 3 měsíce.. ale rok.. S tím, že na roce malého jsem přestala i kojit, přibrala hezky na svojí "původní" váhu a cítila že už je vše ok 😉

TAk půl roku -oboje, po prvním porodu. Po druhém porodu, ač byl akutním císařem jsem šla z porodnice v naprosté pohodě po obou stránkách 🙂

Dosud ne 😉

psychicky ihned,po obou porodech,nevím co to je šestinedělí krom krvácení,jinak jsem byla jak rybka,i fyzicky,po synovi bylo šité velké,šel vexem ale do 10 dnů jsem o ničem nevěděla a u dcery jsem šla s porodky zahojená,ale trocha víc mně sešili a křivě i když to bylo malé šití,takže mi to teď snad opraví 😀
Takže já po porodu neměla žádný psychický ani fyzický problémy...šťastlivec

ja byla fit hned.. z porodky sem sla domu asi 10 hodin po porodu.. a vse fungovalo tak jak sem si prectavovala.. ja zadnou psychickou ujmu nemela.. uzivala sem si to a fyzicky sem byla taky v poho.. zadny siti nic.. proste lahoda jahoda.. 😵 😵

já se ještě nesrovnala.. mám výkyvy (psychické ) občas si myslím že už je to ok a pak příjde "pecka" a jsem v prdeli s nervama... nejraději bych utekla od všeho. a fyzicky.. no celkem to jde... ale vždy mlže být lépa.

Po prvním porodu jsem byla fyzicky mimo dobrých 14 dní, pravděpodobně zbytečný nástřih mě bolel ještě pár týdnů, sotva jsem chodila, hodně jsem krvácela apod., psychicky jsem byla v poho, hned jsem chtěla další mimčo 😉
Po druhém porodu jsem si poležela povinné dvě hodinky na sále, pak jsem se zvedla a odešla jsem do sprchy a na pokoj po svých, byla jsem fit, mohla jsem skály lámat 😵 a opět jsem si to chtěla hned zopakovat 😀
Ale po obou porodech jsem byla hodně unavená, takže jsem co nejčastěji chodila spát, jakmile usla dcera, zalomila jsem to taky 😉

Po ambulantním porodu okamžitě. Dvě hodiny po porodu jsem chodila, sama se umyla, oblékla, postarala o malýho, vyřídila papíry a za 4 hodiny jsem byla doma. V den porodu jsem vytřela, uvařila oběd a fungovala jako vždy. Záleží asi tedy na tom, jaký byl porod.

Psychicky velmi rychle, fyzicky taky - tak do 14 dnů. S výjimkou váhy - s tou bojuji do dneška (rok po porodu). 😉

Fyzicky po císaři cca za 3 týdny. Kojení děs a hrůza, 4 měsíce na piškotech a dětských přesnídávkách vyústilo v hmotnost 46kg při výšce 170cm a extrémní vyčerpání. Po 8mi měsících začal mladý spát celou noc a mně trvalo rok, než jsem začala spát taky. Takže ve finále, to srovnávání trvalo doteď ;)

prvně fyzicky asi 3t (blbě se mi hojil nástřih), psychicky (vydeptaná z nemocniční "péče") prakticky až díky pohodovýmu druhýmu porodu, po kterým jsem byla fyzicky ok tak za 3 dny (především vyčerpání, byl dlouhej), psychicky dobrý (i když druhej syn byl náročnej, věčně plakal a visel na mě), potřetí prakticky hned fyzicky i psychicky 😉

Fyzicky mi po porodu planovanym cisarem ve spinalni anestezii vubec nic nebylo, bricho ani jizva prakticky nebolely..takze mam pocit, ze jsem se nemla z ceho vzpamatovavat i tehotenstvi jsme mela bez jakehokoli problemu, bez zvraceni..... I kdyz prvni den po porodu jsem byla bila jak stena...takze rekla bych tak 2 dny opravdu mirne unavy asi ze ztraty kreve. Ta "hruza " prisla az pak s narocnym, uplakanym , nespicim miminkema z toho pramenici i obrovske psychicke unavy .... a z toho jsem se vzpamatovala tak pred necelym rokem🙂🙂 tedy vic jak dva roky po porodu🙂

Po císaři fyzicky zdánlivě za pár dnů, dva týdny po porodu jsem byla bruslit. Psychicky to bylo horší, nabrala jsem 36 kg, skoro 30 mi zůstalo, nechtěla jsem mezi lidi - každý na nás koukal a tehdy mi to vadilo, nemohla jsem spát, přestože jsem byla vyčerpaná, navíc A+A měli mimo jiné silný reflux, krmili jsme po hodině... Že děti zvládám jsem měla pocit tak v jejich 3 měsících. 11 měsíců po porodu jsem absolvovala operaci a od té doby jsem byla opravdu zdravotně i psychicky úplně v normálu, v pohodě. Taky Anička přestala mít zdravotní problémy, což dělalo 99% té předchozí psychické nepohody. Teď mám ještě tak 9 kg navrch, ale cítím se dobře a jsem šťastná jako blecha 🙂
V porodnici jsem měla stejné pocity jako @jainy007 a bála jsem se, že to tak zůstane - ale přešlo to, když nás pustili domů.