Strach z druhého porodu

@bayt Moje mama porod se mnou asi 24 hodin, ke konci omdlivani, zvraceni, me tahali na posledni chvili a pry jsem byla cela sediva (nebylo to asi zas az tak strasny drama z lekarskyho pohledu, neresuscitovali me, jsem zdrava, ale pro mamu hororovy zazitek). Se segrou pak uz mnohem lepsi.
Mama se mnou sice nesouhlasi, ale ja jsem presvedcena, ze hraje obrovskou roli psychika. U prvniho porodu byla mlada, urcite vydesena, ale hlavne se k ni chovali hrozne, nechali ji samotnou ve zhasnuty mistnosti (porod 1987, takze samozrejme nikdo u porodu s ni byt nemohl), na jeji prosby nereagovali, srumec zacal, az kdyz zacali ztracet ozvy. Se segrou uz byla podle me i klidnejsi a hlavne rodila ve vstricnejsim prostredi, s prijemnou dr, ktera ji dokazala uklidnit atd.
Tim nechci rict, ze za nepostupovani tvyho prvniho porodu muze tvoje psychika, samozrejme je spousta jinych duvodu, proc to neslo, sam rikas, zes byla v klidu, ale - pokud chces v klidu a lepe porodit druhy dite, musis si to nastavit v hlave. Nikdo ti nezaruci, ze nebude problem a nebude se opakovat prubeh prvniho porodu, ale pokud se dokazes zklidnit a oprostit se od zkusenosti tvy mamy a tvoji vlastni, pomuze ti to.
Ja sama jsem prvni kontrakci pocitila v devet vecer, do porodnice jsme jeli v deset dopoledne (silnejsi prodychavaci kontrakce jsem mela tak od sesti, sedmi rano), v pul jedenacty porodnice, monitor, prohlidka, otevrena na sest, 11:23 oficialne prijata k porodu, 14:02 maly na svete.
Porod byl krasny, ta cast doma nejlepsi, ta cast do 13:30 super, az na kravu PA, ktera byla totalne otravena, ale nastesti s nami nebyla skoro vubec. Manzel pri me, ve 13:30 jsem citila tlak, polozili me na kreslo, otevrena na 8-9, nechala jsem se presvedcit k pichnuti vody (coz jsem nemela delat), pote sly dolu rapidne ozvy, srumec, nekolik doktoru na sale, PA zacala panikarit, no a malyho jsem v pohode vytlacila (samozrejme po dvojitym nastrihu), nikdo me uz z kresla nepustil, apgar skore bylo 10-10-10, malej byl uplne dobrej.
Az na ten hektickej zaver snovej porod, kterej jsem “prozpivala” ve sprse.
Ale proc to cely pisu - v tehotenstvi jsem porad poslouchala, jak mama mela tezkej porod, jak mam pocitat s tim, ze to bude dlouhy, babicka se mi vysmala, kdyz jsem rekla, ze budu rodit bez leku atd..
Normalne jsem dost nervak, panikar, v tehotenstvi jsem chodila k psycholozce, protoze jsem mela strasnej strach o malyho po potratech, atd.., ale ten porod - proste jsem si to nejak dokazala prehodit v hlave. Negativni “recenze” jsem proste nevnimala a rekla jsem si, ze to proste zvladnu. Ze je porod prirozena vec, ktera se deje tisicileti a ze neni duvod, aby byl problem. Tecka.
A sli jsme s muzem na dvoudenni kurz hypnoporodu od Jemneho zrozeni. To bylo to nejlepsi, totalne jsem se naladila, ze bude vsechno super, manzel se dozvedel vsechno potrebny, byl mi pak neskutecnou oporou, a porod byl skutecne nebolestivy.. extremne intenzivni, ale nerekla bych bolestivy. Vsechno slo prirozene, doma jsem si poslouchala relaxace z kurzu, totalne jsem se uklidnila.
Tri a pul hodiny po porodu prisla mama s babickou na navstevu a neverily vlastnim ocim, ze jsem uplne v pohode, sedim na zidli (siti prislo k sobe az pozdeji 😀), neomdlivam vycerpanim a podobne.
Mozna jsem mela jen strasny stesti (druhy porod mam teprve pred sebou). Ale verim tomu, ze pozitivnim naladenim se tomu da maximalne pomoct.
Takze - za me kurz hypnoporodu, vyresit (klidne na terapii) v sobe zazitky z prvniho porodu, pozitivne se naladit a jit do toho - a statisticky je vetsi pravdepodobnost, ze druhy porod bude lepsi nez prvni 😉

@rencinka87 Myslím si, že psychika v tomto nehraje tak velkou roli, jak by si některé ženy přály slyšet. Nemyslím, že by matka měla ani jeden ze svých tří porodů traumatický nebo že by se bála, že by byla nezkušená apod.

@rencinka87 Ale děkuju za zkušenost, to každopádně!

@bayt ja myslim, ze za epidural by mel nekdo dostat Nobelovu cenu a treba nechapu, proc si nenechaji nektere zeny ulevit od bolesti. Takze ja bych sla i napotreti do epidurálu. Ale chápu, že ten názor nemá každý.. Držím palce, ať se vše podaří co nejlépe rozmyslet i rozhodnout.

@kuliseks Já bych do něj šla ihned, ale bojím si, jak to ovlivní nenarozené miminko....

@kuliseks Mas s nim dobrou zkusenost? Reknes mi vic..ceka me druhy porod kazdym dnem a stale premyslim jestli jo nebo ne..

@kuliseks Tak já jsem třeba epidural nechtěla, protože mi přijde uplně strašné a děsivé si nechat něco píchat do páteře 😀 a té aplikace se bojím víc než bolestí od kontrakcí. Navíc to není bezrizikové, vím o případu, kdy má paní po epidurálu problémy s páteří, a to už je víc než rok po porodu (a stejně tvrdí, že jí ten epidurál ani moc neulevil). Za třetí si myslím, že to není úplně zdravé pro mimčo. Takže já jsem prostě chtěla porody úplně bez medikamentů a jsem moc ráda, že mi to vyšlo, možná jsem pro někoho masochistka, ale udělala jsem to, co jsem považovala za nejlepší 🙂

Můj porod byl zcela bezproblémový a to jen a jen díky tomu, že jsem byla přesvědčená, že budu rodit císařem, vzhledem k mému věku 🙂
Takže za mě, psychika je alfou a omegou a v tvém případě, když si to představím u sebe, tak máš odžitou bolest a nepříjemný zážitek, a pochopitelně spolu s tímto jde ruku v ruce strach z dalšího porodu, proto bych ti doporučila aby sis našla nějakou porodní asistentku, někoho, s kým si "sednete", kdo tě připraví a bude s tebou při porodu, abys tu zkušenost a ten strach zvládla.

Co se týče epidurálu a ovlivněním nenarozeného dítěte nemám žádné zkušenosti. Ale kamarádka na epidurál vzpomíná jen v nejhorším... Od bolesti neulevil, napichovali ji půl hodiny, kdy poslouchala, že se nemá ani v kontrakci hýbat a pak i jak má debilní záda... Ještě skoro rok ji trápily bolesti v zádech, tam kde ji napichovali.. Já měla 2 bezproblémové porody a řekla bych, že u mě psychika udělala hodně. Chodila jsem na předporodní kurz, vyslechla si ze všech stran různé příhody, co se stalo při porodu, co bylo pro kterou kamarádku/příbuznou důležité a dala si sama dohromady co opravdu je pro mě důležité. Manžel masíroval hráz. Sama sebe jsem ujistila, že jsem udělala vše pro to, aby porod dobře dopadl. Do porodního plánu jsem si dala jen 2 pro mě velice důležité věci - aby mě neoddělovali od dítěte pokud samozřejmě nepůjde o život a že chceme s manželem co největší soukromí. Vím, že kdybych měla za zadkem i 2-3 cizí lidi, porod by se zasekl.. Dál jsem věděla, že se na manžela můžu spolehnout. Kdyby byl porod jen na mě, bylo by to horší. Manžel opravdu jasně vyjádřil, to co bychom chtěli a jemu nikdo neodporoval. Dále mi velmi pomohl v ulevujících pozicích. V bolestech jsem zapomněla na vše. On si vše z kurzu pamatoval.. Když viděl, že začíná kontrakce, hned mě navedl do pozice, kde se mi ulevilo. Byla jsem mu vděčná. I když si ze mě dělal srandu, že v těch bolestech bych jim podepsala i hypotéku.. 🙂 Prostě za mě psychika a vstřícný postoj porodní asistentky byly to nejvíc. A v obou případech si mě manžel testoval, jestli bude další dítě, v obou případech jsem hned po porodu (ještě ani nebyla přestřižena pupeční šňůra) řekla ano.. 🙂 Snažila bych se v tvém případě přesvědčit samu sebe, že teď už to bude v pohodě..

@bayt první porod dcera - planovany císař, vše v pohodě. Druhy porod syn o 22 měsíců později byl přirozený - navzdory vnucovani druhé sekce ze strany lékařů. Malej se narodil hodinu a půl po příjezdu do porodnice, bez nastrihu bez siti, vše slunickove. Já samozřejmě sebevědomí až někde u oblak, že porod at císař nebo přirozený nic není přece 🙂
A pak přišel ten třetí . Letos v únoru.
Jako asi takhle - nebyl to zadnej horor, taky jsem nebyla nastrihnuta ani šitá a malej se narodil v pořádku, jen to trvalo podstatně delší dobu, skoro 24h, což proti předchozímu porodu strašný rozdíl. Ke konci už jsem byla úplně vyflusla a vnimala jen manžela, PA vůbec ani doktorku. A bolelo to - hodně 😃
Vím, ze si ve srovnání s jinými nemám na co stěžovat, ale jsem fakt rada, ze ten můj už úplně poslední porod nebyl prvním nebo druhým...

Tak si proste rikej, ze někdo má třeba těžké všechny porody ale někdo (jako třeba já) má každý porod úplně jiný. A ze ten druhy muzes mít daleko lepší 🙂

A metody, těžko říct. Já dělala vše stejně u všech porodů a ty poslední dva se tak lišily. Určitě se ale nic nepokazi navštěvovanim nějakého předporodniho kurzu a mluvit o svém strachu apod. Pokud bych se bála, udělala bych to tak.

@gruyerre Já bych si nechala napíchat cokoliv, kdyby nešlo o mimčo :D

Nebát se. Porod je třešnička na dortu...velmi málo porodu je super, rychlých a pochodových..když máte takový panicky strach nechte si pomoct.mam děti 5. Přirozené porody

já měla první porod komplikovaný. Plodovka mi odcházela po troškách a na "rozeběhnutí" přirozeného porodu jsem čekala 48hodin v porodnici, k tomu dostávala antibiotika proti infekci. Třetí den mi doktor řekl, že porod už musíme vyvolat a že mi doporuřuje epidural, protože porodní cesty nebyly připravené a bude porod víc bolet. Tak jsem řekla, že jo. V klidu mě napíchli páteř a vše bylo nachystané, vyvolávací tabletka žádný velký efekt a tak mi dali vykapat oxitocin a pak už kontrakce byly mazec, že jsem nestíhala prodýchávat. Už jsem je prosíla ať mi píchnou ten epidural, ale muselo se čekat až budu na 3 prsty otevřená. Za mě asi nejhorší hodina mého života. A pak užasná úleva po epiduralu, zbytek porodu jsem si odhopsala na míči a pak porod v leže, který mi vůbec nevyhovoval, nástřih a hurá malá v pořádku venku. Bohužel se mi nevyloučila placenta, tak že ještě na sál pod narkozu.
Taky jsem se strašně bála druhého porodu.
V loni jsem byla podruhé těhotná, když mi dva dny před TP večer praskla voda a opět se žádné kontrakce do rána nebyly, tak jsem se rovnou domluvila na epiduralu. Opět jsem si porod odhopsala a tentokrát jsem měla výbornou PA a porod v kleče (úplně super). A dokonce ani žádný nástřih a jen kosmetické ranky. Opravdu záleží na PA 🙂.
Tak že za mě epidural výborná věc. Děti obě v pořádku. A hlavně na druhý porod budu ráda vzpomínat, protože i s medikací byl pěkný a úplně jiný než první.
Tak že hlavu vzhůru a myslet pozitivně! 🙂

Můj první porod začal ve 4 ráno pravidelnými kontrakcemi po pěti minutách, jako prvorodička jsem se bála a tak jsme jeli skoro hned, v porodnici si mě nechali, ikdyz se kromě kromě kontrakcí vůbec nic nedělo, otevřená skoro na nula nula nic, náznak nějakého posunu žádný, klystýr zamnou, asi dvě injekce na podporu také za mnou a nic. Posun asi kolem 5 hodiny odpolední otevřená na 4 cm. Bolesti jako prase, já vysílená, skoro 24 hodin bez jídla, všichni nademnou stáli a nevěděli co. Malý se ani nijak netlačil. Váhový odhad od mě gynekoložky max. 3 kila spíše míň, vzhledem k mě úzké pánvi značka ideál. Ale proč nechce jít ven?? Primářovi už to nedalo a šel si udělat svůj váhový odhad. No prý asi 3,5 kilo, což už prý je dost na moji pánev. Ale asi to ještě zkusíme. Já už mžitky před očima, zkoušeli jsme to ještě asi 3 hodiny bez žádného posunu, mžitky pořád, když už jsem začala omdlévat, primář zavelel císař. A už jsem spala na operačním sále a bylo mi to fuk. Syn se narodil 20:37 váha 3450 g. Takže první nic moc, už v porodnici jsem hlásila, že už mě tam nikdo neuvidí a druhé miminko nebude. No..nakonec je. Druhý porod se s prvním nedá srovnat. Týden před porodem jsem slavila narozeniny. Měla jsem to naplánované a říkali si, že to je poslední věc, kterou musím před porodem zvládnout. Už ale ten den jsem pociťovala takové menší bolení v podbřišku nic závažného. Oslavili jsme a šli jsme spát. Druhý den jsem naše pozvala na oběd, naobědvali jsme se, dali kafe, naši odešli. Partner šel se synem na boby. Uklidila jsem a lehla si k biatlonu, po chvíli jsem začala pociťovat menší kontrakce. Takové nepravidelné. Tak jsem se šla osprchovat a oholit, co kdyby náhodou...a kontrakce zesílili. Nachystala jsem si tedy tašky a počkala na partnera a syna. Ty přišly po chvíli, tak partnerovi říkám ať se moc nevysliká, že asi pojedeme, ten na mě koukal, jak na blázna, že když odcházeli, že mi nic nebylo. Tak si ještě dělal srandu, museli jsme dat syna k babičce, vyvenčit psa, no a když jsem šla u venčení po schodech nahoru, tak mi praskla voda, což už jsem partnerovi sdělovala, že už je odjezd docela akutní. Tohle všechno se stalo během hodiny a půl a kontrakce, které se dali zvládnout. Po cestě do porodnice bylo hůř a já už se modlila ať tam jsme. Přijeli jsme po šesté a já porodila v 20:20 úplně normálně na konci trochu s pomocí holčičku váha 3250 g. Druhý porod, moje gynekoložka mi chtěla plánovat císař a já porodila normálně a rychle. Co víc si přát. 😉 Taková moje zkušenost.

Ahoj. Měla jsem to velice podobně jako Ty - první porod trval 30 hodin, závěr na oxytocinu - z porodu jsem si odnesla poporodní trauma a dcera těžkou žloutenku s následným OV a axiální hypotonií. Z druhého porodu jsem měla hrůzu, dlouho jsme mysleli, že zůstaneme jen u jednoho dítete. Nakonec jsme do toho šli a druhý porod byl krásný a léčivý (a to jsem opravdu velká cimprlína na bolest).

Zkusím uvést co mi pomohlo:
-přátelská porodnice rodinného typu
-vlastní PA (spolupracující s porodnicí - zaměstnankyně, ale zároveň schopná si prosadit svou) a dula
-terapie zaměřená na zpracování popor. traumatu
-papíry "na hlavu" (bylo zde uvedeno, že mám popor. trauma a úzkosně-depresivní syndrom), které jsem předala primáři porodnického oddělení - zřejmě měl strach, abych jim na sále nezpanikařila, takže do porodu se zasahovalo naprosto minimálně
- kurz hypnoporodu
-porodní přání, které jsem osekala na nejdůležitější body: informování o zásazích, volný pohyb v 1. době porodní, výběr polohy ve 2. době porodní (rodila jsme ve dřepu) a nepřerušovaný dvouhodinový bonding kůže na kůži po porodu
-výběr polohy při porodu a nahřívání hráze PA během tlačení - malý měl 4 kg, šel s rukou u hlavy a poranění bylo minimální
- vědomí toho, že druhý porod je v 90% případů snazší než ten první

To, jak rodila Tvá matka, nemusí být až tak vypovídající, protože porody za totáče probíhaly v podmínkách, které ženám často vůbec neumožnily porodit normálně - i když by na to bývaly fyzicky i psychicky měly...

Suma sumárum - druhý porod trval od prvních kontrakcí 12 hodin (až do konce byly nepravidelné), bez zásahu, bez medikace

@michaela_2 V porodnici mi bylo řečeno, že druhé porody bývají nejlepší a mívají nejhladší průběh, že třetí jsou složitější..i když mi nebylo řečeno proč..možná na tom něco je. Jinak souhlasím - u porodu mě překvapilo, že nejnáročnější není snášení samotné bolesti jako takové, ale největším úskalím může být vyčerpání...

Mne epodural prosté pomohl. Dvakrat mi uplne ulevil od bolesti. Nejaka bolest zad pak asi tyden probihala, ale nic strasneho. Rodila jsem 2x u Apolinare a diky epiduralu na porody vzpominam jen v nejlepsim. U druheho porodu jsem kontralce po pichnuti vubec necitila, ackoliv predtim byly. Na synech jsem ucinky nepozorovala.

@urtica já vím, to jsem také slyšela, ale vzhledem k tomu, že můj první porod byla plánovana sekce (po termínu byla dcera koncem panevnim a byla vetsi), tak vlastně ten třetí porod byl jakoby druhy (přirozený), aspoň to jsem si myslela ještě v lednu no :D

V tomhle se těžko radí, jsou věci, které můžeš ovlivnit můžeš a ty, které prostě nemůžeš. A u porodu člověk nikdy předem neví. Myslím, že jediné, co pro to můžeš udělat, je o tom tolik nepřemýšlet, věřit, že to bude všechno v pořádku a spoléhat se na svoje tělo a příznivé postavení hvězd 🙂 Ze své vlastní zkušenosti a ze zkušeností mého okolí si myslím, že průběh porodu se spíše opakuje, asi to máme v sobě, jak se nám bude rodit. Pokud dítě chceš, ale opravdu tě svazuje takový strach, neváhala bych a zařídila si plánovaný císař.

@rajecka jejda císaře vůbec, protože to snad může to dítě negativně ovlivnit ještě více jak epidurál :(

@urtica hm to máš ale pravdu, že nejhorší je to vyčerpání....možná je důvodem, že třetí porody jsou obecně u o doststarších žen, kor v dnešní době...

@kuliseks ha, budu o něm fakt uvažovat 🙂

@urtica Mám na tebe dotazy, moc děkuji za příspěvek! Kde jsi dělala ten kurz hypnoporodu? A kde jsi rodila? Terapii myslíš nějakou speciální, nebo prostě obecně u svého psychologa?

@bayt Napíšu SZ, ok?

@urtica Jasně, děkuju 🙂

doporučuju přístup v duchu hypnoporodu, jsou v čr i kurzy něčeho v podsatě totožnýho, jen s jiným jménem, teď nevim... kurzy jemného zrození tušim?
jinak zkušenost nemám, já se takhle snažila naladit i při prvním a porod byl celkem fajn. tudíž ani podruhý se nebojim. vim, že se může dycky něco podělat, ale takhle neuvažuju. ono to naladění podle mě hodně ovlivní.
i to, jak zmiňuješ svoji mamku a svůj první porod. pracovala bych na tom. jak rodila tvoje mamka nemá co dělat s tím, jak budeš rodit ty🙂 a ani první porod není tak vypovídající o tom, jak budeš rodit podruhý. i kdyby tam nějaká role vlivu byla, nepřipouštět si ji! (pokud se netýká bezbolestnýho akorát rychlýho porodu:D)

takže podle mě prostě co nejvíc přirozenej porod. příroda není blbá a zařídí to sama. což neznamená, že to nebude bolet, ale jsem přesvdčená, že pokud se nic nesere, je to určitě nejlepší možnost. hormony zajistěj, že to dobře snášíš, nebo rychle zapomeneš, nemusíš se bát negativního ovlivnění dítěte atd.

a metody úlevy a hlavně spíš pomoci k tomu procesu samozřejmě jsou různý. jak tě tak "znám" z koně, asi nebudeš příznice alternativních přístupů , ale je toho docela dost, co se nabízí. reflexní terapie, aromaterapie, hydroterapie, homeopatie...

a když jsi kámoš i klasickejch metod, třeba ten plyn co se dejchá, to by mimčo ovlivňovat tolik nemělo, ne? ale nevim...moc se o to nezajímám.

jednoznačně doporučuji hypnoporod 🙂 díky němu jsem rodila úplně v pohodě, v klidu a bez jakýchkoliv problémů 🙂

a je pravda, že jsem od x lidí slyšela, že jim ty medicínský prostředky k tišení bolesti stejně nepomohly. (epidurál i kanyla s čímsi) jedna kamarádka vlastně říkala, jak medicínskej porod super. epidurál pohodička. a pak samozřejmě zas začaly haprovat kontrakce, tak přidaly oxytocin, kterej v tý vteřině dítěti krapet nesednnul a skončilo to sekcí.
takže epidurálu bych se kromě tady zmíněnejch věcí bála i z toho hlediska, že nikdy nevíš, co to s tvým pociťováním kontrakcí udělá. ne jedna ženská to pak cejtí úplně jinak a neví, jak pracovat se svalama v II. době porodní.

Je videt, ze co clovek to jiny nazor.. je potreba asi v tu danou chvili dat na to, co ti prijde nejlepsi. Pripadne se proste pripravit dopredu podle sveho uvazeni. Ja nechci hanit zadnou metodu, protoze porod je na to az moc individualni. Jestli nekdo nechce epidural z tohohle ci jineho hlediska a chce hypnoporod (na ktery zas neverim ja), tak v pohode. Ono i cemu veris, tak to ti treba taky psychicky pomuze 😉 ja to beru tak, ze kdyz ta moznost ulevit od bolesti jde, tak nevidim duvod to neudelat. Kor kdyz jsem v rukach odborniků.. ono i bolestí vycerpana rodicka asi zdarnemu konci porodu moc nepomuze a sice priroda to zvladne, ok, ale nejaka traumata a protahovani bolesti apod mi prijde zbytecne. Ale rikam, to je nazor od nazoru. Tak hlavne se nebat porodu jako takoveho. Kombinace prirody a doktoru je podle me nejlepsi reseni, ale to jsou jen me zkusenosti a rady. Dalsich rad a tipu tu jeste pribude hodne 🙂 drzim palce