Špatné zkušenosti s manželem u porodu

@bastamama Do porodu máš celkem kousek tak mi pak můžeš dát vědět jak to dopadlo 😀 😀 😀
Ne, ale já z toho mám strašný strach. Všude slyším jak je to super, ale myslím, že ty co to neměli tak super, se jenom tak hlasitě neozývají ☹

@nikinnna obecně si myslím, že je dobré, když je otec u porodu - nejen kvůli mamince, ale i kvůli dítěti (podpora vztahu hned od začátku)...

ale - jen pokud se na to oba rodiče cítí...

odpověď nemůže nikdo dát za Vás... každopádně hlavně byste se měla v pohodě cítit Vy... s rozhodnutím bych ještě vyčkala, ono se mohou postoje ještě do porodu změnit a to na obou stranách (hormony dělají své, přece jen to člověk vidí jinak)

jinak existuje ještě 3. varianta - vzít k porodu dulu... mohu vřele doporučit 😉
(nebo vzít dulu i otce pokud porodnice povoluje víc osob u porodu)

dula je profesionál a umí komunikovat i s personálem porodnice... poradí při rozbíhajícím se porodu, s kojením... může přijet i domů a zkontrolovat...
je výborné mít někoho zkušeného "na telefonu".. už to samo o sobě častokrát pomůže 🙂

😀 Nebude...určitě bych ho nenutila, ale ze své zkušenosti a to je chlap cíťa, neomdlel, nic neviděl a byl velikou oporou. Jo a byl z toho tak vyprdlej, že poslouchal instrukce.

Nechte rozhodnuti na nem, zaridte si alternativu, treba maminku nebo tak. Chlap nebude mit pocit, ze je do neceho tlacen. Jibak kdyz bude chtit, tak uvidi vse, zadna plenta se nekona. Muj muz je raky dominantni, vecne se ptal co a jak bude. Na rovinu, doprovodna osoba je ta, co zvladne pouzivat mozek. Osobne se mi hlava nekam prepla a vetsina informaci od PA sla mimo moje chapani. Jestli se slozi, tot otazka, to se asi odhadnout neda.

@nikinnna Mně manžel řekl, že mě v tom nenechá ikdyz se bojí, že ho to položí...No a dopadlo to tak, že celou dobu byl na sále semnou a na tlačení jsem ho vyhodila (což si nepamatuji 😀) ale prý mu to bylo líto, že tam chtěl bejt semnou. Já jsem ráda že tam nebyl a byla jsem tam jen já a doktori. Hned jak se malej narodil tak pro něj sestřička došla a nafotil si všechno a i si ho podepsal 🙂. Pak tam normálně zůstal s náma. A super, jestli bude druhé průběh bude stejný 😀

@nikinnna P.S. můj manžel je taky dominantní a když viděl co vše semnou dělají a jak jsem hotová tak seděl vedle mě, chodil semnou, byl semnou ve sprše a ani nepíp 🙂. Takže bych se toho nebála 🙂

Napíšu, ač vlastní zkušenost zatím nemám, leč v tomhle mám jasno. Já bych se necítila v přítomnosti partnera úplně komfortně právě i ze zmíněných důvodů 2,3 a 4. Naštěstí přítel není nijak konfliktní typ, takže toho, že by řval po personálu, se tolik nebojím. :D Já bych si tuhle chvíli chtěla tak nějak odžít sama, ale to je mojí povahou. V takových vypjatých chvílích (jako je bolest, nepohodlí, stres, intimní lékařský zákrok...) potřebuji klid a tak nějak tuším, že partner by mě tam spíš stresoval, než že by mi nějak pomáhal. A navíc - moderní mamky by mě asi nejradši kamenovaly, ale já prostě nechci, aby mě můj chlap takhle viděl, napíšu to úplně na féra...Základním pravidlem číslo jedna je pro mě - NIKOHO DO NIČEHO NENUTIT, tzn. ani tatínka, který se na to necítí, ani maminku, která si přítomnost partnera u porodu nepřeje...

Můj přítel chtěl být u porodu, ale me to bylo od začátku proti srsti, sama jsem nevedela co budu vyvedet. Nakonec to dopadlo tak, ze jsem si ho pamatuji jen pri pijmu a pak nevim ze tam byl, byla jsem v nejakem transu, ve svem svete a vubec nevim ze tam byl. Pamatuji ze sem tam mi dal piti a ze jej premlouvali aby prestrihl pupeční šňůru, ve sprse pomohl do kosile, spis pro me byl takova druha zdravotni sestra. Pak mi casem vykladal co mi pomahal, jako drzel za ruku, ze jsem mu aj dokonce vynadala, ale ja si to nepamatuji.tos takova moje zkušenost.

No já se bála úplně stejně. Partner sám u toho ani být nechtěl a dopadlo to vtipně. Nechali jsme všemu volný průběh nic neřešili a když to přišlo partner mne vezl do porodky tak dostal že stresu takový průjem,ze jsme si každý " odrodili " to své v jiné místnosti 😀😀😀 ale pomoc jako odvoz , nošení tašek , vytahování dokumentů....bez něj si to neumím představit. C.2 nám pak spíš vzalo kojení. Partnerovi přišlo ,že me tělo teď patří dcerce a není hoden ji ho krást 😀 ono je pak stejně vše jinak než si člověk vymyslí 😉

Ja mela podobne obavy. Nakonec prvni porod 14h a celou dobu byl se mnou,krom sprchy. Na nikoho nestekal,pekne poslouchal,nejvic me! Byl tam proste pro me,nezvanil,jen byl. Videl vsecko,kdyz mi nesl miminko zpet. Zadne trauma nema a to jsem se tam i po....Horozne mi pomohl. U druheho ditete to bylo na 2h,z toho hodinu ho nepustili za mnou,nevedel,co se deje a sli pro nej az na finale,kde mi opet uzasne pomohl,kdyz mi rikal,at nikoho neposloucham,jen se mu divam do oci. Nakonec strihal snuru a opet videl vse,kdyz prinasel miminko.trauma mel,ze me slysel kricet,nevedel proc a neznal to od prvniho porodu.taky uz je to dobre. Intimni vztah to nijak nepoznamenalo

Manžel si nebyl jistý celou dobu, jestli chce být u porodu - bojí se krve a bál se, že ji tam uvidí. Já si nebyla jistá, jestli ho tam chci taky mít. Byl to můj první porod a nevěděla jsem jak budu reagovat a nejsem ráda, když mě někdo vidí v situaci, kde ztrácím nad sebou kontrolu. Nechali jsme tomu tedy volný průběh. Na první dobu porodní bylo super, že tam byl - rychleji mi to utíkalo, jeho přítomnost mě alespoň rozptýlila a nemyslela tak intenzivně na bolest, pomáhal mi i fyzicky - podat láhev s vodou, chodil se mnou po chodbě...Když přišlo na druhou dobu porodní ( na tlačení ) - což byla ta nejkrásnější chvíle ve smyslu, že to téměř už s porovnáním kontrakcí nebolelo a celkově to bylo nejvíc v pohodě, tak i když zůstal tak upřímně bylo to celkem jedno, protože jeho přítomnost jsem vůbec nevnímala, naprosto jsem se soustředila a koncentrovala na to co mi říká porodní asistentka. Takže i když tam byl, tak konkrétně mě to vůbec nic nepřineslo. Zpětně mi říkal, že mě celou dobu držel za ruku a povzbuzoval, ale já jak jsem měla dělat sama co se sebou a poslouchala nanejvýš por. asistentku, tak o tom vůbec nevím. Takže za mě: první doba porodní - je super, když tam chlap je, druhá doba porodní - je to úplně jedno, jestli zůstane nebo jde čekat na chodbu. Jo a krev, které se bál nejvíc, tam vůbec neviděl. Dokonce ani malý ji na sobe vůbec neměl, ani mázek. Skoro vypadal, jak kdyby ho předtím vykoupali 🙂 Tak si manžel asi i oddechl 😀 Na otázku, jestli půjde i podruhé k porodu tak říkal, že jo, že to bylo úúúplně v pohodě. Asi čekal větší drama, minimálně, co vidí v TV 😀

@nikinnna manžel nebyl ani u jednoho porodu, od začátku jsem věděla, že ho tam nechci. Takže čekal na chodbě. Řekla bych, že důležité je, co chce rodička....

Taky dám svou trošku do mlýna 🙂
všichni okolo nám a hlavně tedy mě povídali, jak je super, když je manžel či obecně muž u porodu, ale...
1) manžel je dominantní typ, navíc cholerik
2) nesnáší krev
3) kecal by do toho
4) bojí se nemocnic a navíc se všeobecně bojí lékařů, i když se zrovna neděje nic jemu
5) bál se,že uvidí něco, co vidět nechce
Z toho všeho vyplývá, že u porodu být nechtěl. Prý kdybych si to přála, tak do toho jde.
Ale já nechtěla, VŮBEC! Chtěla jsem si odrodit sama za balvanem, bez chlapa, který by viděl a slyšel něco, co nechci on ani já. Takže když mi v noci praskla voda, odvezl mě do porodnice, počkal na základní vyšetření a poslali ho pryč. Po 12 hod. jsem šla stejně na akutního císaře, takže by tam nezmohl vůbec nic. Druhý den za mnou přijel a vše bylo OK. Takže pokud nechceš, měl by to pochopit 🙂

Já mám za sebou dva porody, u prvního přítel byl jen na poslední fázi (vyvolávaný, hrozně dlouho se nic nedělo a pak skoro nestihl přijet). Mnohem víc bych uvítala jeho přítomnost během toho čekání, pak už tam byl víceméně zbytečný, navíc se divil, že jsem nebyla zrovna potichu... Takže k druhému jsem ho ani nechtěla, ten byl zas superrychlý, asi jen dvě hodinky silnějších kontrakcí, zato pak masakr při tlačení, takže jsem byla opravdu ráda,že tam nebyl, to by se asi teprve divil 😀 A tu první fázi jsem si krásně prožila sama,v pohodě, ve sprše, vůbec mi to nedělalo problém. Kdybych rodila potřetí (jakože už to neplánuji), tak opět sama.

@nikinnna no já měla celé těhotenství naprosto stejné obavy. Manžel je hysterka, cholerik a dominantní osobnost. Navíc já jsem epileptička a on mě celou dobu tlačil do plánovaného cs ze strachu, že bych při porodu dostala záchvat. Ve výsledku jsem byla moc ráda, že tam byl se mnou - z hysterické ženské (on je v našem vztahu ta "baba" a já opravuju a chodím se šroubovákem) se v okamžiku vstupu na porodní box stal chlap se vším všudy - hysterka zůstala za dveřmi, manžel mě neuvěřitelně podržel - dokonce mi odnášel porodní vložky nasáklé plodovkou a dával čisté 😀 S jeho výškou 2m, i když mi seděl u hlavy, viděl naprosto vše včetně hlavičky trčící mezi nohama 😀 když jsem tlačila, on tlačil se mnou (až jsem měla obavy, aby taky něco nevytlačil 😀), dýchal se mnou, povzbuzoval mě - tak ho ta atmosféra tam vzala, že to celé prostě jsme odedřeli společně. Pomohl mi ve sprše, prostě se vším - byla jsem fakt moc ráda za to, že tam byl. A ležet totál vyčerpaná a koukat na něj, jak se rozplívá v náručí s čerstvě "vyplcnutým" miminkem, to byl pohled k nezaplacení.

1. Bal se co bude. Snazil se to zvladnout, aby byl potrebny, povedlo se. Taky se snazi byt dominantni, ale bal se, nechtel tam jit, nakonec se sam rozhodl, ze tam bude.
2. Schvalne se nedival. Kvuli teto obave, kterou mel sam. Jak ho to poznamenalo je uz naporad velka neznama. A myslim, ze u valne vetsiny muzu. Ze ti nic spatneho do oci nereknou, ale jaka je skutecnost zustane zahadou.
3. Neotravoval, byl vydesenej, takze se snazil byt k uzitku nebo aspon zticha.
4. Staci, kdyz se rizne do prstu a umira. Takze se nedival. Pupecni snuru strihal a schvalne se nedival, jen tak skrz asi.

Spatnou zkusenost nemam, protoze manzel ani u jednoho porodu nebyl. U prvniho jsme o tom uvazovali, ale manzel se do toho moc nehrnul, ja taky ne, tak jsme se dohodli, ze to nechame otevrene a az dojde na porod, ja se rozhodnu. Hned s prvni kontrakci jsem mela jasno, ze manzel u porodu nebude. A bylo to spravne rozhodnuti, takze u druheho jsme se o tom uz ani nebavili.
Jinak jednu spatnou zkusenost mame v rodine. Byl to hodne dlouhy a tezky porod, miminko velke, matka hodne trpela a potrhana byla tak, ze cele sestinedeli prolezela, nemohla ani chodit. A otec z toho vinil miminko, mel velky problem ho prijmout, nechtel si ho ani pochovat ☹ A pritom to bylo uz jejich druhe dite, u prvniho porodu byl taky a tam zadny problem nebyl.

Na tohle téma je výborná kapitola v knize Hovory s porodní bábou 🙂 tahle otázka se nedá nijak zobecnit, záleží opravdu na každém jednotlivci a páru zvlášť. Jedno hezké pravidlo, o kterém se v knize píše je, že tato "smlouva"mezi mužem a ženou by měla být kdykoliv vypověditelná. Je jedno, co si doma dohodnete, ale je dobré si říct, že muž může kdykoliv během porodu přijít nebo odejít (a zase se vrátit) a stejně tak ho žena může kdykoliv vykázat, když jí jeho přítomnost vadí.

Rodila jsem dvakrát přirozeně, poprvé nádhera podruhé horor. U obou porodů mě můj muž (otec obou dětí) držel za ruku, otíral čelo a vůbec mlčky plnil co si myslel že na mý tváři vidí jako podstatný přání. Byl mi naprostou oporou a neumím si představit jak bych bez něj porodila, rodili jsme doslova spolu. Je to o povaze ženy, o povaze muže, i povaze jejich vztahu. Za mě je porod ve vztahu nejvíc, velkej třesk vesmíru! Bonding ve třech je dozajista to nejkrásnější co jsem kdy zažila a těžko tuhle laťku něco překoná 😵

Nechte to plynout. Rozhodnout se můžete kdykoliv. Hlavně se ani jeden do ničeho nenutte. Za me, manžel byl i obou porodů a byla jsem za to ráda. Byl úžasný. Nicméně pokud by to nešlo, zvládla bych to i bez něj 🙂

Manzel bol so mnou pocas prvej doby, pocas kazdeho vysetrenia a samotneho tlacenia som ho poslala von...Uplne super, pomahal mi do sprchy, masiroval krize...dosledkom jeho pritomnosti a mojho naozaj velmi lahkeho porodu, kedy za 4 hodiny bolo po a ja som sa po konci smiala a pytala sa sestriciek, ci to je vsetko, ci to je cely porod...je, ze moj muz je uplne nazhaveny ist aj k druhemu, lebo ma nerealnu predstavu, ze kazdyporod je taky. 😀 😀 😀 😀 😀 😀

Nenutila bych ho a pokud máš z toho špatné pocity a on tomu není moc nakloněn, tak bych si tam radši vzala někoho, kdo víš, že tě podpoří. Se mnou byl manžel a byla jsem ráda, ale vím, že kamarádky přítel je porodem dost poznamenaný - rodila KP a byl to těžký porod, kdy on všechno viděl (neměl kde jinde stát) a od té doby to mezi nimi není ono.

Muž se mnou 'rodil' 4x pokaždé byl u všeho a chuť na sex ma porad stejnou, u nás žádné následky nepozoruju🙂

Můj chlap nebyl ani u jednoho porodu, vadí mu nemocnice i krev, přišel vždy "k hotovému" a to zvládl, že se soustředil na to miminko, ale jinak by to nedal, necítil se na to, takže např. čekal za dveřmi, atp. Jednou to personál poznal sám, jednou mu to teda nabídli, jestli nechce dovnitř a být u toho, ale on odmítl. Každopádně vím, že od chlapů z práce měl spoustu zajímavých historek o tom, co se tam při porodu děje, takže určitě byl ovlivněný i tím.

Můj manžel už od počůranýho testu tvrdil, že k porodu nechce. Je to citlivka, vadí mu jakejkoliv náznak krve, nemůže vidět na obrázku skoro ani odřený koleno, když se víc poraní, omdlévá... 😀 Já osobně jsem na tom, aby se účastnil, nijak netrvala a tak jsem si prostě řekla, že tam nebude - aspoň bude klid, nebude tam fňukat a dělat scény a personál se bude věnovat mně a ne jemu. Byla jsem s tím smířená, takovej byl plán.

Jenže!, asi 6 týdnů před porodem byl s chlapama na akci a tam se doslechl, že to je epickej zážitek a nesmí si to nechat ujít. Najednou byl nalomenej, že by šel. Mě to štvalo - jednak jsem už prostě měla představu o porodu, ve který on nefiguroval, ale hlavně jsem se strašně bála, že ho to poznamená, protože tam nechce jít kvůli sobě, ale protože mu to řekli chlapi. Na druhou stranu jsem ho nechtěla odstrkovat, aby si nemyslel, že o něj nestojím, takže jsme se domluvili, že až to přijde, tak se rozhodne podle toho, jak to cítí.

No a přišlo to a on zcela automaticky pomáhal jak hodnej pejsek, nosil zavazadlo, pomáhal mi se převléct, povídal si se mnou, když jsem na záchodě tlačila následky klystýru :DDD, pomáhal mi na lůžko, dával mi pít, podával mi hadr, utěšoval... Já ho teda vůbec nevnímala a zvládla bych to i bez něj, protože jsem bolestí nevěděla která bije, ale on si připadal důležitej. 😅 Nakonec načumoval z první řady přímo na "bojiště", i přes všechnu tu krev a jiný tekutiny si nenechal ujít prodírání hlavy, aby mi mohl říct, jestli má dcera vlasy 😀 a i šňůru si přestříhnul! Jako první si dceru choval a dodneška to všude vypráví, jak byl skvělej, úžasnej, nejlepší a vlastně porodil on... 😀

Následky si nenese. Teda, nese - ale jen ty pozitivní! 🙂

1) Za takového bych byla ráda, nemyslím, aby někomu nadával bezdůvodně a nesmyslně, ale aby nadával a pral se za moje a miminka zájmy 🙂
2) Můj manžel má z porodu trauma, viděl ze mě viset modrofialovou hlavičku a tak se mu klepala ruka, že z původně zamýšleného videa byla mazanice.. Nicméně na náš intimní vztah to vliv nemělo
3) To je asi i o tom jak je vnímavý, mě chtěl podporovat a mě to vadilo, tak jsem ho odstrčila a nechal mě být

Můj manžel k porodu moc nechtěl, ale respektoval mé přání. Zpětně bych to určitě přehodnotila, manžel pak trpěl madoniným komplexem, intimní život na dlouho utrpěl a ani teď, 2,5 roku od porodu to není bohvie čo. O orálním sexu nemůže být řeč, do té doby to dělal rád. Myslím, že porod bez následků ustojí jen opravdu silní, inteligentní chlapi a to je na tobě, jak vyhodnotíš vaši situaci.

@mkaj Tvůj manžel je určitě také silný a inteligentní chlap, jen prostě nedokáže zpracovat úplně vše. Každý ma někde své slabiny. Podívej spousty chlapů porod zvládli naprosto bravurně, ale jinak to jsou kreteni.....

@nikinnna k bodu jedna - manžel měl taky strach, ale přišel ještě dominantnější primař a bylo po obavách. K bodu dva - při prvním porodu si dal manžel pozor, aby neviděl nic, při druhém mě čapnul za nohu, pomáhal mi, viděl všechno a když jsem se ptala na pocity, řekl mi, že v tu chvíli to bylo něco tak přirozeného, že mu to nepřišlo ani divné ani nechutné. K bodu tři - u prvního porodu nepomohl nic, ale to, že tam byl, bylo pro mě strašně posilující. Měla jsem bolesti 4 hodiny po minutě a občasné pohlazení od něj, dodalo síly. U druhého porodu mě pomáhal držet nohy, zvedat se, byl to krásný a rychlý porod a on ho popisuje jako zázrak. K bodu 4 - když se nají, nesekne sebou.
Já bych to shrnula asi takto. Pokud si ho tam přeješ, ať tam jde. Pokud to pro něj bude přes čáru, vždy může odejít na chodbu a ty to určitě budeš respektovat.... jen ať si nenechá ujít, ty dvě hodiny, kdy s mimi budeš odpočívat, to ať tam přijde určitě. My s manželem nejvíc vzpomínáme na to, jak přinesl syna v náruči z měření a vážení, pyšný, že ho drží jako první, dal mi ho do rukou a řekl, děkuju ti za syna a já jsem je oba objala. Tohle za to stojí. Když to tak vezmu, ty sestřičky byly moc hodné. První porod nešel dobře, ke konci manžel odešel bokem a sestřičky ještě než se přestřihla pupeční šňůra ho zavolali, že je malý na světě, ať si ho jde přivítat.