Pupečníková krev pro vlastní potřebu

Zdravím všechny, kteří zvažují odběr pupečníkové krve pro vlastní potřebu. Jsem v 38tt a byla jsem původně téměř na 100% přesvědčená, že si nechám odebrat PK a uskladnit pro potřeby vlastního dítěte. Pak mi to ale nedalo a začala jsem více pátrat na internetu, mimo jiné i zde na těchto diskusích, a mé přesvědčení přestalo být tak silné. Nakonec jsem se obrátila se svými dotazy a pochybnostmi na odborníka prof. MUDr. Petra Sedláčka, CSc. - vedoucího lékaře transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol. A protože předpokládám, že spousta z vás budoucích rodičů zvažuje odběr PK pro potřeby vlastního dítěte a taky vím, že dobrat se relevantních a komerčně nezaměřených informací je obtížné, dovolila jsem si, se souhlasem pana profesora, zde zveřejnit své dotazy a jeho odpovědi na ně:

1. Umožňuje současná legislativa ČR transplantaci vlastních kmenových buněk odebraných u porodu dítěte?
Odpověď: „Pokud je mi známo, o jasném právním výkladu panují stále rozpory, ale častý výklad je ten, že pupečníkovou krev z komerční banky (pokud nemá statut zdravotnického
zařízení) nelze přijmout a použít. Nelze ji mmj. použít v rozporu s účelem, pro který byla uchována (vlastní použití), tedy ani např. pro sourozence k alogenní transplantaci kmenových buněk krvetvorby. Firmy rozhodně mohou štěpy odebírat a skladovat (na takovou činnost jsou akreditovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv - SÚKL) a pak štěpy vydají na pokyn rodičů/žádost lékařů, ale není jasné, kdo je akreditován k jejich přepravě (v žádném případě to nemohou být rodiče) a zda my, jako zdravotnické zařízení, vůbec můžeme takové štěpy a od koho přijmout a k jakémukoliv účelu použít. (V praxi se jedná o to, zda má komerční banka pupečníkové krve akreditaci SÚKL na distribuci do zdravotnického zařízení.) Z dalšího textu však vyplývá, že mě to příliš netíží, protože v transplantační medicíně takový vlastní zdroj kmenových buněk prakticky není zapotřebí. Vedle toho se bohužel setkávám s tím, že komerční firmy uskladňují často i zcela zanedbatelná množství pupečníkové krve, prakticky nepoužitelné k čemukoliv! Rodiče pak o tomto buď neinformují vůbec, nebo zavádějícím způsobem. Chudé štěpy komentují poukazem na možnost jejich kvantitu zvýšit expanzí (pomnožením). Expanze však zatím ve skutečnosti nevede k obohacení štěpu o univerzální kmenové buňky, ale zvýší počet buněk zralejších a dosud známé způsoby expanze nejsou schopny plnohodnotně (kvalitativně) štěp obohatit.“

2. Dále jsem našla informace o tom, že využití kmenových buněk pro vlastní
potřebu není v současné době příliš frekventované z důvodu, že se zpravidla
vlastní kmenové buňky pro léčbu nehodí. Národní centrum tkání a buněk
v Brně však uvádí na svých webových stránkách cca 80 nemocí, které lze pomocí
kmenových buněk léčit. Myslí se tím opravdu léčit pomocí vlastních buněk (tzv. autologní transplantace), nebo pouze darovaných od vhodného rodinného či cizího dárce (tzv. alogenní transplantace)?
Odpověď: „Existuje, pokud vím, jediná klinická studie, která zkoumá, zda by bylo
možno využít s efektem vlastní pupečníkovou krev v (regenerativní) léčbě malých dětí se získaným časným postižením mozku. Výsledky této již řadu let probíhající studie nejsou oficiálně k dispozici, ale vypadá to na neúspěch (prof. Kurtzberg, USA). Jinak se jedná o jednotlivá, obecně špatně dokumentovaná použití bez jasného zdůvodnění a s pochybným efektem, takže nadále panuje v těchto případech silná pochybnost o možné výhodě. Stranou ponechávám experimenty v léčbě cukrovky, Alzheimerovy nemoci, infarktu myokardu, apod. Při takových experimentech navíc není jasné, proč by se měla hodit zrovna pupečníková krev, které unikátní buňky by nám měly přinášet nějakou výhodu proti buňkám běžně získatelným v průběhu celého života jedince či zdravého cizího dárce.
Vlastní buňky nejdou použít u geneticky podmíněných poruch (tam patří u
dětí i některá nádorová onemocnění krvetvorby, vrozené poruchy krvetvorby, imunity či metabolizmu). V léčbě maligního onemocnění krve se používá alogenní transplantace, protože léčebný efekt je založen ne na cytostaticích, ale na imunologické léčbě zdravou dárcovskou imunitou!
Alogenní pupečníková krev (vedle kostní dřeně či stimulovaných periferních
kmenových buněk) se používá pro některá onemocnění s výhodou, pro jiná rovnocenně, pro další jen v nejkrajnějším případě. Pokud se však argumentuje, že se používá v léčbě 75-80 různých onemocnění, pak se jedná o alogenní štěpy a ne o autologní! Je to bohužel neúplná informace, která může tendenčně mnoho lidí mást.“

3. Doporučil byste, na základě Vašich dosavadních zkušeností a znalosti
očekávaného vývoje, odběr PK a uschování pro vlastní potřebu, nebo se
domníváte, že dnešní využití ani využití v budoucnu není reálné?
Odpověď: „Odběr pupečníkové tkáně (ne pupečníkové krve) je (zatím spíše komerčně) zajímavá nová možnost. Problémem je, že dnes stále nevíme, jaké buňky vlastně budeme někdy potřebovat, kolik jich je v takových štěpech k dispozici funkčních a schopných dalšího zpracovávání i po rozmražení, a proč a kvůli čemu a jak by bylo možno takové buňky využít. Rozumíme tomu tak, že se nám nejedná o zárodečné buňky krvetvorby, ty totiž máme ve svém těle k dispozici celý život. Tato skutečnost nám desítky let umožňuje v indikovaných případech provádět autologní transplantace i u pacientů ve vysokém věku. Tyto buňky také používáme, když provádíme odběr od dárce pro pacienta k transplantaci alogenní. Je otázkou, které jiné a unikátní buňky v pupečníkové krvi či tkáni někdy budou zapotřebí a pokud ano, zda je můžeme získat kdykoliv i z úplně cizích pupečníků (tkáně či krve), protože takové buňky zřejmě nejsou rozpoznávány v těle jako cizí a ani se cize nechovají, jsou "jakoby" univerzální. Není proto jasné, proč by mělo být výhodné nebo dokonce nutné si 60-70-80 let schovávat zamražené buňky vlastní. Je vysoce pravděpodobné, že za několik desítek let budou takto "postaru" schované buňky nepoužitelné i jen z formálních důvodů, bude jich většinou žalostně málo a budou staré a nebudou mít žádnou přednost před čerstvými cizími.“

Doporučení ???
„Obávám se, že v popředí této aktivity je kromě velmi mlhavé naděje především nemalý finanční zisk. Okolo transplantací u dětí v ČR se pohybuji od jejich začátku na konci roku 1989. Žádné bych nechtěl (a také jsem to neudělal, i když měly své štěpy - například ve veřejném registru) transplantovat jejich vlastní pupečníkovou krví, protože k tomu nenastal důvod (těch dětí je už více než 500). Zatímco alogenních transplantací s použitím rodinné či nepříbuzenské pupečníkové krve proběhlo na světě již několik desítek tisíc (u našich dětských pacientů v ČR dosud čtyřicet), jedná se o jednotlivá (asi dost často rodinou vynucená) podání vlastní PK s nejasnou indikací. Vlastní kmenové buňky krvetvorby si nosíme u sebe a v daleko větším množství, než může být uloženo v naší pupečníkové krvi, takže ji pro sebe kvůli možné autologní transplantaci nepotřebujeme. Může se ale snadno stát, že se někomu z nás bude hodit ta cizí pupečníková krev, protože bude v té dané situaci pro nás či naše děti tím nejvhodnějším štěpem.
Jestli máte peníze a nic si od toho neslibujete, tak to klidně udělejte. Jestli ale ráda přemýšlíte, tak si to ještě pořádně promyslete. Nejsem odpůrcem toho, aby si někdo měl možnost dělat se svými penězi, co chce, ať je to právně dobře ošetřeno a umožněno. V různých státech existují různé způsoby, jak tuto situaci lépe řešit. Nelíbí se mi ale, když rodiče podléhají klamné reklamě, která z nich bere peníze bez reálné šance na smysluplné využití. Při plné informaci věřím, že by to většina neudělala a někteří by naopak dali přednost uložit pupečníkovou krev pro veřejné využití do nekomerčních zařízení (v ČR Banka pupečníkové krve - www.bpk.cz). Využitelnost takové pupečníkové krve je vysoká a reálná a velice záslužná. A bude nepochybně více a více využívána i v blízké a vzdálenější budoucnosti.
Ani pro své děti jsem nechtěl uchovat jejich vlastní štěpy, ale chci, aby bylo
hodně štěpů od zdravých dětí pro ty nemocné, kterým dává transplantace naději na záchranu života.“

Tak všem kteří zvažují přeji pevné nervy při hledání odpovědí na jejich otázky.
Snad vám tento příspěvek pomůže v rozhodování. Míša M.