Proč ženy rády mluví o svém "hrozném" porodu?

záleží na tom, jak u dotyčné porod probíhal, a jaký k němu má postoj celkově. pro někoho je to nutné zlo, pro někoho naopak to nejhezčí v životě (ačkoli třeba s komplikacemi).
třeba generace našich maminek - rodily samy, bez manželů, celou první dobu porodní na hekárně musely ležet, personál byl často nepříjemný.... po porodu se na návštěvy nesmělo, děti se ukazovaly z okna, v porodnici se zůstávalo třeba 10 dní nebo i dýl. je docela pochopitelný, že to ta ženská pak nevnímá jako hezký zážitek.

Po porodu budeš taky mluvit o porodu 😉 je to strašně silnej zážitek. Ale některý ženský z toho fakt dělají kovbojku. Já teda měla štěstí na pohodový rychlý porod, tak držím palce, ať to máš podobně

Tak s chlapama je to vůbec všeobecně lepší na pokec mi přijde, neřeší blbiny, když se jim něco nelíbí, řeknou to a nepomlouvají se za zády,ale o porodu nevím nevím.... Třeba kamarád mi říkal, že je jen tak přijde a "vyprdne" se na svět mimčo, vyvedla jsem ho z omylu videem mého třetího porodu 😀 jinak když jsem rodila prvně, švagrová mě tak vyděsila, že jsem se bála i pohnout na sále,aby náhodou nebyl problém s mimnkem. Všeobecně je to ale myslím o tom, že vypravěčky takových scénářů si spíš samy sobě chtějí dokázat, že jsou dobré. Ale konec konců, ať je porod jakýkoliv, za pár měsíců po něm na to zapomeneš a budeš myslet na to,jaký bude asi porod další 🙂))takže hodně sil a pevné nervy 🙂

Já o svém porodu mluvím, protože je mou součástí. A tím, že o něm mluvím se s ním vyrovnávám. A souhlasim s Marketkou -počkej, až budeš mít po porodu sama -ne, opravdu to není procházka rájem....

Nedávno mě to taky napadlo 😉 Myslím, že pro mnoho žen to byl opravdu nejhorší zážitek (zdravotní komplikace, dlouhý porod, příštup personálu atd), ale pro jiné ženy to byl jeden z nejkrásnějších dnů v životě 😵 😵 Takže ano, bolí to a chvílemi máš pocit, že asi "umřeš", ale mimčo za to stojí 😵 😵

A skvělá rada - hlavně buď psychicky v pohodě, bo porod je hlavně o psychice 😉 (samozřejmě pokud je zdravotně vše ok)

Zdravím, asi proto, že je to nejsilnější "zážitek" v jejich životě. Něco, co se neděje každý den...

Na konci boje o těhotenství (také jsem si počkala několik let na miminko a znovu čekám..), tlačení, bolestí, obav, zda bude vše ok, přijde ten zázrak.....najednou nejsme samy, najednou máme to, co jsme několik měsíců hýčkali pod srdcem....
Asi jako babičky a dědové vyprávěli o válce, jako chlapi vypráví o vojně..je to tak silné...!
Je to něco, co není vždy příjemné, ale je to tak velký zážitek, že mají potřebu to sdílet s někým dalším.
Většinou s někým, koho to zajímá.
Pokud to nechcete poslouchat, myslím, že stačí říct, že je to pro Vás intimní a nechcete to slyšet...
Domnívám se, že některé věci se musí zažít, aby je člověk sám pochopil....
Hodně štěstí.

No já nevím, ale když se blížil můj porod, četla jsem si spoustu příběhů a zážitků z porodu a většina z nich byla zakončena jen hezkými slovy. Všechny maminky popisovali porod jako něco krásného, hlavně díky tomu konci, kdy už je miminko na světě. Já jsem měla to štěstí, že jsem měla opravdu pěkný porod, i když v tu chvíli, jsem samozřejmě jako každá myslela, že nic horšího neexistuje. 😀 Nakonec s odstupem času, si každá maminka vybavuje jen to hezké a na bolest a trápení zapomene velice rychle. Jestli ti tohle někdo říká, tak ty ženy buď chtějí být důležité nebo opravdu měli špatné zkušenosti, v tom případě nechápu proč tě zbytečně straší a vystavují stresu, takovým bych nafackovala 🙄

Jestli to nebude tím, že porod je něco tak velkého, tak fascinujícího, jak zasáhne tělo i duši! Něco, co vám přinese to nejhezčí v životě - dítě. Proto o něm ženy mluví, proto si ho neustále chtějí zachovat v paměti ( ne bolest a strach, ale ten pocit krásna, když je malé venku a poprvé ho uvidíte, ucítíte, poprvé se dotknete ). ..........

Proč mluví ženy o porodu - to bych i pochopila. Je to opravdu zážitek, na který jen tak nezapomeneš, budeš šťastná, žes porodila miminko, budeš na to i hrdá. Proč to tolik žen považuje za negativní zážitek - to už neporadím 😅 Já sama můžu říct o porodu jenom to nejlepší, protože porodnice byla skvělá, personál byl super, manžel byl úžasnej a na konci čekalo nejbáječnější miminko na celém světě 😀

Takže já radím - nevšímat si toho a moc tomu cizímu vyprávění - zejména tomu negativnímu - nevěnovat pozornost. Myslím si, podle svých zkušeností, že čím víc se na porod budeš těšit, tím lepší z něj budeš mít pocit, i když třeba vše nepůjde úplně po másle.

Tak ať máš brzy zdravého drobečka u sebe.

Tak je to silný zážitek pro každou ženu a nekdo má potrebu se o to podelit.Já se také bavila se svými kamaradkami o svem porodu-pěkném porodu-protože já ho rozhodne příšerný nemela, žádné komplikace, žádné dlouhé hodiny utrpení a už druhý den jsem mluvila o tom před známými, jak se teším na další porod.Je to opravdu silný zážitek a počkej sama...až porodíš, zjistíš, že se budeš chtít také o svém porodu s nekým pobavit, své zážitky, zkušenosti, atd...

Také si myslím, že porod je tak velký emotivní zážitek, že se chceš podělit. Spíš, abys to sama vstřebala

Beru to jako hodně subjektivní. Já porod nepovažuju za nic strašného a byla to pro mě cesta k miminku. Měla jsem asi štěstí na nekomplikovaný, ale na druhou stanu docela dlouhý porod a ještě ten den jsem byla přesvědčená o druhém dítěti. Jsou asi maminy, které to berou moc dramaticky, ale taky maminy, které měly porod fakt strašný. Uvidíš sama, ale chce to pozitivní přístup jak píše violeta5.

tak já teda na všechny moje tři porody vzpomínám ráda 🙂
taky nechápu ty řeči že to byl horor a že už nikdy!! jako jo, asi jsem měla štěstí že jsem vždycky porodila v klidu (kluci všichni měli kolem 4 kg) u jednoho jsem měla šílený křížový bolesti, u prvního jsem byla mladá, ale prostě na ně vzpomínám ráda a ne jako na horor 😀

Souhlasim s tim, ze je to jeden z nejsilnejsich zazitku v zivote a clovek to proste musi nejak zpracovat. Ja jsem zrovna 1den po porodu a jsem toho proste plna a porad to rozebiram s kymkoliv kdo nasloucha (chudaci 😀 ), prbirame jak to slo, jake to bylo atd.
A proc o tom mluvi jako o nejhorsim zazitku sveho zivota? Kazda jsme to prozily jinak, ja o svych porodech (obzvlaste ted o tom druhem) mluvim jako o svem nejkrasnejsim zazitku v zivote 😵

já mám za sebou dva porody. Ano jsem hrdá, že jsem žena a mohla jsem si vychutnat ten pocit přivést na svět své miláčky a mohu říct, že u druhého porodu jsem to obrečela, že už je to naposled co zažívám tu nááádhernou vlnu štěstí a euforii z narození a spatření svého miminka, škoda, že to mohou zařít jen ženský, přála bych to i chlapům, není nic krásnějšího a věřte že i když jsem neměla zrovna jednoduché porody obrečela jsem, že už nebudu nikdy rodit, přišlo mi to hrozně líto. Užívala jsem si každé minuty na porodním sále.

Souhlasím s tebou centaurea, taky jsem nesnášela, když mi někdo nutil jejich příběhy a to, jaký porod je a bude .. nezajímalo mně to a nervovalo mně to. A pak příšlo: "No však uvidíš sama, že jsem měla pravdu!" ... Grrrrr 😠

Souhlasím s ostatními, je to silný zážitek a člověk se s ním vyrovnává i tím, že o něm mluví (ten výsledek za to ale stojí).
Ale ty jsi i psala, že se divíš, jak mohou muvit o takové intimnosti. Taky jsem o tom přemýšlela - já jsem po porodu měla hranice "intimnosti" najednou úplně jinde. Nevím, jak to říct co nejpřesněji, ale po 4 dnech, kdy jsem musela mluvit o své stolici, čípcích, kdy mě na nejintimnějších místech prohlíželi úplně cizí lidé a bavili se o tom nahlas a před dalšími lidmi atd., jsem najednou měla pocit, že žádná intimita není.

Tak je asi logické, že ty co mají za sebou porod a vidí, že jsi na "spadnutí" mají tendence mluvit o porodu s tím, že tě to asi bude zajímat. Pokud to nechceš slyšet, máš je hned utnout se slovy že tě to nezajímá, ať si to nechají pro sebe a jít si sednout k chlapům na pokec o něčem zajímavějším, co chceš slyšet.
Každopádně myslím, že hodně žen vypráví o krásných porodech, a prostě další půlka (baj vočko) vypráví o těch hnusných. Já měla taky hnusný, myslela jsem že umřu. Až porodíš, uvidíš na jakou stranu se přidáš. A asi až na minimum maminek všechny zapomeneme na to hnusné a těšíme se z miminka. Není to procházka rajskou zahradou, to miminko za to na konci stojí, ale pro někoho to je prostě cesta peklem.

Když jsem byla těhotná, řekla mi kamarádka, ať těmhle hrozným scénářům nevěřím, že mnoho ženských mají tendenci to přehánět a že to není tak strašné. Pak mi něco podobného řekla kolegyně v práci. Na porod jsem se těšila a musím říct, že to byl nádherný zážitek. Bez bolesti to nejde, ale rozhodně to nebylo něco tak drastického. Na pobyt v porodnici vzpomínám se slzou v oku, hned bych se tam na chvíli vrátila. Opravdu na to nesmím moc vzpomínat, protože z toho mám depku, jak se mi občas stýská. Vím, že jsou i těžké a moc bolestivé porody. Ale bolest je subjektivní pocit a přidat si, jak to bylo hrozné, to je vždycky velmi snadné. Toť můj pocit. Ještě jeden porod snad někdy zažiju a doufám, že bude stejně krásný jako ten první. 🙂

já se teda o tom nebavím s nikým kdo má před porodem 😀 radši až potom.. ale já jsem měla porod strašný... končící akutním císařem.. nebyl to pro mě vubec krásný zážitek.. ale na konci,když vidíš svoje dítě.. to se ani nedá popsat.. klidně to prožiju 100x kvůli tomu konci.. ale zrovna nikomu na potkání o porodu nemluvím..

Tak to já všem přeju můj porod, ten byl fakt super, ale zase je straším báchorkama o šestinedělí. Každá si to holt musí nějak vybrat....

Bolí to, ale je to krásný

Přidávám se k těm, co nechtějí poslouchat, jaký kdo měl strašný porod. Hlavně každá jsme originál, a každá ten porod máme jiný. Já se porodu nebála, věděla jsem, že to bude bolet a taky že bolelo, ale nebylo to natolik strašné, abych si to alespoň ještě minimálně jednou nezopakovala. Je to nádherné mít u sebe pak ten uzlíček, co se devět měsíců klubal v bříšku. Jinak jsem samozřejmě potkala paní, která měla potřebu na předporodním kurzu povídat o svém "strašném" porodu, ale hlavní důvod bylo její trauma a ona se potřebovala vypovídat a chtěla pomoc. Já to vzala jedním uchem tam a druhým ven a tím to skončilo. Radím, těšit se na svůj porod a všechno bude super.

Osobně znám spíš víc maminek, které mluví o porodu jako o tom nejkrásnějším, co se jim mohlo stát 😉 Každá sice řekne, že to bolí, ale ten zážitek je natolik emotivní a výsledek tak nádherný, že se na tu bolest rychle zapomene 😉 a souhlasím s ostatními, že tento zážitek musíme sdílet - někdo se svými nejbližšími, některé se svěřují na každém kroku - ale to se nebude asi nebude týkat jen porodů 😅
Já jsem o svých porodech mluvila vždy jako o hezkých - z prvního jsem byla sice vyjukaná, ale nebylo to tak hrozný, jak jsem si představovala. No a druhej byl prostě pohodovej a můj muž o mně všude tvrdil, že jsem si ho prostě užila 😉 A přeji totéž i Tobě 😉

Je to zvláštní, jak to na tom světě chodí a tím, co napíšu nijak nechci žádnou z maminek urazit, nic zlehčovat, nic odsuzovat... Některá maminka má potřebu si dokázat, jak že to vlastně byla statečná, když ten těžký porod zvládla. Některá maminka ten porod měla skutečně těžký, ale z jakéhokoliv důvodu nechce nikoho kolem děsit. Některá maminka se potřebuje podělit o tu zkušenosti, protože pro ni to byly těžké chvíle odměněné tím nejlepším - jejím dítětem. Některá maminka je tak "nabitá" tím zážitkem, že chce povzbudit ostatní maminky, že porod může být tak pohodová věc, jak jen to je při porodních bolestech možné (to byl můj případ - byla jsem z toho unešená, vykulená a šťastná, že vše šlo bez komplikací, v pohodě, v klídku, řekla bych, že přirozeně a dalšího se opět vůbec nebojím). Některé maminky jsou prostě jen ukecané... Některé maminky to považují za něco veskrze soukromého a budou vyprávět jen minimálně, nebo vůbec. Sto maminek, sto různých porodů, sto různých situací, sto různých vyprávění... Já všechna vyprávění od kamarádek brala jako dobré informace, na co se můžu připravit (historky to byly skutečně různorodé). Ujasnila jsem si, že to nebude procházka růžovou zahradou, bude to bolet (ale ta bolest přijde a zase za ani ne minutu odejde, když jde vše tak jak má), ale věřila jsem sobě i miminku, že to všechno v pořádku zvládneme. Ale hlavně to chce si věřit a nenechat se vystrašit 😉

Také nechápu-zvlášt pokud mají před sebou maminku-čekatelku...chtělo by to i trochu empatie a dotyčnou spíše povzbudit než vyprávět hororové scénáře 😅
Já o svém porodu také mluvila - je to opravdu silný zážitek. Nejvíce s mužem - byl u toho a bylo zajímavé sledovat jak stejnou situaci každý z nás vnímal jinak 🙂 Okolo sebe mám většinou holky krátce po VŠ - tedy bezdětné a ty jsem nechtěla děsit, takže jsem se rozpovídala jen když se někdo zeptal. 😉
Na druhou stranu musím přiznat,že jsem měla hezký porod, tak asi i proto nemám zapotřebí vyprávět horory 😀 😉
a jinak přeji pohodový porod 😅

Já na oba porody vzpomínám moc ráda a z toho důvodu o nich i ráda mluvím... 🙂 tedy když se na to někdo zeptá a pokud je to nastávací prvorodička, tak ji rozhodně nestraším (i když já měla oba porody bez komplikací, tak není ani čím strašit, krom bolesti, se kterou určitě každá počítá) 😉
Těsně po prvním porodu jsem sice řekla už nikdy víc 😀 ale ještě na sále, než mě převezli na 6nedělí, jsem manželovi říkala, že si to "střihneme" určitě ještě jednou 🙂 a po druhém, který měl finále sice kratší, ale zato bolestivější, mě to "už nikdy víc" vydrželo asi do druhého dne... Těším se, že si to ještě jednou zažiju a stejně jako @daisynka mi to pak bude moc líto, že to bylo naposledy...

Ruku na srce? Chtěj bejt hrdinky. Jak to skvěle zvládli, jak jsou skvělé a statečné :o) A opakováním tomu pak začnou sami věřit :o)

P.S. můj porod paráda :o) a ráda o tom mluvim v superlativech :oD

je to ten nejsilnější zážitek co znám....proto o porodu maminky rády mluví.....i když porod bolel jak sviňa 😀 je to to nejhezčí a nejlepší co jsem mohla zažít....proto, že se narodil můj syn, kterého nadevše miluji