Přirozený porod nebo císař?

Určitě císař. Je velká škoda, že není na výběr. Císař je bezpečnější, nehrozí žádný přidušení.

@mandy1122 Obecně vaginální porod po císaři je možný, ale záleží na tvém stavu jizvy a proč to předtím nešlo. Na porod se dá připravit, něco můžeš ovlivnit, třeba psychiku, to dělá hodně. Na fb je skupina Vaginální porod po císařském řezu.

@95newmommy2020 ale je na vyber..

@l_ Tak to je dobře, i když by bylo fajn, kdyby bylo na výběr i pro prvorodičky a pro všechny, kdo do vaginálního jít nechtějí.

@95newmommy2020 no, ja treba nechapu, ze jde nekdo dobrovolne do velke brisni operace 🤷🏻‍♀️

@l_ kdybych mohla vrátit čas, tak do ní jdu. Je to lepší než kleště.

@mandy1122 hodně jste si zažila ❤️ na to si ale musíte odpovědět vy sama, co psychicky zvládnete. A lékař by Vám měl dát informace, co je ve vašem případě možné po zdravotní stránce.
Jsem po císaři, do vyvolávaného porodu bych po CS nešla. A asi bych se po tom potratu bála a raději bych šla plánované znovu na císaře, jsem asi posera..

@95newmommy2020 vidis, kdybych ja mohla vratit cas, nedopustim vyvolavani diky kteremu jsem skoncila na cisari.. ted uz jsem informovanejsi, jednala bych jinak.. ale co by kdyby, nema smyls resit..
Rozhodne rozparany bricho nedoporucuju.. lepsi je informovanost, delat vse pro to, aby porod probehl prirozene - pak je mene poraneni, mene traumat atd..

@95newmommy2020 jak nehrozí přidušení a je bezpečnější??? Syn narozený vaginálně (vyvolávaný) OK a mladší msel sekcí a minutu na sále nedýchal. Pro mě byl císař horší. Dobrovolně bych do něho nešla.

po sísaři lze rodit přirozeně, ale samozřejmě je to risk, každý lékař by tě měl prohlédnout. Zjistat stva jizvy a jejího zahojení.

@95newmommy2020 jako říct, že císař je bezpečný, může říct fakt jen někdo, kdo ho nikdy neviděl☹️
Neumím si představit situaci vyjma příčné polohy, ve které bych dobrovolně šla do plánované sekce

@95newmommy2020 Takové řeči mě irituji. Cisar by neměl být dobrovolná volba. ( Vyjma KP a jiných zdravotnich indispozic ) Neměl by být v žádném případě nadužíván. Rodičky by se měli podporovat v přirozeném porodu. ( Fyzicky i psychicky ) Císař je velká břišní operace. Neměla by se dělat jen tak z pleziru.

@95newmommy2020 naštěstí je to pořád na lékařích, kteří bez nějakého důvodu břišní operaci neprovedou. Oni na to nějakou dobu studovali, pár porodů provedli a určitě jsou větší odborníci, než většina rodiček

První císař, druhý vyvolávaný vaginální. První byl hrozný a druhý krásný.

@denisq na toto musim reagovat. Myslim, ze by mela byt dostatecna informovanost o vsech moznostech, urcite podporovat pro rozhodnuti k prirozenemu porodu, to vubec nebudu rozporovat. Ale finalni rozhodnuti by melo byt na zene. Jedna se o jeji telo, takze pokud z nejakeho duvodu nechce rodit prirozene, neni dobre na silu ji donutit. Jsem chodicim prikladem takoveho pripadu u prvniho ditete. Mela jsem panicky strach z porodu, dokonce zadala doktora, aby mi dal zadanku kvuli tomu k psychiatricce. Nic, jen rekl, ze je normalni, ze maji prvorodicky strach. Problem byl, ze u me uz se nejednalo o bezny strach, ale o tokofobii. Diky tomu, ze jsem nemela jinou moznost, nez jit do prirozeneho porodu, telo nespolupracovalo, skoncilo to vexem, velkym poranenim a doma nasledne rozjetou laktacni psychozou. Bylo to spoustecem uzkostne-depresivni poruchy v kombinaci s panickou poruchou, zacala jsem dostavat silne panicke ataky atd. Nekolik let jsem musela resit s psychiatrickou a na terapiich. Az po 6-7 letech jsem se dokazala otevrit moznosti mit dalsi dite. Tentokrat uz jsem mela napsane doporuceni od psychiatricky na cisare a vse probehlo v naprostem poradku. Co me mrzi je, ze mi toto neumoznili uz tenkrat, protoze to hodne narusilo budovani vztahi s dcerou, to se dalo do poradku az zhruba po roce a dnes je to nastesti bez nasledku. Ale kdyz vidim, o co jsem prisla, jak si uzivam ted maleho....to mi nekdy rve srdce. A presne - jen kvuli tomu, ze nebyla svobodna volba pro prvorodicku.

Rozhodně bych šla do přirozeného, pokud půjde. Já měla jizvu po císaři v pohodě, jen kdybych neporodila do termínu, kvůli cukrovce bych musela rodit, ale nevyvolávali by mi rovnou císař.

@teenyel Ano, proto je v závorce "jiných zdravotnich indispozic ) Ve většině případů je přirozený porod lepší jak na fyzickou i psychickou stránku. Proč se asi mrtvá miminka rodí přirozeně? Taky se nedělá jen tak císařský řez... Víc k tomu asi nemám co dodat.

@denisq jde o to, ze nektere zdravotni indispozice jsou stale jeste prehlizeny. To, co neni fyzickeho razu, ale je jako v mem pripade psychickeho razu, objevi se to az v prubehu tehotenstvi tim, ze z abstrakce se prechazi vedome k necemu blizicimu se/realnemu, je zapotrebi k odhaleni nekdy vic casu. Tak jako tak nevidim duvod, proc by nekdo mel rozhodnout o zene a jejim telu pres jeji nesouhlasny postoj. Nasledky rozhodnuti by si pripadne prece taktez nesla ta zena. V tomto jednoznacne rikam - osveta ano, motivace ano, ale finalni rozhodnuti by melo byt svobodnou volbou.

@teenyel tomu naprosto rozumim. U prvního jsem v průběhu těhotenství mela neskutečný strach z přirozeného porodu. Jen jsem to tedy v sobe dusila a říkala si,že se s tím musím nějak poprat. No nakonec akutní císař pro KP a jiné komplikace. Vzah s malým jsem mela od začátku a mam i teď po 7 letech krásný. A i se mi hned spustila laktace. Byla jsem prostě psychicky po porodu v pohode. Ted me ceka brzy druhý porod a kvůli pridruzenym zdravotním komplikacím to bude zase císař a jsem s tím ok. Opravdu přirozeného porodu se bojím neskutečně.

@anonymmm88 ja to zprvu dusila a myslela si, ze je to normalni. Potom jsem zacala dostavat tak silne uzkosti, ze uz to neslo a sla jsem to resit s doktorem. Jeho odpoved byla, ze je to normalni. Vyslovne jsem se s nim snazila konzultovat navstevu psychiatra/ricky. K nicemu. Diagnoza tokofobie padla az po delsi dobe po porodu, takze mi byla co platna az u druheho prcka. A proto me stve, ze se s prvorodickami nikdo nechce zaobirat a tim padem jim neda zadne moznosti. Jak o me muze tedy rozhodnout nekdo, kdo si dusevne neprochazi tim samym? O mleko jsem prisla po 4 tydnech, v naslednych letech si platila terapie, protoze tam, kde je to na pojistovnu jsou cekaci lhuty naprosto silene (alespon tady u nas), brala jsem antidepresiva, po jedne panicke atace, co me dostihla za volantem na dalnici jsem skoncila na 5 dni hospitalizovana...a toto byla cena za to, ze jsem nedostala moznost volby a zafungoval spoustec. Proto uprimne nenavidim, kdyz se pocit a nazor zeny v tomto ohledu podcenuje a nerespektuje. Mnoho zen se jeste trapi pak kvuli predsudkum a odsuzovani z okoli atd atd. Je krasne, ze je velka osveta na tema "jak na prirozeny porod", ale za me chybi i ta druha cast, ktera by vzpomnela i na zeny, ktere to cele v sobe az tak prirozene nevnimaji. Ten tlak spolecnosti na prirozene porody a posleze i kojeni je tak extremni a jednostranny, ze (ted urcite mluvim za nejednu zenu) si pote zeny po cisarich ci nekojici pripadaji souzeny a staveny do pozic horsich matek. Proboha....kazda zena je jina, ma jinou osobnost, jinou genetickou vybavu, jiny prah bolesti, jine vnimani, jine hranice, jine naprosto vsechno.....v tomto mnohdy naprosto postradam lidskost. Pokud to jde, zena porodi prirozene, koji...je to skvele, urcite neni nic lepsiho. ALE ty, ktere to maji ci chteji jinak maji obvykle sve duvody. A co pro jednu muze byt malickost, pro druhou muze byt neprekonatelna hranice. Kazde rozhodnuti nese sva rizika, je dobre, aby zeny byly s temito riziky dobre obeznameny, aby byla co nejkomplexnejsi informovanost, ale ta zena dokaze nejlepe posoudit, co je pro ni prijatelne a co ne (ted neresim pripady, kdy by bylo jiste ohrozeni zivota).

@teenyel Ono je asi rozdíl "běžný" strach z porodu, který by neměl být důvodem k císaři, protože císař má svá rizika a nemusí být bez problémů. Známá po císaři začala hodně krvácet a jela fofrem znovu na sál. Akorát při císaři jsi uspaná, tak určité věci nevnímáš a vzbudíš se až je po všem. U panického strachu, tam by indikace k císaři být měla.

Já říkám zpracovat si všechny strachy, obavy, traumata předem, co nejvíc to jde a když se to nepodaří, tak volit cestu nejmenšího odporu.

Poučení pro všechny z tvého příběhu je, že když gynekolog nebo praktik bagatelizuje tvoje psych. problémy, tak jdu k psychiatrovi bez žádanky, nepotřebuje se tam. Hodit dotaz do googlu, jestli potřebuji žádanku, mi zabralo pár sekund.

Ve mně se to trochu mele, jestli být absolutně benevolentní a respektovat přání ženy, jak rodit, nebo by měly být určité mantinely? Nevím. Já mám vnitřně problém s důvodem císaře, jenom protože ho chci...nebo nechme ženy rodit, tak jak chtějí? Chtějí císaře, dopřejme jim ho, chtějí rodit do vody, dopřejme jim to, chtějí rodit s epidurálem, dopřejme jim to.

@levandule_k pokud je planovany a vse vyjde jak ma (u nas smula, nezabral spinal a byla jsem nakonec v celkove narkoze, ale to je uz jiny pribeh), tak uspana byt zena nemusi. Oboji ma rozhodne sva pro a proti.
Vygooglit si, ze neni treba zadanka je sice velice jednoduche, ale ve chvili, kdy zena otehotni, vse bezi, vse je v pohode, strach sice nejaky obcas prijde, ale zase odejde a zhorsi se to az na konci tehotenstvi, kdy se vse blizi a stava se to realnym a konkretnim, tak bez zadanky si clovek dost pohleda a pocka. Muze navstivit psychiatrickou ambulanci v nemocnicich, ale uprimne po zkusenostech jsem nezazila horsi pristup. A vylozene diagnostikovani neceho, jako je tokofobie ci panicky strach nezabere tyden ani mesic. To by si tam taky mohla chodit kazda jen pro papir a v podstate by to tedy tak jako tak postradalo smysl. Za me z toho vyplyva, ze je lepsi nechat zenu rozhodnout. Vsak o poloze pri porodu, zda do vody, s epiduralem nebo jak si v dnesni dobe taktez rozhoduje vetsinou zena (pokud si vybere porodnici, kde to umoznuji).
Ono se to obecne lehce vsechno rika a vypada to strasne jednoduse, ze vetsina veci je prece jasnych. Zpracovat si traumata, atd atd. Ale pokud ta zena do te doby nema ani poneti, ze neco takoveho v sobe ma a projevi se to az kdyz dojde na vec, tak se to spatne predvida. A co si budeme povidat - preventivne nikdo k terapeutum nechodi, aby zjistil, zda ma nejake trauma, ktere musi predem pred otehotnenim podstoupit. Ja si to zpracovavala pote nekolik let. Byl to beh na dlouhou trat a priznam, ze vnimam jako nerealne, abych dokazala napodruhe rodit prirozene. A nebyt toho, ze uz jsem mela v ruce papir, ktery mi daval moznost cisare, do druheho ditka bych se vubec nepoustela. Takze jsem vdecna, ze to diky tomu slo a mam vedle sebe krom dcerky i chlapecka. A ze diky intenzivnim terapiim a lecbe jsem si dokazala odpustit, protoze jsem to prvni vnimala jako obrovske selhani a neustale si to vycitala. Myslim, ze kazdou z nas to muze zasahnout jinak, kazdou muze traumatizovat neco jineho. V jinych statech neni az tak neobvykle, ze si o tom zeny rozhoduji samy. Drive nebyla medicina treba jeste na takove urovni, ze rizika byla bezesporu mnohonasobne vyssi. Dnes je jiz doba nastesti alespon trochu jinde. Tak treba se jednou i v tomto zeny dockaji svobodne volby.

@teenyel a kde přesně je ta hranice svobodné volby? Nechat si svobodně vyndat nezanícený apendix, protože mi tam překáží? Zrovna jsme o tom dneska diskutovali s kolegou, že jeden známý, majitel tetovacího salónu, dělá i podkožní implantáty (takové ty čertovské rohy) si nechal zpracovat právní analýzu, protože chtěl vědět, jestli je možný legálně někomu třeba uříznout ruku, když si to bude přát.
Svobodná vůle pacienta je jedna věc, ale u doktor má právo na profesní integritu a může odmítnout to, co je proti jeho přesvědčení a/nebo non lege artis. To by pro mě sekce na přání bez medicínské indikace byla (a nerozporuju, že tys měla medicínskou indikaci). Stejně jako mě pacient nemůže nutit, abych mu dala krevní převod nebo neindikovaná antibiotika.

@mandy1122 Mám za sebou 4 těhotenství - 1. vaginální 33+1, druhé těhotenství skončilo v 11.t. jako zamlklé, 3. ve 23.t. sekcí minor, syn zemřel. Čtvrté rizikové těhotenství, připravovala jsem se, super podpora a info jsou na FB skupině VBAC. Stála jsem o přirozený porod, našla jsem si dulu, pracovala na sobě, po sekci minor mi to primář nedoporučil, ale lékařka, co mě měla v péči i konzultující dr za určitých podmínek ano - porod se musí rozběhnout do termínu, musí být v pořádku jizva, váha do 4 kg a miminko hlavou dolů. Vše klaplo a já zažila krásný rychlý a léčivý porod. Doporučuju zpracovat si strachy a obavy, vyjádřit přání a zároveň na tom nelpět. Řekla jsem miminku, ať si samo vybere cestu a domluvila si nadstandard, aby nedošlo k separaci po případné sekci. Nakonec se porod rozběhl, podmínkou byl monitoring, ale 2x jsem byla ve sprše a věděla jsem, že jsem v porodnici, kde zvládnou vše, takže i ten pocit bezpečí kdyby něco. Držím palce!

@drep v dobe, kdy se zena muze rozhodnout a stat se muzem, muz zenou, byt nebinarni a kdesi cosi, kdy existuje milion plastickych zakroku bez jakekoliv indikace,....mi proste prijde zcestne, ze v jinych ohledech si o svem tele muze kdokoliv rozhodovat, ale v pripade sekce toto pravo stale neni. Beztak zeny, ktere ji budou chtit z tech nejbanalnejsich duvodu (ne jako u me, ze opravdu nastal problem, ale treba jen proto, ze nechteji tam dole vypadat jinak), si nejaky ten papir predem dokazi obstarat. Odnasi to pouze ty, ktere s tim dopredu tak nepocitaly....

@teenyel
Jasně, všechno se nedá vychytat předem, ale pokud se někdo bojí porodu už před otěhotněním, což nebyl tvůj případ, tak je dobré si říct, počkat, je to "běžný" strach, nebo je to tak už "velký", že už je to na terapii? A samotná terapie je běh na delší čas, ale jako zatím nemáme jiné řešení.

Transosoby se zrovna necítí dobře ve svém těle, tam je důvod psychologický k operaci. To, že se výjimečných případech stává, že pak není spokojená ve svém novém těle, je věc druhá.

@teenyel Věřím, že jako ženy máme intuici a taky že má dát člověk na svůj pocit, ale jsem spíš pro pracovat na strachu, jsem toho příkladem. Po tom, co mám za sebou, by si možná někdo netroufl zkusit znovu otěhotnět nebo rodit vaginálně, ale jsem bojovník a věřím, že tělo ví, co dělá. Ale taky že psychika je alfa omega a že nejsem lékař, který medicínu vystudoval a že sekce je pořád velká břišní operace. Sama jsem zažila oba typy porodů a mám jasno. Ale nesoudím a vím, že já jsem já a ne jiná žena. Jen nejsem zastánce sekce na přání, spíš diskuze, komunikace a práce na sobě.

@l_ já mám za sebou akutní císař, protože plodová voda byla zelená do toho krvácení a po 12h zvracení jsem byla tak vysílená,že bych klasický porod nezvládla, mám úzkou pánev a dcerka byla větší. Já byla hned schopna dělat vše, problém jsem žádný po císaři neměla. U syna jsem chtěla klasický porod,byl malý, ale byl stejný průběh se zvracením jako u prvního porodu,nehledě na to, že syn spěchal rychleji na svět než bylo tělo připraveno, takže mě potrhal až ke konečníku, takže mě sešívali dost dlouho, ležet jsem nemohla, o sezení a chůzi nemohla být řeč, do toho dvě děti, dceři v té době byly 2r. Kdybych si mohla vybrat znovu jdu do císaře.

Měla jsem císaře a po 20 měsících jsem přirozeně porodila syna ve 41. týdnu, 3800 g, bez nástřihu a šili mě jen 2 stehy. Lékař mě už prosil, ať jdu na vyvolání, ale já si nechala udělat raději Hamiltona, doma jsem si dala klystýr na radu manželovy babičky, která porodila 5 dětí a šlo to samo. Hodně velkou roli hrála psychika. Chtěla jsem rodit normálně a zvláštním způsobem si věřila, přestože sebevědomí nemám jinak nijak velké... Císař byl strašný, nepřirozený, porod byl chvíli intenzivně bolestivý, ale krásný, bylo to přenádherné souznění s dítětem od první chvíle, ráda na to vzpomínám, v jednu hodinu v noci začaly první kontrakce a v 8 ráno byl na světě.