Poporodní trauma

omlouvám se za chyby

@lv takže spokojenost s tím co se dělo na sále? 🙂 já trochu ano,maličká totiž byla ze začátku klidná (sama v sobě jsem to uzavřela a soustředila se jen na ni), jenže čím dál od porodu tím mi víc dochází že tentokrát to sama v sobě nezvládám vstřebat... Při vzpomínce na těch 17h brečím jako dítě, a čím víc se to vrací mě, tím větší část dne pláče... Ale moc děkuji za názor, hodně zdraví oběma 🙂

@ppejskova děkuji, ano byla jsem spokojená.. pokud bych měla mít poporodní trauma tak spíš z 1.porodu, který příliš nepostupoval a já byla bolestí velmi zesláblá, už omdlévala..ale ani u něj nemám výhrady k nemocnici, jen to prostě bylo velmi náročné.

@ppejskova 35+5, přirozeně, klešťový porod, velký nátřih, malý měl pupeční šňůru kolem krku tak proto. Po porodu měl problémy s dýcháním (3týdny na intermediánu). Já problémy se stehy - utáhnuty moc silně, díky všemu jsem si prošla poporodní depresí. Malý je celkem šťastný, ale bolestínek, začátky hodně těžké, teď nás trápí jedině zuby.

@sonja01 díky,hezký večer a hodně sil oběma

38+1 odtekla plodova voda,druhy den zanet,dvakrat pul tablety,kapacka oxytocinu,maly byl porad vysoko,ja malo otevrena. Velky vahovy odhad maleho,me uzke porodni cesty,stara prvorodicka,takze nakonec cisar. Meli jsme bonding,uzasny. Ja tyden postspinalni bolest hlavy. Maly (ted necelych 6 mesicu) je narocny v tom,ze temer porad vyzaduje mou pozornost,pres den malo spi. Myslim,ze to je porodem,teda spis tim,ze jsme kvuli cisari byli v prvnich dnech oddeleni. Predtim jsem totiz malemu jeste v brisku slibovala,ze u me jeste musi vydrzet,aby ho ode me neodvezli. Do smrti nezapomenu,jak vycitave se na me koukal pote,co jsme kazdy stravili noc jinde...
Jinak zajimave tema!

Já měla strašné trauma z porodu (ne vinou personalu ale svoji psychicky) a mam strašně hodně dítě.. Sice toho moc nenaspi, ale ubreceny rozhodne není.. Spis zvidavy, bdely.. Takže taky nevidím souvislost s porodem. Ale spíš vidím souvislost v tom, že když jsem v pohodě já, je v pohodě i malej.. Když mám blbej den, tak to ze mě cítí.

@pajula123 taky jsme kvůli zdravotním komplikacím od 3 do 21:00 h byly od sebe,a po narození se ani nestihla přisát... Bonding nedovolili okamžitě jí odvezli na jip...
Děkuju za názor a příběh 🙂

A jeste me pochopitelne obcas prepadne to,ze jsem matka na houby,kdyz jsem ho ani nezvladla sama porodit.

@karlajasmine a stejně to podle mě bude,když cítí to rozrušení, také když jí vezmu tak jak jí brávali v nemocnici hrozivě se rozpláče až jí tečou slzy...
Děkuju za názor 🙂

@pajula123 to pusť z hlavy, kdoví jak by to dopadlo...naše maličká byla už moc nízko když začali padat ozvy...takže vysílená,ustrašená, zklamaná jsem jí musela odrodit...a museli mě v zapětí dát na kyslík, protože jen jsem viděla že je úplně modrá a nepláče tak jsem omdlela,protože mi bylo jasné,že je zle... :/

41 + 2, těhotěnství bezproblémové, až na akrobacii v břiše v 9. měsíci, kdy se malý neustále točil, málem plánovaný CS, na poslední chvíli ve správné poloze, nakonec přenášení a vyvolávaný porod (dole mezi nohama absolutně beze změny, hlavička vysoko), bolestivé stahy 28 hodin, 28 hodin bez jídla, od pondělního rána (6:00) do úterní půlnoci beze spánku, protržení plodové vody i klystýr mi porod zastavilo, já úplně na omdlení, nakonec akutní CS v celkové narkóze, byla jsem pouze na 2cm. Pro mě totální peklo! Malý je za odměnu, naprosto pohodové a usměvavé miminko, od 14. dne spinká celou noc bez probuzení. Mám trauma, na porod myslím neustále a špatně to nesu. CS byl pro mě osvobození a zároveň mě trápí, že jsem neměla sílu bojovat dál!

@ppejskova toho jsem se prave bala,aby nebyly komplikace,takze jsem za toho cisare rada,ze maly je v poradku,citila jsem,ze to nepujde. Rozumove to vim,jen obcas me to popadne. Jsem rada,ze u vas je to nakonec dobre. A fakt zajimave tema,diky za nej,rada si poctu 🙂

@whiteswan tak to je doslova peklo, doporučuji článek poporodní slzy,tím se u mě nastartovala myšlenka, že to prostě nemůžu jen v sobě "zavřít do šuplíku" jako jiné věci... Protože výsledek mám denně na očích 🙂 hodně síly přeju a stejně jako pajula,udělala si to nejlepší cos mohla... Kdo ví co by bylo dál

@pajula123 Také jsem na konci, když jsme se domlouvali ohledně CS cítila rozumově, že to nejde, že už dál nemohu. Ještě mi mohli dát oxycotin nebo epidurál. Ale byla jsem úplně na dně, těžko jsem se udržela na nohou, naprosto vyčerpaná. Cítila jsem, že pokud budeme pokračovat dál, že by to mohlo skončit kleštěmi..

38+1-porod naprosto příšerný-přirozený-bez epi-dítě uřvaný-poporodní depka jak vyšitá.

@ppejskova Děkuji moc. Spustily se mi slzy. Rozhodně si přečtu doporučovaný článek.

@trachea no tak to nezávidím, nicméně je rozdíl mezi depresí a traumatem...trauma tě neochromuje při běžných činnostech... To máš prostě někde v sobě a trvá to než si to uvědomíš a začneš zpracovávat, tak nebo tak pevné nervy... Vím jaké to ne když krom spánku a jídla snad nonstop pláče

@ppejskova Prosím, kde článek najdu? Nemohu ho zde na koníku najít. Teď jsem si přečetla tvůj porod. Uff, naprosto příšerný zážitek. ☹

@ppejskova planovany CS. 38+2, ziadne komplikacie, agpar 10-10-10, kojenie perfektne, ziadne problemy a dieta revalo ako zmyslov zbavene cele mesiace 😎

@whiteswan zadat do googlu není na konikovi...no,a to jsem to hoodně zestručnila jelikož to ještě nemám úplně zpracované v sobě... Chystám se k psychologovi a možná na meditaci... 🙂

@kittykat22 děkuji...🙂

@whiteswan dala bych "to se mi libi",ale k obsahu to moc nepasuje...clovek citi a vi,ze? Muj porodni plan byl krom bondingu na nic,nechtela jsem vyvolavat,zadne leky,neoddelit od maleho...ale jeste vic jsem se bala toho,aby blby porod neublizil malemu. Ma sestricka umrela druhy den po porodu na krvaceni do mozku po tezkem porodu,tomu jsem chtela zabranit.

@ppejskova ja som sa temou urevane dieta zaoberala cele mesiace, a po par clankoch kde pisali matky ze sa im narodilo urevane druhe alebo tretie dieta som zacala uvazovat o tom, ze to asi nebude matkou ale dietatom. A ked take narodilo mojej kamaratke - a druhe, tak ma vsetky vycitky presli. Ona mala prvu dceru velmi dobru - spala od 20-8.00, kde ju polozila tam ostala, nikdy nerevala, co jej dala to zjedla. Vzdy sa ma pytala co robim ked vypadam ako pred smrtou, ze dieta je radost. Do roka mala druhu dceru a ta teda je 😀 vresti, zlosti sa, kope, nebude to a nebude tamto, spat len v kociku 😀 Kamaratka vyzera strasne. Hovori ze to vobec nepozna od prvej dcery ze ani nevie ako sa k tomu postavit a co s tym dietatom. Povedala ze to je hrozne a ze chceli tretie ale uz nechcu.

@ppejskova Dobře, najdu si to. 🙂 Taky se chystám k psychologovi. Přesně si vybavuji pocit jak se mi šíleně ulevilo, když se rozhodlo o CS a začaly přípravy na sál, úplně jsem se uvolnila a byla jak hadrová panenka, se kterou si mohli dělat co chtěli. Po probuzení na JIPCE jsem byla totálně šťastná, že to mám za sebou a malý je v pořádku (Apgar 10-10-10). Až teprve několik dní po porodu mi začalo vše pomalu docházet. V podstatě jsem asi 2 - 3 týdny období, kdy jsme prostě se vším souhlasila, kdyby mi navrhli např. že mi udělají tetování přes celou ruku, odkejvu to! Až teď mi pomalu začíná docházet, co vše mi vadilo, co jsem nechtěla, apod.

Porod rychlý, pohodový, bez epi, bez nastrihu a mala je vesela, málokdy zabreci, spí moc pěkně, jen cca 2 týdny po porodu mela obrácení režim, kojení také uplne v pohodě

@kittykat22 já cítím že je to náročné... Ale nemám z ní pocit že by byla strašná nebo tak...Prostě to je tak specifický pláč že cítím že to jde zevnitř... Hrozně i křičí ne pláče opravdu křičí ze spaní a to je ještě koťátko maličké... Proto začínám hledat souvislosti... Doufám že se na konec něčeho doberu a oběma se nám uleví
Jinak je prvorozená,od začátku chtěná...

@pajula123 Měla jsem podobný plán. Ve finále téměř neustále připojená na monitorech, protože v některých polohách malému padaly ozvy. Dobře mu bylo jen v leže na koze, to zas mě nebylo dobře a stahy bolely hodně a nešly prodýchávat Na boku se to dalo snést, ale to zas malý byl bez ozev, tak jsem nesměla být na boku). Ve stoje taky dobrý, jen už jsem na konci neměla sílu. Pásy jsem na sobě měla klidně až 1,5 hod. Protože každý druhý monitor byl špatně.

První dcera akutní císař, nervy... byla hodná a klidná. Druhá dcera, plánovanej císař (den dopředu), panika a nervy celou noc, pak ráno sekce... Obrovské trauma z toho, když mi jí po porodu odnesli, probrečená noc bez dítěte, zoufalství... Dotedka když si vzpomenu, jak brečela když mi jí sestra vzala spící z náruče po porodu a odnesla pryč, zatímco dítě řvalo jak smyslů zbavený, mám slzy v očích... Dítě zlaté, hodné... Obě jsou i tedka mazlivé a moc prima. Na to, jak jsem měla složité porody mám zlaté děti.