Plánovaný císařský řez. Vaše zkušenosti, rady, příběhy?

@dolly82 Rozhodně se neboj a žij přítomnost. Ber věci postupně jak jdou a nepředstavuj si, co by se mohlo stát. 😉 Jsou to profíci. A bude to v pohodě. Za sebe: Nemohli se trefit do zad a dělali to natřikrát, ale nebolelo to, protože místo vpichu umrtvili už před tím. Samotná operace bez bolesti, jen tlaky a radost z miminka, které mi hned dali na hruď. 😉 Bylo mi trochu nevolno, ale stačilo jim to říct, a hned mi dali něco do žíly a bylo to lepší. Byla jsem plná dojmů z té malé vlasaté hlavičky a nevnímala jsem nic. Představovala jsem si, jak je vyjukaná a utěšovala jsem ji. Pak vzali malou za tatínkem a na vážení. Zašili mě a ve vedlejším pokoji mi ji ještě dali, aby se zkusila přisát. Pak už jsem šla na dospávací pokoj a malou mi nosili na papání. (Rozkojila jsem se ale asi až třetí den) Byla mi zima, ale nevadilo, protože jinak je u nás v porodnici nepříjemné vedro. Všichni byli strašně milí, pak na pokoji mi dali k ruce mobil a pití a já trávila celé odpoledne (malá se narodila v jednu) SMSkováním příbuzným. O nějaké bolesti se dalo mluvit až večer. Rada: spíš se vyspi pokud to jen trochu půjde! 😆 Mně to nešlo ani noc před tím ani pak ještě několik dní (světlo, hluk, dojmy, chrápající spolubydlící) a ta únava a psychické stavy s tím spojené byly pro mě horší než bolest. Na noc dali něco na bolest, ráno taky. Takže nic hrozného. Ráno se muselo do sprchy a to bylo fakt nepříjemné. Člověk se bojí, aby se něco neroztrhlo. 😆 Ale ne, fakt ne. A pak další rada: dělej, co sestřičky poví - cvičit, lehat často na břicho, fakt to nebolí a moc to pomáhá na střeva, co nejvíc se hýbat, vstávat a chodit. Čím víc se člověk hýbe, tím dřív to přestane bolet. První den se nějak přežije a druhý je o 50% lepší. To jsem si opakovala a bylo to opravdu tak. 😉 Myslím, že od druhého dne jsem byla bez čehokoli na bolest. Každý má to vnímání bolesti jinak. Já jsem si řekla, že nebudu dělat hrdinu a jakmile to bude bolet že bych neusnula, tak si řeknu a oni se i ptají. Ale nebylo potřeba. Překvapilo mě, jak jsem se potila. Normálně se nepotím vůbec. Asi důsledek operace. V noci to pak bylo ještě asi měsíc dva i doma. Několikrát denně jsem si měnila mokrou košili, takže lepší používat ty jejich. Teď čekám druhé mimi a jestli budu muset zase na císaře, budu se už bát míň. Ale stejně je jasné, že úplně v klidu člověk nedokáže být. 😎 Přeji Ti hodně radosti z miminka.

@elfka21 jo taky jsem měla pocit, že to určitě musí prasknout, to byl nepříjemný pocit... Ale poslouchat sestry je docela zavádějící, mně radily úplně jinak než tobě, možná i proto jsem pak měla takové problémy, těžko říct... Ale příště to bude určitě lepší, musí 🙂

Měla jsem akutní - na dvě věci...a pak plánovanej a to byla skoro pohodová procházka...první dva dny se teda člověk nemůže pořádně narovnat, ale chce to fakt chodit a stát - pomaličku...furt chodit..a čtvrtej den jak zázrakem najednou pohoda...ale trápily mě teda střevní problémy, takže určitě si přichystej espumisan a laktulozu...ať oak netrpíš jak zváíře 😉 ale to je celkem normální po všech operacích v oblasti břicha

@jako_mala_holka fakt? Nám chodila jedna speciální jen na rady okolo cvičení a hýbání se po císaři.

@elfka21 tak nikoho takového jsme tam neměli bohužel

@dolly82 Byla jsem hospitalizovaná den předem, neměla jsem jíst a od určité doby ani pít. Mohla jsem si vybrat celkovou nebo spinální anestezii. Chtěla jsem spinální, abych hned viděla miminko. Dali mi nějaké léky na zklidnění žaludku a injekce jako prevenci proti trombóze. V den zákroku mi zabandážovali nohy a dali cévku. Na zákrok jsem šla kolem 12 hod. V leže na boku jsem se měla uvolnit, napíchli mi něco do zad. Otočili mě na záda a cítila jsem takové brnění v nohou. Jako když ti umrtví pusu u zubaře, ale v nohou. 😀Upozornili mě, že můžu mít pocit nedostatku vzduchu, může mi být špatně, ale je to normální a mám to říct. Zeptali se, jestli něco cítím. Ne a tak řezali. Byl to hodně divný pocit, jako kdyby porcovali zvíře na porážce, ale nebolelo to. 😀Miminko bylo po chvíli (do 5 min?) venku. Pak přišlo na řadu šití. Udělalo se mi špatně a připadalo mi, že se dusím (hádám, že to byl jen můj pocit). Asi mi ubrali oblbováky, protože mě to začalo bolet, tak jsem začala halekat 😀, tak zase přidali (zabralo skoro hned) a trochu jsem u toho I podřimovala. Potom jsem byla na JIP do dalšího dne. Miminko v sesterně. Další den mě převezli na pokoj, ale bohužel jsem kolabovala, takže miminko jsem měla u sebe až další den. To jsem nesla nejhůř. Poporodní bolesti jsou docela velké, ale každý den je to lepší. 14 dní mi přišlo nejnáročnějších. Je fajn, když máš po propuštění doma někoho k ruce. V porodnici jsem měla noční můry (asi z těch drog 😀). Doma už ok. 🙂 Fajn je, že miminko je vybaveno rychle ven a víš, že je už v bezpečí, že se nikde cestou nezasekne a je to celé oproti klasice rychlovka. Nevýhoda je bolest potom a delší odloučení od dítěte. Zákrok se dá vydržet, strach mít nemusíš.