Partner u porodu. Jaké máte zkušenosti?

Chtěl, byl vděčný, že mohl 2x být. Žádné následky to nemá, naopak 😉

Poprvé si nebyl jistý ale šel, řekli mu kamarádi co tu zkušnost měli za sebou, že ten chlap tam fakt je platný a nesedí jen na židli. Já tam nechtěla být bez něj (nikdy jsem v nemocnici nebyla plus strach z bolesti, neznámých lidí...) tak teda šel a byl rád, u druhého a třetího porodu už bylo jasné že půjde. U třetího se odhodlal i přestřihnout šňůru 😀 manžel to hodnotí kladně, je tomu rád že tam vždy byl, já to hodnotím též skvěle, bez něj se to neumím představit. Žádné negativní dopady to na vztah nemělo, ba naopak se nám s každým dalším porodem vztah posílil ❤

Kvůli chaosu a informačnímu šumu nakonec nebyl (CS, nedonošenec, řekli mu, že by u toho v podstatě nebyl a že by mohl být u ošetření miminka jsme se dozvěděli míň než půl hodiny před CS, to nešlo stihnout) a bylo mu to docela líto.

Manžel se mnou byl, sám chtěl a dost mi pomáhal - podával pití, podpíral mě, když jsem potřebovala chodit, držel za ruku, rozptyloval, volal PA, když šlo do tuhého... Ovlivněn byl, ale spíš pozitivně, říkal pak všude, že jsem hrdinka 😊 A že by každý chlap měl být u porodu svých dětí. Akorát prý byla hrozná ta bezmoc, že mi chtěl pomoct, ale nevěděl jak.

Byl a už nikdy nebude 🤣 nechce a já už taky ne..tři roky z toho byla krize jako Brno, bez sexu a bez pusy 😁

@ezpevak chtěl, byl tam a byl mi oporou. Naštěstí viděl, kdy potřebuju rozesmát. Kdy naopak držet za ruku. Nosil mi pití. A vůbec bylo prijemne tam nebyt sama. Dokonce nestal jen u me hlavy... a koukl se občas, co se děje dole. A nijak to sexualni vztah neovlivnilo a po 6nedeli jako za mlada😄byl rád, že viděl dcerku hned a ze tam mohl byt s nami

Nechtel, nebyl a stejne z toho mel chvili trauma.. takze jeste, ze tam nebyl. Ale kazdy je jiny samozrejme. Mela jsem dulu..

Manžel chtěl být u porodů, během porodů byl opravdu úžasný, neustále mě rozesmíval, držel za ruku je to chvíle na který hrozně rádi spolu vzpomínáme . Naše porodní asistentka se snažila abych měla spodek zakryty, on seděl spíš u hlavy, měl zakázaný se tam koukat, což občas měl tendenci se mrknout. Bohužel porod se mi zastavilo a museli jsme rychle na sál, na císař, po zákroků dali málemu manželovi do ruk a ten mi ho držel pár minut na hrudi. Zatím co mě odnášeli na JIPku on byl s malým během měření, zvážení, první vyšetření dokud malého neodnesli na neonatologie. Vůbec nám to do intimní život neovlivňilo. U druhého porodů chce být taký

chtěl , byl tam (2x), pro něj to asi mělo přínos, ale pro mne moc ne. Příště bych ho tam už nechtěla. Radši PA, dulu nebo kamarádku.

Nechtěl být a nebyl,nenutila jsem ho

@ezpevak muj manzel chtel byt hrozne u porodu, dokud jsem neotehotnela, to ho to hrdinstvi preslo 😄 Nebyl, mela jsem dulu (no, u porodu vlastne jen PA a lekarku, nebot jsem rodila prekotne 😁). Jsem zastance toho, ze jsou okamziky zeny, u kterych byt muz nutne nemusi. Kdyby chtel, tak bych mu ale nebranila. Podle me zalezi na obou, jak jim to vyhovuje, zena by nemela prikazovat ani zakazovat a muz by se nemel za kazdou cenu vnucovat ci odmitnout jeji prani.

Manžel u porodu byl a bylo to nejlepší co se mohlo stát. Porod byl pruserovy, ale bez něj bych to nedala. Doufám, že bude i u druhého

Chtěl být u prvního syna, ale bohužel to nevyšlo, mrzelo ho to. Teď u druhého má strach, ale slíbil mi, že mi tam bude oporou (první porod nebyl moc ok). Dohodli jsme se, že se od pasu dolů nebude koukat (pokud sám nebude chtít) a když se něco bude dít špatně, bude to řešit on, já na to při prvním porodu neměla sílu..

Já si přála od začátku, aby byl. Sám dlouho váhal (nesnáší utrpení těch, které má rád, a nenávidí pohled na krev) , ale jak přišlo na věc, nezaváhal 🙂 Měla jsem těžký porod, a byla jsem vděčná, že tam se mnou byl - dával mi po douškách pít vodu, držel mě za ruku a nechával si drtit tu svou, když jsem měla kontrakce, šel s malou na první ošetření a choval si ji celé dvě hodiny po porodu.
Nijak ho to nepoznamenalo, celou dobu byl u mojí hlavy (nechápu proč by chlap měl stát u nohou, to je holý nesmysl), viděl a poznal, co to znamená rodit. A věřím, že až přijde čas na druhý porod, půjde se mnou znovu 🙂

Za sebe - byla jsem hrozně ráda, že tam je. Porod trval 20h a posledních 7 tam se mnou byl.. a v té době už se mi moc hodilo, že mi někdo říká jak mám dýchat, dává mi napít a tak, já už byla dost vyřízená.. nehledě na to, že bylo fajne nebýt tam sama..

Za něj - původně moc nevěděl, jestli tam chce být. Sám za sebe to popsal jakože stresující, že byl nešťastný, že mi nemá jak pomoci. Ale že je hrozně rád, že tam byl a že viděl jak se syn narodil, že je to nejsilnější zážitek jeho života ( jeho slova, teď to všem chlapům okolo doporučuje ) na sále si dokonce zaslzel ❤️ ( já ne, mě zrovna šili 😁)

Jo a byl hrozně zvědavý, celou dobu samotného porodu tam pořád koukal a komentoval ( že vidí vlásky, jakou barvu má placenta 🙄😁). Na sex to vliv nemělo ..

@ezpevak byl, měla jsem těžký porod a ještě víc nás to sblížilo.

Byl. Byl u obou. Nějak ho to neovlivnilo. 🙂
Byl oporou a ještě ho zajímalo, jak to vlastně vypada 😃

Chtěl tam být, ale nechtěl stříhat pupečník, který stejně prestrihl 😅 Celý čas mi byl oporou, bez něj bych to nezvládla ale samozřejmě, že byly chvile, kdy jsem mu chtěla říct ať zavře hubu a nemluví na mně a nedokázala jsem to 😅 chodil se mnou na záchod, podpiral mě když jsem šla z vany na luzko nebo na to wc, volal PA když už jsem šla rodit, podával mi pití, dopouštěl vanu. Při porodu placenty řekl,že to vypadá jak flák řízku, tak se tam vseci smali😅 v sexuální oblasti ho to neodradilo, spíš naopak.
Jediné co, tak říkal, že se mu nelíbil pohled na nastrih, ale i tak z toho měl potom srandu. Všude pak říkal,že mě obdivuje nebo že celkově obdivuje ženy,že tohle zvládnou a že hlavně lituje ty, co rodi i 12 hodin. Malá má 7 měsíců a už teď říká, že u dalšího chce taky být. A já ho tam chci taky,sama nebo s někým jiným si to nedovedu představit.

Byl a nebyl u mého porodu. Měla jsem císaře, ale bylo to takové...komplikované. Příjezd do nemocnice v 19h, od 22h jsem byla na hekárně a on na nadstandardu do 6h do rána spal....ale co by tam se mnou dělal, že...stejně jsem to jen vydejchávala, takže ani jsem ho tam nepotřebovala. Ale pak začlo do tuhého a on nevěděl co se mnou. Sestřička mě hladila záda a to bylo super, pak to zkoušel manžel a já ho neslušně požádala do háje jelikož mě bylo po tom špatně...pak už na mě nešáhl a já to chápu, pak už si četl časopisy a když to nešlo dál, podepsala jsem v křečích papíry a šla na sál na císaře, takže u porodu nebyl a čekal vedle až mu daj mimčo do ruky. Chlap a manžel je fajn, ale vím, že u druhého by to bylo asi podobný a já ho tam nechci. Věřím nemocnici, že dělají co mají a že mi taky nějak pomohou a holt ten jeden den to nějak přežiju i bez něj. Bohužel mám takovou asi špatnou zkušenost, ale nechci - pokud bude - příště - mít někoho u sebe. Raději cizí lidi...

Já jsem manžela u porodu nechtěla a on tam taky nechtěl být. Jsem ráda, že tam nebyl, chtěla jsem si to prožít sama, vím, že bych mu nadávala a akorát by mi tam dost vadil, nedokázala bych se na porod soustředit a uvolnit se. Kdybych ještě někdy rodila, taky tam nebude.
Vím, že každá žena to má jinak.

@konidana suhlasim.. manzel teda kvoli debilnemu covidu mohol az na porodny sal kam som sla pri 8 cm, dovtedy som bola sama a sestricka asi 5 x prisla mrknut.. mne celkom vyhovovalo ze som bola sama.. takze potom jedine co robil- podaval vodu.. musim uznat ze som ho tam nejak extra psychicky nepotrebovala, co ale naopak bolo uzasne ze bol so mnou od prvej sekundy po narodeni 🙂 traumu nema, videl aj co sa deje dole. ALE povedal ze mu to staci zazit raz v zivote (prva sla CS)

@ezpevak mám za sebou tři CS a u každého byl manžel se mnou. Oba jsme rádi,že jsme u toho byli spolu,držel mě za ruku,mluvili jsme spolu a všechno bylo tak nějak víc v klidu. Neměnila bych 🙂

Ahoj, u prvniho porodu byl pro me muz velka psychicka opora, chtel tam byt a sblizilo nas to. Druhy porod byl prekotny a sam holcicku odrodil. :D takze se mu zkusenosti z prvniho porodu dost hodily. Podle me je to hlavne super ve vztahu muze k detem. Mel je v naruci jeste driv nez ja, dceri pomahal na svet, coz je krasny. Kazdopadne ale podle me na to kazdej chlap povahu nema a nevycitala bych mu to.

Chtěl, byl u obou synů, já to brala tak, že to nechám na něm (kdyby nechtěl, byla bych s tím ok). U samotných porodů jsem ho moc nevnímala. Sice pomáhal, podával pití, dával obklad na čelo, držel za ruku... ale soustředila jsem se na porod a neviděla - neslyšela. Možná kdybych rodila delší dobu, ale prvi porod něco málo přes 5 hodin, druhý 2.5 hod. Po obou porodech přišly krvácivé komplikace a to jsem za něj v obou případech byla hrozně vděčná. Byl obrovskou oporou. Vztah nám to jedině upevnilo.

A samozřejmě ty první minuty života dětí, když je může člověk sdílet s partnerem, to je nepopsatelné. ♥️

přítel k porodu chtěl, já ho tam chtěla taky, ale pokud by nechtěl netlačila bych ho do toho.. a byl obrovskou podporou, hrozně moc mi pomohl.. kvůli komplikacím když mi syna odvezli do inkubátoru atd, jel s ním a byl se mnou ve spojení abych věděla co a jak.. díky němu jsme to tam zvládli.. =) byl úžasný

@ezpevak Chtel jit a sel. Chvilemi jsem ani nevedela, ze je tam (asi jsem mela jine myslenky a starosti 🙂 ), ale byl mi psychickou oporou, vedela jsem, ze ho tam mam a kdyby cokoliv, zaridi a muzu se oprit. Co se tyce sexu, neovlivnilo ho to vubec 🙂.

Manžel původně k porodu jít nechtěl a já ho tam taky nechtěla. Pak se ale rozhodlo, že mi porod budou vyvolávat a on změnil názor, že raději půjde a já jsem souhlasila. Nakonec jsem za to byla ráda, že šel, protože se porod poněkud zkomplikoval a byl z toho akutní CS. Ovlivněn je jen v dobrém slova smyslu. Říkal, že kdyby věděl, co to obnáší přivést na svět dítě, víc by se o mě v těhotenství staral. Tak třeba příště... 😄

U prvniho jsme se oba vzajemne schodli, ze i porodu nebude, u druheho to melo byt stejne, bohuzel prekotny porod syna musel zvladnout sam a byl uzasny, sikovny a pro me velmi napomocny...sex to neovlivnilo, ale zmenilo to muj pohled na nej jako na muze i partnera