Návštěvy po propuštění z porodnice, jak jste to řešily?

tak tak.. tohle je opravdu na tobe.. ja rodila v UK.. porodia sem pred 3 odpoledne.. rano v 9 sem sla domu.. a druhy den u nas byli navstevy.... spis jak se na to budes citit ty.. nekdo proziva porod hur nekdo lip.. takze.. kdyz budes mit na navstevu naladu a energii.. klidne at dorazi

Já jsem si s návštěvama dala na čas. Pustili mě z porodnice po 4 dnech po císaři a já sotva stála tak kdykoliv někdo projevil zájem že by přišel tak jsem mu řekla že se teď na to necítím, ale źe budu moc ráda když příjdou, až mi bude lépe a malá se trochu rozkouká

Zalezi, jak se budes citit a hlavne,aby byly navstevy zdrave....ja jsem prisla z porodnice v sobotu, v nedeli prisli moji a manzelovi rodice a od pondeli se mi sem vnutila postupne cela manzelova rodina-neumela jsem rict ne a do dneska si za to nadavam.mala v noci nespala a ja misto, abych si odpocinula pres den, tak jsem kmitala kolem navstev.stacili 3 dny a pak jsem se tak nasr....ze jsem rekla a nikdo 😉 stopla jsem vsechny a bylo to fajn.Kazdemu to vyhovuje jinak...uvidis, jaka bude situace 😉

@frantiska85 přesně, zdravá návštěva, která donese uvařený oběd a buchtu, vždy potěší🙂

A jak to je s tim, kdy se novorozenec muze videt s detskyma pribuznyma? Je tam nejaky omezeni?

To je těžké-uvidíte sama.
Po porodu dcery se u nás doma sjela moje rodina. Když si nás vezl manžel z porodnice, tak na nás u baráku čekal překvapivě můj táta-neohlášeně. Ale nešel ani dovnitř. Jen si nás potřeboval vyfotit, malou trochu pomuckat a okomentovat, jestli jí náhodou není horko a jakže jsem jí nabalila-jako prvorodičku 3 dny po porodu mě tahle věta rozhodila a já jsem doma pak hodinu plakala 🙂
No nicméně asi po dvou hodinách doma, kdy jsme se nestihli ani pořádně přivítat a "zabydlet" zazvonil zvonek a přišel táta, máma, brácha a teta s bratrancem, kteří byli zrovna u našich na návštěvě. přinesli dort, dárky, jídlo...ale malou chtěli pořád chovat, brali jí z ruky do ruky, náš malý byteček byl plný lidí a já měla chuť se s malou někam zavřít a všechny poslat pryč. Když odešli byla jsem fakt docela vyřízená a spíš než unavená, tak psychicky, protože jsem neměla prostě s malou klid.
Pak uplynul asi týden a bylo vše v pohodě, přišli i kamarádi i švagrová s dětmi. A zhruba po tom týdnu jsme jeli i my za babičkou, která je nepohyblivá a chtěla malou vidět.

No po narození syna to bylo o něco horší. Doma jsem měla už malou dceru, manžel se o ní staral, ale babičky už nebyly tak " odvařené" takže nebylo navařeno, uklizeno a já se musela hned po návratu z porodnice pustit do péče o děti i o domácnost a na nějaké sžívání nebyl čas 🙂
Švagrová si zřejmě myslela, že tím pádem bude přepadovka to, co chci. Uprostřed našeho denního shonu zvonek a 2. den po propuštění z porodnice si nakráčela švagrová, dvě děti (5 a 7 let) a tchýně s tchánem - neplánovaně!!! Děti začali cloumat s postýlkou, na malou pořád sahali, budili jí a asi v půlce návštěvy jsem si všimla, že obě děti mají nudle u nosu - rýmu jako nemoc neberu, ale že se mi musí domů nakýblovat k 5dní starému miminku mě dostalo ☹
Takže jsem je vyprovodila se slovy, ať se nezlobí, ale že potřebujeme svůj klid.
Pak jsme opět asi po týdnu doma jeli na návštěvu k manželové babičce (bydlí společně s tchýní v baráku)
Barák byl opět neplánovaně plný lidí, u tchýně rozkopaný celý byt kvůli rekonstrukci, do které byl ihned na 100% manžel zapojen. A abych si mohla "odpočinout" tak si vzala starší dceru tchýně na starost a já se mohla věnovat malému-nakojit, popovídat se švagrovou a na chvíli si sednout.
Jenže tchýně měla bohužel něco důležitějšího na práci a v rozdělaném bytě nechala dceru bez dohledu a ta se po hlavě zkutálela asi z 20ti schodů...naštěstí se nic nestalo, nicméně jsem ihned zabalila obě děti a odjeli jsme domů s tím, že do konce šestineděí (cca 5týdnů) nikam nejedu a nechci nikoho vidět ani u nás 🙂
Pak jsem přijala pouze návštěvu, která se předem ohlásila, domluvila si se mnou přesně čas, kdy přijdou, kolik jich přijde, rozdala jsem úkoly co chci, aby mi přinesli 🙂 A pak to šlo.
Ale hromadné návštěvy a návštěvy dětí jsem prostě do konce šestinedělí zatrhla úplně.
A udělala bych to tak asi znovu 🙂 Nejsem nějaká nervozní matka, úzkostlivá nebo hysterická 🙂 Ale mám svých starostí kolem dětí, domácnosti a péče dost a bohužel naše rodinné návštěvy jsou poměrně bezohledné, takže příště raději ne 🙂

@jknazko v akom zmysle by mali byt tie obmedzenia? pokial nie su navstevnici chori, tak ich nic neobmedzuje...len tvoja vola, ta by mala byt prvorada.....

Já to měla v porodnici tenkrát vyřešené Jipkou, malá byla na Jipce a tam jsem si mohla vzít jen jednu návštěvu v přesně daných hodinách. Tak to byl manžel a jeden den přijela moje mamka. Pak mi ji dali na jednen den a noc na pokoj tak manžel přivezl svoje rodiče. Poté sice chtěly přijet švagrové a další návštěvy, ale jelikož zase musela na Jipku tak jsem návštěvy zrušila. Přiznám se, že i tak jsem toho měla plný zuby.
No a hned jak jsme dorazili domů tak dojel tchán, tchýně a švagrové ... a asi dva dny po návratu domů jsme museli objíždět rodinu :( Sice jsem tchýni vysvětlila, že 2,5kilové dítě nemůže cestovat po rodině a že s ní přijedeme až po 6ti nedělí- to mi odkývala, že je to rozumné, ale za mými zády donutila svého syna ( mého manžela) aby jim dovezl malou beze mě. Jsem to ořvala. Vrchol bylo, když ji po 3hodinách dovezl zpět, celou uřvanou, že má hlad a mám ji nakojit. Vlastně celé šestinedělí hlavně tchýně otravovala. Bohužel mi nikdo s ničím nepomohl. Jen tchýně slibovala pomoc, ale ta spočívala v tom, že po měsíci přišla s tím, že si malou odveze na týden domů, abych se mohla vyspat a uklidit si .... jsem ji poslala někam - slušně, jsem nechápala jestli to myslí vážně nebo ne.

Teď čekám své druhé dítě a přemýšlím, že do porodnice pozvu jen svoje rodiče a jinak návštěvy až po 6ti nedělí- tentokrát na všechny kašlu.

Ale od narození dcerky bojuji s tím, že jak moje mamka tak tchýně chtějí mít mimčo u sebe a že se máme přestěhovat k nim. Tchýně ta by samozdřejmě chtěla jen to vnouče, moje mmaka chce abych se k ní nastěhovala i já, ale mě se nechce. Mám svůj dům ve kterém se potřebuji s mimčem sžít. Jsem divná, že to odmítám? Nebydlíme od sebe daleko, autem je to 20minut. Po porodu jste u sebe doma, nebo u rodičů?

@elllenka podle mně to obě myslí dobře, jen každá po svém 😅 já osobně taky upřednostňuju být s holkama doma. navíc vím, co kde je a tak nějak mi to je prostě příjemnější. takže moje mamka to udělala opačně - když jsem potřebovala pomoct (manžel musel služebně na týden pryč), přijela ona ke mně. bydlíme od sebe kousek a ještě blíž bydlí manželovi rodiče. takže kdykoliv jsem něco potřebovala, tak nebyl problém. vím, že kdyby bylo třeba, můžu se s holkama "přestěhovat" k oběma rodičům. ale prostě jsem radši doma... 😉 každopádně jednej podle toho, jak to cítíš ty. nemusíš se nikomu omlouvat. jestli je ti lépe doma, buď doma 🙂

a co se tématu týče - já návštěvy potřebovala. druhý porod u mně odstartoval potřebu mít okolo sebe lidi a nebýt moc sama. takže jsem vítala každou ZDRAVOU návštěvu, klidně i s dětmi - aspoň se zabavila i starší dcerka. fyzicky jsem byla v pohodě a návštěvy tu strávily dobu "tak akorát" a vždycky vycítily, kdy je čas se rozloučit 🙂 ale je to strašně individuální... manžel si vzal týden volno, snažil se mi doma pomáhat, abych měla co nejvíc času na starší Elišku. miminko jsem nakrmila, přebalila a dala do postýlky. ostatní čas jsem věnovala Elišce, aby se necítila odstrčená a vyplatilo se to. žárlivost nikdy z její strany vůči miminku nebyla, nedá na Štěpánku dopustit! ale to už jsem zase odbočila... 😉

@elllenka
Měla jsem taky malou na JIPce, týden jsem nechtěla nikoho vidět po příjezdu z porodnice.Svolila jsem jen tvhýni a oni se mi tam nakýblovali celá manželova rodina. Jeho tři sestry, bratr, tchán, tchyně.

Jinak mě ty návštěvy netěšily...malá byla uječenec, nespavec. byla jsem totálně mimo z nevyspání a stresů, hormonů..a ještě jsem se musela věnovat návštevám a omlouvat se, že se zrovna trefili, kdy malá výjimečne usnula, takže at se i neopováží vzbudit. Byla jsem celá žhavá jen si jít lehnout a musela jsem přetrpět návštěvy...

@elllenka Teda upřímně, mne překvapuje, že i tvůj manžel vzal malé mimčo a bez tebe odjel ke tchýni ☹ To bych ho asi nepustila-chápu, žes to oplakala.
Jinak co se týče nějakého stěhování s mimčem kvůli pomoci s péčí...s oběma jsem po porodu byla sama a nikdo se k nám ani nestěhoval. Zvládala jsem to sama a jinou pomoc jsem ani nechtěla. Chtěla jsem si zajet svůj režim a né si nechat radit 🙂

První dcera je narozená v létě a jelikož bydlíme v bytě a bylo tady i 32stupňů, tak jsme často jezdili k našim do baráčku, kde jsme se rekreovali. Ale naši byli třeba v práci a byla jsem tam s dcerou a zvířenou sama, takže to byla pohodička 🙂

Třeba švagrová si k sobě po porodu na 14dní nastěhovala svou maminku. Úplně vyšoupli tatínka dětí. Babička se nastěhovala do ložnice, manžela vyšoupla švagrová na gauč do obýváku a celých 14 dní se do péče o děti nezapojil-ženské ho nepustily. Švagrová k dětem vůbec nevstávala, vše obstarávala babička.
Její manžel dodneška nemá k dětem vztah. Švagrová má za to, že kdyby je hlídal, tak je nechá umřít a nikdy mu je ani nenechá. Děti i švagrová mají až nezdravý vztah k babičce - k její mamince, že mi z toho je až někdy ouvej.
Takže za mě-rodina má být samostatně doma. Kdo chce pomoci-hlídání, krátkodobá pomoc, uvařit, uklidit, potěšit - to je vždy vítané. Ale neplést se, nestěhovat se a respektovat soukromí rodiny!